Regionální centrum expertízy

Jedním z cílů vzdělávání pro udržitelnost je vytvářet regionální sítě, podporující spolupráci v oblasti vzdělávání pro udržitelnost. Regionální centrum expertízy (RCE) je partnerská síť existujících formálních i neformální vzdělávacích organizací, zmobilizovaných za účelem rozšíření vzdělávání pro udržitelný rozvoj mezi lokální a regionální komunity. RCE usilují o prosazování cílů Dekády OSN vzdělávání pro udržitelný rozvoj (2005 2014), a to prosazováním globálních cílů, které jsou součástí implementačního plánu, v souladu s potřebami a zájmy jednotlivých místních komunit.

RCE reprezentují formy spolupráce mezi akademickou sférou, veřejnou správou a dalšími institucemi podporující myšlenku tzv. „třetí role“ univerzit v občanské společnosti, která byla v minulosti často opomíjena (Ginkel, 2004) nebo se omezovala na spolupráci s průmyslovou sférou. Do „třetí role“ univerzit spadá kromě spolupráce s průmyslem také podpora regionálního a místního rozvoje, podpora školství v nejrůznějších formách (další vzdělávání učitelů, pedagogický výzkum) a další formy spolupráce s neziskovým sektorem. Síť spolupráce RCE má vést k vytvoření Globálního prostoru pro VUR.

RCE ve světě a v Česku

V současné době existuje kolem 180 Regionálních center expertizy - jejich síť pokrývá všechny kontinenty. Celosvětově je tato síť koordinována United Nations University (UNU); aktivity však vyvíjí spíše na úrovni jednotlivých kontinentů.

V České republice byla oficiálně zahájena činnost RCE Česko 27. dubna 2017, po předchozí úspěšné akreditaci u Univerzity OSN v Tokyu. V České republice je RCE Czechia první organizací tohoto typu, která se připojuje k síti RCE ve světě.

Regionální centra expertizy pomáhají

• vzdělávat k udržitelnému rozvoji v každém věku na všech úrovních vzdělávacího procesu;
• integrovat adekvátně vědu, technologii a další součásti udržitelného rozvoje, např. tradiční vědomosti, etiku a hodnoty do vzdělávacích osnov;
• posilovat komunikaci a spolupráci a koordinaci mezi různými zainteresovanými subjekty (stakeholdery), kteří dosud vedli vzdělávání pro udržitelný rozvoj separátně bez dobré komunikace s ostatními institucemi;
• zmírňovat rozdíly v dostupnosti nejnovějších informací a znalostí v různých částech světa.

Základní principy RCE

• řízení - týká se managementu RCE a jeho vedoucí role
• spolupráce - týká se zapojení aktérů všech úrovní ze sféry formálního, neformálního a informálního vzdělávání
• výzkum a vývoj - popisuje roli výzkumu a jeho začlenění do aktivit RCE, a také způsob, jak jsou navrhovány strategie společných aktivit, včetně těch, které navazují spolupráci s dalšími RCE
• transformativní vzdělávání - přispívá k transformaci současných systémů vzdělávání, čímž se naplňují regionální ambice na udržitelný život a životní prostředí.

Vznik RCE vytváří základní podmínky pro další rozvoj této institucionální formy:

1. dodává impuls těm aktérům, kteří již vyvíjejí aktivity typu RCE;
2. poskytuje model spolupráce těm, kteří chtějí takové aktivity vyvíjet;
3. vytváří nové inovativní a kreativní postupy v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

Aktivity a funkce RCE

Aktivity a funkce RCE vycházejí z regionálních (resp. lokálních) podmínek a potřeb. Obecně by aktivity RCE měly sloužit k:

