Enviwiki - Příspěvky [cs]

Extrémní počasí a zdraví

2019-07-16T06:13:07Z

Tereza Hacová: Nové heslo.

Extrémní počasí a přírodní katastrofy mají velký vliv na fyzické i psychické zdraví. Ohrožují jedince jak možností zranění, ale např. i přenosem infekcí nebo zhoršením aktuálního zdravotního stavu a obecně vedou k vyšší mortalitě. Psychické problémy mohou být akutní, jako je akutní traumatický stres nebo pocity ztráty kontroly a úzkosti, ale mohou mít i dlouhodobý charakter, např. posttraumatická stresová porucha nebo zneužívání návykových látek.

=== Klimatické změny a zdraví ===
Klimatické změny mají a budou mít velký vliv na lidské zdraví, a to jak fyzické tak psychické. Lidé nebudou ohroženi jen bezprostředním nebezpečím ze stále extrémnějšího počasí, horkých vln a záplav. Budou se jich dotýkat i nepřímé, méně zřejmé ale rozšířenější, dopady klimatických změn jako např. zvýšená nemocnost přenášená pomocí škůdců, horší kvalita ovzduší, nejistota potravy a čisté vody. V rámci duševního zdraví představují akutní i dlouhodobé projevy klimatických změn zdroj velké míry stresu a strachu ze zhoršení kvality života, poškození fyzického zdraví až smrti. To poté může vyústit v úzkostné a depresivní poruchy, zneužívání návykových látek, post-traumatickou stresovou poruchu i v sebevražedné pokusy. Ohrožení zdraví může přicházet z přímých a nepřímých zdrojů <ref name=":0">MANNING, Christie a Susan CLAYTON, 2018. 9 - Threats to mental health and wellbeing associated with climate change. In: Susan CLAYTON a Christie MANNING, ed. ''Psychology and Climate Change'' [online]. B.m.: Academic Press, s. 217–244. <nowiki>ISBN 978-0-12-813130-5</nowiki>. Dostupné z: doi:10.1016/B978-0-12-813130-5.00009-6</ref>.

=== '''Extrémní počasí a fyzické zdraví''' ===
Jako přímé zdroje označujeme extrémní počasí a jeho následky. Může se jednat o extrémní bouřky nebo rychlé povodně, které vedou k vyšší mortalitě (obzvláště v oblastech, kde na takové situace nejsou připraveni). Při takovýchto bouřkách je vyšší pravděpodobnost zranění kvůli zřícení budov nebo následně zavalení sutinami, stejně jako je v těchto situacích vyšší četnost dopravních nehod. Při záplavách je pak lidské zdraví ohroženo možností utonutí.

Ale i když extrémní počasí přejde, nekončí tím rizika pro člověka. Jedinci mohou zažívat dýchací obtíže kvůli vznikající plísni uvnitř budov. Povodňové vody můžou být také rizikem kvůli toxickým materiálům uniklým ze zničených industriálních pracovišť nebo kvůli přenosu nemocí jako infekčních kožních onemocnění nebo gastrointestinální potíží.

Dalším problémem, který může nastat na základě extrémního počasí je poničení infrastruktury (např. výpadky proudu, problémy s kanalizací), což může být problémem pro jednotlivé složky záchranného systému, stejně jako pro zdravotní zařízení. Přetížení sítě pro telefonování nebo rozbití telefonů může způsobit nemožnost se dostat k potřebné pomoci. Dále se často vyskytují následné problémy se službami týkající se odpadu, což vede ke zvyšujícímu se vystavení škůdcům a nebezpečným látkám. Po hurikánu Katrina se přeživší potýkali s těmito přetrvávajícími problémy i 5 let po samotné katastrofě <ref>HATCH, Trevan G., Katie E. CHERRY, Keri L. KYTOLA, Yaxin LU a Loren D. MARKS, 2015. Loss, Chaos, Survival, and Despair: The Storm after the Storms. In: Katie E. CHERRY, ed. ''Traumatic Stress and Long-Term Recovery: Coping with Disasters and Other Negative Life Events'' [online]. Cham: Springer International Publishing, s. 231–245. <nowiki>ISBN 978-3-319-18866-9</nowiki>. Dostupné z: doi:10.1007/978-3-319-18866-9_13</ref>.

