Editace stránky Koloběh uhlíku

[[Image:Carbon cycle-cute diagram.jpeg|thumb|Diagram koloběhu uhlíku. Černá čísla udávají v miliardách tun, kolik uhlíku je uloženo v různých rezervoárech ("GtC" značí gigatunu). Fialová čísla udávají, kolik uhlíku se přesunuje danými směry každý rok. Do sedimentů v tomto diagramu není započítání přibližně 70 Gt uhličitanů a kerogenu.]] 
'''Koloběh uhlíku''' je [[koloběhy|biogeochemický cyklus]], při němž se uhlík vyměňuje mezi [[biosféra|biosférou]], [[litosféra|litosférou]], [[hydrosféra|hydrosférou]] a [[atmosféra|atmosférou]]. 

== Rezervoáry uhlíku ==

Mezi zemské rezervoáry uhlíku patří:

* hydrosféra (rozpuštěný oxid uhličitý a organická hmota) - okolo 36000 gigatun. 
* sedimenty (uhličitany, látky s obsahem uhlíku, včetně fosilních paliv). 
* atmosféra (CO<sub>2</sub>)
* biosféra (organická živá i neživá hmota) - okolo 1900 gigatun

== Cyklus ==

Uhlík v existuje v atmosféře hlavně jako plyn oxid uhličitý. Přestože tvoří velmi malý podíl atmosféry (asi 0,04 %),  je zásadní pro život na Zemi. K ostatním atmosférickým plynů, které obsahující uhlík, patří metan a antropogenní chlor-fluorované uhlovodíky. 

Uhlík se z atmosféry dostává pryč několika způsoby:

* Když svítí Slunce, autotrofní [[organismus|organismy]] (především rostliny)  fotosyntetizují, přičemž pohlcují oxid uhličitý a mění ho na sacharidy a zároveň vylučují kyslík. Tento proces je nejrychlejší u lesů (či jiných [[biotop]]ů), kde probíhá velmi rychlý růst nové biomasy. 
[[Image:TIC oceans.png|thumb|right|Množství rozpuštěného oxidu uhličitého v oceánu (rok 1990)]]
* Na mořské hladině se rozpouští atmosférický oxid uhličitý. Čím je voda chladnější, tím více CO<sub>2</sub> může pohltit. Tento jev je v přímé souvislosti s termohalinním výměníkem. 
* Ve vyšších vrstvách oceánu fytoplankton (řasy, sinice) ukládají oxid uhličitý ve svých tkáních a schránkách. Schránky pak klesají ke dnu a zvětrávají. Zvětrávání těchto křemičitých hornin způsobuje kyselina uhličitá. Při tomto procesu se uvolňují hydrogenuhličitany. Na dně se pak ukládají nánosy uhličitanů (např. vápenec). 

Uhlík se do atmosféry dostává několika způsoby:

* Respirací živočichů a rostlin. Při této reakci se organické molekuly rozkládají na vodu a oxid uhličitý. 
* Rozkládáním rostlinné a živočišné biomasy. Hlavní roli v tom mají houby a bakterie. Pokud je přítomen kyslík, mění organické látky na oxid uhličitý, pokud je prostředí anaerobní, mění organické látky na methan. 
* Spalováním organického materiálu. Při spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn) se rozpadají organické látky, které se po miliony let ukládaly v biosféře. 
* Při sopečných erupcích se uvolňují plyny, které mimo jiné obsahují oxid uhličitý. Množství uhlíku, které takto vznikne, plně kompenzuje úbytek uhlíku při zvětrávání.

{{Koloběhy}}

== Zdroje ==
<references/>
*Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Koloběh uhlíku [online]. c2007 [citováno 17. 02. 2008]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kolob%C4%9Bh_uhl%C3%ADku&oldid=2072018>