Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Ochrana přírody a vymezení vztahu člověka k přírodě před první světovou válkou: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly V. Tydlitátová a P. Písařová (2007) nebo Ch. Birch a L. Visher (2007) a ve vztahu člověk-strom V. Tydlitátová (2008). Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali E. Kohák (1994/1995) a J. Heller (1994/1995) nebo J. Nečas (2007 a 2008). Také A. Naess se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263 – 271). A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268). U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává Ekologická sekce České křesťanské akademie v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995). A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože ''„příroda není zeleninový záhon“'', a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268). | Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly V. Tydlitátová a P. Písařová (2007)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V., PÍSAŘOVÁ, P. Vztah člověka a zvířete v Tanachu, Dostupné na http://www.tydlitatova.net/vztahclazvvtn.htm. [Citace 5. 10. 2007].</ref> nebo Ch. Birch a L. Visher (2007)<ref>BIRCH, CH., VISHER, L. 1. vyd. Život se zvířaty. Praha: Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7.</ref> a ve vztahu člověk-strom V. Tydlitátová (2008). Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali E. Kohák (1994/1995)<ref></ref> a J. Heller (1994/1995)<ref></ref> nebo J. Nečas (2007 a 2008)<ref></ref>. Také A. Naess se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263 – 271)<ref>NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6</ref>. A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268)<ref>NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6</ref>. U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává Ekologická sekce České křesťanské akademie v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995)<ref>ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.</ref>. A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože ''„příroda není zeleninový záhon“'', a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268)<ref>NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6.</ref>. | ||
V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například sv. František, sv. Gal, sv. Vincenc nebo Rachel Carsonová, Anna Comstocková, Ding Darling, Jane Goodalová, Aldo Leopold, John Muir (Wilke, 1993: str. 49). A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – Yellownstone). | V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například sv. František, sv. Gal, sv. Vincenc nebo Rachel Carsonová, Anna Comstocková, Ding Darling, Jane Goodalová, Aldo Leopold, John Muir (Wilke, 1993: str. 49)<ref>WILKE, RJ. (ed.) Environmental education : Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K – 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California: Corwin press, First Printing, 1993. ISBN 0-8039-6370-X.</ref>. A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – Yellownstone). | ||
Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý I. Dejmal vyjádřil slovy: ''“Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“'' (Míchal, 1994: str. 73). | Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý I. Dejmal vyjádřil slovy: ''“Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“'' (Míchal, 1994: str. 73)<ref>MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.</ref>. | ||
==Literatura== | |||
<references/> | |||
[[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]] | [[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]] | ||
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | ||
Verze z 15. 9. 2009, 03:07
Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly V. Tydlitátová a P. Písařová (2007)[1] nebo Ch. Birch a L. Visher (2007)[2] a ve vztahu člověk-strom V. Tydlitátová (2008). Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali E. Kohák (1994/1995)Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citace bez názvu musí mít vlastní obsah a J. Heller (1994/1995)Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citace bez názvu musí mít vlastní obsah nebo J. Nečas (2007 a 2008)Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citace bez názvu musí mít vlastní obsah. Také A. Naess se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263 – 271)[3]. A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268)[4]. U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává Ekologická sekce České křesťanské akademie v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995)[5]. A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože „příroda není zeleninový záhon“, a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268)[6].
V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například sv. František, sv. Gal, sv. Vincenc nebo Rachel Carsonová, Anna Comstocková, Ding Darling, Jane Goodalová, Aldo Leopold, John Muir (Wilke, 1993: str. 49)[7]. A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – Yellownstone).
Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý I. Dejmal vyjádřil slovy: “Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“ (Míchal, 1994: str. 73)[8].
Literatura
- ↑ TYDLITÁTOVÁ, V., PÍSAŘOVÁ, P. Vztah člověka a zvířete v Tanachu, Dostupné na http://www.tydlitatova.net/vztahclazvvtn.htm. [Citace 5. 10. 2007].
- ↑ BIRCH, CH., VISHER, L. 1. vyd. Život se zvířaty. Praha: Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7.
- ↑ NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6
- ↑ NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6
- ↑ ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.
- ↑ NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6.
- ↑ WILKE, RJ. (ed.) Environmental education : Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K – 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California: Corwin press, First Printing, 1993. ISBN 0-8039-6370-X.
- ↑ MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.
