Wiki - metodika/Autorské právo ve výuce: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
==Právo na různé způsoby využití díla== | ==Právo na různé způsoby využití díla== | ||
Právo na různé způsoby užití díla je možno převádět, prodávat apod.<ref name=autpravo></ref> Například autor knihy/učebnice typicky podepíše smlouvu, na jejímž základě bude mít | Právo na různé způsoby užití díla je možno převádět, prodávat apod.<ref name=autpravo></ref> Například autor knihy/učebnice typicky podepíše smlouvu, na jejímž základě bude mít nakladatelství exkluzivní právo na šíření knihy, zatímco autorovi poskytne nějakou odměnu (např. určenou nějakým procentem z výnosů, případně pevnou platbu). | ||
Základním typem dohody o autorských právech je tzv. licence, licenční smlouva. Pomocí licenční smlouvy autor poskytuje oprávnění k užití díla za určitých podmínek (nejčastěji na základě odměny). Licence může být výhradní nebo nevýhradní – v případě výhradní licence se autor zavazuje, že licenci neposkytne nikomu jinému<ref name=autpravo></ref>. | Základním typem dohody o autorských právech je tzv. licence, licenční smlouva. Pomocí licenční smlouvy autor poskytuje oprávnění k užití díla za určitých podmínek (nejčastěji na základě odměny). Licence může být výhradní nebo nevýhradní – v případě výhradní licence se autor zavazuje, že licenci neposkytne nikomu jinému<ref name=autpravo></ref>. | ||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
V českém právním řádu není možné převést či prodat samotná autorská práva – ta zůstávají vždy autorovi. Stejně tak nemůže autor poskytnout licenci na způsob využití, který v době udělení licence nebyl znám. Tato ustanovení mají za cíl chránit autora před uzavřením nevýhodné smlouvy<ref name=autpravo></ref>. | V českém právním řádu není možné převést či prodat samotná autorská práva – ta zůstávají vždy autorovi. Stejně tak nemůže autor poskytnout licenci na způsob využití, který v době udělení licence nebyl znám. Tato ustanovení mají za cíl chránit autora před uzavřením nevýhodné smlouvy<ref name=autpravo></ref>. | ||
Autor díla ovšem může poskytnout k dílu licenci i zcela neformálně - např. tím, že dá | Autor díla ovšem může poskytnout k dílu licenci i zcela neformálně - např. tím, že dá konkrétní osobě ústní souhlas, nebo tím, že k dílu příslušnou licenci připojí - například tak, že dílo označí některou svobodnou licencí - např. [http://www.creativecommons.cz Creative Commons], GFDL, Design Science Licence apod. | ||
==Základní zásady pro využití autorských děl ve výuce== | ==Základní zásady pro využití autorských děl ve výuce== | ||
| Řádek 24: | Řádek 24: | ||
* Lze využívat ukázky (citace) z cizích děl ve vlastních výukových materiálech (Powerpoint apod.), za podmínek stanovených pro citace | * Lze využívat ukázky (citace) z cizích děl ve vlastních výukových materiálech (Powerpoint apod.), za podmínek stanovených pro citace | ||
* Lze upravit existující autorská díla tak, aby byla dostupná zdravotně postiženým studentům/žákům | * Lze upravit existující autorská díla tak, aby byla dostupná zdravotně postiženým studentům/žákům | ||
* Je třeba vzít v úvahu, že fotografie je ucelené autorské dílo, což znamená že převzetí celé fotografie (z internetu) v původním rozlišení je na úrovni okopírování celé knihy. | * Je třeba vzít v úvahu, že fotografie je ucelené autorské dílo, což znamená, že převzetí celé fotografie (z internetu) v původním rozlišení je na úrovni okopírování celé knihy. | ||
Podrobněji je tato problematika vysvětlena např. [[/Otázky a odpovědi k aplikaci autorského zákona - dopis náměstka MŠMT/| | Podrobněji je tato problematika vysvětlena např. v [[/Otázky a odpovědi k aplikaci autorského zákona - dopis náměstka MŠMT/|Metodickém dopise náměstka MŠMT z roku 2009]] | ||
==Literatura a poznámky== | ==Literatura a poznámky== | ||
<references/> | <references/> | ||
{{licence cc|Dlouhý, Jiří}} | |||
{{E-V-Learn}} | |||
Aktuální verze z 3. 1. 2011, 21:02
Autorské právo chrání nároky tvůrců tzv. "autorských děl" (autory textů, spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory) před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Ti mají po jistou omezenou dobu výlučnou možnost rozhodovat o některých aspektech využívání jejich děl[1]. V České republice je autorské právo upraveno tzv. autorským zákonem - zákonem 121/2000 Sb.[2].
