Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí - Historie editací

Admin v 6. 5. 2013, 06:09

2013-05-06T06:09:12Z

← Starší verze		Verze z 6. 5. 2013, 08:09
Řádek 1:		Řádek 1:
	~~{{studenti VŠE}}~~		==Historie==
			V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasičtí ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19. století přichází J. S. Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref name="Seják">SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>

	='''~~Historie~~'''=		==Pojem==
			Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <ref name="Seják">SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>
			* '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)
			* '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)
			* '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>

	~~V historii docházelo k~~ oceňování ~~přírodních zdrojů~~, ~~zejména půdy~~, ~~podle skutečných~~ a ~~očekávaných výnosů z využívání těchto~~ zdrojů~~. Neoceňoval se tedy zdroj samotný~~, ~~ale suma efektů~~, ~~kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty~~, ~~podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou~~, ~~že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě~~, ~~ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás~~. ~~V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956~~). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.~~ Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce~~. ~~K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích~~. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a ~~existenční hodnoty~~ (~~existence value)~~.~~<ref>SEJÁK, J~~. ~~a kol~~.~~: Oceňování pozemků~~ a ~~přírodních zdrojů~~. 1. ~~vyd~~. ~~Praha: Grada Publishing, 1999</ref>~~		==Metody oceňování==
			Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A. C. Fischer a Ch. Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.

	~~='''Pojem'''=~~		K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.

	~~Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí~~, ~~které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se~~ z ~~následujících komponent: <ref>SEJÁK, J. a kol~~.: ~~Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>~~		===Preferenční metody===
			Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:

	~~- '''~~ekonomická ~~ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty~~, ~~které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány~~, ~~a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např~~. ~~ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)~~		=====Metody odhalených preferencí=====
			Metody nejvíce se podobající tržním metodám. Používají reálná ekonomická čísla z existujících trhů, která nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:
			*[[Metoda hedonické ceny]],
			*[[Metoda cestovních nákladů]],
			*[[Metoda mzdového rizika]],
			*[[Metoda na základě substitučního statku]].

	~~- '''náklady~~ na ~~odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např~~. ~~zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)~~		=====Metody vyjádřených preferencí=====
			Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:
			*[[Metoda podmíněného hodnocení]]

	~~- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům~~ znehodnocování životního prostředí~~''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).<ref>ŠAUER~~, ~~P.: Introduction to Environental Economics and Policy~~, ~~Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře~~, ~~Praha 2007</ref>~~		===Nepreferenční metody===
			Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:
			*[[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]],
			*[[Metoda nákladů odvrácení]],
			*[[Metoda nákladů příležitosti]],
			*[[Metoda funkce škod]].

	~~='''Metody oceňování'''=~~		Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V. Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90 % z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10 % případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref>

	Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.<br>		==Reference==
	K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.		<references />

	==~~'''Preferenční metody'''~~==
	~~Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:~~

	~~====='''Metody odhalených preferencí'''=====~~
	Metody nejvíce se podobající tržním metodám. Používají reálná ekonomická čísla z existujících trhů, která nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:<br>
	~~[[Metoda hedonické ceny]]<br>~~
	~~[[Metoda cestovních nákladů]]<br>~~
	~~[[Metoda mzdového rizika]]<br>~~
	~~[[Metoda na základě substitučního statku]]<br>~~

	~~====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====~~
	~~Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:<br>~~
	~~[[Metoda podmíněného hodnocení]]~~

	~~=='''Nepreferenční metody'''==~~		{{studenti VŠE}}
	~~Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:<br>~~		[[Kategorie:Ekonomické pojmy]]
	[[~~Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí~~]]~~<br>~~
	~~[[Metoda nákladů odvrácení]]<br>~~
	~~[[Metoda nákladů příležitosti]]<br>~~
	~~[[Metoda funkce škod]]<br>~~


	Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref>

	~~=Reference=~~
	~~<references />~~

Xmath00: /* Metody odhalených preferencí */

2010-05-22T21:42:05Z

Metody odhalených preferencí

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:42
Řádek 24:		Řádek 24:

