Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Formování české environmentální výchovy
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Editace může být zrušena. Prosím, zkontrolujte porovnání níže, abyste se ujistili, že to chcete provést, a poté pro dokončení zrušení editace níže zobrazené změny zveřejněte.
Aktuální verze | Váš text | ||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Environmentální výchova má v České republice hluboké kořeny. Do škol donedávna pronikala z mimoškolních činností. V 60. – 70. letech 20. století vznikla výchova k ochraně přírody v návaznosti na skautskou (Svojsík, 1921)<ref>SVOJSÍK, AB. Základy junáctví. 1. vyd. Praha: Svojsík, 1921. ISBN neuvedeno.</ref> a foglarovskou (Foglar, 1938)<ref>FOGLAR, J. Hoši od Bobří řeky. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1938. 118 s. ISBN neuvedeno.</ref> tradici. Krátce před tím (v roce 1957) byl založen časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, skrze jehož stránky vzdělával a vychovával mládež v celé republice redaktor a tvůrce myšlenky ekopedagogických ploch '''Jan Čeřovský''', zaměstnaný ve státní ochraně přírody. V Prachaticích založil významnou “školu” učitel, publicista a zakladatel Centra ekologické výchovy Dřípatka a první školní přírodní rezervace '''Aleš Záveský'''. Jeho žákyní je '''Helena Klimešová''', současná vedoucí Dřípatky (Fiedlerová, Kovačiková, 2006)<ref>FIEDLEROVÁ, K., KOVAČIKOVÁ, L. Aleš Záveský. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_11.html </ref>. Na Vysočině působila původně učitelka a pozdější zakladatelka ekocentra Chaloupky '''Květoslava Burešová''', která poslední měsíce života věnovala problematice školních zahrad. V západních Čechách působil dobrovolný strážce CHKO Šumava inspektor státní ochrany přírody '''Bohuslav Nauš''', který se zasadil o vybudování mnohých naučných stezek, o záchranu druhů (Hrabák, 2006)<ref>HRABÁK, V. Bohuslav Nauš. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_49.html </ref>. V severních Čechách působila skautská (později pionýrská) vedoucí, spoluzakladatelka Hnutí Brontosaurus, '''Eva Nováková''', která v Hradci Králové založila Přírodovědný klub mládeže (Nováková, 1996)<ref>NOVÁKOVÁ, E. Kdo je kdo: Eva Nováková. [on-line]. SISYFOS zpravodaj ekologické výchovy 5/96, 1996. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/s0596.htm#KDOJEKDO ISSN 1201-5686.</ref>. V Praze od roku 1969 působí krajinný ekolog a botanik '''Václav Petříček''', spoluzakladatel Hnutí Brontosaurus. Environmentální výchově se věnoval mimo své zaměstnání (Petříček, 1999)<ref>PETŘÍČEK, V. Curriculum vitea. [on-line]. 1999. [citace 16. 2. 2007]. Dostupné na http://www.occamslab.com/petricek/cv/cv-petricek.pdf. </ref>. V Praze v té době již působila také defektoložka, pracovnice školní inspekce a pozdější zakladatelka Toulcova dvora, nestorka ekologické výchovy '''Emilie Strejčková'''. V 70. letech 20. století do publicistiky vstupuje obětavý ekolog, ochranář a skaut '''Ivan Makásek''', který (v roce 1974) založil v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis TARAXACUM a (po rozpuštění TISU) navázal časopisem NIKA. Čestný člen redakční rady '''Josef Vavroušek''' nazval NIKU „vlajkovou lodí ekologie“. Ivan Makásek spolupracoval i s ilegálním Ekologickým bulletinem '''Ivana Dejmala''', s Ekologickou sekcí při Biologické společnosti ČSAV a s Greenpeace. Na Ostravsku se environmentální výchově věnovala středoškolská profesorka a členka TISu '''Eva Olšanská''', která se zasloužila mimo jiné o ochranu velkých kočkovitých šelem a která redigovala rubriku Pod snítkou tisu v časopisu