Editace stránky Environmentální psychologie

'''Environmentální psychologie''', označovaná někdy také jako '''ekologická psychologie''', '''psychologie životního prostředí''', '''ekopsychologie''' či '''zelená psychologie''' (''anglicky: environmental psychology nebo ecological psychology<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_psychology Ačkoli jsou názvy často používány jako synonyma, můžeme nalézt i deklarované rozdíly, jako například ten, že přístup ekologické ekologie Jamese J. Gibsona je více filozofický a více reflektuje přístupy klasické psychologie. Obecně je možné říci, že z environmentální psychologie se postupně odděluje řada nových směrů, které akcentují určitou složku vztahu člověka a životního prostředí. V praktickém přístupu se ale často nejedná o velký rozdíl; pro další definice oborů viz http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/</ref>'') je směr
v rámci psychologie, který se zaměřuje na vzájemné vztahy a probíhající interakce mezi[[w:cs:životní prostředí| životním prostředím]] a lidským vnímáním a jednáním.
Environmentálně psychologické myšlení je ale přítomno i v řadě dalších disciplín (např. v psychologii architektury, [[environmentální filozofie|environmentální filozofii]], environmentální sociologii, [[sociální ekologie|sociální ekologii]]''), které je tak možné vnímat jako součást široké transdiciplinární základny tohoto oboru či způsobu uvažování.''

Vznik a vývoj environmentální psychologie je úzce spojen se vznikajícím [[w:cs:environmentalismus|environmentálním hnutím]] a s ním spojeným paradigmatickým obratem v rámci různých vědních disciplín, který zapříčinil vznik řady nových směrů (viz [[environmentální archeologie|environmentální archeologie]], [[ekologická antropologie|ekologická antropologie]], [[politická ekologie|politická ekologie]], [[ekofeminismus|ekofeminismus]]). Prvopočátky etablování oboru spadají již do druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století. Po druhé světové válce byla patrná snaha o nalezení nových přístupů v rámci sociálních věd, které by vysvětlovaly kulturní odlišnosti lépe než rasová teorie. Padesátá léta pak přinesla prohloubení debaty o vlivu životního prostředí. V roce 1955 vychází zásadní dílo [[kulturní ekologie|kulturní ekologie]] Juliana Haynese Stewarda (''Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution''), které poukazuje na značný vliv životního prostředí pro kulturní vývoj. Šedesátá léta poté přinášejí environmentální i celospolečenské ''obrození'', odmítání soudobých institucí a volání po návratu k romantizované harmonii prvotní pospolitosti. Individuální imaginace přírody se rychle stává předmětem zájmu psychologů a dochází ke konstituování prvních environmentálně-psychologicky zaměřených institucí. Jako dovršení procesů vedoucích ke vzniku respektované společenskovědní disciplíny můžeme chápat založení oborového časopisu ''Journal of Environmental psychology'' v roce 1981.<ref>http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/</ref>

Výzkumy environmentální psychologie se tradičně zabývaly '',,např. působením městského prostředí, architektury a designu, hluku a přelidnění, přírody či počasí na lidské myšlení, emocemi, a také  způsobem, jak své prostředí vnímáme a jak v něm jednáme. Výzkum chování, které poškozuje životní prostředí, hrál v této disciplíně původně jen doplňující roli. Nově, někdy na přelomu století, začíná být environmentální psychologie chápána jako studium interakce mezi člověkem a jeho prostředím s větším důrazem na podporu proenvironmentálního chování"''<ref>http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/</ref>. V České republice slouží jako jedna ze základních platforem oboru portál ekopsychologie.cz.

==Odkazy==
{{wikipedia en|Environmental psychology}}
{{wikipedia en|Ecological psychology}}
===Reference===
<references />

===Literatura k dalšímu studiu===

*ANTONOV, Vladimir Vasil'jevič. Ekopsychologie. 1. vyd. České Budějovice: Nová Forma, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7453-354-9.
*KOPEC, David Alan. Environmental psychology for design. 2nd ed. New York: Fairchild Books, ©2012. xvi, 367 s. ISBN 978-1-60901-141-3.
*BELL, Paul A. et al. Environmental psychology. 5th ed. Belmont: Wadsworth, 2001. xvii, 634 s. ISBN 0-15-508064-4.
*BECHTEL, Robert B., ed. a CHURCHMAN, Arza, ed. Handbook of environmental psychology. New York: Wiley, 2002. xiii, 722 s. ISBN 0-471-40594-9.
*BMETZNER, Ralph. Zelená psychologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 257 s. Psyché; sv. č. 68. ISBN 978-80-7387-445-2.
*VRBOVÁ, Zuzana. Environmentálně-psychologická východiska výchovy k přírodě: vliv přírody na zdraví člověka [rukopis]. České Budějovice, 2012. 102 l. Dostupné také z: https://wstag.jcu.cz/StagPortletsJSR168/KvalifPraceDownloadServlet?typ=1&adipidno=25396.
*WINTER, Deborah Du Nann a KOGER, Susan M. Psychologie environmentálních problémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 295 s. ISBN 978-80-7367-593-6.

===Další zdroje===

*[http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/ Profil časopisu Journal of Environmental Psychology na stránkách http://www.journals.elsevier.com/]

*[http://mujweb.cz/mfranek/index2.html Přednášky a texty z environmentální psychologie]

*[http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/stitky/environmentalni-psychologie/ Český portál ekopsychologie (obsahuje množství dalších informací o environmentální psychologii)]

*[http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/ekopsychologie-psychologie-pro-casy-environmentalnich-problemu Krajhanzl, Jan. Ekopsychologie: psychologie pro časy environmentálních problémů]

*[http://is.muni.cz/th/42121/fss_b/BP_Kulhavy_2008_psy_vychodiska.pdf Kulhavá, Viktor. Psychologická východiska environmentální výchovy. Bakalářská práce (PDF)]

{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}

{{TAČR}}

[[Kategorie:Environmentální obory]]
[[Kategorie:Environmentální psychologie]]