Celosvětové zvyšování teplot bude mít také přímý vliv na lidské zdraví a mortalitu. Vysoké teploty, přetrvávající dny až týdny, mohou způsobovat úpal a úžeh, které jsou často přecházeny bez potřebné zdravotnické intervence. Dále jsou horka náročné pro jedince se zdravotními problémy a mohou tak zhoršovat kardiovaskulární, dýchací a cerebrovaskulární onemocnění jako diabetes nebo astma. V USA se jedná o nejnebezpečnější extrémní počasí co se týče mortality <ref>PORTIER, C. J., K. Thigpen TART, S. R. CARTER, C. H. DILWORTH, A. E. GRAMBSCH, J. GOHLKE, J. HESS, S. N. HOWARD, G. LUBER, J. T. LUTZ, T. MASLAK, N. PRUDENT, M. RADTKE, J. P. ROSENTHAL, T. ROWLES, P. A. SANDIFER, J. SCHERAGA, P. J. SCHRAMM, D. STRICKMAN, J. M. TRTANJ a P.-Y. WHUNG, 2013. A Human Health Perspective on Climate Change: A Report Outlining the Research Needs on the Human Health Effects of Climate Change. ''Journal of Current Issues in Globalization; Hauppauge''. '''6'''(4), 621–710. ISSN 19353561. </ref>.

Vyšší teploty také vedou k nepřímým dopadům na zdraví v podobě zhoršeného dýchání kvůli zvýšeným hladinám ozónu poblíž povrchu, astmatu pro vyšší koncentraci pylu a znečištění ovzduší. Klíšťata, komáři a blechy, které mohou přenášet patogeny (např. i lymskou chorobu nebo virus západního Nilu) mohou díky vysokým teplotám rozšířit své pole působnosti a tím přenést patogeny k více lidem <ref>{{Citace periodika
| příjmení = USGCRP
| jméno = Crimmins et al
| titul = The impacts of climate change on human health in the United States: A scientific assessment.
| periodikum = Global Change Reserach Program
| datum = 2016
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://health2016.globalchange.gov/downloads
}}</ref>.

=== '''Extrémní počasí a psychické zdraví''' ===
Fyzické a psychické zdraví je navzájem závislé a propojené. Proto i extrémní počasí ovlivňuje jak fyzické zdraví, tak může v mnoha případech způsobit i akutní nebo hluboké trauma psychicky. To může vzejít z vlastního fyzického poranění jedince, zranění nebo smrti blízkého člověka, domácích mazlíčků a zvířat, zničení nebo ztráty majetku i z přerušení nebo ztráty práce a původního životního stylu <ref>NERIA, Yuval a James M. SHULTZ, 2012. Mental Health Effects of Hurricane Sandy: Characteristics, Potential Aftermath, and Response. ''JAMA'' [online]. '''308'''(24), 2571–2572. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2012.110700</ref>. První fáze reakce na neštěstí je provázena šokem, hrůzou a vztekem. Později se emoce mění do smutku, ztráty smyslu a kontroly nad situací. Průběh je však velmi individuální <ref>RAPHAEL, Beverley, 2007. The Human Touch and Mass Catastrophe. ''Psychiatry: Interpersonal and Biological Processes'' [online]. '''70'''(4), 329–336. ISSN 0033-2747. Dostupné z: doi:10.1521/psyc.2007.70.4.329</ref>.

Nějaká forma psychopatologie byla pozorována u 7 až 40 % lidí, kteří prožili přírodní neštěstí. Nejčastější psychickou komplikací je obecně vyskytující se úzkost, dále se u těchto jedinců často objevují známky fobických reakcí, somatizace, zneužívání návykových látek a deprese <ref>RUBONIS, Anthony V. a Leonard BICKMAN, 1991. Psychological impairment in the wake of disaster: The disaster–psychopathology relationship. ''Psychological Bulletin'' [online]. '''109'''(3), 384–399. ISSN 1939-1455(Electronic),0033-2909(Print). Dostupné z: doi:10.1037/0033-2909.109.3.384</ref>. Novější studie popisují prvotní reakci na trauma jako akutní traumatický stres, ze kterého pak dále vychází problémy jako právě úzkosti, deprese nebo zneužívání návykových látek. Po přírodní katastrofě se zvyšuje i počet interpersonálních konfliktů, míra agrese a násilí. Dále se k psychickým a interpersonálním problémům přidává i chování jedinců, které má negativní vliv na zdraví, jako kouření nebo špatné stravování <ref>BEAUDOIN, Christopher E., 2011. Hurricane Katrina: Addictive Behavior Trends and Predictors. ''Public Health Reports'' [online]. '''126'''(3), 400–409. ISSN 0033-3549. Dostupné z: doi:10.1177/003335491112600314</ref>.