Tramp. Jejím žákem je '''Aleš Máchal'''. Mimo přípravu budoucích učitelů se pracovnice pražské pedagogické fakulty a doživotní čestná členka katedry biologie a ekologické výchovy Eva Lišková věnovala v 80. letech také práci s talentovanou mládeží (biologická olympiáda). V 80. letech 20. století zakládají novinář Josef Velek, ilustrátor '''Vladimír Jiránek''', '''Václav Petříček''', '''Eliška Nováková''' a další Hnutí Brontosaurus. Toto hnutí se soustředilo kolem zříceniny hradu Zvířetice ležícího jihozápadně od Bakova nad Jizerou. Zde se konaly první víkendové a prázdninové akce směřující k ochraně přírody založené na principech zážitkové pedagogiky. Tradice zvířetické školy trvá dodnes (Pigula, 1999)<ref>PIGULA,T. Nepřerušená tradice. Biologie – chemie – zeměpis. 8. 1999, č. 1. str. 1-2. ISSN 1210-3349.</ref>. | Environmentální výchova má v České republice hluboké kořeny. Do škol donedávna pronikala z mimoškolních činností. V 60. – 70. letech 20. století vznikla výchova k ochraně přírody v návaznosti na skautskou (Svojsík, 1921)<ref>SVOJSÍK, AB. Základy junáctví. 1. vyd. Praha: Svojsík, 1921. ISBN neuvedeno.</ref> a foglarovskou (Foglar, 1938)<ref>FOGLAR, J. Hoši od Bobří řeky. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1938. 118 s. ISBN neuvedeno.</ref> tradici. Krátce před tím (v roce 1957) byl založen časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, skrze jehož stránky vzdělával a vychovával mládež v celé republice redaktor a tvůrce myšlenky ekopedagogických ploch '''Jan Čeřovský''', zaměstnaný ve státní ochraně přírody. V Prachaticích založil významnou “školu” učitel, publicista a zakladatel Centra ekologické výchovy Dřípatka a první školní přírodní rezervace '''Aleš Záveský'''. Jeho žákyní je '''Helena Klimešová''', současná vedoucí Dřípatky (Fiedlerová, Kovačiková, 2006)<ref>FIEDLEROVÁ, K., KOVAČIKOVÁ, L. Aleš Záveský. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_11.html </ref>. Na Vysočině působila původně učitelka a pozdější zakladatelka ekocentra Chaloupky '''Květoslava Burešová''', která poslední měsíce života věnovala problematice školních zahrad. V západních Čechách působil dobrovolný strážce CHKO Šumava inspektor státní ochrany přírody '''Bohuslav Nauš''', který se zasadil o vybudování mnohých naučných stezek, o záchranu druhů (Hrabák, 2006)<ref>HRABÁK, V. Bohuslav Nauš. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_49.html </ref>. V severních Čechách působila skautská (později pionýrská) vedoucí, spoluzakladatelka Hnutí Brontosaurus, '''Eva Nováková''', která v Hradci Králové založila Přírodovědný klub mládeže (Nováková, 1996)<ref>NOVÁKOVÁ, E. Kdo je kdo: Eva Nováková. [on-line]. SISYFOS zpravodaj ekologické výchovy 5/96, 1996. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/s0596.htm#KDOJEKDO ISSN 1201-5686.</ref>. V Praze od roku 1969 působí krajinný ekolog a botanik '''Václav Petříček''', spoluzakladatel Hnutí Brontosaurus. Environmentální výchově se věnoval mimo své zaměstnání (Petříček, 1999)<ref>PETŘÍČEK, V. Curriculum vitea. [on-line]. 1999. [citace 16. 2. 