Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Ochrana přírody a vymezení vztahu člověka k přírodě po první světové válce: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
(+ odkazy) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Po první světové válce graduje technizace společnosti a ekonomika tzv. vyspělých států řeší hospodářskou krizi 30. let nadprodukcí. Od té doby lidstvo zaplavuje stále vzrůstající vlna konzumu a také představa „všemocnosti“ člověka a techniky a urbanizace. | Po první světové válce graduje technizace společnosti a ekonomika tzv. vyspělých států řeší hospodářskou krizi 30. let nadprodukcí. Od té doby lidstvo zaplavuje stále vzrůstající vlna konzumu a také představa „všemocnosti“ člověka a techniky a urbanizace. | ||
Druhá světová válka demonstrovala moc člověka a techniky a zároveň i lidskou bezohlednost. Vyvrcholením krutosti na konci druhé světové války bylo svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki. Tato jaderná katastrofa je považována za zásadní podnět pro vznik '''Světového svazu ochrany přírody – The World Conservation Union (IUCN)'''<ref>Název se během existence organizace změnil, původní zkratka byla ponechána. </ref> v roce 1948. Světový svaz ochrany přírody sdružuje vládní organizace, odborné instituce i nevládní organizace (NGO). Náš stát se do činnosti IUCN zapojoval od roku 1958, ale členem se stal až v roce 2000. (Dalšími členy IUCN z České republiky jsou Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, | Druhá světová válka demonstrovala moc člověka a techniky a zároveň i lidskou bezohlednost. Vyvrcholením krutosti na konci druhé světové války bylo svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki. Tato jaderná katastrofa je považována za zásadní podnět pro vznik '''Světového svazu ochrany přírody – [[wikipedia:en:International Union for Conservation of Nature|The World Conservation Union (IUCN)]]'''<ref>Název se během existence organizace změnil, původní zkratka byla ponechána. </ref> v roce 1948. Světový svaz ochrany přírody sdružuje vládní organizace, odborné instituce i nevládní organizace (NGO). Náš stát se do činnosti IUCN zapojoval od roku 1958, ale členem se stal až v roce 2000. (Dalšími členy IUCN z České republiky jsou [http://www.ochranaprirody.cz Agentura ochrany přírody a krajiny ČR], [http://www.zoo.cz Unie českých a slovenských zoologických zahrad], [http://www.csop.cz Český svaz ochránců přírody] a [http://www.krnap.cz Správa Krkonošského národního parku].) Na přelomu 50. a 60. let se (jako důsledek technizace a chemizace průmyslu) objevuje celá ''řada nemocí ze závadného životního prostředí''. Modelovým příkladem je život ohrožující nemoc [[Itai-itai]], která se v té době objevila v Japonsku a která se vymykala znalostem tamějších i světových lékařů. Po intenzivním studiu této nemoci se ukázalo, že je způsobena otravou kadmiem. Z dolu Kamioka vytékala celou řadu let voda obohacená kadmiem do řeky Jintsu. Vodou z této řeky zavlažovali zemědělci rýžová pole, lidé konzumující kontaminovanou rýži onemocněli (Hadač, 1987<ref name="HADAČ">HADAČ, E. Ekologické katastrofy. 1. vyd. Praha: Horizont, 1987. 216 s. ISBN neuvedeno. | ||
</ref>). Množství záhadných „nových nemocí“ ze znečištěného životního prostředí bylo obrovské a šokující (více např. Hadač, 1987<ref | </ref>). Množství záhadných „nových nemocí“ ze znečištěného životního prostředí bylo obrovské a šokující (více např. Hadač, 1987<ref name="HADAČ"/>. nebo Carsonová, 2000<ref>CARSONOVÁ, R. Tiché jaro. 1. vyd. Praha: Hynek, 2000. 356 s. ISBN 80-86202-79-8. | ||
</ref>). IUCN v roce 1961 iniciuje vznik '''Světového fondu na ochranu přírody – [[wikipedia:en:World Wide Fund for Nature|World Wildlife Fund (WWF)]]'''. Se vznikem IUCN je spojena první etapa tzv. ''zeleného hnutí''. | |||
