Enviwiki - Příspěvky [cs]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-05-25T17:24:19Z

Xsedm43:

{{Studenti VŠE}}
[[Obchodovatelná práva na znečištění]] (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
Praktické využití systému obchodování s právy na znečištění lze vidět v mezinárodním měřítku - v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip.jpg]]<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf2 uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf3 kreditni zpusob.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf4 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Soubor:Graf4 cap and trade.jpg

2010-05-25T17:23:09Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-05-25T17:22:02Z

Xsedm43:

{{Studenti VŠE}}
[[Obchodovatelná práva na znečištění]] (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
Praktické využití systému obchodování s právy na znečištění lze vidět v mezinárodním měřítku - v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip.jpg]]<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf2 uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf3 kreditni zpusob.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Soubor:Graf3 kreditni zpusob.jpg

2010-05-25T17:20:46Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-05-25T17:18:39Z

Xsedm43:

{{Studenti VŠE}}
[[Obchodovatelná práva na znečištění]] (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
Praktické využití systému obchodování s právy na znečištění lze vidět v mezinárodním měřítku - v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip.jpg]]<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf2 uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Credit program.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-05-25T17:15:31Z

Xsedm43:

{{Studenti VŠE}}
[[Obchodovatelná práva na znečištění]] (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
Praktické využití systému obchodování s právy na znečištění lze vidět v mezinárodním měřítku - v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf2 uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Credit program.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Soubor:Graf2 uspora nakladu.jpg

2010-05-25T17:14:25Z

Xsedm43:

Soubor:Graf1 princip.jpg

2010-05-25T17:12:03Z

Xsedm43:

Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg

2010-05-25T17:01:28Z

Xsedm43: načtena nová verze "Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg"

Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg

2010-05-25T16:56:47Z

Xsedm43: načtena nová verze "Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg"

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-05-23T19:00:06Z

Xsedm43:

{{Studenti VŠE}}
[[Obchodovatelná práva na znečištění]] (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
Praktické využití systému obchodování s právy na znečištění lze vidět v mezinárodním měřítku - v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Credit program.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-29T20:24:13Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
V mezinárodním měřítku se využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Credit program.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-29T20:22:58Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
V mezinárodním měřítku se využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Uspora nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Credit program.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Soubor:Uspora nakladu.jpg

2010-04-29T20:21:50Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-29T20:01:45Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
V mezinárodním měřítku se využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Credit program.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Soubor:Credit program.jpg

2010-04-29T20:00:45Z

Xsedm43:

Soubor:Cap and trade.jpg

2010-04-29T19:57:02Z

Xsedm43: načtena nová verze "Soubor:Cap and trade.jpg"

Soubor:Cap and trade.jpg

2010-04-29T19:43:40Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-29T19:28:18Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
V mezinárodním měřítku se využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA ([[Program kyselého deště]] - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii ([[Program Reclaim]]).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-29T19:27:35Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb).<ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>
V mezinárodním měřítku se využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] například v Evropské Unii (obchodování s emisemi skleníkových plynů), v USA (Program kyselého deště - Acid Rain Program) nebo na regionální úrovni v Kalifornii (Program Reclaim).<ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-14T10:24:14Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou [[ekonomické nástroje|ekonomickým nástrojem]], jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu znečišťujících látek (např. [[skleníkové plyny]]) <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Nesmíme zapomenout, že na efektivnost má také vliv výše transakčních nákladů, které vznikají nutností monitorovat vytvořenéé emise, pohyby s povolenkami atp. Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. V následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví v rámci politiky životního prostředí snížení emisí o 50 %. Každá z firem tedy obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Environmentální Kuznetsova křivka

2010-04-13T14:21:09Z

Xsedm43:

==O autorovi konceptu==

Autorem konceptu environmentální Kuznetsovi křivky je '''Simon Kuznets''', po němž je koncept také pojmenován.