2007]. Dostupné na http://www.occamslab.com/petricek/cv/cv-petricek.pdf. </ref>. V Praze v té době již působila také defektoložka, pracovnice školní inspekce a pozdější zakladatelka Toulcova dvora, nestorka ekologické výchovy '''Emilie Strejčková'''. V 70. letech 20. století do publicistiky vstupuje obětavý ekolog, ochranář a skaut '''Ivan Makásek''', který (v roce 1974) založil v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis TARAXACUM a (po rozpuštění TISU) navázal časopisem NIKA. Čestný člen redakční rady '''Josef Vavroušek''' nazval NIKU „vlajkovou lodí ekologie“. Ivan Makásek spolupracoval i s ilegálním Ekologickým bulletinem '''Ivana Dejmala''', s Ekologickou sekcí při Biologické společnosti ČSAV a s Greenpeace. Na Ostravsku se environmentální výchově věnovala středoškolská profesorka a členka TISu '''Eva Olšanská''', která se zasloužila mimo jiné o ochranu velkých kočkovitých šelem a která redigovala rubriku Pod snítkou tisu v časopisu Tramp. Jejím žákem je '''Aleš Máchal'''. Mimo přípravu budoucích učitelů se pracovnice pražské pedagogické fakulty a doživotní čestná členka katedry biologie a ekologické výchovy Eva Lišková věnovala v 80. letech také práci s talentovanou mládeží (biologická olympiáda). V 80. letech 20. století zakládají novinář Josef Velek, ilustrátor '''Vladimír Jiránek''', '''Václav Petříček''', '''Eliška Nováková''' a další Hnutí Brontosaurus. Toto hnutí se soustředilo kolem zříceniny hradu Zvířetice ležícího jihozápadně od Bakova nad Jizerou. Zde se konaly první víkendové a prázdninové akce směřující k ochraně přírody založené na principech zážitkové pedagogiky. Tradice zvířetické školy trvá dodnes (Pigula, 1999)<ref>PIGULA,T. Nepřerušená tradice. Biologie – chemie – zeměpis. 8. 1999, č. 1. str. 1-2. ISSN 1210-3349.</ref>. | ||
V odborné rovině tvořili vědecké zázemí členové Ekologické sekce '''Biologické společnosti při ČSAV''' a pracovníci někdejšího '''Českého ekologického ústavu''' (dnes '''CENIA''') – především Emil Hadač, Bedřich Moldan, Václav Mezřický, Pavel Trpák, Věroslav Samek, Jaroslav Stoklasa, později také Zdeněk Stáhlík, Hana Rambousková, Igor Míchal, Rudolf Kolářský, Eva Kružíková, Josef Vavroušek. Od jara 1989 i Vladimír Ira, Hana Librová, Vladimír Ondruš, Jan Těšitel a Bohumil Ticháček (Stoklasa, 2004)<ref>STOKLASA, J. Jak jsme zelenali v Ekologické sekci. [on-line]. NIKA č. 1/2004. [Cit. 8. 3. 2008]. Dostupné na http://www.stuz.cz/ | V odborné rovině tvořili vědecké zázemí členové Ekologické sekce '''Biologické společnosti při ČSAV''' a pracovníci někdejšího '''Českého ekologického ústavu''' (dnes '''CENIA''') – především Emil Hadač, Bedřich Moldan, Václav Mezřický, Pavel Trpák, Věroslav Samek, Jaroslav Stoklasa, později také Zdeněk Stáhlík, Hana Rambousková, Igor Míchal, Rudolf Kolářský, Eva Kružíková, Josef Vavroušek. Od jara 1989 i Vladimír Ira, Hana Librová, Vladimír Ondruš, Jan Těšitel a Bohumil Ticháček (Stoklasa, 2004)<ref>STOKLASA, J. Jak jsme zelenali v Ekologické sekci. [on-line]. NIKA č. 1/2004. [Cit. 8. 3. 2008]. Dostupné na http://www.stuz.cz/view.php?nazevclanku=&cisloclanku=2004122102. </ref>. | ||
V Českém ekologickém ústavu pracovala v této době i výše zmíněná Emilie Strejčková a její mladší kolegyně Alena Reitschmiedová. Dále také environmentalista Bedřich Moldan a významný teoretik Josef Vavroušek. Oba se zabývali především tématem udržitelného rozvoje a později také ekologickou politikou. Blízkou spolupracovnicí Josefa Vavrouška a kontaktní osobou pro spolupráci se zahraničím byla překladatelka Šimona Bouzková (nyní provdaná Němcová). V Ústředním domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka začal vést ekologickou sekci Jiří Kulich, pozdější ředitel Střediska ekologické výchovy a etiky SEVER. Ekologickou sekci převzal ve druhé polovině osmdesátých let ekolog a geobotanik Tomáš Herben. Jeho žáky byli např. Ondřej Simon, David Štorch, Neela Heyrovská, Radek Svítil, Libor Vilímovský, Alice Bílá (roz. Fonová) a Kateřina Jančaříková (roz. Macurová) – pozdější zakladatelé Recyklační skupiny. Tehdejší politická situace neumožňovala zakládání zájmových skupin a „shlukování osob“ bylo trestné. Proto