</ref>). IUCN v roce 1961 iniciuje vznik '''Světového fondu na ochranu přírody – World Wildlife Fund (WWF)'''. Se vznikem IUCN je spojena první etapa tzv. ''zeleného hnutí''. | |||
'''V první etapě zeleného hnutí''' se lidé snažili vymezit území, kde by "divoká" příroda mohla přežít. Ochrana přírody se soustředila na ochranu vybraných území a na ochranu vzácných druhů živočichů a rostlin. Byly masivně zakládány národní parky a přírodní rezervace. Začaly se sepisovat Červené knihy ohrožených druhů rostlin, hub a živočichů. Dnes je první etapě zeleného hnutí vytýkáno, že filosofie naprosté většiny ochránců přírody této první etapy byla založena na konzumu a schvalování neomezeného rozvoje ekonomiky („více je vždy lépe“). Tato etapa končí v 70. letech 20. století zprávou manželů Meadowsových ''Meze růstu''. Na základě výzkumné zprávy Římského klubu napsali D. Meadows a D. Meadowsová v roce 1972 popularizující knihu '''Limits to Growth''' (Meze růstu), ve které širokou veřejnost upozornili na nemožnost nekonečného ekonomického rozvoje v konečném světě. Kniha Meze růstu byla záhy (díky Josefu Vavrouškovi a Bedřichu Moldanovi) přeložena do češtiny a kolovala mezi zájemci o tuto problematiku jako „samizdat“ (Meadows, 1972)<ref>MEADOWS, DL., MEADOWS, DH., RANDERS, J. The Limits to Growth. New York: Universe Books, 1972.</ref>. Na výzkum manželů Meadowsových a na knihu Meze růstu reagovali odborníci s požadavkem „trvale udržitelného rozvoje“ a později „trvale udržitelného života“ (Kolářová, 2006)<ref>KOLÁŘOVÁ, H. Udržitelný rozvoj : hledání cest, které nekončí. 1. vyd. Praha : Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 2006. 186s. ISBN 80-87076-028.</ref>; byly zavedeny termíny jako ''dobrovolná skromnost''. Filosofové, např. E. Fromm (1997<ref> | '''V první etapě zeleného hnutí''' se lidé snažili vymezit území, kde by "divoká" příroda mohla přežít. Ochrana přírody se soustředila na ochranu vybraných území a na ochranu vzácných druhů živočichů a rostlin. Byly masivně zakládány národní parky a přírodní rezervace. Začaly se sepisovat Červené knihy ohrožených druhů rostlin, hub a živočichů. Dnes je první etapě zeleného hnutí vytýkáno, že filosofie naprosté většiny ochránců přírody této první etapy byla založena na konzumu a schvalování neomezeného rozvoje ekonomiky („více je vždy lépe“). Tato etapa končí v 70. letech 20. století zprávou manželů Meadowsových ''Meze růstu''. Na základě výzkumné zprávy Římského klubu napsali D. Meadows a D. Meadowsová v roce 1972 popularizující knihu '''[[wikipedia:en:Limits to Growth|Limits to Growth]]''' (Meze růstu), ve které širokou veřejnost upozornili na nemožnost nekonečného ekonomického rozvoje v konečném světě. Kniha Meze růstu byla záhy (díky Josefu Vavrouškovi a Bedřichu Moldanovi) přeložena do češtiny a kolovala mezi zájemci o tuto problematiku jako „samizdat“ (Meadows, 1972)<ref>MEADOWS, DL., MEADOWS, DH., RANDERS, J. The Limits to Growth. New York: Universe Books, 1972.</ref>. Na výzkum manželů Meadowsových a na knihu Meze růstu reagovali odborníci s požadavkem „trvale udržitelného rozvoje“ a později „trvale udržitelného života“ (Kolářová, 2006)<ref>KOLÁŘOVÁ, H. Udržitelný rozvoj : hledání cest, které nekončí. 1. vyd. Praha : Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 2006. 186s. ISBN 80-87076-028.</ref>; byly zavedeny termíny jako ''dobrovolná skromnost''. Filosofové, např. [[wikipedia:cs:Erich Fromm|E. Fromm]] (1997<ref>FROM, E. Anatomie lidské destruktivity : můžeme ovlivnit její podstatu a následky? Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-232-4</ref>, 2001<ref>FROMM, E. Mít, nebo být? 1. vyd. Praha : Aurora, 2001. 242s. ISBN 80-7299-036-5.</ref>), [[wikipedia:cs:Martin Buber|M. Buber]] (1995)<ref>BUBER, M. Já a ty. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1995. 120s. ISBN 80-7198-042-0.</ref>, [[wikipedia:cs:Erazim Kohák|E. Kohák]] (2000)<ref>KOHÁK, E. Člověk, dobro a zlo : O smyslu života v zrcadle dějin (kapitoly z dějin morální filozofie). Praha : Mladá fronta, 2000. 272s. ISBN 80-901625-3-3.</ref> a další upozorňují na existenci a význam nehmotných hodnot. | ||
