Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 36 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{studenti VŠE}}
==Historie==
= Historie =
V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasičtí ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19. století přichází J. S. Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref name="Seják">SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>


V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref>Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů</ref>&nbsp;<br><br>
==Pojem==
Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <ref name="Seják">SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>
* '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)
* '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)  
* '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>


= Pojem  =
==Metody oceňování==
Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A. C. Fischer a Ch. Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.


Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent:
K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.


- ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)
===Preferenční metody===
Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:


- náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)
=====Metody odhalených preferencí=====
Metody nejvíce se podobající tržním metodám. Používají reálná ekonomická čísla z existujících trhů, která nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:
*[[Metoda hedonické ceny]],
*[[Metoda cestovních nákladů]],
*[[Metoda mzdového rizika]],
*[[Metoda na základě substitučního statku]].


- náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce)&nbsp;<ref>P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy</ref>
=====Metody vyjádřených preferencí=====
Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:
*[[Metoda podmíněného hodnocení]]


===Nepreferenční metody===
Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:
*[[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]],
*[[Metoda nákladů odvrácení]],
*[[Metoda nákladů příležitosti]],
*[[Metoda funkce škod]].


Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V. Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90 % z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10 % případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref>


==Reference==
<references />




Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA.&nbsp;Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce.&nbsp;Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.<ref>Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů</ref>


= Metody =
{{studenti VŠE}}
 
[[Kategorie:Ekonomické pojmy]]
Environmentální hodnocení je dvojího druhu:<br>1) sumární současná hodnota služeb (funkcí) určitého environmentálního zdroje, nebo <br>- oceňujeme přírodní zdroj jako zásobu přírodního kapitálu, poskytujícího užitné a neužitní služby<br>2) hodnotíme škody ze znečišťování a z poklesu současné hodnoty toku služeb (kvality) nějakého environmentálního zdroje<br>- oceńujeme ztráty (škody) z poklesu množství a kvality služeb environmentálního zdroje – to lze např.prostřednictvím výše nákladů nutných na obnovu původní kvality zdroje, k nimiž jsou připočítány škody na službách zdroje za období obnovy<br>
 
<br>
 
<br>
 
prvně vyčíslení škod po ropných skvrnách a dalších ekologických katastrofách. <br>this first attempt to transfer envi values seems to be the calculation of lost recreational value from the Hell§s Canyon hydroelectric project more than 30 years ago, as described by John V.Krutilla and Anthony C.Fischer in their book: The Economics of Natural Environments Studies on the Valuation of Commodity and Amenity Resources (1975). even earlier 1972 – article Anthony C.Fischer and Charles Cicchetti in the American Economic Review. they were attempting to estimate the recreational value that would be lost as a consequence of putting a dam in the Hells Canyon reach of the Snake River, part of the Columbia river system in the Pacific Nortwest of the U.S. <br>recreational activities: hunting, fishing, <ref>Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Methods:</ref>
 
 
 
Vzácnost a omezenost přírodních zdrojů limituje možnosti jejich využívání. Kdyby byly zdroje neomezené, nepovažovali bychom je za ekonomické statky (s kladnou cenou), ale za bezplatné a volně přístupné.&nbsp;
 
V tržní ekonomice nutné přírodní zdroje oceňovat - majetkové převody, výpočty výše daní, podnikatelské důvody, restitutuce. Vedle toho také snaha ocenit také ekologické užitky přírody, její životadárné a estetické funkce, efektivní alokace přírodních zdrojů, politický nástroj, posouzení vlivu na životní prostředí
 
Oceňování složitých vztahů mezi ekonomikou a životním prostředím.
 
Metodologie oceňování přírodních statků<br>Tržní<br>Netržní
 
Metody oceňování podle vyhlášky ministerstva financí č.279/1997 Sb.
 
<br>
 
<br>
 
<br>Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:<br>odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní<br>podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda<br>podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová<br> - nejvíce používaná<br> - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje
 
netržní:<br>rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.<br>Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků.
 
Účelem ekonomického hodnocení je odhalit skutečné společenské náklady využívání omezených přírodních zdrojů. Hledání nástrojů je pak mechanizmus, který převádí získané hodnoty do ekonomického rozhodování.
 
<br>
 
Kapitál:<br>člověkem vytvořený kapitál<br>kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování<br>ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem.
 
<br>
 
<br>
 
<references /><br>

Aktuální verze z 6. 5. 2013, 07:09

Historie[editovat | editovat zdroj]

V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasičtí ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19. století přichází J. S. Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).[1]

Pojem[editovat | editovat zdroj]

Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: [1]

  • ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)
  • náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)
  • náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).[2]

Metody oceňování[editovat | editovat zdroj]

Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, Cost Benefit Analýza v životním prostředí, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A. C. Fischer a Ch. Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.

K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.

Preferenční metody[editovat | editovat zdroj]

Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:

Metody odhalených preferencí[editovat | editovat zdroj]

Metody nejvíce se podobající tržním metodám. Používají reálná ekonomická čísla z existujících trhů, která nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:

Metody vyjádřených preferencí[editovat | editovat zdroj]

Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:

Nepreferenční metody[editovat | editovat zdroj]

Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:

Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V. Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90 % z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10 % případá na ekologické havárie.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ 1,0 1,1 SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999
  2. ↑ ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007
  3. ↑ ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999


Tento článek je součástí práce studentů VŠE ve školním roce 2009/10.

Upozornění pro tvůrce stránek - sledujte diskusní stránku k tomuto článku - tam naleznete připomínky pedagogů.

.


Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomická_škoda_ze_znehodnocování_životního_prostředí&oldid=12808“