Pro naprostou většinu jedinců tyto symptomy odezní spolu s extrémním počasím a katastrofou. Někteří však vnímají nepohodu i dlouho po obnovení klidu. Může se jednat o pociťovanou nejistotu a ztrátu kontroly, v horší podobě už mluvíme o posttraumatické stresové poruše (PTSP), depresi, úzkosti, což může vést až k pokusům o sebevraždu. Tato onemocnění mohou trvat několik měsíců, ale klidně i let, po katastrofě. Například 5-7 měsíců po hurikánu Katrina bylo 15 % zasažených diagnostikováno s PTSP a 49 % s poruchou nálady jako depresí nebo úzkostí. Rok po události počet lidí s úzkostnými poruchami neklesl a počet sebevražedných myšlenek dokonce stoupl <ref>KESSLER, R. C., S. GALEA, M. J. GRUBER, N. A. SAMPSON, R. J. URSANO a S. WESSELY, 2008. Trends in mental illness and suicidality after Hurricane Katrina. ''Molecular Psychiatry'' [online]. '''13'''(4), 374–384. ISSN 1476-5578. Dostupné z: doi:10.1038/sj.mp.4002119</ref>. Podobné výsledky se ukazují i po povodních a požárech lesů z důvodu sucha <ref name=":0" />. Prevalence PTSP je vyšší, když je jedinec zasáhnut ztrátou, která nejde vzít zpátky; jde např. o ztrátu blízkého člověka. Mnohem vyšší zranitelnost je i u lidí, kteří zažili několik katastrof po sobě.

Mnoho přeživších se po katastrofě strachuje o svou budoucnost, průběh dalších katastrof, cítí pocit zranitelnosti, bezmoci a truchlí. Ti, kteří mají širokou síť zdrojů (např. blízcí lidé, zdraví, finance, pocit smysluplnosti v životě), zvládají tyto následné pocity a poruchy mnohem lépe a rychleji <ref>HOBFOLL, Stevan E., Natalie R. STEVENS a Alyson K. ZALTA, 2015. Expanding the Science of Resilience: Conserving Resources in the Aid of Adaptation. ''Psychological Inquiry'' [online]. '''26'''(2), 174–180. ISSN 1047-840X. Dostupné z: doi:10.1080/1047840X.2015.1002377</ref>. Ale ti, kteří jsou velmi zakořeněni ve své komunitě a místě bydliště, prožívají ztráty mnohem silněji. Tito jedinci už se ve svém domově nikdy nemusí cítit v bezpečí <ref name=":0" />.

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references />'''Interní odkazy'''

* [[Životní prostředí a zdraví]]
* [[Dopady emisí z dopravy na zdraví a životní prostředí]]

Antinatalismus

2019-07-13T05:15:45Z

Tereza Hacová: Nové heslo.

'''Antinatalismus''' (nebo také childfree movement, childfreedom, česky bezdětné hnutí) je sociální skupina jedinců, kteří se rozhodli nemít vlastní potomky. Důvody pro to mohou mít různé, od etických, přes zdravotní, ekonomické, sociální až po environmentální <ref>ANON., nedatováno. ''Childfree movement - RationalWiki'' [online] [vid. 2019-07-11]. Dostupné z: <nowiki>https://rationalwiki.org/wiki/Childfree_movement#cite_note-5</nowiki></ref>.

=== '''Historie hnutí''' ===
Antinatalismus vychází z filosofických a náboženských kořenů. Eticky spornou otázkou přivedení vlastních dětí na svět (tedy „Mít či nemít děti?“) se zabýval např. i Buddha nebo různé odnože křesťanského hnutí. Část svého díla věnoval tomuto tématu i Arthur Schopenhauer. Ten mluvil o celkové hodnotě života jako o záporné; v životě je podle něj vše zatíženo utrpením. Podle něj je tak nerozumné plodit potomky do světa plného utrpení. Na Schopenhauera navázali i další filosofové jako Peter Wessel Zapffe, David Benatar nebo Jimmy Alfons Licon.

