Editace stránky Společná obchodní politika EU

EU představuje největšího obchodního partnera se zbožím i se službami na světě. Již v roce 2000 činil podíl EU na celkovém světovém obchodu se službami 24 %, ve srovnání s USA, kde tento podíl činil 22 %. HDP Evropské unie je kolem 30 % celosvětového HDP, což znamená, že EU je skutečným konkurentem USA (IMF, 2003). Předpokládá se, že v v letech 2000–2030 bude růst HDP EU činit 2,4 % (EEA, 2005).

O tom, že EU je důležitým aktérem globálních vztahů, svědčí i skutečnost, že řada nadnárodních společností je evropského původu. Šedesát jedna ze 140 největších firem jsou podle pořadí Global Fortune 500 firmy evropské (z USA je pouze 50 z těchto firem). Jako příklad lze uvést BMW, Vivendi, Nestlé, Royal Dutch/Shell, Nokia, Royal Ahold a řada dalších. Jednou z největších doručovatelských firem na světě je Deutsche Post.

Nejvýznamnějšími světovými bankami jsou banky evropské. Čtrnáct z dvaceti největších obchodních bank má sídlo v Evropě. Jsou mezi nimi například takové banky, jako je Deutsche Bank, Credit Suisse, BNP Paribas.

Evropské firmy hrají významnou roli i v chemickém průmyslu (např. BASF) nebo ve stavebnictví, kde je možno jako příklad zmínit Bouygues, Vinci nebo Skanska. Rovněž v potravinářském průmyslu a v oblasti spotřebního zboží patří evropské firmy mezi největší. Nestlé a Unilever jsou na tomto úseku snad nejznámější. Evropské společnosti představují pět z deseti největších prodejních řetězců. Do této skupiny patří např. Carrefour nebo Royal Ahold.

Pojišťovnictví dominují evropské firmy. Osm z deseti největších má sídlo v Evropě (např. Munich Re, Swiss Re, ING, AXA, Aviva, Assicurazioni Generali, Prudential, Allianz). Ve farmaceutickém průmyslu patří mezi významné světové společnosti např. GlaxoSmithKline, Novartis, Aventis.

V automobilovém průmyslu hrají nejvýznamnější roli DaimlerChrysler, Volkswagen, Fiat, Peugeot, BMW a Renault_. Podobně by bylo možno pokračovat.

== Cíle EU ==

Cílem EU v rámci společné obchodní politiky je podpora otevřeného a spravedlivého obchodu se všemi obchodními partnery. EU mimo multilaterálních obchodních jednání (priorita EU v rámci obchodní diplomacie) na půdě [[Světová obchodní organizace|Světové obchodní organizace]] (dále jen WTO) uzavírá rovněž bilaterální či vícestranné (např. regionální) obchodní dohody, které však nesmí být v rozporu s pravidly WTO. Společná obchodní politika se aplikuje '''jen vůči třetím zemím''' nebo integračním seskupením třetích zemí.

Společná obchodní politika EU, znamená, že členské státy převedly dobrovolně své kompetence v oblasti zahraničního obchodu na orgány EU. Členské státy tak nemohou samy rozhodovat např. o změnách celních sazeb vůči třetím zemím nebo uzavírat celní či preferenční obchodní dohody. Členským státům bylo ponecháno právo uzavírat dohody o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci, pokud jejich obsah není v rozporu se zásadami SOP.

Ačkoliv v rámci EU již funguje jednotný vnitřní trh (tzv. 4 svobody - volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu), je EU podle mezinárodních pravidel obchodu '''celní unií''' a ve vztahu ke třetím zemím musí uplatňovat jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy. Mezi společné zásady společné obchodní politiky patří změny celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod, sjednocování liberalizačních opatření, politika vývozu a opatření na ochranu obchodu v případě antidumpingu a subvencování vývozu.

== Nástroje společné obchodní politiky ==

Společná obchodní politika rozlišuje následující nástroje: 
* cla, 
* kvóty, 
* dobrovolná exportní omezení a 
* defensivní a ofenzivní obchodní nástroje. 

Cla souvisí s celní unií EU a představují jeden z vlastních zdrojů rozpočtu ES, tj. jsou odváděna automaticky do rozpočtu ES (až na některé výjimky – např. prostředky nutné k pokrytí nákladů celních správ). Kvóty se dnes uplatňují v zahraničním obchodě již jen v rámci odvětvového obchodu (např. sektor ocelářských a hutních výrobků, do roku 2005 i v oblasti textilu), popřípadě v rámci Společné zemědělské politiky (některé vybrané citlivé komodity) a jsou uplatňovány jen na dovoz do EU. Dobrovolná omezení dnes již nejsou prakticky uplatňována, avšak v minulosti se týkala např. omezení dovozů japonských vozů na trh EU. Samostatnou kapitolou jsou defensivní a ofenzivní nástroje. Mezi defenzivní nástroje patří antidumping  (cenové podbízení); protisubvenční opatření  a ochranná opatření . Je možné je použít jen v případech, kdy dovozy do EU způsobují nebo hrozí způsobit materiální újmu výrobnímu odvětví v EU, a lze prokázat příčinnou souvislost mezi dovozy a újmou. Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách (Trade Barriers Regulation – TBR), které umožňuje podat stížnost EK vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody. EU má však možnost zavést i opatření na dovoz nebo vývoz výrobků do a z EU, a to z politických nebo bezpečnostních důvodů (embargo, bojkot nebo zvláštní režim na vývoz zbraní, jaderného materiálu, některých chemikálií, zboží dvojího užití apod.). V rámci všeobecných výjimek lze tato opatření zavést, jsou-li nutná k ochraně veřejné mravnosti, k ochraně života nebo zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, k zachování vyčerpatelných přírodních zdrojů, k ochraně národních památek umělecké, historické nebo archeologické hodnoty.

EU v rámci své SOP poskytuje určitá obchodní zvýhodnění (snížení celních sazeb na celá nebo kvótou omezená dovážená množství) vybraným zemím. Tato zvýhodnění se aplikují buď na základě bilaterálních či regionálních dohod a nebo, jde-li o rozvojové země, pak uplatňuje EU tzv. Všeobecný systém preferencí. V tomto systému je pro nejchudší, nejméně rozvinuté země zabudována iniciativa EU v podobě „Všechno vyjma zbraní“ – „Everything but Arms“ umožňující bezcelní dovoz do EU všeho zboží s výjimkou cukru, banánů a rýže.

== Zdroje ==
*Gombala, Ivo (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) ''Globalizace a globální problémy''. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
*Kružíková, Eva (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) ''Globalizace a globální problémy''. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>

== Odkazy ==
=== Externí odkazy ===
Bližší informace k SOP lze nalézt na následujících internetových stránkách:
*http://www.europa.eu.int/comm/trade/index_en.htm, 
*http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=detail&c-id=40443

[[Kategorie:Evropská unie]]