	====='''Metody odhalených preferencí'''=====		====='''Metody odhalených preferencí'''=====
	Metody nejvíce se podobající tržním metodám~~, kdy používají~~ reálná ekonomická čísla z trhů, ~~které~~ nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:<br>		Metody nejvíce se podobající tržním metodám. Používají reálná ekonomická čísla z existujících trhů, která nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:<br>
	[[Metoda hedonické ceny]]<br>		[[Metoda hedonické ceny]]<br>
	[[Metoda cestovních nákladů]]<br>		[[Metoda cestovních nákladů]]<br>

Xmath00: /* Pojem */

2010-05-22T21:40:13Z

Pojem

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:40
Řádek 13:		Řádek 13:
	- '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)		- '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)

	- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. ~~školení zaměstnanců o bezpečnosti práce~~).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>		- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>

	='''Metody oceňování'''=		='''Metody oceňování'''=

Xmath00: /* Pojem */

2010-05-22T21:38:45Z

Pojem

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:38
Řádek 7:		Řádek 7:
	='''Pojem'''=		='''Pojem'''=

	Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty~~. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit~~. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <ref>SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>		Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <ref>SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>

	- '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)		- '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)
Řádek 13:		Řádek 13:
	- '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)		- '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)

	- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>		- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>

	='''Metody oceňování'''=		='''Metody oceňování'''=

Xmath00: /* Historie */

2010-05-22T21:36:36Z

Historie

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:36
Řádek 3:		Řádek 3:
	='''Historie'''=		='''Historie'''=

	Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref>SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>		V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref>SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>

	='''Pojem'''=		='''Pojem'''=

Xmath00: /* Nepreferenční */

2010-05-22T21:34:10Z

Nepreferenční

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:34
Řádek 34:		Řádek 34:
	[[Metoda podmíněného hodnocení]]		[[Metoda podmíněného hodnocení]]

	=='''Nepreferenční'''==		=='''Nepreferenční metody'''==
	Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:<br>		Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:<br>
	[[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]<br>		[[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]<br>
Řádek 42:		Řádek 42:


	Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref>		Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref>

	=Reference=		=Reference=
	<references />		<references />

Xmath00: /* Preferenční */

2010-05-22T21:33:57Z

Preferenční

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:33
Řádek 20:		Řádek 20:
	K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.		K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.

	=='''Preferenční'''==		=='''Preferenční metody'''==
	Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:		Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:

Xmath00: /* Preferenční */

2010-05-22T21:33:42Z

Preferenční

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2010, 23:33
Řádek 21:		Řádek 21:

	=='''Preferenční'''==		=='''Preferenční'''==
	Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále ~~dozdělujeme~~:		Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:

	====='''Metody odhalených preferencí'''=====		====='''Metody odhalených preferencí'''=====

Xmath00 v 21. 5. 2010, 13:30

2010-05-21T13:30:01Z

← Starší verze		Verze z 21. 5. 2010, 15:30
Řádek 3:		Řádek 3:
	='''Historie'''=		='''Historie'''=

	Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. <ref>Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí</ref>V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref>SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>		Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy "za užívání původních a nezničitelných sil půdy" (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí. Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).<ref>SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999</ref>

	='''Pojem'''=		='''Pojem'''=
Řádek 13:		Řádek 13:
	- '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)		- '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)

	- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, ~~Praha :~~ Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007</ref>		- '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).<ref>ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007</ref>

	='''Metody oceňování'''=		='''Metody oceňování'''=
Řádek 42:		Řádek 42:


	Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze,Praha 1999</ref>		Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999</ref>

	=Reference=		=Reference=
	<references />		<references />

Xmath00 v 21. 5. 2010, 12:10

2010-05-21T12:10:43Z

← Starší verze		Verze z 21. 5. 2010, 14:10
Řádek 35:		Řádek 35:

	=='''Nepreferenční'''==		=='''Nepreferenční'''==
	Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. ~~Mezi tyto~~ patří:<br>		Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:<br>
	[[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]<br>		[[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]<br>
	[[Metoda nákladů odvrácení]]<br>		[[Metoda nákladů odvrácení]]<br>
Řádek 41:		Řádek 41:
	[[Metoda funkce škod]]<br>		[[Metoda funkce škod]]<br>

	Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případů na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze,Praha 1999</ref>

	<references />		Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.<ref>ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze,Praha 1999</ref>

			=Reference=
			<references />