Postupně se však k etickému pohledu na bezdětnost přidávaly další důvody, pro příklad:

* Obavy ohledně vlivu těhotenství na ženské tělo a jeho zdraví (např. přibývání na váze, strie, inkontinence, smrt)
* Nedostatek ekonomických zdrojů pro zajištění rodiny
* Osobní pohoda
* Poškození nebo ztráta partnerského vztahu
* Přesvědčení, že může jedinec více přispět lidstvu pomocí jiné práce <ref>ANON., nedatováno. „I really regret it. I really regret having children" [online]. Dostupné z: <nowiki>https://www.theglobeandmail.com/life/parenting/mothers-day/i-really-regret-it-i-really-regret-having-children/article1200668/</nowiki></ref><ref>BLACKSTONE, Amy a Mahala Dyer STEWART, 2016. “There’s More Thinking to Decide”: How the Childfree Decide Not to Parent. ''The Family Journal'' [online]. '''24'''(3), 296–303. ISSN 1066-4807. Dostupné z: doi:10.1177/1066480716648676</ref>.

Lidé, ať už s jakoukoliv motivací, se pak v 70. letech 20. století začali sdružovat a diskutovat spolu o problémech spojených s mateřstvím a otcovstvím v dnešní době. Vznikly tak oficiální skupiny jako ''National Organization for Non-Parents'' nebo ''No Kidding!.''

=== '''Environmentální hnutí''' ===
Velká hnutí, které v posledních desetiletích začaly nabývat na síle, jsou pro-environmentální bezdětné skupiny. Pro život bez potomka se rozhodly, aby pomohly nebo ještě více neškodily životnímu prostředí, to hlavně v tématech přelidnění, znečištění, nedostatku zdrojů a klimatických změn.

Ukazuje se, že k redukci uhlíkových emisí je nejefektivnější cestou přivést na svět o jedno dítě méně. Za každý rok života rodiče ze Spojených Států totiž dítě vyprodukuje 58 tun oxidu uhličitého. Toto číslo bylo vypočítáno na základě spotřeby dítěte, ale i jeho budoucích potomků. Jestliže se člověk v USA rozhodne mít o jedno dítě méně, je to stejně efektivní v redukci emisí jako kdyby 684 teenagerů pečlivě recyklovalo odpad po celý svůj život <ref>WYNES, Seth a Kimberly A. NICHOLAS, 2017. The climate mitigation gap: education and government recommendations miss the most effective individual actions. ''Environmental Research Letters'' [online]. '''12'''(7), 074024. ISSN 1748-9326. Dostupné z: doi:10.1088/1748-9326/aa7541</ref>.

V rámci přelidnění by mohla, podle některých zástupců antinatalismu, pomoci i donucovací opatření od státu (např. politika jednoho dítěte).

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references />

Terapie divočinou

2019-07-12T16:09:17Z

Tereza Hacová: Nové heslo.

'''Terapie divočinou''' (angl. wilderness therapy) je forma skupinové léčby v oblasti duševního zdraví, která využívá terapeutického potenciálu pobytu v přírodě dohromady se strukturovanou individuální a skupinovou psychoterapeutickou prací.

=== '''Historie a nynější podoba''' ===
Terapie divočinou vychází z větší skupiny terapií zaměřených na dobrodružství a zážitek, jež se nejvíce rozvíjely ve Spojených státech na konci 20. století. Od té doby se terapie dobrodružstvím začala využívat po celém světě hlavně pro práci s dětmi v pubertálním věku a adolescenty. Terapie divočinou se vyčleňuje ze skupiny dobrodružných terapií velkým důrazem na pobyt v opuštěné krajině a sžívání se s ní. Tato léčba slaví největší úspěchy v práci s adolescenty s emocionálními a psychickými problémy, poruchami chování nebo s problémy se zneužíváním návykových látek.

V každé zemi i účastnické skupině probíhá program výpravy velmi odlišně. To i proto, že se terapie odehrává v nepředvídatelném prostředí přírody. Avšak některé znaky výprav se často podobají. Většinou bývají skupiny vedeny a facilitovány multidisciplinárním terapeutickým týmem. Program je založený na životě v přírodě, kdy se jedinec musí naučit respektovat některá pravidla, aby měl kde spát, co jíst a s kým být. Dále jsou do výpravy zakomponované různé úkoly a výzvy. Takový program může trvat od několika dní (min. 3 dny) po několik týdnů (povětšinou se účastníci vypravují na 2-3 týdny).