[[Soubor:Simon_kuznets.jpg]]

Narodil se v židovské rodině roku 1901 v Rusku a roku 1922 emigroval do Spojených států amerických. Své univerzitní vzdělání započal v Rusku a dokončil ho v USA na University of Pennsylvania, kde poté řadu let vyučoval (1931-1954). Dále působil jako profesor ekonomie na univerzitách Johns Hopkins University (1954-1960) a Harvard University (1960-1971) a byl členem několika vědeckých společností (např. American Economic Association, American Statistical Association, British Academy a řada dalších).[http://nobelprize.org/nobel_prizes/economics/laureates/1971/kuznets-autobio.html]

V roce 1971 získal Nobelovu cenu za ekonomii –„za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu, vedoucí k novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje".

Kuznets se zabýval vlivem ekonomického růstu na rozdělování příjmů ve společnosti. Všiml si, že v chudých zemích ekonomický růst zvyšuje rozdíly v příjmech mezi bohatými a chudými lidmi. Naproti tomu v bohatších zemích je tomu na opak – ekonomický růst tyto rozdíly snižuje. V souvislosti s tím se pokusil analyzovat kategorie národního ekonomického produktu a jeho struktury, snažil se zjistit tendence jeho strukturálního vývoje, včetně cykličkonosti, a hlavní vlivy ovlivňující jeho růst.

Kuznets byl rozporuplnou osobností, navenek velmi uzavřené a nespolečenské povahy. Často se stranil lidí a věnoval se výhradně vědeckému bádání, přesto však zaujímá významné místo v dějinách ekonomického myšlení, zejména v oblasti ekonomického růstu.[1] <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

==Vznik Kuznetsovi křivky==

V roce 1955 byl publikován článek s názvem ''Economic Growth and Income Inequality''[http://courses.nus.edu.sg/course/ecshua/eca5374/Economics%20growth%20and%20income%20inequality_Kuznets_AER55.pdf], ve kterém se Kuznets zabýval především příčinami dlouhodobých změn v rozložení příjmů jednotlivců.
Ve své práci upozornil také na existenci inverzního vztahu mezi ekonomickým rozvojem společnosti a příjmovou nerovností, který lze charakterizovat pomocí křivky ve tvaru obráceného písmene U. Z jeho hypotézy vyplývá, že v počátcích ekonomického růstu je nerovnost v příjmech větší a poté začíná klesat v pokročilých stádiích rozvoje ekonomiky.

Tato hypotéza se stala jedním z nejvýznamnějších výroků v oblasti ekonomie zabývající se hospodářským rozvojem. V následujících letech byla tato hypotéza některými ekonomy pasována do podoby „zákona“ ekonomického rozvoje, jinými naopak zpochybňována a vyvracena. I přesto však nedošlo k opuštění Kuznetsových myšlenek a U-křivka byla dále aplikována na různé skutečnosti. Příkladem konkrétní aplikace je Environmentální Kuznetsova křivka.

==Environmentální Kuznetsova křivka (EKC)==

V roce 1991 získala Kuznetsova křivka uplatnění i v oblasti [[environmentální ekonomie]] jako nástroj, který popisuje vztah mezi úrovní kvality životního prostředí a výší důchodů na hlavu.

V počáteční fázi ekonomického růstu se [[znečištění životního prostředí]] zvyšuje. Pokud je příjem na hlavu nízký, což je většinou v zemích, jejichž ekonomická aktivita spočívá převážně v zemědělství, lze očekávat, že environmentální podmínky budou příznivé. V těchto ekonomikách se totiž ve velkém množství nenacházejí znečišťující látky typické pro průmyslové činnosti. S procesem industrializace se zvyšuje pravděpodobnost vzniku škod na životním prostředí, protože dochází ke zvýšení [[emisí znečišťujících látek]] a ve větší míře se využívají přírodní zdroje. Lidé se v této fázi daleko méně zajímají o čisté [[životní prostředí]], důraz je kladen především na ekonomický rozvoj, prosperitu a zaměstnanost. V této fázi nemá společnost dostatek prostředků na to, aby zmírňovala negativní dopady na životní prostředí.

