Frankofonie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
(→Zdroje) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) ''Globalizace a globální problémy.'' Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp | Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) ''Globalizace a globální problémy.'' Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 91-97. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. | ||
== Odkazy == | |||
=== Externí odkazy === | |||
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Frankofonie Frankofonie na české Wikipedii] | |||
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Francophonie Francophonie na anglické Wikipedii] | |||
{{licence cc|Romancov, Michael}} | {{licence cc|Romancov, Michael}} | ||
[[kategorie:globalizace]] | [[kategorie:globalizace]] [[kategorie:mezinárodní instituce]] | ||
Aktuální verze z 16. 6. 2008, 08:06
Francouzský „Commonwealth“ se nazývá La Francophonie. Frankofonie byla založena v roce 1970 a dnes, podle oficiálních údajů, sdružuje 53 států a 10 pozorovatelů (jedním z nich je i Česká republika). Tyto počty je třeba brát se značnou rezervou, neboť například Belgie je zastoupena dvakrát: jednou jako stát, jednou jako tzv. francouzské jazykové společenství (po federalizaci v roce 1993 se Belgie, mimo jiné, dělí i na tři jazyková společenství), to samé pak platí pro Kanadu, která je zastoupena hned třikrát: jako stát, a samostatně pak provincie Quebec a New Brunswick. Za tímto velmi kreativním přístupem při vykazování členské základny je především nutno vidět zoufalou snahu Francie udržet se v postavení globálně respektované mocnosti.
Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolupráce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu.
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 91-97. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
