BSK: Porovnání verzí

BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami. Látky vůči biochemickému rozkladu rezistentní oxidaci nepodlehnou, a tedy se na ně žádný kyslík nespotřebuje. Pro orientační stanovení biologické rozložitelnosti znečišťujících organických látek ve vodě je vhodné hodnotu BSK₅ srovnat s CHSK, tedy s chemickou spotřebou kyslíku, při které oxidaci podléhají i látky biochemicky nerozložitelné. U dobře rozložitelných látek bývá poměr BSK₅:CHSK > 0,5. Poměr BSK₅:CHSK > 0,3 poukazuje na zvýšenou přítomnost biologicky obtížně rozložitelných organických látek.<ref name="Pitter"> </ref>

BSK má nejčastější využití při stanovení organického [[znečištění vody]]. Používá se hlavně v odpadovém hospodářství, vodárenství a obecně při analýze vod. Své užití najde i při sledování míry eutrofizace vod a při kontrole jakosti pitné vody. Tato metoda začala být využívána již od roku 1908 pro sledování znečištění venkovních vod a od té doby se coby standardní rozšířila do většiny zemí.<ref name="Wiki"> BSK₅ na anglické wikipedii  http://en.wikipedia.org/wiki/Biochemical_oxygen_demand</ref> Díky tomu jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku.

   

Samočistící schopnost vodních toků při [[eutrofizace|eutrofizaci]] lze rovněž vyjádřit pomocí BSK. Běžné vodní toky obvykle mívají BSK₅ pod 1 mg/l. Středně znečištěné vody se pohybují v rozmezí 2-8 mg/l. Schopnost vodního toku zbavit se znečišťujících organických látek můžeme sledovat, pokud odebereme vzorky vody z několika míst toku postupně se vzdalujících od místa, kde ke znečištění dochází. Podle toho, jak strmě klesají naměřené hodnoty BSK, můžeme hodnotit schopnost toku znečišťující látky odbourávat.<ref name="Lellák"> </ref>

Celková BSK je závislá na době inkubace a její průběh může být časově náročný<ref name="Pitter"> </ref>. Přistoupilo se tedy k jednotné inkubační době 5 dní.  Kromě nejrozšířenější pětidenní BSK₅  existují i další metody, lišící se hlavně časem oxidace. Poměrně častá je BSK₇, rozšířená hlavně v severních zemích, která je praktická v tom, že celé sledování končí stejný den v týdnu, jako bylo započato, a tudíž ho lze použít kterýkoliv pracovní den. Kratší metody, jako například BSK_2,5 se v laboratořích příliš neujaly a užívají se hlavně při nedostatku času, např. při terénních měřeních.  

U vzorků, kde se očekává vyšší znečištění, je vhodné použít tzv. zřeďovací metodu. Podle intenzity znečištění se do odměrného válce použije 500 – 10ml vzorku, s rostoucí koncentrací organických látek klesá množství vzorku, které se pro stanovení použije. Doplňuje se zřeďovací vodou do 1 litru. Takto naředěný vzorek se rozlije do lahví a ponechá se v termostatu při teplotě 20°C 5 dní. Sondou se stanoví obsah rozpuštěného kyslíku nultý a pátý den. Zřeďovací voda se připravuje přidáním 1ml fosforečnanového tlumivého roztoku, 1ml roztoku síranu hořečnatého, 1ml chloridu železitého a 1ml chloridu vápenatého do 1 litru destilované vody nasycené vzdušným kyslíkem. Účelem tohoto zředění je, aby v případě stanovení extrémně znečištěných vod byl vůbec ve vzorku dostatek kyslíku pro aerobní rozklad. V případě stanovení BSK₅ u vzorků s nízkou koncentrací organických látek není třeba vzorek ředit vůbec. Výsledná hodnota se obvykle udává v mg/l. <ref name="Pitter"> </ref>

:a - koncentrace rozpuštěného kyslíku nultý den v mg/l

:b - koncentrace rozpuštěného kyslíku po pěti dnech v mg/l

:R - ředění - poměr objemu vzorku k objemu připravené směsi vzorku se zřeďovací vodou<ref name="mendel"> Stanovení BSK₅  http://www.rybarstvi.eu/dok%20rybari/navody/BSK5.pdf</ref>

==Odkazy==

*[[Znečištění vody]]

*[[Ochrana vod]]

*[http://nahledy.normy.biz/nahled.php?i=54543 ČSN EN 1899-1 - česká norma jakosti vod]

*{{Wikipedia en|Eutrofication}}

*{{Wikipedia cs p|Čistírna odpadních vod}}

[[Kategorie:Povrchové a podzemní vody]]

{{jdl}}