Avšak poté, co země dosáhne určité úrovně příjmů na hlavu, dochází k obratu v trendu – kvalita životního prostředí se zvyšuje se zvyšující se úrovní příjmů a ekonomického růstu. V této fázi se lidé daleko více zajímají o kvalitu životního prostředí, mění se jejich preference, více si váží čisté [[vody]] a [[vzduchu]]. S tím souvisí zpřísňování environmentálních standardů a posunu k technologiím, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Pokud výše uvedené skutečnosti zaneseme do grafu, získáme křivku ve tvaru převráceného písmene U.[http://www.perc.org/pdf/rs02_1a.pdf]

[[Soubor:Graf_EKC.jpg]]

==Definice==

===Environmentální Kuznetsova křivka (Environmental Kuznets Curve)===
*postihuje vztah mezi určitými indikátory [[znehodnocení životního prostředí]] a výší důchodu na hlavu. V počátečním období ekonomického růstu znehodnocení životního prostředí roste, po dosažení určité výše důchodu na hlavu se tento trend láme a další růst příjmů na hlavu znamená naopak zlepšování kvality životního prostředí. Tato křivka má tvar obráceného písmene U.[2]

==Názory na EKC==

Otázkou, zda-li tvar Environmentální Kuznetsovi křivky odpovídá realitě, se zabývalo mnoho vědců a ekonomů. Ve svých empirických analýzách se snažili odpovědět především na otázky:
* kdy nastává bod zlomu (tedy při jakém úrovni příjmů na hlavu se začne kvalita životního prostředí zlepšovat)
* zda zkoumané indikátory kvality životního prostředí korespondují s hypotézou Environmentální Kuznetsovi křivky

Výsledkem těch studií bylo několik tvarů Environmentální Kuznetsovi křivky, které můžeme vidět na níže uvedeném obrázku.

===Conventional EKC - "Tradiční Kuznetsova křivka"===
* znečištění se začne snižovat, jakmile příjem na hlavu dosáhne určité úrovně
* kritici této křivky uvádějí, že pokud tento vztah existoval v minulosti, ještě to neznamená, že bude platný v budoucnu

===Race to the Bottom - "Závod ke dnu"===
* tato křivka popisuje situaci, kdy nebude existovat žádný bod zlomu, znečištění se bude zvyšovat, až dosáhne své nejvyšší úrovně (v této fázi má křivka tvar horizontály)
* v rozvinutých ekonomikách existují vysoké environmentální standardy, které znečišťovatelům zvyšují náklady. To má za následek odliv kapitálu do rozvojových zemí, kde je regulace mírnější či dokonce žádná. Tato situace nutí vlády rozvinutých ekonomik uvolnit přísnou regulaci, aby zabránili odlivu investorů, a poté úroveň znečištění životního prostředí roste.

===New Toxics - "Nové jedovaté látky"===
* tento koncept říká, že s růstem příjmů na hlavu se množství látek způsobující znečištění sice snižuje, ale současně vznikají nové látky, které znečišťují životní prostředí a dosud nepodléhají regulaci. To má za následek, že celková úroveň znečištění roste, i když některé ze zdrojů jsou redukovány.

===Revised EKC - "Revidovaná Kuznetsova křivka"===
* poslední empirické studie se nejvíce přiklání k této verzi křivky, kdy se celkové [[znečištění]] snižuje a posouvá doleva.
* tato křivka naznačuje, že nižší znečištění se projevuje již v raných fázích ekonomického růstu (ekonomický rozvoj generuje nižší znečištění již při nižší úrovni příjmů na hlavu).[http://www.owlnet.rice.edu/~econ480/notes/Kuznets_curve.pdf]

[[Soubor:EKC_different scenarios.jpg]]

Poslední z výše uvedených tvarů křivek potvrdili Gene M. Grossman a Alan B. Krueger své empirické studii „Economic Growth and the Environment“ zveřejněnou v roce 1995 v The Quarterly Journal of Economics. Tato studie potvrdila hypotézu, že růst ekonomiky (HDP) lze spojit se zlepšováním environmentálních podmínek v chudých zemích. Současně došli k závěru, že body zlomu, se sice liší pro různé znečišťující látky, ale ve většině případů se pohybuje kolem 8 000 USD (myšleno USD z roku 1995).[http://planet.botany.uwc.ac.za/NISL/Gwen%27s%20Files/Articles/Course/EconomicGrossman.pdf] Závěry z této studie odpovídají obdobným studiím z této doby, jako například studii Světové banky „World Development Report“ z roku 1992.[http://www-wds.worldbank.org/external/default/main?pagePK=64193027&piPK=64187937&theSitePK=523679&menuPK=64187510&searchMenuPK=64187283&siteName=WDS&entityID=000178830_9810191106175]

