Metoda podmíněného hodnocení: Porovnání verzí

Poprvé myšlenku metody podmíněného hodnocení zformuloval Ciriacy-Wantrup v roce 1947. [11] První praktická aplikace této metody byla uskutečněna R. K. Davisem roku 1963 v USA, který se pomocí ní snažil nalézt hodnotu, kterou přisuzují lidé rekreaci v lesích v Maine. [8] Dále byla použita např. A. Randallem a kol., jenž zjišťoval ochotu lidí platit za zlepšení vyhlídky do krajiny. [5]  

Během 70. a 80. let minulého století začalo množství studií využívajících danou metodu rapidně růst, a to především díky vzniku zákonné povinnosti v USA posoudit pomocí této metody náklady a přínosy důležitých vládních opatření. [18] Jiným podnětem pro rozmach její praktické aplikace v USA byl tamní zákon, který umožňoval vymáhat škody způsobené na životním prostředí, jež byly kvantifikovány právě pomocí příslušné metody. [3] Americká National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) roku 1993 dokonce sepsala seznam doporučení pro správnou aplikaci této metody. [19]  

Doposud byla metoda podmíněného hodnocení využita již v několika tisících studií ve více než 50 zemích světa. Tyto studie zjišťovaly ochotu platit např. za zlepšení kvality ovzduší a vody, za zachování deštných pralesů a ohrožených živočišných druhů nebo za zvýšení dopravní a potravinové bezpečnosti apod. [18] Detailnější popis jednotlivých praktických aplikací metody podmíněného hodnocení je možné najít např. v práci Carsona (1995) [13] nebo v publikaci Smitha (2004) [14], popř. v kanadské databázi odborných studií. [15]