V roce 1974 propukla první světová ropná krize. Ačkoli měla jiné příčiny než vyčerpání zásob, svět dostal příležitost prožít fatální závislost moderní společnosti na zdrojích (nejen) ropy. | V roce 1974 propukla první světová [[wikipedia:cs:ropný šok|ropná krize]]. Ačkoli měla jiné příčiny než vyčerpání zásob, svět dostal příležitost prožít fatální závislost moderní společnosti na zdrojích (nejen) ropy. | ||
V roce 1976 se další ekologická katastrofa, únik dioxinů v italském Sevesu, stala symbolem, resp. demonstrací důležitosti legislativního zakotvení '''práva na pravdivé informace o stavu životního prostředí''' v listině základních lidských práv a svobod. | V roce 1976 se další ekologická katastrofa, [[wikipedia:en:Seveso disaster|únik dioxinů v italském Sevesu]], stala symbolem, resp. demonstrací důležitosti legislativního zakotvení '''práva na pravdivé informace o stavu životního prostředí''' v listině základních lidských práv a svobod. | ||
Koncem 20. století se problémy životního prostředí začaly řešit globálně (Dlouhá aj., 2006)<ref>Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. 1. vyd. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP, 2006. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf></ref>. | Koncem 20. století se problémy životního prostředí začaly řešit globálně (Dlouhá aj., 2006)<ref>Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. 1. vyd. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP, 2006. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf></ref>. | ||
Aktuální verze z 12. 10. 2009, 22:01
Po první světové válce graduje technizace společnosti a ekonomika tzv. vyspělých států řeší hospodářskou krizi 30. let nadprodukcí. Od té doby lidstvo zaplavuje stále vzrůstající vlna konzumu a také představa „všemocnosti“ člověka a techniky a urbanizace.
Druhá světová válka demonstrovala moc člověka a techniky a zároveň i lidskou bezohlednost. Vyvrcholením krutosti na konci druhé světové války bylo svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki. Tato jaderná katastrofa je považována za zásadní podnět pro vznik Světového svazu ochrany přírody – The World Conservation Union (IUCN)[1] v roce 1948. Světový svaz ochrany přírody sdružuje vládní organizace, odborné instituce i nevládní organizace (NGO). Náš stát se do činnosti IUCN zapojoval od roku 1958, ale členem se stal až v roce 2000. (Dalšími členy IUCN z České republiky jsou Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Unie českých a slovenských zoologických zahrad, Český svaz ochránců přírody a Správa Krkonošského národního parku.) Na přelomu 50. a 60. let se (jako důsledek technizace a chemizace průmyslu) objevuje celá řada nemocí ze závadného životního prostředí. Modelovým příkladem je život ohrožující nemoc Itai-itai, která se v té době objevila v Japonsku a která se vymykala znalostem tamějších i světových lékařů. Po intenzivním studiu této nemoci se ukázalo, že je způsobena otravou kadmiem. Z dolu Kamioka vytékala celou řadu let voda obohacená kadmiem do řeky Jintsu. Vodou z této řeky zavlažovali zemědělci rýžová pole, lidé konzumující kontaminovanou rýži onemocněli (Hadač, 1987[2]). Množství záhadných „nových nemocí“ ze znečištěného životního prostředí bylo obrovské a šokující (více např. Hadač, 1987[2]. nebo Carsonová, 2000[3]). IUCN v roce 1961 iniciuje vznik Světového fondu na ochranu přírody – World Wildlife Fund (WWF). Se vznikem IUCN je spojena první etapa tzv. zeleného hnutí.
