Národní státy: Porovnání verzí
(Nová stránka: Současný sociální život v rozvinutých průmyslových zemích je spojen s moderním státem, který představuje nejvlastnější formu téměř všech typů lidské aktivity. S...) |
m (Editace uživatele „37.188.133.218“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Eduard“) značka: rychlé vrácení zpět |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Současný sociální život v rozvinutých průmyslových zemích je spojen s moderním státem, který představuje nejvlastnější formu téměř všech typů lidské aktivity. Stát se jeví být všudypřítomný, reguluje podmínky života od registrace při narození až po potvrzení smrti. | Současný sociální život v rozvinutých průmyslových zemích je spojen s moderním státem, který představuje nejvlastnější formu téměř všech typů lidské aktivity. Stát se jeví být všudypřítomný, reguluje podmínky života od registrace při narození až po potvrzení smrti. | ||
Teritoriální stát je základní stavební jednotkou mezinárodního systému na počátku 21. století, i navzdory výskytu stále většího počtu nestátních aktérů. Z hlediska politické geografie je teritoriální '''stát''' charakterizován územím (není stanovena minimální ani maximální velikost), trvale usedlým obyvatelstvem, výkonem politické moci (existence vlády), státní regulací některých ekonomických činností (např. výběr daní), existencí komunikačního systému, suverenitou (vnější i vnitřní) a konečně mezinárodním uznáním. Takovýchto jednotek můžeme na současné politické mapě světa lokalizovat zhruba dvě stě. Určit přesný počet států, jakkoli se může zdát, že na statické politické mapě by nemělo být zásadním problémem přesně je spočítat, je prakticky nemožné, neboť dochází k neustálým změnám | Teritoriální stát je základní stavební jednotkou mezinárodního systému na počátku 21. století, i navzdory výskytu stále většího počtu nestátních aktérů. Z hlediska politické geografie je teritoriální '''stát''' charakterizován územím (není stanovena minimální ani maximální velikost), trvale usedlým obyvatelstvem, výkonem politické moci (existence vlády), státní regulací některých ekonomických činností (např. výběr daní), existencí komunikačního systému, suverenitou (vnější i vnitřní) a konečně mezinárodním uznáním. Takovýchto jednotek můžeme na současné politické mapě světa lokalizovat zhruba dvě stě. Určit přesný počet států, jakkoli se může zdát, že na statické politické mapě by nemělo být zásadním problémem přesně je spočítat, je prakticky nemožné, neboť dochází k neustálým změnám <ref>Romancov, M. Národní státy – malé a středně velké státy, velmoci a geopolitika v limitním světě. In: ibid, pp. 85-90. str. 388–420</ref>. Posledními přírůstky do rodiny států jsou Eritrea (1993) a Východní Timor (1999), v čerstvé paměti středoevropanů jsou zásadní geopolitické změny z let 1989/90–1993, kdy se na politické mapě objevila i Česká republika. Na vstup do exkluzivního klubu států čekají například Palestina (od 90. let 20. století), Tchajwan (od 70. let 20. století) nebo Západní Sahara (od 70. let 20. století). | ||
Moderní státy se objevily v západní Evropě a na jejich koloniálních územích v 18. a v 19. století. Jejich počátky přitom sahají zpět do 16. století. Liší se od počátku od dřívějších forem politické vlády uplatňováním odlišující symetrie shody mezi suverenitou, teritorialitou a legitimitou. | Moderní státy se objevily v západní Evropě a na jejich koloniálních územích v 18. a v 19. století. Jejich počátky přitom sahají zpět do 16. století. Liší se od počátku od dřívějších forem politické vlády uplatňováním odlišující symetrie shody mezi suverenitou, teritorialitou a legitimitou. | ||
Vrcholu dosáhl moderní národní stát na konci 20. století, kdy se opíral o nové mezinárodní regulační mechanismy jako je universální režim lidských práv a byl podporován rozvojem multilaterálních forem mezinárodní spolupráce a koordinace v mezinárodních organizacích jako je zejména Organizace spojených národů | Vrcholu dosáhl moderní národní stát na konci 20. století, kdy se opíral o nové mezinárodní regulační mechanismy jako je universální režim lidských práv a byl podporován rozvojem multilaterálních forem mezinárodní spolupráce a koordinace v mezinárodních organizacích jako je zejména Organizace spojených národů<ref>Held, D., McGrew, A. (2000). The Global Transformation Reader, Polity Press.</ref>. | ||