==Zdroje==
<references/>
===Literatura===

*[1] JARA, V. (2001): Simon Kuznets; Kenneth J. Arrow, John R. Hicks; Wassily Leontief; Friedrich A. Hayek, Gunnar Myrdal; Leonid V. Kantorovich, Tjalling C. Koopmans, Praha – Vysoká škola ekonomická

*[2] ŠAUER, P. (2007): Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, UK Praha, ISBN 978-80-87076-06-4

===Internetové zdroje===

*Server: Nobelprize.org, citace 11.4.2010, přístup z internetu: http://nobelprize.org/nobel_prizes/economics/laureates/1971/kuznets-autobio.html

*DASGUPTA, S., LAPLANTE, B., WANG, H., WHEELER, D. (2002): Confronting the Environmental Kuznets Curve, Journal of Economic Perspectives, Vol. 16, No. 1, pp. 147-168

*GROSSMAN G., KRUEGER A.(1995): Economic Growth and the Environment, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 110, No. 2., pp. 353-377.

*KUZNETS, S. (1955): Economic Growth and Income Inequality, The American Economic Review, Vol. 45, No. 1,pp.1- 28

*YANDLE B., BHATTARAI M., VIJAYARAGHAVAN M., (2004): Environmental Kuznets Curves: A Review of Findings, Methods, and Policy Implications

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-12T22:04:56Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu skleníkového plynu nebo jiných látek majících dopad na změnu klimatu. Za [[skleníkové plyny]] se považují [[oxid uhličitý]] (CO2), [[oxid dusný]] (N2O), [[vodní páry]] (H2O), [[methan]] (CH4), [[ozon]] (O3) a [[freony]]. <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. Na následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví, že každá z firem obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:* Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:* V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:* Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:* Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:* Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:* Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:* Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:* Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:* V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:* Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref> [http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8388756.stm]

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:* Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:* Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:* Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:* Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:* Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:* Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:* Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:* Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:* Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:* V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Programy redukce SO2 a NOx]]
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-12T21:13:25Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu skleníkového plynu nebo jiných látek majících dopad na změnu klimatu. Za [[skleníkové plyny]] se považují [[oxid uhličitý]] (CO2), [[oxid dusný]] (N20), [[vodní páry]] (H2O), [[methan]] (CH4), [[ozon]] (O3) a [[freony]]. <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. Na následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví, že každá z firem obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:- Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:- V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:- Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:- Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:- Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:- Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:- Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:- V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:- Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref> [http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8388756.stm]

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:- Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:- Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:- Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:- Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:- Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:- Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:- Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:- Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:- Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:- V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== '''Zdroje''' ==

<references/>

== Odkazy ==
*[[Programy redukce SO2 a NOx]]
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-12T20:23:22Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu skleníkového plynu. Za [[skleníkové plyny]] se považují [[oxid uhličitý]] (CO2), [[oxid dusný]] (N20), [[vodní páry]] (H2O), [[methan]] (CH4), [[ozon]] (O3) a [[freony]]. [http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf]

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při znečišťování vody (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti ochrany ovzduší (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. Na následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví, že každá z firem obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:- Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:- V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:- Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:- Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:- Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:- Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:- Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:- V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:- Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref> [http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8388756.stm]

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:- Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:- Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:- Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:- Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:- Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:- Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:- Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:- Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:- Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:- V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== Odkazy ==
*[[Programy redukce SO2 a NOx]]
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

== '''Zdroje''' ==

<references/>

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-12T20:20:12Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu skleníkového plynu. Za [[skleníkové plyny]] se považují [[oxid uhličitý]] (CO2), [[oxid dusný]] (N20), [[vodní páry]] (H2O), [[methan]] (CH4), [[ozon]] (O3) a [[freony]]. [http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf]

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při znečišťování vody (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti ochrany ovzduší (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> a zároveň ztratí právo účastnit se dalšího obchodování s právy??? Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. Na následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví, že každá z firem obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>TIETENBERG, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:- Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:- V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:- Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:- Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:- Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:- Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:- Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:- V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:- Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">JANSSEN, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z www: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref> [http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8388756.stm]

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:- Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:- Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:- Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:- Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).
:- Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.