V první etapě zeleného hnutí se lidé snažili vymezit území, kde by "divoká" příroda mohla přežít. Ochrana přírody se soustředila na ochranu vybraných území a na ochranu vzácných druhů živočichů a rostlin. Byly masivně zakládány národní parky a přírodní rezervace. Začaly se sepisovat Červené knihy ohrožených druhů rostlin, hub a živočichů. Dnes je první etapě zeleného hnutí vytýkáno, že filosofie naprosté většiny ochránců přírody této první etapy byla založena na konzumu a schvalování neomezeného rozvoje ekonomiky („více je vždy lépe“). Tato etapa končí v 70. letech 20. století zprávou manželů Meadowsových Meze růstu. Na základě výzkumné zprávy Římského klubu napsali D. Meadows a D. Meadowsová v roce 1972 popularizující knihu Limits to Growth (Meze růstu), ve které širokou veřejnost upozornili na nemožnost nekonečného ekonomického rozvoje v konečném světě. Kniha Meze růstu byla záhy (díky Josefu Vavrouškovi a Bedřichu Moldanovi) přeložena do češtiny a kolovala mezi zájemci o tuto problematiku jako „samizdat“ (Meadows, 1972)[4]. Na výzkum manželů Meadowsových a na knihu Meze růstu reagovali odborníci s požadavkem „trvale udržitelného rozvoje“ a později „trvale udržitelného života“ (Kolářová, 2006)[5]; byly zavedeny termíny jako dobrovolná skromnost. Filosofové, např. E. Fromm (1997[6], 2001[7]), M. Buber (1995)[8], E. Kohák (2000)[9] a další upozorňují na existenci a význam nehmotných hodnot.
V roce 1974 propukla první světová ropná krize. Ačkoli měla jiné příčiny než vyčerpání zásob, svět dostal příležitost prožít fatální závislost moderní společnosti na zdrojích (nejen) ropy.
V roce 1976 se další ekologická katastrofa, únik dioxinů v italském Sevesu, stala symbolem, resp. demonstrací důležitosti legislativního zakotvení práva na pravdivé informace o stavu životního prostředí v listině základních lidských práv a svobod.
Koncem 20. století se problémy životního prostředí začaly řešit globálně (Dlouhá aj., 2006)[10].
Literatura a poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Název se během existence organizace změnil, původní zkratka byla ponechána.
- ↑ 2,0 2,1 HADAČ, E. Ekologické katastrofy. 1. vyd. Praha: Horizont, 1987. 216 s. ISBN neuvedeno.
- ↑ CARSONOVÁ, R. Tiché jaro. 1. vyd. Praha: Hynek, 2000. 356 s. ISBN 80-86202-79-8.
- ↑ MEADOWS, DL., MEADOWS, DH., RANDERS, J. The Limits to Growth. New York: Universe Books, 1972.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, H. Udržitelný rozvoj : hledání cest, které nekončí. 1. vyd. Praha : Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 2006. 186s. ISBN 80-87076-028.
- ↑ FROM, E. Anatomie lidské destruktivity : můžeme ovlivnit její podstatu a následky? Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-232-4
- ↑ FROMM, E. Mít, nebo být? 1. vyd. Praha : Aurora, 2001. 242s. ISBN 80-7299-036-5.
- ↑ BUBER, M. Já a ty. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1995. 120s. ISBN 80-7198-042-0.
- ↑ KOHÁK, E. Člověk, dobro a zlo : O smyslu života v zrcadle dějin (kapitoly z dějin morální filozofie). Praha : Mladá fronta, 2000. 272s. ISBN 80-901625-3-3.
- ↑ Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. 1. vyd. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP, 2006. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
