Autarkie (Soběstačnost) - Historie editací

Admin: Nahrazení textu „{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}“ textem „{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}“

2016-05-14T04:55:07Z

Nahrazení textu „{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}“ textem „{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}“

← Starší verze		Verze z 14. 5. 2016, 06:55
Řádek 26:		Řádek 26:
	* [http://www.veronica.cz/?id=439 Energetická soběstačnost na stránkách Ekologického institutu Veronica]		* [http://www.veronica.cz/?id=439 Energetická soběstačnost na stránkách Ekologického institutu Veronica]

	{{licence cc\|Eduard ~~Petiška~~, Jr}}		{{licence cc\|Petiška, Eduard, Jr}}
	{{MOSUR}}		{{MOSUR}}

Admin v 13. 5. 2016, 13:30

2016-05-13T13:30:02Z

← Starší verze		Verze z 13. 5. 2016, 15:30
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus\|epikureismu]], [[w:cz: kynismus\|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').		'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cs:epikureismus\|epikureismu]], [[w:cs:kynismus\|kynismu]] a [[w:cs:stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').

	Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách před rozvojem obchodu a směny. S postupným kulturním rozmachem [[w:cz: dělba práce\|dělbou práce]]a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním mizela soběstačnost a narůstala závislost; dochází ke komplexitě daných společenství a kulturních systémů. V raných [[w:cz: městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích pozorujeme první zásadní narušení soběstačných společenství.		Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách před rozvojem obchodu a směny. S postupným kulturním rozmachem [[w:cs:dělba práce\|dělbou práce]]a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním mizela soběstačnost a narůstala závislost; dochází ke komplexitě daných společenství a kulturních systémů. V raných [[w:cs:městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích pozorujeme první zásadní narušení soběstačných společenství.

	Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách politického spektra, přičemž se objevuje v jeho různých barvách – od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu, a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].		Od počátků [[w:cs:industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách politického spektra, přičemž se objevuje v jeho různých barvách – od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu, a často se na ní shodne řada [[w:cs:environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].

	V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, který osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok, umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představách [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.		V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cs:Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cs:zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cs:Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cs:Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cs:vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cs:Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, který osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok, umožnil vznik [[w:cs:industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představách [[w:cs:romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.

	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost jako velmi problematická. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupněm rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu, ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu, patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost jako velmi problematická. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupněm rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu, ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu, patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]],je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce svědčí o poptávce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[~~w:cz:~~ pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a je i nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cs:životní prostředí\|životního prostředí]],je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cs:environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce svědčí o poptávce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cs:obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a je i nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cs:Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

Eduard v 3. 8. 2014, 14:36

2014-08-03T14:36:00Z

← Starší verze		Verze z 3. 8. 2014, 16:36
Řádek 26:		Řádek 26:
	* [http://www.veronica.cz/?id=439 Energetická soběstačnost na stránkách Ekologického institutu Veronica]		* [http://www.veronica.cz/?id=439 Energetická soběstačnost na stránkách Ekologického institutu Veronica]

	{{licence cc\|Eduard Petiška}}		{{licence cc\|Eduard Petiška, Jr}}
	{{MOSUR}}		{{MOSUR}}

Eduard v 1. 5. 2014, 10:30

2014-05-01T10:30:33Z

← Starší verze		Verze z 1. 5. 2014, 12:30
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus\|epikureismu]], [[w:cz: kynismus\|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').		'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus\|epikureismu]], [[w:cz: kynismus\|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').

	Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách, před rozvojem obchodu a směny. S kulturním rozmachem ~~- provázaným~~ [[w:cz: dělba práce\|dělbou práce]] - a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním, mizela soběstačnost a narůstala závislost ~~a komplexita~~ daných společenství a kulturních systémů. V ~~ranných~~ [[w:cz: městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích ~~dochází k prvnímu zásadnímu~~ narušení soběstačných společenství.		Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách před rozvojem obchodu a směny. S postupným kulturním rozmachem [[w:cz: dělba práce\|dělbou práce]]a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním mizela soběstačnost a narůstala závislost; dochází ke komplexitě daných společenství a kulturních systémů. V raných [[w:cz: městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích pozorujeme první zásadní narušení soběstačných společenství.

	Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách ~~- a~~ objevuje se v různých barvách ~~- politického spektra,~~ od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].		Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách politického spektra, přičemž se objevuje v jeho různých barvách – od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu, a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].

	V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, ~~které~~ osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických ~~představ~~ [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.		V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, který osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok, umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představách [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.

	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi ~~problematickou~~. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým ~~stupňem~~ rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost jako velmi problematická. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupněm rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu, ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu, patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o ~~poptáce~~ po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]],je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce svědčí o poptávce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a je i nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

Eduard v 28. 4. 2014, 15:18

2014-04-28T15:18:34Z

← Starší verze		Verze z 28. 4. 2014, 17:18
Řádek 5:		Řádek 5:
	Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].		Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].

	V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-~~Jacquese Rousseaua~~\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, které osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.		V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, které osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.

