Environmentální dopady fotbalových hřišť: Porovnání verzí

[[w:cs:Fotbal|Fotbal]] je nejpopulárnějším [[w:cs:Kolektivní sport|kolektivním sportem]] na světě. Hrají jej kluci i holky bez rozdílu věku, profesionálové i amatéři na rekreační úrovni. Podle průzkumu fotbalové federace [[w:cs:FIFA|FIFA]] v roce 2001, hraje fotbal pravidelně nejméně 240 miliónů lidí ve více jak 200 zemích světa. Za popularitu můžou jednoduchá pravidla a naprosto minimální náročnost na vybavení. Hrát fotbal se dá takřka kdekoliv.

Ve fotbale hrají s [[w:cs:Míč|míčem]] dvě družstva po jedenácti hráčích. Nejčastěji se hraje na [[w:cs:Tráva|travnaté]] hrací ploše obdélníkového tvaru, opatřené dvěma brankami. Cílem družstva je dosáhnout více míčem vstřelených [[w:cs:Gól|branek]], než vstřelí soupeř. Nejčastěji se hraje nohama, bez pomoci rukou. Utkání trvá 2 x 45 min.

Oblíbenost kopané není výjimkou ani v České republice, která ze 40 států Evropy má po Anglii nejvyšší počet fotbalových stadionů, a to 49 (seznam není úplný) z celkových 663 (např. v [[w:cs:Asie|Asii]] je pouhých 53 stadionů).<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = The Football Stadiums.com {{!}} Database of football stadiums

ZAJÍMAVOST V [[w:cs:Jihomoravský kraj|Jihomoravském kraji]] je evidováno celkem 426 travnatých ploch z toho 365 hlavních a 61 tréninkových fotbalových travnatých hřišť (celkem 268 000 ha) a 21 atestovaných hřišť s umělým povrchem (celkem 13,500 ha). V případě, že každý kraj v ČR (14 krajů) má cca 400 hřišť jako Jihomoravský, může se v Čechách nacházet zhruba 5 600 fotbalových hřišť.

V našem případě je při údržbě hřiště na úrovni okresních a krajských soutěží (s ohledem na nízkou soutěž, nebývají požadavky na kvalitu vysoké) základní otázkou zejména intenzivní závlaha, sečení, hnojení, užívání [[w:cs:Pesticidy|pesticidů]].<ref name=":0" /> A právě závlaha a užívání pesticidů je i otázkou číslo jedna z pohledu enviromentálního.

| datum přístupu = 2020-03-18

}}</ref>

V případě, že je trávník založen výsevem, nikoli pokládkou hotového trávníkového koberce, je pořizovací cena pětkrát menší než u umělého povrchu a může se pohybovat okolo 2 mil. Kč včetně zavlažovacího zařízení. Celoroční údržbové náklady na takové hřiště se pohybují od 150 do 250 tis. Kč. Zhruba ve stejném cenovém rozmezí pořídíme prvotní vybavení k údržbě (sekačka, zařízení k hnojení aj.). 

Na rozdíl od UMT může být přírodní hřiště při správné údržbě doslova věčné, ale má velmi omezené využití. Hrou je trávník maximálně zatěžován a jeho využití se počítá spíše v řádech hodin týdně (10–15h). Navíc, jak už bylo řečeno, v zimním období tráva vegetuje, tudíž nedochází k její regeneraci a může být nenávratně poškozena. Hlavně po zimní přestávce musí kluby pro přípravu družstev hledat jiné alternativy.  

V našich klimatických podmínkách představuje průměrný roční úhrn srážek přibližně 40 % potřebného množství vláhy pro optimální růst kvalitního trávníku. Zbytek musí zajistit závlaha. Správná závlaha je předpokladem kvalitní hrací plochy a rychlé regenerace trávy. U novějších hřišť bývá závlahová síť pod povrchem, čímž šetří spotřebu vody o 60 % oproti přenosnému zavlažovacímu zařízení, které se v nižších soutěžích stále používá. Jako závlahová dávka pro trávník se uvádí průměrná hodnota 25–42 mm/m²/týden. Z této hodnoty se vypočítává roční bilance spotřeby vody. Při průměrných 120 [[w:cs:Sucho|suchých dnech]] během závlahové sezóny činí roční spotřeba vody na závlahu 1 m² trávníku cca 350–650 litrů vody.<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Závlaha a zavlažování fotbalového hřiště - AZ Zahrada

}}</ref> Roční závlaha jednoho hřiště, je jako spotřeba vody tisícovky Čechů.

V hrací sezoně se provádí jednou nebo dvakrát týdně. Celý úkon trvá zhruba 2 hodiny, kdy se využívá motorové sekačky, ale záleží na vybavení klubu.

Při údržbě povrchu je třeba předcházet chorobám, houbám, plísním a jiným škůdcům, kterými můžou být i [[w:cs:Krtek|krtci]] nebo [[w:cs:Prase divoké|černá zvěř]]. Hnojení, až na ty nejchladnější měsíce, probíhá celoročně. Nejčastěji se používá [[w:cs:dusík|dusík]], [[w:cs:draslík|draslík]], [[w:cs:fosfor|fosfor]], [[w:cs:hořčík|hořčík]] a [[w:cs:vápník|vápník]]. Největší zastoupení v celosezónním hnojení má univerzální dusíkaté hnojivo, jako je [[w:cs:Dusičnan amonný|ledek amonný]] s vápencem (LVA 27 % N) pro lepší regeneraci. Správným hnojením se dá předejít i některým plísňovým chorobám (plíseň sněžná).<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení =  

''Vytápění'' – V ČR je vytápění trávníků povinné pouze na ligových stadionech. Vytápění umožňuje připravit plochu pro utkání i v náročnějších zimních podmínkách.<ref name=":0" />

Pořizovací cena umělého trávníku nové 3. generace (UT3G) je vysoká, pohybuje se okolo cca 10 mil. Kč včetně závlahového systému. Celoroční údržbové náklady 50–100 tis. Kč. K pravidelné údržbě UMT je zapotřebí traktorové vozidlo k tažení údržbového příslušenství, jehož pořizovací náklady začínají na 50 tis.Kč. Dále tažný trojúhelníkový kartáč 7–12tis. Kč, a ne tak často potřebný granulát na doplnění – 1 tuna granulátu 7 tis. Kč.   