řada environmentálních aktivit pracovala pod oficiální hlavičkou Socialistického svazu mládeže (např. Hnutí Brontosaurus, pražská Recyklační skupina, Ekostan na plzeňské Portě) a v rámci Pionýrské organizace SSM. | V Českém ekologickém ústavu pracovala v této době i výše zmíněná Emilie Strejčková a její mladší kolegyně Alena Reitschmiedová. Dále také environmentalista Bedřich Moldan a významný teoretik Josef Vavroušek. Oba se zabývali především tématem udržitelného rozvoje a později také ekologickou politikou. Blízkou spolupracovnicí Josefa Vavrouška a kontaktní osobou pro spolupráci se zahraničím byla překladatelka Šimona Bouzková (nyní provdaná Němcová). V Ústředním domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka začal vést ekologickou sekci Jiří Kulich, pozdější ředitel Střediska ekologické výchovy a etiky SEVER. Ekologickou sekci převzal ve druhé polovině osmdesátých let ekolog a geobotanik Tomáš Herben. Jeho žáky byli např. Ondřej Simon, David Štorch, Neela Heyrovská, Radek Svítil, Libor Vilímovský, Alice Bílá (roz. Fonová) a Kateřina Jančaříková (roz. Macurová) – pozdější zakladatelé Recyklační skupiny. Tehdejší politická situace neumožňovala zakládání zájmových skupin a „shlukování osob“ bylo trestné. Proto řada environmentálních aktivit pracovala pod oficiální hlavičkou Socialistického svazu mládeže (např. Hnutí Brontosaurus, pražská Recyklační skupina, Ekostan na plzeňské Portě) a v rámci Pionýrské organizace SSM. | ||
Řádek 29: | Řádek 29: | ||
V usnesení vlády č. 232 ze dne 1. dubna 1992 byla schválena "Strategie státní podpory ekologické výchovy v České republice na 90. léta". V roce 1998 uzavřelo ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy uzavřelo s ministerstvem životního prostředí dohodu o spolupráci v oblasti environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (zákonem č. 123 sb. § 13). V roce 2001 bylo vydáno usnesení vlády ČR č. 1048/2000 O státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice a Akčního plánu Státní program ČR na léta 2001-2003. S platností od 1. 1. 2005 byla environmentální výchova zařazena do Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání jako jedno ze šesti průřezových témat. | V usnesení vlády č. 232 ze dne 1. dubna 1992 byla schválena "Strategie státní podpory ekologické výchovy v České republice na 90. léta". V roce 1998 uzavřelo ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy uzavřelo s ministerstvem životního prostředí dohodu o spolupráci v oblasti environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (zákonem č. 123 sb. § 13). V roce 2001 bylo vydáno usnesení vlády ČR č. 1048/2000 O státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice a Akčního plánu Státní program ČR na léta 2001-2003. S platností od 1. 1. 2005 byla environmentální výchova zařazena do Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání jako jedno ze šesti průřezových témat. | ||
Environmentální výchova byla pochopitelně v úzkém propojení se vznikem a existencí '''Ministerstva životního prostředí''', které zpočátku doplňoval celostátní Federální výbor pro životní prostředí (FVŽP) fungující od r. 1990 do rozpadu federace. Prvním a jediným ministrem v čele FVŽP byl Josef Vavroušek (Občanské hnutí), který tragicky zahynul r. 1995. Ministry na úrovni ČR byli postupně 1990 – 1991 ministr Bedřich Moldan (Občanské fórum), 1991 – 1992 ministr Ivan Dejmal (bezpartijní), 1992 – 1996 ministr František Benda (ODS, původně Křesťansko-demokratická strana), 1996 – 1998 ministr Jiří Skalický (ODA), únor – červen 1998 (Tošovského vláda) Martin Bursík, (bezpartijní), 1998 – 2002 ministr Miloš Kužvart (ČSSD), 2002 – 2006 ministr Libor Ambrozek (KDU-ČSL), 2006 – 2007 ministr Petr Kalaš (bezpartijní), 2007 - 2009 ministr Martin Bursík (SZ) (více viz Ministerstvo životního prostředí ČR, webové stránky, 2008 <ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. [webové stránky]. 