Jak se pozná dílo, chráněné autorským zákonem?[editovat | editovat zdroj]
Autorským zákonem jsou chráněna veškerá autorská díla[3] a to nezávisle na tom, zda tento fakt je v/na díle vyznačen (nemusí tedy obsahovat copyrightové výhrady ©, či slovo "Copyright".
Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu[4][editovat | editovat zdroj]
Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na:
- a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,
- b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu
Právo na různé způsoby využití díla[editovat | editovat zdroj]
Právo na různé způsoby užití díla je možno převádět, prodávat apod.[1] Například autor knihy/učebnice typicky podepíše smlouvu, na jejímž základě bude mít nakladatelství exkluzivní právo na šíření knihy, zatímco autorovi poskytne nějakou odměnu (např. určenou nějakým procentem z výnosů, případně pevnou platbu).
Základním typem dohody o autorských právech je tzv. licence, licenční smlouva. Pomocí licenční smlouvy autor poskytuje oprávnění k užití díla za určitých podmínek (nejčastěji na základě odměny). Licence může být výhradní nebo nevýhradní – v případě výhradní licence se autor zavazuje, že licenci neposkytne nikomu jinému[1].
V českém právním řádu není možné převést či prodat samotná autorská práva – ta zůstávají vždy autorovi. Stejně tak nemůže autor poskytnout licenci na způsob využití, který v době udělení licence nebyl znám. Tato ustanovení mají za cíl chránit autora před uzavřením nevýhodné smlouvy[1].
Autor díla ovšem může poskytnout k dílu licenci i zcela neformálně - např. tím, že dá konkrétní osobě ústní souhlas, nebo tím, že k dílu příslušnou licenci připojí - například tak, že dílo označí některou svobodnou licencí - např. Creative Commons, GFDL, Design Science Licence apod.
Základní zásady pro využití autorských děl ve výuce[editovat | editovat zdroj]
Pokud nemá pedagog k použití díla souhlas autora a není k dílu připojena některá licence, plynou pro něj stručné následující omezení:
- Kopírovat knihy, učebnice, obrázky apod. si mohou pouze sami studenti/žáci pro jejich osobní potřebu, nelze, a to ani v uzavřeném e-learningovém systému umisťovat např. pdf kopie učebnic či jejich rozsáhlejších částí
- Pro potřebu školy vlastní - tedy pro učitele lze za jistých omezujících podmínek udělat kopie
- Lze využívat ukázky (citace) z cizích děl ve vlastních výukových materiálech (Powerpoint apod.), za podmínek stanovených pro citace
- Lze upravit existující autorská díla tak, aby byla dostupná zdravotně postiženým studentům/žákům
- Je třeba vzít v úvahu, že fotografie je ucelené autorské dílo, což znamená, že převzetí celé fotografie (z internetu) v původním rozlišení je na úrovni okopírování celé knihy.
Podrobněji je tato problematika vysvětlena např. v Metodickém dopise náměstka MŠMT z roku 2009
Literatura a poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Přispěvatelé Wikipedie, Autorské právo [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2010, Datum poslední revize 14. 11. 2010, 10:48 UTC, [citováno 23. 11. 2010] <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Autorsk%C3%A9_pr%C3%A1vo&oldid=6079486>
- ↑ http://cs.wikisource.org/wiki/Autorsk%C3%BD_z%C3%A1kon_(121/2000)
- ↑ Definice autorského díla je v §2 zákona 121/2000Sb.
- ↑ §3 zákona 121/2000 Sb.
.