• podpoře vývoje a výměny informací a zkušeností, a také spolupráce mezi organizacemi zajišťujícími vzdělávání na různých úrovních a dalších organizací podporujících vzdělávání pro udržitelný rozvoj, s výhledem na vývoj podnětných, inovativních programů opírajících se o současné znalosti z oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj.
  • jako příklad takových aktivit lze uvést environmentální vzdělávací programy pro žáky základních škol, redukce produkce odpadu na komunitní úrovni, recyklace, pozorování a monitorování stavu životního prostředí, environmentální aktivity nevládních organizací. Hlavní předností vybudované sítě je možnost zdokonalování aktivit a jejich lepší koordinace prostřednictvím sdílení informací, znalostí a zkušeností mezi jednotlivými aktéry.
• vývoji osnov (učebních plánů) pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj a jejich implementace
  • RCE může vytvořit ideální podmínky pro zakomponování aktuálních znalostí z oblasti udržitelného rozvoje do učebních osnov a vzdělávacích programů a podpořit tvůrčí přístup k vytváření osnov pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Tento fakt hraje velmi významnou roli zejména v oblasti terciárního vzdělávání. Více než 75% existujících RCE má ve svém jádru jako klíčovou instituci univerzitu, z univerzitního prostředí vycházejí nejčastěji impulsy k zakládání RCE. Aktivní spolupráce mezi institucemi terciárního vzdělávání a dalšími stupni formálního i neformálního vzdělávání, nevládními organizacemi a dalšími zainteresovanými subjekty (stakeholdery).
• podpoře možného a účinného užívání omezených finančních a materiálních zdrojů
  • založením RCE lze ovlivnit a koordinovat čerpání zdrojů různými organizacemi v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Efektivní a účelné využití dostupných zdrojů může zajistit širší pole aktivit a dlouhodobější trvání projektů v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj.
• zvyšování povědomí o významu vzdělávání pro udržitelný rozvoj v širokém měřítku mezi osobami činnými v oblasti vzdělávání, u orgánů státní správy i širokou veřejností
  • v souladu s principem vzdělání jako klíčovým faktorem pro budoucnost by vzdělávání pro udržitelný rozvoj mělo být vyvíjeno, aplikováno, monitorováno a posuzováno na mezinárodní, národní, regionální i lokální úrovni, vždy s ohledem na okolnosti spojené s danou úrovní. Tyto okolnosti kladou zvláštní nárok zejména na osobnosti ve vzdělávání jako na tvůrce a navrhovatele budoucích reforem v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

Historie vzniku RCE

Na světovém summitu v Johannesburgu v roce 2002 bylo vzdělávání označeno za hlavní sílu, klíčový prvek procesu směřujícího k udržitelnému rozvoji. Byl položen základ partnerských institucí:

• Global Higher Education for Sustainability Partnership (GHESP)
• Globální Virtuální Univerzita (Global Virtual University)

Na Světovém summitu o udržitelném rozvoji (Johannesburg, Jihoafrická republika 26. srpna – 4. září 2002) bylo v rámci implementačního plánu přijato rozhodnutí o zahájení Dekády OSN vzdělávání pro udržitelný rozvoj k 1. lednu 2005. Strategií směřování k udržitelnému rozvoji během této dekády by měla být podpora, propagace a prosazování integrace vzdělávání pro udržitelný rozvoj do vzdělávacích koncepcí a akčních plánů ve všech úrovních a sektorech vzdělávání.

Jedním z hlavních cílů by mělo být také vybudování partnerských sítí zahrnujících vládní i nevládní organizace, vzdělávací a výzkumné instituce, občanskou společnost, media a v neposlední řadě také zástupce průmyslu a obchodu, a na základě takové spolupráce podporovat vznik a rozvoj demonstračních projektů za účelem podpory inovací a vytváření tzv. „Best Practice“ (příkladů dobré praxe) v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

Iniciativa RCE vznikla v roce 2003 jako reakce United Nations University (UNU) na zahájení Dekády pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj OSN. Cílem se zde stalo zakládání inovativních sítí za účelem produkce nových znalostí a postupů na poli udržitelného rozvoje (Fadeeva, Mochizuki, 2005). Celosvětová síť RCE se během několika posledních let velice rychle rozrostla, v současné chvíli funguje ve světě 127 RCE (březen 2014), které slouží jako modelové příklady regionální spolupráce pro tvorbu vzdělávacích politik a rozhodovací procesy na poli vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Nastává období reflexe, hodnocení činnosti a vzájemného předávání zkušeností.

Odkazy

• RCE na stránkách United Nations University
  • Více o RCE: dostupné na http://www.ias.unu.edu/resource_centre/ESD_factsheet_eng%202010%20version.pdf
  • Jak se stát RCE: dostupné na http://www.ias.unu.edu/resource_centre/RCE_world_map_poster%20eng%20Nov%202011.pdf
  • Síť akademických institucí k RCE v regionu Asie a Pacifiku (lze být spolupracujícím členem): dostupné na http://www.ias.unu.edu/resource_centre/ProSPER_web.pdf
• van Ginkel H. (2008): On the Vision, History and Status of the Regional Centres of Expertise in ESD Programme. Journal of Education for Sustainable Development, 2:2 (2008): p109‐117. AGENDA 21. UNESCO. [© 17.6.2010], dostupné z: http://www.un.org/esa/dsd/agenda21/res_agenda21_00.shtml
• van Dam‐Mieras M.C.E., Rikers J.H.A.N. (2007) RCE Rhine‐Meuse: Towards Learning for Sustainable Development.
• Faddeva Z., Mochizuki Y. (2005): Mobilising for Education for Sustainable Development: Towards a Global Learning Spase based on Regional Centres of Expertise, Report of United Nations University Institute of Advanced Studies., Yokohama.

• Zilahy, G., & Huisingh, D. (2009) The roles of academia in Regional Sustainability Initiatives. Journal of Cleaner Production, 17(12), 1057-1066.