2008. [Cit. 12. 8. 2008]. Dostupné na http://www. | Environmentální výchova byla pochopitelně v úzkém propojení se vznikem a existencí '''Ministerstva životního prostředí''', které zpočátku doplňoval celostátní Federální výbor pro životní prostředí (FVŽP) fungující od r. 1990 do rozpadu federace. Prvním a jediným ministrem v čele FVŽP byl Josef Vavroušek (Občanské hnutí), který tragicky zahynul r. 1995. Ministry na úrovni ČR byli postupně 1990 – 1991 ministr Bedřich Moldan (Občanské fórum), 1991 – 1992 ministr Ivan Dejmal (bezpartijní), 1992 – 1996 ministr František Benda (ODS, původně Křesťansko-demokratická strana), 1996 – 1998 ministr Jiří Skalický (ODA), únor – červen 1998 (Tošovského vláda) Martin Bursík, (bezpartijní), 1998 – 2002 ministr Miloš Kužvart (ČSSD), 2002 – 2006 ministr Libor Ambrozek (KDU-ČSL), 2006 – 2007 ministr Petr Kalaš (bezpartijní), 2007 - 2009 ministr Martin Bursík (SZ) (více viz Ministerstvo životního prostředí ČR, webové stránky, 2008 <ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. [webové stránky]. 2008. [Cit. 12. 8. 2008]. Dostupné na http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/historie).</ref>; nebo [[wikipedia:cs:Seznam ministrů životního prostředí České republiky|přehled]]). | ||
==Od hnutí k oboru – od praktiků k odborníkům== | ==Od hnutí k oboru – od praktiků k odborníkům== | ||
Řádek 41: | Řádek 41: | ||
Finální verze RVP ZV se (podle [http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon zákona č. 561/2004, § 185, odst. 1.]) stává závaznou pro všechny školy. Od školního roku 2007/2008 musí školy podle ŠVP učit minimálně 1. a 6. ročník (resp. primu osmiletého gymnázia) a v každém dalším školním roce tyto třídy a nový 1. a 6. ročník. Od 1. září 2007 je tedy poprvé v historii environmentální výchova v ČR ze zákona povinná, neboť „průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání“ (RVP ZV, 2004: 6. kapitola)<ref name="RÁMEC"/>. | Finální verze RVP ZV se (podle [http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon zákona č. 561/2004, § 185, odst. 1.]) stává závaznou pro všechny školy. Od školního roku 2007/2008 musí školy podle ŠVP učit minimálně 1. a 6. ročník (resp. primu osmiletého gymnázia) a v každém dalším školním roce tyto třídy a nový 1. a 6. ročník. Od 1. září 2007 je tedy poprvé v historii environmentální výchova v ČR ze zákona povinná, neboť „průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání“ (RVP ZV, 2004: 6. kapitola)<ref name="RÁMEC"/>. | ||
Na základě metodických pokynů obsažených ve Strategii státní podpory ekologické výchovy v České republice z roku 1992 a ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice z roku 2000<ref>Více o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchově a osvětě v České republice na http://www. | Na základě metodických pokynů obsažených ve Strategii státní podpory ekologické výchovy v České republice z roku 1992 a ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice z roku 2000<ref>Více o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchově a osvětě v České republice na http://www.env.cz/www/zamest.nsf/defc72941c223d62c12564b30064fdcc/d767c6962b31da54c12569af00482077?opendocument.</ref> je již environmentální výchova na mnohých školách realizována několik let. Tuto realizaci teoreticky i prakticky podporují Střediska environmentální výchovy založená průkopníky environmentální výchovy a pracovníci státní právy zaštítění spolupracujícími MŠMT a MŽP (a také nadnárodní správy – orgány EU). | ||
