2 625
editací
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
organizační struktura OSN: | organizační struktura OSN: | ||
*Rada bezpečnosti – klíčový orgán OSN. Je složena z pěti stálých členů s právem veta a deseti nestálých členů volených na dva roky. Volí soudce MSD (společně s Valným shromážděním) a navrhuje kandidáty na generálního tajemníka OSN. | *[[Rada bezpečnosti]] – klíčový orgán OSN. Je složena z pěti stálých členů s právem veta a deseti nestálých členů volených na dva roky. Volí soudce MSD (společně s Valným shromážděním) a navrhuje kandidáty na generálního tajemníka OSN. | ||
*Valné shromáždění – složeno na principu „jeden stát – jeden zástupce/jeden hlas). Volí nestálé členy Rady bezpečnosti, generálního tajemníka OSN. Volí soudce MSD (společně s Radou bezpečnosti). | *[[Valné shromáždění]] – složeno na principu „jeden stát – jeden zástupce/jeden hlas). Volí nestálé členy Rady bezpečnosti, generálního tajemníka OSN. Volí soudce MSD (společně s Radou bezpečnosti). | ||
*Generální tajemník a Sekretariát OSN – generální tajemník je jmenován Valným shromážděním. Kromě rozhodování o interních záležitostech může konzultovat a upozorňovat Radu bezpečnosti a Valné shromáždění na problémy hodné jejich zřetele; může být rovněž pověřen diplomatickým jednáním nebo může poskytnout stranám mezinárodního sporu „dobré služby“(„good services“). | *Generální tajemník a Sekretariát OSN – generální tajemník je jmenován Valným shromážděním. Kromě rozhodování o interních záležitostech může konzultovat a upozorňovat Radu bezpečnosti a Valné shromáždění na problémy hodné jejich zřetele; může být rovněž pověřen diplomatickým jednáním nebo může poskytnout stranám mezinárodního sporu „dobré služby“(„good services“). | ||
*Mezinárodní soudní dvůr MSD – viz dále v bodě 2. Z iniciativy OSN rovněž vznikly mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu. | *[[Mezinárodní soudní dvůr OSN]] MSD – viz dále v bodě 2. Z iniciativy OSN rovněž vznikly mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu. | ||
*Specializované agentury – členství v OSN neznamená automatické členství ve všech agenturách (např. vystoupení USA z UNESCO, selektivní členství ve WTO). | *[[Specializované agentury a programy OSN]] – členství v OSN neznamená automatické členství ve všech agenturách (např. vystoupení USA z UNESCO, selektivní členství ve WTO). | ||
Pokusy vybudovat globální organizaci zajišťující mezinárodní bezpečnost lze vystopovat po celou historii mezinárodních vztahů (stačí jen zmínit Ligu národů v meziválečném období). Po II. světové válce se v pozici hlavního adepta na zajištění mezinárodní bezpečnosti ocitla Organizace spojených národů (mezi cíle OSN dle Charty této organizace patří: „udržovat mezinárodní mír a bezpečnost; rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů; spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod; být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosažení těchto společných cílů.“). Je ale nutné konstatovat, že při dosahování těchto úkolů bylo OSN úspěšné jen velmi omezeně. Jako prvotní důvod je obvykle uváděno paralyzovaní OSN ve studené válce, kdy byl rozhodovací proces v Radě bezpečnosti blokován právem veta jejích stálých členů. Rada bezpečnosti proto nikdy nesankcionovala např. sovětské invaze do Maďarska, Československa a Afganistánu, vojenské operace ve Vietnamu, konflikt v Severním Irsku nebo obsazení Tibetu Čínskou lidovou republikou. Výjimkami z této situace byla „taktická“ chyba jedné ze supervelmocí (např. neúčast Sovětského svazu v Radě bezpečnosti na protest proti zastoupení (nekomunistické) Čínské republiky, která umožnila reakci OSN na severokorejský útok v roce 1950). Rada bezpečnosti rovněž zablokovala snahu Valného shromáždění nahradit ve vnitřním systému OSN institucionální roli Rady bezpečnosti v případě, když byla Rada bezpečnosti paralyzována. | Pokusy vybudovat globální organizaci zajišťující mezinárodní bezpečnost lze vystopovat po celou historii mezinárodních vztahů (stačí jen zmínit Ligu národů v meziválečném období). Po II. světové válce se v pozici hlavního adepta na zajištění mezinárodní bezpečnosti ocitla Organizace spojených národů (mezi cíle OSN dle Charty této organizace patří: „udržovat mezinárodní mír a bezpečnost; rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů; spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod; být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosažení těchto společných cílů.“). Je ale nutné konstatovat, že při dosahování těchto úkolů bylo OSN úspěšné jen velmi omezeně. Jako prvotní důvod je obvykle uváděno paralyzovaní OSN ve studené válce, kdy byl rozhodovací proces v Radě bezpečnosti blokován právem veta jejích stálých členů. Rada bezpečnosti proto nikdy nesankcionovala např. sovětské invaze do Maďarska, Československa a Afganistánu, vojenské operace ve Vietnamu, konflikt v Severním Irsku nebo obsazení Tibetu Čínskou lidovou republikou. Výjimkami z této situace byla „taktická“ chyba jedné ze supervelmocí (např. neúčast Sovětského svazu v Radě bezpečnosti na protest proti zastoupení (nekomunistické) Čínské republiky, která umožnila reakci OSN na severokorejský útok v roce 1950). Rada bezpečnosti rovněž zablokovala snahu Valného shromáždění nahradit ve vnitřním systému OSN institucionální roli Rady bezpečnosti v případě, když byla Rada bezpečnosti paralyzována. | ||
Krátký okamžik (či „okno“) naděje v obnovení role OSN při správě mezinárodní komunity nastal po skončení studené války. Zřejmě nejviditelnějším vyjádřením tohoto optimismu byla vojenská operace pod záštitou OSN, která reagovala na okupaci Kuvajtu armádou Irácké republiky na začátku 90. let. Tento okamžik naděje nicméně nebyl využit a na přelomu XX. a XXI. století se OSN opět stává cílem kritiky pro svou neschopnost reagovat na genocidu v Africe a na Balkáně, na finanční skandály spojené s operacemi OSN a také pro neschopnost zaštítit klíčové operace v boji proti terorismu. | Krátký okamžik (či „okno“) naděje v obnovení role OSN při správě mezinárodní komunity nastal po skončení studené války. Zřejmě nejviditelnějším vyjádřením tohoto optimismu byla vojenská operace pod záštitou OSN, která reagovala na okupaci Kuvajtu armádou Irácké republiky na začátku 90. let. Tento okamžik naděje nicméně nebyl využit a na přelomu XX. a XXI. století se OSN opět stává cílem kritiky pro svou neschopnost reagovat na genocidu v Africe a na Balkáně, na finanční skandály spojené s operacemi OSN a také pro neschopnost zaštítit klíčové operace v boji proti terorismu. | ||