Co jsou principy trvale udržitelného rozvoje

I. základní hodnotové principy:

1. společenství života a přírody – princip úcty a respektu k přírodě:

a) jako k jedinému pramenu uspokojení našich potřeb (statky a služby poskytované přírodou) – princip nezastupitelnosti přírody:

i) zdroje;

ii) výpusti;

iii) estetické, zdravotní, kulturní a jiné služby;

iv) služby funkčních ekosystémů;

b) k její vlastní vnitřní hodnotě – princip autonomní hodnoty přírody;

c) k životu ve všech jeho formách (k biodiversitě) – princip úcty k životu;

d) k neživé přírodě – princip respektu k neživé přírodě;

2. společenství lidí – princip společenství:

a) „globálně“ (ale samozřejmě i v rámci místních společenství):

i) princip sdílení lidských práv (a povinností) a základních svobod jako globálního společného jmenovatele;

ii) princip respektu k odlišným civilizacím a kulturám;

b) regionálně a lokálně:

i) princip kvality společenství a sdílených hodnot;

ii) princip kvality života jednotlivce a jeho individuálního rozvoje;

iii) princip vzájemnosti:

1) princip sociální integrace (soudržnosti; cílené snižování počtu sociálně marginalizovaných jedinců a skupin)

2) princip sociální solidarity (starost o občany, kteří se bez vlastní viny dostali do obtížné situace);

3. člověk ve vztahu k přírodě a světu – princip přirozenosti člověka:

a) lidské poznání – princip pokory:

i) důvěra k vědě – princip vědeckosti;

ii) respekt k limitům poznání – princip předběžné opatrnosti (precautionary principle);

b) lidské prožívání – princip subjektivity:

i) citový vztah ke světu – princip emocionality;

ii) subjektivní prožitek a poznání – princip autenticity;

c) lidská mravnost – princip mravnosti:

i) individuální odpovědnost:

1) za sebe;

2) za společenství – za jakoukoli skupinu, jíž je jednotlivec členem;

3) za globální stav světa;

ii) skupinová odpovědnost – princip kultivace veřejného prostoru:

1) tvorba otevřené liberální občanské společnosti jako společenství menšin (všech subjektů a institucí odborné a občanské veřejnosti;

2) definované efektivní, otevřené a průhledné (transparentní) rozhodovací procesy.

II. strategické principy:

1. princip společné, sdílené, ale diferencované odpovědnosti:

a) v prostoru:

i) v ochraně přírody a životního prostředí a k jejich využití;

ii) ve vyváženosti místní, regionální a globální;

b) v čase – princip odpovědnosti vůči budoucím generacím za předání přírodního, kulturního a civilizačního dědictví (strategické a územní plánování);

c) v prostoru i v čase:

i) princip obnovy a údržby kulturní krajiny;

d) princip stabilizace a zlepšení sídelní struktury a udržení života na venkově;

2. princip dynamické rovnováhy:

a) pluralitní zastupitelské demokracie – participativní;

b) tržního hospodářství – s hodnotovými rámci;

3. princip rovných příležitostí:

a) jednotlivců a skupin;

b) ekonomických subjektů;

4. princip limitu (environmentálních limitů);

5. princip únosnosti:

a) princip únosnosti prostředí (kritická zátěž prostředí, critical load);

b) princip sociální únosnosti;

c) princip ekonomické únosnosti;

d) princip individuální únosnosti (udržitelnost vzorců spotřeby a výroby);

6. princip koheze – efektivity, soudržnosti a výkonnosti institucí;

7. princip subsidiarity (subsidiarity principle) v dialektickém smyslu:

a) přinášet řešení na nejnižší úroveň v prostoru a čase, kde je řešení možné;

b) povinnost přinést řešení na vyšší úrovni v prostoru a čase, kde nižší úroveň nestačí (vytváření pravidel, rámců a úmluv);

8. princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí, přijatý v Evropském společenství (high level of environment protection);

9. princip nevratnosti změn;

10. princip synergie:

a) negativní – synergie dopadů a rizik;

b) pozitivní – synergie nástrojů;

11. princip partnerství: vztahy mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními subjekty musí být založeny na bázi partnerství, nikoliv na bázi rivality.

III. takticko-technické principy:

1. taktické:

a) princip inkorporace (principle of incorporation) na všech úrovních: principy udržitelného rozvoje a úroveň ochrany životního prostředí musí být zahrnuty

i) v politikách všech zemí;

ii) ve všech oblastech společenského života, resortních politikách atd. (IPPC aj.)

b) princip odloučení (ekonomického rozvoje od negativních dopadů na životní prostředí – decoupling);

c) princip přechodu (od ekonomiky zaměřené na růst k hospodářství zaměřenému na uspokojení potřeb);

d) princip prevence a řešení krizí (prevention principle) – oproti principu „konce potrubí“ („end-of-pipe“ principle);

e) princip ekoefektivity – efektivní využívání spotřebovávatelných zdrojů:

i) analýza nákladů a užitků (princip přiměřenosti nákladů; cost-benefit analysis);

ii) strategie dvojího vítězství (příjemné s užitečným, win-win strategy);

f) ekosystémový přístup (princip) – efektivní využívání nespotřebovávatelných zdrojů;

g) princip měřítka a nejmenší účinné dávky;

h) princip spolupodílení (participace);

i) princip informovanosti;

ii) princip komunikace;

i) princip individuace (respektu k místním přírodním, civilizačním a kulturním odlišnostem);

j) princip distribuce (tam, kde z různých důvodů nemůže fungovat trh):

i) zdrojů;

ii) rizik;

k) princip selekce – rozlišení a koordinace:

i) společenské objednávky;

ii) odbornosti;

iii) soukromého zájmu;

l) princip dobrého řízení – vládnutí (good governance):

i) princip kontroly;

ii) princip zpětné vazby;

iii) princip indikace (indikátory udržitelnosti);

2. ekonomicko-technické:

a) princip ekonomizace:

i) internalizace externalit;

1) pozitivních;

2) negativních;

ii) oceňování;

iii) princip ekonomických nástrojů (ekonomické odpovědnosti): činnosti škodící životnímu prostředí by měly být znevýhodněny oproti činnostem škodícím méně či vůbec:

1) princip„znečišťovatel platí“ („polluter pays“ principle);

2) princip ekologické daňové reformy;

3) princip pozitivní ekonomické stimulace;

b) princip technologizace:

i) princip nejlepší dostupné technologie (best available technologies or technics, BAT):

1) výrobní, hmotné technologie a techniky;

2) manažerské techniky, postupy, normy, certifikace, firemní kultura). minimalizace znečištění (rizika) u zdroje;

ii) princip minimalizace znečištění (rizika) u zdroje;

iii) princip substituce: nahrazovat výrobky a činnosti škodící životnímu prostředí méně škodlivými;

iv) princip minimalizace materiálových a energetických vstupů;

v) princip preferování obnovitelných zdrojů před neobnovitelnými;

vi) princip prevence vzniku odpadů a jejich recyklace;

vii) mnoho principů dalších podle míry podrobnosti.

Zdroje

Texty Ivana Ryndy ke kurzu Globalizace a globální problémy, nepublikované In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>