Trofická struktura

Trofická struktura je organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými trofickými úrovněmi.

Úvod

Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy) Každý typ ekosystému je protkán různorodými potravními řetězci(některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.

Model trofické struktury

Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností) je využita autotrofnímifotosyntetizujícími organismy, neboli primárními producenty a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %) uloží do svých těl - produkce sekundární. Herbivorní heterotrofní organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%) – sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný (zajišťovaný pestrou škálou rozkladačů dekompozitorů), který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje primárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny. Zcela specifickým systémem jsou hlubiny oceánů v okolí tzv. černých kuřáků, kde dochází k výronům horké, minerálními látkami bohaté vody a primární produkci zde zajišťují chemotrofní bakterie. Tento ekosystém tedy nevyužívá sluneční energii narozdíl od předchozího příkladu ani druhotně.

Osud energie ve společenstvu

Na každém stupni dochází ke ztrátám energie, ať už v podobě nevyužité odumřelé masy a exkrementů nebo ve formě vyzářeného tepla, které se uvolňuje při činnosti živočichů. Jeden joule získaný např. herbivorním živočichem může být zabudován do jeho těla, nestrávený vyloučen s výkaly živočicha, vyzářen do okolí ve formě tepla. V prvním případě může později přejít do těla masožravce a po jeho uhynutí je využit rozkladači. Nakonec však vždy opustí trofické společenstvo ve formě tepla.

Trofická pyramida

Odkazy

Témata

• Primární produkce
• Sekundární produkce

Externí odkazy

• http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm
• http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level
• http://www.palaeos.org/Trophic_structure
• http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm
• http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman

Literatura

• Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997