Umělý trávník má při zatížení 5,5 h denně (2000 h ročně) a správné údržbě životnost zhruba 10 let (někteří výrobci uvádějí 8–15let). Hlavní přednost UMT je celoroční použití za jakéhokoliv počasí. Nejvíce se toto projeví v zimním období, kdy příprava začíná už v průběhu ledna. Jedna UMT odvede ročně práci jako tři hřiště s přírodním trávníkem.   

I umělý trávník je nutno zavlažovat, avšak intenzita zálivky je zde podstatně menší. Především v letních dnech se provádí takzvaná klimatická závlaha, pro ochlazení trávníku a zkvalitnění herního komfortu. Bez použití závlahy by i mohlo dojít ke zranění v důsledku popálení při skluzu nebo pádu, k dřívějšímu vyčerpání a dokonce dehydrataci hráče. (4)

Kde je počet hodin využití hřiště opravdu vysoký, je pro vyčištění, srovnání povrchu a narovnání umělých vláken nutné provádět kartáčování minimálně dvakrát týdně různými směry. V kritických místech (rohy, penalta…) je vhodné doplnit výplň třeba třikrát týdně.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie

| příjmení =  

}}</ref>

I v případě UMT může dojít k napadení plevelem, mechem nebo řasami. Zpravidla se tak stane, pokud došlo ke znečištění organickými látkami (listí, zemina, jídlo, ptačí trus…). V takovém případě je UMT ošetřována jednoprocentní roztok hydrogenu peroxidu s vodou nebo Roundapem (nejpoužívanější herbicid).<ref name=":1" />

''Osvětlení:'' Je výhradou UMT, jelikož se v zimním období tréninkové jednotky odehrávají převážně za tmy. Jde však o další náklady na výstavbu a provoz a je zde také problém světelného smogu.

Umělá textilie. Vlákna umělého trávníku se vyrábí tavením a formováním granulí polyethylenu termoplastického polymeru, který se následně obarví.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Orság

}}</ref> Možná právě pro vysoké nároky na odolnost a trvanlivost nebylo zjištěno, že by výrobci využívali recyklovaných plastů k výrobě UMT.

Většinou se setkáme se surovým [[w:cs:Kaučuk|kaučukem]] EPDM, méně už s regenerovanou pryží SBR. Vzácně se také nabízí recyklovaný EPDM (pneumatiky).<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení =  

}}</ref>

Díky zátěrovému latexu není možné v současné době umělý trávník recyklovat. Starý trávník je možné vyhodit na třídičkách komunálního odpadu.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Hejtman

}}</ref>

Voda je nejzákladnější potřebou pro existenci života na Zemi a podzemní voda je jednou z nejcennějších vod vůbec pro koloběh vody na Zemi. Podzemní vody nejsou obvykle znečištěné a dají se pít i bez úprav. Tyto vodní zdroje však nejvíce ohrožují pesticidy a hnojiva pocházející ze zemědělství (včetně námi hodnocených fotbalových hřišť) a to, že ji odčerpává člověk a plýtvá s ní. Zásoby sladké vody na Zemi se snižují. V Evropě klesly zásoby o jednu třetinu, v Africe o dvě a v Asii o tři čtvrtiny. Zmizelo 50 % světových mokřadů. Přitom lze předpokládat, že spotřeba vody bude v následujících letech ještě stoupat.

}}</ref>

UMT má bezesporu méně náročnou údržbu a mnohem menší spotřebu vody. Avšak její celoroční využití si vybírá daň na životnosti. I přes řádnou údržbu se musí povrch po letech obměnit. Výroba UMT i vzniklý odpad není, co se týká ekologie, zanedbatelný. A nepřidává tomu ani fakt, že se umělá tráva nedá recyklovat a často je pro své vysoké nároky vyráběna z nerecyklovaného plastu. Dá se tedy tušit, že tou nejlepší variantou z pohledu environmentální rovnováhy určitě nebude umělý povrch, který by měl přírodě ulevit. Vzhledem k početnosti hracích ploch je důležité, aby ekologie šla ruku v ruce s jejich údržbou. Aby kluby, které o trávníky pečují, vodou neplýtvaly, naučili se hospodařit s užitkovou vodou a třeba i recyklovali tu už jednou použitou. Z dostupných materiálů vyplývá, že pesticidům se dá do určité míry předejít odbornou a pečlivou údržbou a pro klub by měly být tou poslední možností.

Upozornění: Uvedené náklady na pravidelnou a nepravidelnou údržbu můžou být zavádějící. Údaje jsou pouze orientační a ve skutečnosti jsou ovlivňovány mnoha faktory, které se u každého hřiště mohou výrazně lišit.

[[Kategorie:Sport a životní prostředí]]