Největší přikázání: Porovnání verzí

Tato dvě pravidla jsou esencí křesťanství, v němž není důležitější dogma pro lidské chování než právě tato přikázání. Čtení Evangelií pak pomáhá pochopit jejich aplikaci. V různých podobách je ale najdeme i v jiných kulturách (zlaté pravidlo), do určité míry se tak jedná o kulturní univerzálie, na nichž se shoduje značná část obyvatel planety již po tisíce let. Tato dvě přikázání jsou jedinečná zejména z toho důvodu, že se je může snažit dodržovat každý v každé situaci. Nekladou totiž nároky na nic konkrétního, jen na lásku ke třem entitám, z níž pak teprve vyvěrají konkrétní jednání podle individuálních možností.

Milovat Boha je základní. Lidská mysl pravděpodobně nemůže Boha plně pochopit. Proto je vhodné nebrat jméno Boží nadarmo a neříkat věci jako ,,Bůh chce to či ono”. Jelikož o něm a o jeho úmyslech nevíme nic jistého. Každopádně celková láska k tomuto nedefinovatelnému subjektu nám pomáhá nemilovat více cokoliv co je definovatelného (majetek, různé koncepty jako komunismus či volný trh jako řešení všech problémů, popř. osoby). Tím, že milujeme Boha si zároveň totiž uvědomujeme, že nic z toho, co máme rádi, není Bůh. Bez milování Boha může naše náboženská láska sublimovat a věci si zbožšťujeme a lpíme na nich. Pokud milujeme něco, co si zbožštíme, tak to později můžeme začít nenávidět (vidíme chyby a uvědomíme si, že jsme si zbožštili modlu).<ref>https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/jezis-nebyl-blazen.A171222_003703_pozice-tema_lube</ref> Pokud nic nemilujeme více než Boha, můžeme ostatní věci a lidi mít rádi ale nemilovat je náboženskou láskou.  

Protože člověk byl podle biblického učení stvořen Bohem, měl by se podle také milovat, protože pokud miluje Boha, je logické, že miluje i to, co vytvořil. Zároveň stvořil také našeho bližního, proto i jeho je třeba milovat. Ne víc a ne míň než sebe. To pomáhá jak k asertivitě, tak altruismu. Koncept bližního zároveň přesahuje rodiny a národy. Podle Ježíšova Podobenství milosrdném Samaritánovi bychom se měli chovat jako bližní k těm, kteří to potřebují. Otázka nestojí tak, kdo je nám bližní, ale abychom jednali tak, aby nás ostatní považovali za svoje bližní.<ref>Podobenství o milosrdném Samaritánovi https://cs.wikipedia.org/wiki/Podobenstv%C3%AD_o_milosrdn%C3%A9m_Samarit%C3%A1novi</ref>

To, co je na obou přikázáních podnětné, je to, že mohou vést k vnitřní proměně člověka. Nejedná se o nějaká konkrétní racionální dogmata, co je dobré v životě dělat, naopak se jedná o myšlenkový rámec, z nějž by pak měly vznikat dobré věci. Můžeme se pak stát oním dobrým stromem, který nese dobré ovoce.<ref>Podobenství o fíkovníku https://www.bibletv.cz/pribehy-z-bible/36400-podobenstvi-o-fikovniku</ref> Veškerá naše rozhodování a jednání by podle tohoto rámce měla být založena právě na těchto dvou přikázáních. Přitom je třeba mít na paměti obě, jednak tak aby naše konání korelovalo jak s láskou k Bohu (někteří to třeba subjektivně chápou jako jednání související s činností jež zlepšuje naše životní prostředí) tak bližnímu.

Článek [https://en.wikipedia.org/wiki/Great_Commandment Great Commandment] na anglické Wikipedii

Autor (verze z 03.05.2022, 17:1):

Mgr. Eduard Petiška, Ph.D.