Postmoderní vývoj, jak se projevil po rozpadu bipolárního světa v řadě posttotalitních a rozvojových zemí – ale nejen tam – vedl k jevu, který politická věda označuje za „vyprazdňování“ státu (hollowing out) (Heywood, 2004), zčásti jako důsledek globalizace, zčásti jako uplatňování klíčových nástrojů neoliberální politiky – privatizace, deregulace, liberalizace. | Postmoderní vývoj, jak se projevil po rozpadu bipolárního světa v řadě posttotalitních a rozvojových zemí – ale nejen tam – vedl k jevu, který politická věda označuje za „vyprazdňování“ státu (hollowing out) (Heywood, 2004), zčásti jako důsledek globalizace, zčásti jako uplatňování klíčových nástrojů neoliberální politiky – privatizace, deregulace, liberalizace. | ||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
O erozi národního státu existuje sice řada studií, ale dynamika globálních změn nedovoluje zachytit skutečný stav tohoto trendu. To odpovídá obrazu, který představuje „tekutá modernita“. Nicméně východiskem musí být historické chápání povahy a funkce národního státu a politického systému, jak se vyvinul v období modernity, tedy nejpozději v posledních dvou stoletích. Teprve na tomto pozadí je možné popisovat procesy, které představuje globalizace, účast nových politických hráčů, kteří ovlivňují a determinují národní politiky a fakticky omezují suverenitu tradičně chápaného národního státu. Zcela novým hráčem jsou nadnárodní společnosti, ale i nevládní nestátní organizace. Zvláštní roli především v rozvojových zemích hrají mezivládní mezinárodní organizace, které často oktrojují těmto zemím podmínky a směry rozvíjení jejich ekonomik, s negativními dopady na tento rozvoj. Reakce rozvojových zemí je rozmanitá a demonstruje, že jsou možnosti, jak negativním vlivům mezistátních organizací čelit. Vzniká tak mezinárodní politický systém, který však postrádá pravidla vlastního sebeřízení, jakými disponoval mezinárodní systém tvořený dosud suverénními státy. Pro regionální organizovanost má často inspirující význam organizace Evropské unie (Jižní Amerika, Africká unie). | O erozi národního státu existuje sice řada studií, ale dynamika globálních změn nedovoluje zachytit skutečný stav tohoto trendu. To odpovídá obrazu, který představuje „tekutá modernita“. Nicméně východiskem musí být historické chápání povahy a funkce národního státu a politického systému, jak se vyvinul v období modernity, tedy nejpozději v posledních dvou stoletích. Teprve na tomto pozadí je možné popisovat procesy, které představuje globalizace, účast nových politických hráčů, kteří ovlivňují a determinují národní politiky a fakticky omezují suverenitu tradičně chápaného národního státu. Zcela novým hráčem jsou nadnárodní společnosti, ale i nevládní nestátní organizace. Zvláštní roli především v rozvojových zemích hrají mezivládní mezinárodní organizace, které často oktrojují těmto zemím podmínky a směry rozvíjení jejich ekonomik, s negativními dopady na tento rozvoj. Reakce rozvojových zemí je rozmanitá a demonstruje, že jsou možnosti, jak negativním vlivům mezistátních organizací čelit. Vzniká tak mezinárodní politický systém, který však postrádá pravidla vlastního sebeřízení, jakými disponoval mezinárodní systém tvořený dosud suverénními státy. Pro regionální organizovanost má často inspirující význam organizace Evropské unie (Jižní Amerika, Africká unie). | ||
== | == Zdroje == | ||
<references/> | |||
* Bauman, Z. (2000). Tekutná modernita, Praha: Mladá Fronta. | |||
* Kaplan, R. D. (2003). Přicházející anarchie. Zborcení snů - svět po studené válce. Červený Kostelec: Pavel Mervart | |||
== Odkazy == | |||
=== Externí odkazy === | |||
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_st%C3%A1t Národní stát na české Wikipedii] | |||
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Nation_state Nation state na anglické Wikipedii] | |||
{{licence cc|Mezřický, Václav}} | |||
{{upravit Martin}} | |||
[[Kategorie:Globalizace]] | |||
Aktuální verze z 23. 9. 2024, 08:24
Současný sociální život v rozvinutých průmyslových zemích je spojen s moderním státem, který představuje nejvlastnější formu téměř všech typů lidské aktivity. Stát se jeví být všudypřítomný, reguluje podmínky života od registrace při narození až po potvrzení smrti.
