Metoda cestovních nákladů: Porovnání verzí

Tato metoda patří do kategorie [[metod odhalených preferencí]], přesněji do kategorie [[metod produkce domácností]]. Za základní princip této metody lze považovat fakt, že v situaci kdy spotřebitel chce užívat rekreačních služeb určité lokality, musí danou lokalitu navštívit, a proto lze vynaložené cestovní náklady na tuto návštěvu uvažovat jako zástupnou cenu této návštěvy.<ref name="Dvořák,A.">DVOŘÁK, A. Kapitoly z [[ekonomie přírodních zdrojů]] a oceňování životního prostředí. Praha : Oeconomica, 2007. 195 s. ISBN: 978-80-245-1253-2.</ref>

V roce 1947 U.S. National Park Service kontaktovali řadu významných ekonomů s otázkou jakým způsobem stanovit hodnotu národních parků. Chtěli zodpovědět otázku, jak využít ekonomické principy k vysvětlení ekonomických hodnot národních parků s cílem ukázat, že národní parky přináší návštěvníkům užitky převyšující náklady hrazené daňovými poplatníky. Jako jediný návrh založený na solidních ekonomických principech byl návrh Herolda Hotellinga, který lze považovat za základ této metody. Herold Hotelling navrhl, aby byly změřeny rozdílné míry návštěvnosti národních parků podle cestovní vzdáleností, které musí být návštěvníky překonány za účelem návštěvy parku. Na základě empirického vztahu mezi rostoucí cestovní vzdáleností a klesající mírou návštěvnosti lze odhadnou skutečný poptávkový vztah. Na základě empiricky odhadnuté poptávky lze vypočítat celkový užitek parku pro jeho návštěvníky, ty se rovnají vstupním poplatkům, pokud jsou vybírány, a spotřebitelskému přebytku.<ref name="Beal,D. Ward,F.A.">BEAL, D., WARD, F. A. Valuing Nature with Travel Cost Models: A Manual. Cheltenham, England, 2000. 258 pgs.  [online]. [cit. 2010-04-25]. URL: <http://www.questia.com/library/book/valuing-nature-with-travel-cost-models-a-manual-by-diana-beal-frank-a-ward.jsp></ref>

== Modely cestovních nákladů: ==

Tento model vychází z již uvedeného původního návrhu Harolda Hotellinga, avšak aplikování na reálná data byla až koncem 50. let 20. století, např. studií Mariona Clawsona z roku 1959. Tento model využívá některé myšlenky převzaté z [[gravitačních modelů ekonomie regionů]]. Za jednotku pozorování je v tomto případě považována agregátní populace, která žije v dané zóně. Výhodou tohoto modelu je jeho nízká náročnost na vstupní data a naopak nevýhodou je to, že všem obyvatelům určité zóny jsou přiřazeny stejné charakteristiky a nemá příliš pevné vazby na mikroekonomickou teorii. <ref name="Dvořák,A."/>

#Pomocí dotazníku jsou návštěvníci rozčleněni podle bydliště, ze kterého přijeli, a podle četnosti návštěv dané lokality v porovnání s četností návštěv jiných lokalit. Také jsou zjišťovány další doplňující informace.

Jednotkou pozorování je v tomto případě individuální uživatel rekreace. Tento model nabízí lepší propojení se mikroekonomickou teorií a zároveň pomocí individuálních dat je možné modelovat návštěvy i více rekreačních oblastí a vytvořit systém poptávkových rovnic. Tento model byl poprvé aplikován v roce 1971. Mezi další zlepšení lze zařadit zahrnutí charakteristik rekreační lokality, což pomůže lepšímu vysvětlení cestovního chování návštěvníků určité lokality.

== Výhody TCM: ==

== Problémy a limity TCM: ==

#TCM předpokládá, že lidé reagují na změnu cestovních nákladů stejným způsobem, jak by reagovali a změnu vstupního poplatku

#Dále je problematické definování hodnoty času stráveného na cestě resp. nákladů příležitosti, protože čas strávený na cestě by mohl být využit jiným způsobem. Tyto náklady by měly být přičteny k cestovním nákladům, jinak může být hodnota dané lokality podhodnocena. Ohodnocení je problematické a není zde shoda, jak tyto náklady vyjádřit. Příkladem tohoto vyjádření může být výše ušlé mzdové sazby. Avšak v případě, že pro někoho je samotné cestování příjemné , tak čas strávený na cestě je užitkem, ne nákladem, a hodnota dané lokality může být nadhodnocena.