Struktura mezinárodních organizací

Neexistuje jednotný „model“ pro vnitřní strukturu mezinárodní organizace. Z pohledu na většinu mezinárodních organizací je ale možné vystopovat společné znaky přítomné ve většině těchto mezinárodních entit:

• Exekutivní orgán. V něm jsou zastoupeny exekutivy zapojených států. V takovém orgánu obvykle sídlí centrum moci dané organizace – nemusí přijímat každodenní rozhodnutí, ale rozhoduje zejména o klíčových politických krocích organizace; někdy je rovněž exekutivní orgán rozčleněn na několik úrovní podle míry „každodennosti“ rozhodování (např. Evropská rada vs. Rada ministrů v Evropské unii). Tento exekutivní orgán je zosobněním principu, že státy jsou „pány smluv“. Nemusí zde ale být respektováno pravidlo rovného zastoupení/rovného hlasovacího práva všech zapojených států. Příklady: Rada bezpečnosti u OSN, Výbor ministrů v Radě Evropy aj.
• Parlamentní či para-parlamentní instituce. Jejich vliv se pohybuje od pouhého nezávazného konzultování po spolurozhodovaní o klíčových normách fungování organizace. Je obvykle obsazován osobami jmenovanými exekutivami či parlamentními institucemi jednotlivých zemí; přímá volba je výjimkou. Příklady: Valné shromáždění OSN, Parlamentní shromáždění Rady Evropy, Evropský parlament coby součást institucionální struktury EU.
• Administrativně-podpůrný aparát organizace. Příklady: Generální tajemník a Sekretariát OSN, některé aspekty činnosti Evropské komise v Evropské unii.
• Soudní orgány příslušné organizace. Zajímavým prvkem je občasný aktivismus soudu, který zastiňuje ostatní aktivity organizace – např. Evropský soud pro lidská práva coby orgán Rady Evropy je nepoměrně známější (a zřejmě i vlivnější) než ostatní části této organizace. Příklady: Mezinárodní soudní dvůr, Evropský soudní dvůr v Evropské unii, Dispute Settlement Body při WTO.
• Samostatné agentury, na které jsou delegované některé specializované aktivity. Důvodem je zachování variability členství v takových strukturách (zájem Nepálu o organizování mořského rybolovu je nutně omezený) a větší flexibilita a expertíza specializované agentury. Některé z agentur žijí v podstatě vlastním životem bez ohledu na fungování mateřské organizace (např. vztah WTO a OSN). Příklady: UNESCO, FAO (Organizace pro zemědělství a výživu) nebo UNICEF coby agentury OSN.
• Vzhledem k omezenému prostoru se analýza omezí na tři příklady mezinárodních organizací (OSN, Světová obchodní organizace a Rada Evropy).

Odkazy

Externí odkazy

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku International organizations na anglické Wikipedii.