Jeden z prvních rozsáhlejších výzkumů mezi předškolními dětmi a žáky prvního stupně, který byl u nás v oboru environmentální výchovy<ref> Předcházely mu výzkumy ekologické a výzkumy zaměřené na životní prostředí a jeho problémy.</ref> realizován, výzkum ''Odcizování dětí přírodě'' (Strejčková, 2005)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>, vyvolal kritiku vědeckých pracovníků v časopise Envigogika (např. Braun-Kohlová, 2006)<ref>BRAUN KOHLOVÁ, M. Recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“. H. Vostradovská, J. Krajhanzl, E. Strejčková. [on-line]. Envigogika. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. 2006. [Cit. 9. 8. 2007]. Dostupné na http://envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=envigogika-12006&cisloclanku=2006120035</ref>. Další výzkum ''Stav školních zahrad v ČR'' (Jančaříková, 2007)<ref>JANČAŘÍKOVÁ, K. Myšlenka vyučování pod širým nebem má v českých zemích tradici. Učíme se v zahradě (ed. Burešová, K.). Chaloupky, o.p.s., 2007 str. 17-19.</ref> koordinovaný nedávno zesnulou Květoslavou Burešovou, který se zaměřil na zmapování stavu školních pozemků v ČR, takovou vlnu kritiky nevyvolal (ovšem ani mu nebyla věnována dostatečná pozornost). Další publikované výzkumy byly zaměřené převážně na žáky starší (studenty středních nebo vysokých škol, např. Činčera, Štěpánek, 2007)<ref>ČINČERA, J., ŠTĚPÁNEK, P. Výzkum ekologické gramotnosti studentů středních odborných škol. Envigogika [online]. 2007, roč. 2, č. 1 [cit. 2007-12-15]. Dostupný | Jeden z prvních rozsáhlejších výzkumů mezi předškolními dětmi a žáky prvního stupně, který byl u nás v oboru environmentální výchovy<ref> Předcházely mu výzkumy ekologické a výzkumy zaměřené na životní prostředí a jeho problémy.</ref> realizován, výzkum ''Odcizování dětí přírodě'' (Strejčková, 2005)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>, vyvolal kritiku vědeckých pracovníků v časopise Envigogika (např. Braun-Kohlová, 2006)<ref>BRAUN KOHLOVÁ, M. Recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“. H. Vostradovská, J. Krajhanzl, E. Strejčková. [on-line]. Envigogika. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. 2006. [Cit. 9. 8. 2007]. Dostupné na http://envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=envigogika-12006&cisloclanku=2006120035</ref>. Další výzkum ''Stav školních zahrad v ČR'' (Jančaříková, 2007)<ref>JANČAŘÍKOVÁ, K. Myšlenka vyučování pod širým nebem má v českých zemích tradici. Učíme se v zahradě (ed. Burešová, K.). Chaloupky, o.p.s., 2007 str. 17-19.</ref> koordinovaný nedávno zesnulou Květoslavou Burešovou, který se zaměřil na zmapování stavu školních pozemků v ČR, takovou vlnu kritiky nevyvolal (ovšem ani mu nebyla věnována dostatečná pozornost). Další publikované výzkumy byly zaměřené převážně na žáky starší (studenty středních nebo vysokých škol, např. Činčera, Štěpánek, 2007)<ref>ČINČERA, J., ŠTĚPÁNEK, P. Výzkum ekologické gramotnosti studentů středních odborných škol. Envigogika [online]. 2007, roč. 2, č. 1 [cit. 2007-12-15]. Dostupný z WWW: <http://envigogika.cuni.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=7>. ISSN 1802-3061. | ||
</ref>. | </ref>. | ||
Řádek 52: | Řádek 52: | ||
==Literatura a poznámky== | ==Literatura a poznámky== | ||
<references/> | <references/> | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Environmentální výchova]] | ||
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} |