Střední narušení: Porovnání verzí

Přidáno 523 bajtů ,  11. 1. 2009
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
__NOTOC__
__NOTOC__
Hypotéza středního narušení (The Intermediate Disturbance Hypothesis) předpokládá, že největší druhová diverzita ekologických společenstev je spojena se středními hodnotami narušení. <ref name="IDH">Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310</ref> Brzy po [[disturbance|disturbanci]] se do uvolněného prostoru dostávají různé organismy především ve formě rostlinných diaspor (například semena a spory) nebo jsou již v daném místě přítomny v dormantním stavu a po změně podmínek se začnou rozvíjet. <ref name="Begon">Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc</ref> Jejich úspěšnost závisí především na čtyřech faktorech disturbance:
Hypotéza středního narušení (The Intermediate Disturbance Hypothesis) předpokládá, že největší druhová diverzita ekologických společenstev je spojena se středními hodnotami narušení. <ref name="IDH">Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310</ref> Brzy po [[disturbance|disturbanci]] se do uvolněného prostoru dostávají různé organismy především ve formě rostlinných diaspor (například semena a spory) nebo jsou již v daném místě přítomny v dormantním stavu a po změně podmínek se začnou rozvíjet. <ref name="Begon">Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc</ref> Jejich úspěšnost závisí především na čtyřech faktorech disturbance:
 
[[Soubor:IDH.jpg|thumb|right|Obecný graf]]
*Frekvence
*Frekvence
*Intenzita
*Intenzita
Řádek 12: Řádek 12:
===Intenzita===
===Intenzita===
Intenzitu disturbance lze vyjádřit jako její sílu a skládá se ze dvou částí. Jedna část je samotná síla působení disturbančního činitele, kterou lze měřit a vyjádřit pro všechny postižené organismy stejně. Druhou část tvoří intenzita dopadu na jednotlivé druhy organismů a jedince a  pohybuje se od neznatelného poškození až k možnému úhynu organismu. Liší se mezi jednotlivými druhy, ale záleží i na fázi vývoje, ve kterém se jedinec nachází. U každé disturbance existuje příčina, vliv na druhy v narušené lokalitě a jejich následná odpověď. Například oheň jakožto příčina způsobuje odstranění vegetace, tedy vliv, což vyvolá odpověď v podobě vyklíčení mnoha semenáčků.<ref name="Shea"/>
Intenzitu disturbance lze vyjádřit jako její sílu a skládá se ze dvou částí. Jedna část je samotná síla působení disturbančního činitele, kterou lze měřit a vyjádřit pro všechny postižené organismy stejně. Druhou část tvoří intenzita dopadu na jednotlivé druhy organismů a jedince a  pohybuje se od neznatelného poškození až k možnému úhynu organismu. Liší se mezi jednotlivými druhy, ale záleží i na fázi vývoje, ve kterém se jedinec nachází. U každé disturbance existuje příčina, vliv na druhy v narušené lokalitě a jejich následná odpověď. Například oheň jakožto příčina způsobuje odstranění vegetace, tedy vliv, což vyvolá odpověď v podobě vyklíčení mnoha semenáčků.<ref name="Shea"/>
===Doba trvání===
Doba trvání disturbance je čas, po který rušivý vliv působí na organismy.


===Rozsah===
===Rozsah===
Rozsah disturbance lze uvádět jako plochu, případně objem ovlivněný narušením.<ref name="Shea"/>
Rozsah disturbance lze uvádět jako plochu, případně objem ovlivněný narušením.<ref name="Shea"/>


 
==Historie==
Otázkou středního narušení se zabývaly vědecké práce od 50. let 20. století, nicméně hypotéza byla prvně formulována J. H. Connellem v roce 1978 na základě výzkumu v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Řada výzkumů z různých prostředí vedla k obdobným výsledkům.<ref name="Sousa">Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91</ref> <ref name="Cremene"> Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618</ref>, ale existují i výzkumy v různých ekosystémech, které hypotézu nepotvrdily.<ref name="Li"> Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the  measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26 </ref> Například studie požárů prérijní vysokostébelné vegetace odhalily opačnou závislost. Heterogenita zde byla nejnižší na plochách se středními frekvencemi požárů. <ref name="Collins1">Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York</ref><ref name="Collins et al"> Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492</ref>
Otázkou středního narušení se zabývaly vědecké práce od 50. let 20. století, nicméně hypotéza byla prvně formulována J. H. Connellem v roce 1978 na základě výzkumu v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Řada výzkumů z různých prostředí vedla k obdobným výsledkům.<ref name="Sousa">Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91</ref> <ref name="Cremene"> Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618</ref>, ale existují i výzkumy v různých ekosystémech, které hypotézu nepotvrdily.<ref name="Li"> Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the  measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26 </ref> Například studie požárů prérijní vysokostébelné vegetace odhalily opačnou závislost. Heterogenita zde byla nejnižší na plochách se středními frekvencemi požárů. <ref name="Collins1">Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York</ref><ref name="Collins et al"> Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492</ref>


Řádek 22: Řádek 25:
Samotné nalezení středních hodnot disturbance může být obtížné. Nejmenší pozorované narušení nemusí být zároveň nejmenším možným a bez definovaného počátku není snadné určit střed. Z hlediska frekvence je možné vztahovat střední narušení k délce života druhu v daném společenstvu. Pak se k odhadu střední frekvence používá polovina této doby. <ref name="Hobbs et al"> Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976</ref>
Samotné nalezení středních hodnot disturbance může být obtížné. Nejmenší pozorované narušení nemusí být zároveň nejmenším možným a bez definovaného počátku není snadné určit střed. Z hlediska frekvence je možné vztahovat střední narušení k délce života druhu v daném společenstvu. Pak se k odhadu střední frekvence používá polovina této doby. <ref name="Hobbs et al"> Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976</ref>
Dalším problémem je fakt, že střední hodnota jednoho disturbančního faktoru neodpovídá středním hodnotám ostatních. <ref name="Li"/> Vzniká zde tedy otázka, kterým z nich se řídit. Řada prací se v jejich výběru liší. Nejčastěji se objevuje frekvence<ref name="Collins1"/><ref name="Collins et al"/> a na druhém místě intenzita .<ref name="IDH"/>
Dalším problémem je fakt, že střední hodnota jednoho disturbančního faktoru neodpovídá středním hodnotám ostatních. <ref name="Li"/> Vzniká zde tedy otázka, kterým z nich se řídit. Řada prací se v jejich výběru liší. Nejčastěji se objevuje frekvence<ref name="Collins1"/><ref name="Collins et al"/> a na druhém místě intenzita .<ref name="IDH"/>
Přes všechna úskalí má tato hypotéza své místo mezi ekologickými teoriemi a lze ji uplatnit v přístupu k ochraně přírody. Ukazuje, že disturbance je nedílnou součástí přírody na kterou pohlíží jako na dynamický systém. Předmětem ochrany by tedy neměl být určitý stav, ale proces.


== Témata ==
== Témata ==
*[[Biodiverzita]]
*[[Ekologie]]
*[[Disturbance]]
*[[Disturbance]]
*[[Diverzita společenstev]]
*[[Diverzita společenstev]]
Řádek 30: Řádek 36:
  <references/>
  <references/>
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Literatura ===
=== Literatura ===
*Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc
*Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc
Řádek 44: Řádek 49:




[[Kategorie:Skupina D]]
[[Kategorie:Skupina D]] [[Kategorie:Ekologie]]
45

editací