*'''Aukce'''
:- Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena
:- Znečišťovatel nemusí dokládat své emise
:- Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb
:- Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu
:- V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

== Odkazy ==
*[[Programy redukce SO2 a NOx]]
*[[Kjótský protokol]]
*CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
*JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
*[[EU ETS]] (Emission trading system)
*[[EU ETS v České republice]]

== '''Zdroje''' ==

<references/>

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-12T16:37:50Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu skleníkového plynu. Za [[skleníkové plyny]] se považují [[oxid uhličitý]] (CO2), [[oxid dusný]] (N20), [[vodní páry]] (H2O), [[methan]] (CH4), [[ozon]] (O3) a [[freony]]. [http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf]

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při znečišťování vody (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti ochrany ovzduší (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">Tietenberg, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">Tietenberg, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> a zároveň ztratí právo účastnit se dalšího obchodování s právy??? Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. Na následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví, že každá z firem obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>Tietenberg, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>Tietenberg, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, [[baseline and credit]], emissions reduction credits - ERCs)
:- Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>Buckley, N.J., Mestelman, S., Muller, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z WWW: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>
:- V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).
:- Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:- Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
:- Obchoduje se jen s vytvořenými kredity
:- Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>Brooks, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">Janssen, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z WWW: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' ([[cap and trade system]])
:- Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap
:- Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.
:- V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.
:- Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">Janssen, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z WWW: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref> [http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8388756.stm]

== '''Princip přidělování emisních práv''' ==
Vlastní alokace emisních povolenek je důležitá i z hlediska přerozdělování bohatství ve společnosti a konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v rámci systému. V praxi se používají dva typy rozdělování emisních práv:

*'''Grandfathering'''
:- Tento systém je založen na principu minulých emisí nebo tzv. benchmarkingu
:- Při využití minulých emisí musí účastník obchodování doložit tato data (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)
:- Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:- Princip benchmarkingu vychází z emisí na jednotku produkce (www.ieep.cz/editor/assets/working-papers/wp0109chmelik.pdf)
:- Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma
:- Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky). <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>
:- Nevýhodou je i velká zainteresovanost politických subjektů

*'''Aukce'''

Zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

== Odkazy ==
[[Programy redukce SO2 a NOx]]
[[Kjótský protokol]]
CDM - [[Clean development mechanism]] (mechanismus čistého rozvoje)
JI - [[Joint implementation]] (Projekty společné realizace)
[[EU ETS]] (Emission trading system)
[[EU ETS v České republice]]

== '''Zdroje''' ==

<references/>

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-12T11:48:39Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (tradable allowances, tradable permits) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů). <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
Za [[skleníkové plyny]] se považují oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N20), vodní páry (H2O), methan (CH4), ozon (O3) a freony.

Systému obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při znečišťování vody (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti ochrany ovzduší (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">Tietenberg, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>

== '''Základní rysy systému obchodovatelných emisních povolení''' ==
Abychom mohli využívat tento systém, je nutné, aby nějaká vyšší autorita stanovila cíl. Tento cíl může být ve formě buď celkového přípustného množství emisí, které lze emitovat za určitou dobu na určitém území nebo intenzity výstupu, snížení emisí na obyvatele. <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref> Dále je nutné určit pravidla pro rozdělení emisních práv a následný proces obchodu s nimi mezi jednotlivými znečišťovateli. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> V případě, že dojde k porušení pravidel - např. znečišťovatelé, kteří překročí určené limity bez vlastnictví příslušného počtu povolenek jsou povinni zaplatit pokutu jejíž výše by převyšovala tržní hodnotu emisních práv. Svého závazku se ovšem nezbaví a převede se mu do dalšího období, kdy má možnost nakoupit emisní povolenky od subjektů, kteří jich mají více než sami potřebují. <ref name="Tietenberg">Tietenberg, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref> a zároveň ztratí právo účastnit se dalšího obchodování s právy??? Předmětem obchodování nejsou emisní látky jako takové, ale právo emitovat určité látky. Vzhledem k tomu, že se jedná o ekonomicky orientovaný nástroj, cena těchto emisních povolenek není stanovena direktivně, ale vychází z nabídky a poptávky na trhu. Znečišťovatel pak porovnává cenu emisního práva s výší [[mezní náklady|mezních nákladů]], které by musel vynaložit na snížení znečištění (mezní [[náklady na zamezení]]) Tím, že dochází k porovnání jednotlivých variant, dojde k efektivní alokaci (ke snížení znečištění dojde s nejnižšími možnými náklady). Aby bylo snižování znečištění co nejefektivnější, je třeba aby do obchodu s emisními povoleními bylo zařazeno co nejvíce znečišťovatelů. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

