2 625
editací
odstranění duplicit + doplnění linků
(Nová stránka: == Ekologie == Ekologie - odvozeno z řeckého "oikos", což znamená domov; má tedy být studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organism...) |
(odstranění duplicit + doplnění linků) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení == | == (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení == | ||
Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako biologie, geografie, geologie, evoluční teorie a především ekologie, je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“ (Keulartz, J., 1998): | Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“ (Keulartz, J., 1998): | ||
{|border = 2 | {|border = 2 | ||
|Biologie | |[[Biologie]] | ||
|Vědy o člověku | |[[Vědy o člověku]] | ||
|Biomoc | |Biomoc | ||
|- | |- | ||
| Řádek 35: | Řádek 13: | ||
|Ukáznění | |Ukáznění | ||
|- | |- | ||
|Ekologie | |[[Ekologie]] | ||
|Sociální vědy | |[[Sociální vědy]] | ||
|Biopolitika | |[[Biopolitika]] | ||
|} | |} | ||
| Řádek 50: | Řádek 28: | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.). | Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.). | ||