Teritoriální stát je základní stavební jednotkou mezinárodního systému na počátku 21. století, i navzdory výskytu stále většího počtu nestátních aktérů. Z hlediska politické geografie je teritoriální stát charakterizován územím (není stanovena minimální ani maximální velikost), trvale usedlým obyvatelstvem, výkonem politické moci (existence vlády), státní regulací některých ekonomických činností (např. výběr daní), existencí komunikačního systému, suverenitou (vnější i vnitřní) a konečně mezinárodním uznáním. Takovýchto jednotek můžeme na současné politické mapě světa lokalizovat zhruba dvě stě. Určit přesný počet států, jakkoli se může zdát, že na statické politické mapě by nemělo být zásadním problémem přesně je spočítat, je prakticky nemožné, neboť dochází k neustálým změnám [1]. Posledními přírůstky do rodiny států jsou Eritrea (1993) a Východní Timor (1999), v čerstvé paměti středoevropanů jsou zásadní geopolitické změny z let 1989/90–1993, kdy se na politické mapě objevila i Česká republika. Na vstup do exkluzivního klubu států čekají například Palestina (od 90. let 20. století), Tchajwan (od 70. let 20. století) nebo Západní Sahara (od 70. let 20. století).
Moderní státy se objevily v západní Evropě a na jejich koloniálních územích v 18. a v 19. století. Jejich počátky přitom sahají zpět do 16. století. Liší se od počátku od dřívějších forem politické vlády uplatňováním odlišující symetrie shody mezi suverenitou, teritorialitou a legitimitou.
Vrcholu dosáhl moderní národní stát na konci 20. století, kdy se opíral o nové mezinárodní regulační mechanismy jako je universální režim lidských práv a byl podporován rozvojem multilaterálních forem mezinárodní spolupráce a koordinace v mezinárodních organizacích jako je zejména Organizace spojených národů[2].
Postmoderní vývoj, jak se projevil po rozpadu bipolárního světa v řadě posttotalitních a rozvojových zemí – ale nejen tam – vedl k jevu, který politická věda označuje za „vyprazdňování“ státu (hollowing out) (Heywood, 2004), zčásti jako důsledek globalizace, zčásti jako uplatňování klíčových nástrojů neoliberální politiky – privatizace, deregulace, liberalizace.
Témata[editovat | editovat zdroj]
- Formy a funkce státu
- Globalizace světové politiky a nová funkce státu
- Politická geografie - vědecký přístup k národní politice
- Tekutá modernita - proměna významu a funkce národního státu
Závěr[editovat | editovat zdroj]
O erozi národního státu existuje sice řada studií, ale dynamika globálních změn nedovoluje zachytit skutečný stav tohoto trendu. To odpovídá obrazu, který představuje „tekutá modernita“. Nicméně východiskem musí být historické chápání povahy a funkce národního státu a politického systému, jak se vyvinul v období modernity, tedy nejpozději v posledních dvou stoletích. Teprve na tomto pozadí je možné popisovat procesy, které představuje globalizace, účast nových politických hráčů, kteří ovlivňují a determinují národní politiky a fakticky omezují suverenitu tradičně chápaného národního státu. Zcela novým hráčem jsou nadnárodní společnosti, ale i nevládní nestátní organizace. Zvláštní roli především v rozvojových zemích hrají mezivládní mezinárodní organizace, které často oktrojují těmto zemím podmínky a směry rozvíjení jejich ekonomik, s negativními dopady na tento rozvoj. Reakce rozvojových zemí je rozmanitá a demonstruje, že jsou možnosti, jak negativním vlivům mezistátních organizací čelit. Vzniká tak mezinárodní politický systém, který však postrádá pravidla vlastního sebeřízení, jakými disponoval mezinárodní systém tvořený dosud suverénními státy. Pro regionální organizovanost má často inspirující význam organizace Evropské unie (Jižní Amerika, Africká unie).
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- Bauman, Z. (2000). Tekutná modernita, Praha: Mladá Fronta.
- Kaplan, R. D. (2003). Přicházející anarchie. Zborcení snů - svět po studené válce. Červený Kostelec: Pavel Mervart
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Tento článek potřebuje úpravu Martinem Zahradníkem,
neboť svým obsahem nevyhovuje. Můžete Enviwiki pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k úpravám.