	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

Admin v 28. 4. 2014, 13:04

2014-04-28T13:04:48Z

← Starší verze		Verze z 28. 4. 2014, 15:04
Řádek 25:		Řádek 25:
	* [http://ekovesnice.cz/416-ekovesnice-osady-komunity-sobestacnost-farmy Stránka ekovesnice.cz]		* [http://ekovesnice.cz/416-ekovesnice-osady-komunity-sobestacnost-farmy Stránka ekovesnice.cz]
	* [http://www.veronica.cz/?id=439 Energetická soběstačnost na stránkách Ekologického institutu Veronica]		* [http://www.veronica.cz/?id=439 Energetická soběstačnost na stránkách Ekologického institutu Veronica]

			{{licence cc\|Eduard Petiška}}
			{{MOSUR}}

Eduard v 26. 4. 2014, 09:25

2014-04-26T09:25:35Z

← Starší verze		Verze z 26. 4. 2014, 11:25
Řádek 9:		Řádek 9:
	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o poptáce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti (myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu/státu) vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o poptáce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

Eduard v 26. 4. 2014, 09:25

2014-04-26T09:25:00Z

← Starší verze		Verze z 26. 4. 2014, 11:25
Řádek 9:		Řádek 9:
	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o poptáce po určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží ~~představitelná~~ (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o poptáce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti (myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu/státu) vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

Eduard v 26. 4. 2014, 09:19

2014-04-26T09:19:28Z

← Starší verze		Verze z 26. 4. 2014, 11:19
Řádek 9:		Řádek 9:
	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o ~~potřebě~~ určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o poptáce po určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

Eduard v 26. 4. 2014, 09:16

2014-04-26T09:16:20Z

← Starší verze		Verze z 26. 4. 2014, 11:16
Řádek 5:		Řádek 5:
	Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].		Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].

	V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz ''Hésiodovo'' období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus\|romantismu]] a ~~je živý i v~~ dnešní ~~době~~.		V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, které osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.

	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum'').		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

← Starší verze		Verze z 13. 5. 2016, 15:30
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus\|epikureismu]], [[w:cz: kynismus\|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').		'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cs:epikureismus\|epikureismu]], [[w:cs:kynismus\|kynismu]] a [[w:cs:stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').

	Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách před rozvojem obchodu a směny. S postupným kulturním rozmachem [[w:cz: dělba práce\|dělbou práce]]a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním mizela soběstačnost a narůstala závislost; dochází ke komplexitě daných společenství a kulturních systémů. V raných [[w:cz: městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích pozorujeme první zásadní narušení soběstačných společenství.		Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách před rozvojem obchodu a směny. S postupným kulturním rozmachem [[w:cs:dělba práce\|dělbou práce]]a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním mizela soběstačnost a narůstala závislost; dochází ke komplexitě daných společenství a kulturních systémů. V raných [[w:cs:městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích pozorujeme první zásadní narušení soběstačných společenství.

	Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách politického spektra, přičemž se objevuje v jeho různých barvách – od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu, a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].		Od počátků [[w:cs:industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách politického spektra, přičemž se objevuje v jeho různých barvách – od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu, a často se na ní shodne řada [[w:cs:environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].

	V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, který osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok, umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představách [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.		V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cs:Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cs:zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cs:Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cs:Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cs:vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cs:Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, který osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok, umožnil vznik [[w:cs:industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představách [[w:cs:romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.

	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost jako velmi problematická. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupněm rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu, ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu, patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost jako velmi problematická. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupněm rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu, ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu, patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]],je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce svědčí o poptávce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[~~w:cz:~~ pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a je i nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cs:životní prostředí\|životního prostředí]],je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cs:environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce svědčí o poptávce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cs:obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a je i nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cs:Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==

← Starší verze		Verze z 1. 5. 2014, 12:30
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus\|epikureismu]], [[w:cz: kynismus\|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').		'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus\|epikureismu]], [[w:cz: kynismus\|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus\|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').

	Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách, před rozvojem obchodu a směny. S kulturním rozmachem ~~- provázaným~~ [[w:cz: dělba práce\|dělbou práce]] - a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním, mizela soběstačnost a narůstala závislost ~~a komplexita~~ daných společenství a kulturních systémů. V ~~ranných~~ [[w:cz: městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích ~~dochází k prvnímu zásadnímu~~ narušení soběstačných společenství.		Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách před rozvojem obchodu a směny. S postupným kulturním rozmachem [[w:cz: dělba práce\|dělbou práce]]a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním mizela soběstačnost a narůstala závislost; dochází ke komplexitě daných společenství a kulturních systémů. V raných [[w:cz: městský stát\|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích pozorujeme první zásadní narušení soběstačných společenství.

	Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách ~~- a~~ objevuje se v různých barvách ~~- politického spektra,~~ od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].		Od počátků [[w:cz: industriální společnost\|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách politického spektra, přičemž se objevuje v jeho různých barvách – od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu, a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu\|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus\|antienvironmentalistů]].

	V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, ~~které~~ osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických ~~představ~~ [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.		V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis\|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden\|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk\|Zlatého věku)]]''. Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacques Rousseau\|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch\|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus\|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, který osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok, umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost\|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představách [[w:cz romantismus\|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.

	Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi ~~problematickou~~. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým ~~stupňem~~ rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').		Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost jako velmi problematická. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupněm rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu, ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu, patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

	Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o ~~poptáce~~ po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].		Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu\|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí\|životního prostředí]],je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí\|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce svědčí o poptávce po určité ''spotřební'' nezávislosti na mezinárodním dovozu; stejně tak vznik [[ekologická architektura\|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům\|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie\|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti ''(myšleno uspokojování potřeb pouze v rámci regionu nebo státu)'' vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je v současné době stěží realizovatelná a je i nevýhodná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller\|Jan Keller]].

	== Odkazy ==		== Odkazy ==