Obchodovatelná práva na znečištění je možné použít v případě, kdy lze určit původce znečištění a množství daného znečištění. Tento nástroj má tím větší smysl, čím více subjektů (např. států, regionů, firem) je do systému zapojeno. Aby systém obchodování s emisními právy fungoval, je třeba, aby existoval důsledný a věrohodný monitorovací systém. (emisní audit = verifikace). Pokud jde o rozsah ve kterém lze tento nástroj použít, tak nachází využití jak na světové úrovni, tak i lokální či podnikové úrovni. Definování programu může být buď pomocí jednodušeji a často využívaných emisních ukazatelů (např. ETS v EU) nebo pomocí imisních ukazatelů (je potřeba odhadnout vztah mezi [[emise]]mi zdrojů a [[imise|imisním]] zatížením území). <ref name="Kreuz">Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

=== Princip fungování systému obchodovatelných povolení ===

Na následujícím grafu máme názorně ukázaný princip fungování systému obchodovatelných povolení na emise. Na ose y je vyjádřené množství emisí a osa x znázorňuje časovou osu. Uvažujme 2 firmy A a B. V roce t každá z firem vypustí 20 jednotek škodlivých látek. Na následujícím období (t+1) veřejná autorita stanoví, že každá z firem obdrží polovinu svých historických (předchozích) emisí z prvního období (t) tzn. každá firma 10 jednotek. Těchto 10 jednotek je maximální množství škodlivin, které může jedna firma vypustit. Předpokládejme, že firma B má nižší náklady na zamezení (mezní náklady jsou nižší než je tržní cena povolenky), což znamená, že bude snižovat znečištění více (o 12 jednotek oproti počátečnímu období) než firma A. Firma A, mající vyšší náklady na zamezení sníží pouze o 8 jednotek. Aby došlo ke splnění výchozích podmínek (maximální množství znečištění jednou firmou smí být 10 jednotek), musí firma A dokoupit na trhu povolenku od firmy B, která znečišťuje méně než povolených 10 jednotek. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
[[Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg]]

=== Mechanismus úspory nákladů ===
Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.

V případě, že nebudou zavedena žádná opatření bude každý zdroj vypouštět maximální množství znečištění, tedy 15 jednotek (v těchto bodech se mezní náklady na zamezení rovnají nule). Dohromady emitují 30 jednotek znečišťujících látek.

[[Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg]]<ref name=>Tietenberg, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

Pokud bude stanoven cíl snížit celkové množství emisí na 15 jednotek, bude muset každý ze subjektů snížit své emise. Požadovaného snížení emisí je dosahováno v každém bodě na ose x. Nás bude zajímat, kdy dojde k optimálnímu snížení emisí pokud bude možnost obchodovat s povolenkami.
Zatímco zdroj 1 sníží znečištění pouze z 15 jednotek na 10 jednotek, zdroj 2 z 15 jednotek na 5 jednotek. Celkové variabilní náklady na snížení znečištění představuje plocha A+B+C, kde plocha A+B jsou celkové variabilní náklady zdroje 1 a plocha C jsou celkové variabilní náklady zdroje 2. Jiná kombinace než 10 a 5 jednotek by znamenala vyšší náklady. Proč tomu tak je?
V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).
Nyní vidíme, že při kombinaci znečištění 8 (zdroj 1) a 7 (zdroj 2) má zdroj 2 výrazně vyšší mezní náklady (G) než zdroj 1 (E) a tedy je zde zájem obchodovat.
První zdroj bude ochoten prodat emisní povolenku na další jednotku znečišťování za cenu vyšší než E. Pro druhý zdroj bude výhodné nakoupit emisní povolenky od prvního zdroje za cenu, která je nižší než G. Cena se potom ustálí mezi G a E (cena P, kdy dojde k efektivní alokaci znečištění na 10 a 5 jednotek) a pro oba zdroje to bude výhodný obchod.
Plocha D znázorňuje úsporu nákladů při obchodování s emisními povolenkami. <ref name=>Tietenberg, T.H.: Emissions trading an exercise in reforming pollution policy, Resources for the future, Washington D. C., [online]. 1985, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: http://www.udel.edu/MAST/676/Fall%202008/EmissionsTrading.pdf</ref>