=== '''Terapeutické faktory''' ===
Mnoho studií zkoumajících efektivitu terapie divočinou se ptá po tom, co je na této terapii tak speciálního, že produkuje tak dobré výsledky <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bettmann
| jméno = Joanna
| titul = Therapeutic outcomes of wilderness therapy for adolescent and young adult populations.
| periodikum = American Psychological Association Convention
| datum = 2012
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url =
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bettmann
| jméno = Joanna
| titul = A Meta-analysis of Wilderness Therapy Outcomes for Private Pay Clients
| periodikum = Journal of Child and Family Studies
| datum = 2016
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s10826-016-0439-0
}}</ref>. V terapii divočinou figurují tři hlavní faktory, které při své přítomnosti na programu facilitují změnu. Tyto faktory se objevují v rámci výpravy postupně a od začátku do konce kolísá jejích důležitost pro změnu osobnosti, postojů a chování účastníka:

==== Příroda ====
Samotná divočina může mít restorativní efekt na účastníky hlavně u jedinců s vysokou mírou úzkosti. Přiměje člověka zaměřovat pozornost na přítomný okamžik, což pomáhá redukovat stres i depresivní symptomy. Účastník je navíc nucen často jednat sám, spolehnout se na své vlastní síly. To mu může pomoci získat vyšší sebehodnocení a pocit sebe-účinnosti. Faktor přírody je nejdůležitější na začátku výpravy.

==== Fyzické Self ====
Fyzické Self sestává z nutnosti jednat ve spolupráci s přírodou, využívat své fyzické síly na úkoly a výzvy. Díky fyzické aktivitě se účastníci cítí energičtěji a klidněji. V rámci náročných úkolů dochází i k hubnutí a nárůstu svalové hmoty, což účastníkům pomáhá ve zlepšení jejich sebeobrazu. Plnění výzev zadávaných terapeuty navíc přidává možnost okamžité zpětné vazby a zážitku úspěchu získaného na základě vlastního úsilí a práce. Tento faktor je nejdůležitější uprostřed až na konci výpravy.

==== Sociální Self ====
Sociální Self je založeno na probíhajících sociálních interakcích ve skupině mezi účastníky i s terapeuty a vůdci skupiny. V rámci výpravy prožívají účastníci jedinečnou zkušenost komunitního soužití, které jim může pomoci v nácviku sociálních dovedností, rozvoji empatie a pochopení některých sociálních norem. Navíc se v rámci zadaných výzev podporuje schopnost spolupráce, bez které není možné různé úkoly splnit. V rámci skupinové terapie se dále pracuje se zažitými předsudky a stereotypy, jejichž odstranění může pomoci účastníkům navazovat blízká přátelství. Faktor sociálního Self je nejúčinnější během poslední fáze výpravy <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fernee
| jméno = Carina et al.
| titul = Unpacking the Black Box of Wilderness Therapy: A Realist Synthesis
| periodikum = Qualitative Health Research
| datum = 2017
| ročník = 27
| číslo = 1
| strany = 114-129
| url = https://doi.org/10.1177/1049732316655776
}}</ref>.
 

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references />

==== Interní odkazy ====

* [[Benefity cvičení venku]]
* [[Sport a pohyb v přírodě jako součást životního stylu]]

Bariéry k proenvironmentální činnosti

2019-07-11T19:34:29Z

Tereza Hacová: Drobné změny v editaci

'''Bariéry v proenvironmentální činnosti''' vysvětlují velkou mezeru, která se ukazuje mezi [[Environmentální postoje|environmentálními postoji]] a proenvironmentálním chováním. Překážky při změně chování mohou být vnější i vnitřní. Působení těch vnitřních, tedy psychologických, je často podceňováno. Jejich zvědomění a překonání může vést k jednodušší cestě ke změně chování <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gifford
| jméno = Robert et al.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Psychology and Climate change - Psychological barriers to mitigation
| vydání =
| vydavatel = Elsevier Academic Press
| místo =
| rok = 2018
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>

