Editace stránky Ochrana ozónové vrstvy

[[Vzduch|Ozón v atmosféře]] působí jako přirozený filtr chránící život na Zemi před tzv. biologicky aktivní složkou ultrafialového záření Slunce. [[Narušení ozónové vrstvy]] má četné nepříznivé důsledky; k její ochraně jsou proto zapotřebí opatření na všech úrovních:

*Například vlády mohou využít ekonomických nástrojů: navrhnout více tržních stimulů pomáhajících životnímu prostředí. Mohou přinutit trh, aby pracoval pro životní prostředí tím, že každoročně přestanou dotovat stovkami miliard dolarů činnosti poškozující životní prostředí, nebo podpoří využívání „zelených daní“ založených na principu „znečišťovatel platí“. Vytváření nových stimulů tak povzbudí zcela nová průmyslová odvětví, která se budou věnovat dosažení větší energetické efektivnosti nebo jiným postupům přátelským pro životní prostředí.
*Lze využít i normativní nástroje. Jejich dopad je podporován ekonomickými nástroji – a naopak. Úspěch [[Montrealský protokol|'''Montrealského protokolu''']], například, vytvořil velký trh pro chladničky a klimatizaci bezpečné pro ozonovou vrstvu. Nebylo by nic bláhovějšího, než opomíjet obrovskou positivní roli, kterou soukromý sektor hraje v prosazování změn pro životní prostředí.

== Mechanismus ochrany ==

Ve Spojených státech byly freony zakázány jako hnací plyny do aerosolových rozprašovačů v roce 1978. Krátce po podpisu Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy v roce 1985 předložila britská organizace British Antarctic Survey důkazy o existenci tzv. “díry“ v ozónové vrstvě nad Antarktidou. [[Montrealský protokol]] nabyl účinnosti v roce 1989 a počítal s postupnou eliminací některých látek ničících ozón. Prostřednictvím dodatků a úprav byly na seznam zapsány další látky a proces byl urychlen.

Montrealský protokol předpokládá významné snížení výroby a spotřeby některých chemických látek, a to chlorovaných a fluorovaných uhlovodíků (chlorofluorouhlovodíků) (CFC), halonů, tetrachloridu uhlíku, metylchloroformu, hydrochlorofluorouhlovodíků (HCFC), hydrobromofluorouhlovodíků (HBFC) a metylbromidu. CFC se používají jako hnací plyny do aerosolových rozprašovačů, vypěňovadla pěnných hmot, chladící činidla v ledničkách a klimatizačních systémech, rozpouštědla v elektronickém průmyslu, suché čistící prostředky a odmašťovače kovů. Halony se používají především v civilních a vojenských systémech požární ochrany, metylchloroform jako rozpouštědlo, tetrachlorid uhlíku jako surovina pro výrobu CFC, metylbromid jako pesticid a k zaplynování (za účelem dezinfekce a konzervace) zemědělských půd a výrobků a HCFC a HBFC jako látky nahrazující CFC. Posledně jmenované jsou uživatelsky velmi výhodné: mají nízké výrobní náklady, nejsou toxické a jsou nehořlavé a chemicky stabilní.

== Vyýsledky mezinárodních dohod ==

V rámci několika desetiletí bylo ve světovém měřítku citelně omezeno používání některých chemických produktů, které byly předtím považovány za nepostradatelné v mnohých výrobních postupech. Současné vědecké studie ukazují, že množství látek poškozujících ozónovou vrstvu, které vstupuje do atmosféry, klesá. Z tohoto důvodu považují mnozí komentátoři Vídeňskou úmluvu, a z ní vyplývající Montrealský protokol, za jednu z nejúspěšnějších dohod v oblasti ochrany životního prostředí na světě. Tedy úkol, který se zpočátku zdál extrémně obtížný, státy dokázaly naplnit mnohem rychleji, než se předpokládalo. Zároveň poškození ozónové vrstvy ještě nedosáhlo svého vrcholu a látky poškozující ozónovou vrstvu mají do úplného vymizení daleko. Nelegální obchod s těmito látkami a nedodržování závazků ze strany zemí ve stádiu transformace představují v současnosti vážné problémy.

== Příklady pro výuku ==
*Čtení z časopisu Bedrník - [http://www.czp.cuni.cz/enviwikidata/hk/Freony.pdf Vzestup a pád freonů]

== Odkazy ==

*[http://www.ekolink.cz/index.shtml?apc=c81a-_-_--&cat=137 Ekolink], ochrana ozonové vrstvy.
*Jiří Svršek: [http://natura.eri.cz/natura/2005/7/20050705.html Zpráva o životním prostředí] (podle zprávy GEO-3 UNEP)

== Zdroje ==

*Hák, T., Rynda, I. (2001) ''Lidé a ekosystémy'', sborník přednášek. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze a Společnost pro trvale udržitelný život. ISBN 80-902635-6-9. [Citováno 2007-01-26]. Dostupné z www: <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/Publikace/Lide_a_eko/Lide_ekosystemy_1.pdf>