== '''Formy obchodování''' ==
*'''Kreditní způsob redukce emisí''' (Credit programm, baseline and credit, emissions reduction credits - ERCs)
:Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění.
:V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit.
:Tento kredit pak může využít později pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu. <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>
:Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc
http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf

[[Soubor:Graf4 kredity.jpg]]
<ref name="Janssen">Janssen, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z WWW: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

*'''Obchodování s ex-ante rozdělenými právy''' (cap and trade system)
- absolutní vyjádření baseline
- nejprve je stanovený limit (celkové možné znečištění) tzv. cap a pak dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele
- v případě, že subjekt znečišťuje méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat
[[Soubor:Graf3 cap and trade.jpg]]
<ref name="Janssen">Janssen, J.: Will Joint Implementation Survive International Emissions Trading? Distinguishing the Kyoto Mechanisms, FEEM Working Paper [online]. 2000, [cit. 2010-04-04]. Dostupný z WWW: http://www.feem.it/userfiles/attach/Publication/NDL2000/NDL2000-060.pdf</ref>

== '''Princip přidělování''' ==

Zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

== '''Zdroje''' ==

<references/>

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T22:38:26Z

Xsedm43:

Soubor:Graf5 mechanismus uspory nakladu.jpg

2010-04-11T21:32:58Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T21:02:26Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T20:37:46Z

Xsedm43:

Soubor:Graf4 kredity.jpg

2010-04-11T20:31:19Z

Xsedm43:

Soubor:Graf3 cap and trade.jpg

2010-04-11T20:30:54Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T20:30:08Z

Xsedm43:

Soubor:Graf2 mechanismus uspory nakladu.jpg

2010-04-11T19:29:24Z

Xsedm43:

Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg

2010-04-11T19:28:44Z

Xsedm43: načtena nová verze "Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg"

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T19:27:51Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T19:01:38Z

Xsedm43:

Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg

2010-04-11T18:05:30Z

Xsedm43: načtena nová verze "Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg"

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T18:05:03Z

Xsedm43:

Soubor:Graf1 princip fungovani.jpg

2010-04-11T17:21:01Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T17:19:50Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T16:25:04Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T16:07:10Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T15:52:55Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-11T14:44:32Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění (emission trading system) jsou ekonomickým nástrojem, jehož cílem je kontrola množství znečištění a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (nejčastěji skleníkových plynů) <ref name="Jílková">Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu], Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

<references/>

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-07T12:23:14Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění jsou založena na tržně orientovaném principu, jehož cílem je kontrola množství znečištění ovzduší a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (skleníkových plynů) <ref name="Dobeš">Dobeš, V., Navrátil, B., Remtová, K.: [http://www.czp.cuni.cz/knihovna/undp/studie/54_cccp.htm Porovnání celkových nákladů na preventivní a koncová opatření ochrany životního prostředí], Centrum pro otázky životního prostředí UK, Praha 1995</ref>

<references/>

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-03T11:27:45Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění

2010-04-01T17:53:27Z

Xsedm43:

Obchodovatelná práva na znečištění jsou založena na tržně orientovaném principu, jehož cílem je kontrola množství znečištění ovzduší a s pomocí ekonomické pobídky snížení množství znečišťujících látek (skleníkových plynů) [1]

1. ↑ Karel

V místě, kde má být citace uvedete následující [1]
Za nadpisem Zdroje poté vložte

1. ↑ vlastní text na který chcete odkazovat