==='''Mezera mezi postojem a chováním'''===
Mnoho lidí má obavy z klimatických změn a považuje je za důležité a aktuální téma. Tyto postoje však často nekorespondují s chováním těchto jedinců, kteří se buď vůbec nesnaží změnit své konání k zelenější alternativě nebo se o to pokouší, ale nedaří se jim to. V nejznámější metaanalýze i její replikaci se ukazuje, že vztahy mezi environmentálními znalostmi a postoji, postoji a záměry a záměry a proenvironmentálním chováním jsou v nejlepším případě slabé <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bamberg
| jméno = Sebastian
| příjmení2 = Moser
| jméno2 = Guido
| titul = Twenty years after Hines, Hungerford, and Tomera: A new meta-analysis of psycho-social determinants of pro-environmental behaviour
| periodikum = Journal of Environmental Psychology
| datum = 2007
| ročník = 27
| číslo = 1
| strany = 14-25
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0272494406000909
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hines
| jméno = Jody et al.
| titul = Analysis and Synthesis of Research on Responsible Environmental Behavior: A Meta-Analysis
| periodikum = The Journal of Environmental Education
| datum = 1987
| ročník = 18
| číslo = 2
| strany = 1-8
| url = https://doi.org/10.1080/00958964.1987.9943482
}}</ref>.

Mezera mezi znalostí, postojem, záměrem a chováním je tak široká právě kvůli různým překážkám. Ty můžeme rozdělit na vnitřní, intrapersonální bariéry (např. temperament) a vnější sníženou možnost proveditelnosti (např. nedostatek peněz, času) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Blake
| jméno = James
| titul = Overcoming the ‘value‐action gap’ in environmental policy: Tensions between national policy and local experience
| periodikum = Local Environment
| datum = 1999
| ročník = 4
| číslo = 3
| strany = 257-278
| url = https://doi.org/10.1080/13549839908725599
}}</ref>. Některé z těchto překážek nejsou jedincem ovlivnitelné; např. malý plat na zakoupení solárních panelů, neexistence dobře fungující veřejné dopravy na malém městě, velmi mrazivé zimy a nutnost intenzivně využívat topení.
 

==='''Draci nečinnosti'''===
Napříč tomu mnoho jedinců má finanční i další kapacity ke změně chování a stejně se jim to dlouhodobě nedaří. Proto se nyní mnoho výzkumů zaměřuje na intrapsychické bariéry. Výzkumník Gifford se v jedné studii zeptal na otázku „Když je tak mnoho lidí pro životní prostředí, jakto že dělají tak málo?“ a následně v odborné literatuře dohledal odpovědi. Výsledky pak popisují 30 psychologických překážek (přezdívaných jako draci nečinnosti, angl. dragons of inaction) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gifford
| jméno = Robert
| titul = The dragons of inaction: psychological barriers that limit climate change mitigation and adaptation
| periodikum = The American Psychologist
| datum = 2011
| ročník = 66
| číslo = 4
| strany = 290-302
| url = 10.1037/a0023566
}}</ref>. Gifford ale netvrdí, že jde o kompletní seznam a počítá s tím, že v budoucnu se bude doplňovat. Prozatím je to však nejkomplexnější vysvětlení nečinnosti jedinců, které máme.
 

===='''Kategorie bariér'''====
Gifford rozdělil seznam 30 překážek do 7 kategorií:

=====1) Omezená kognice=====
Lidé nejsou racionální stvoření, i když si to o sobě často myslí. To popisuje i slavný citát: „Člověk není racionální zvíře, ale racionalizující zvíře.“ <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Heinlein
| jméno = Robert
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Red Planet
| vydání =
| vydavatel = Random House Publishing Group
| místo =
| rok =
| počet stran = 248
| strany = 59
| isbn = 978-0-307-49753-6
}}</ref>. To platí i pro uvažování a prožívání klimatických a environmentálních problémů.

*'''Starodávný mozek''' = Lidský mozek se za posledních tisíc let o mnoho neproměnil. Fyziologie našeho současného mozku je podobná orgánu z dob, kdy byla pro jedince nejdůležitější ochrana nejbližšího kmene, akutní rizika a přítomné krize. Zaměření na tady a teď je ale nekompatibilní s uvažováním nad dlouhodobými riziky a opožděnými následky environmentálních problémů.
*'''Ignorace''' = Dnes už není skoro nikdo, kdo by neměl alespoň nějaké povědomí o environmentálních problémech. Avšak často jsou tito jedinci paralyzováni nedostatkem znalostí o tom, co podniknout, jak to poté provést a jak porovnat efektivitu a výhody jednotlivých alternativ chování.
*'''Environmentální otupělost''' = Náš mozek pečlivě vybírá, které podněty přenést do vědomí, aby nebylo zahlceno. Proto často selektuje zprávy o nebezpečí, které se v médiích, od vlády nebo vědců opakují moc často nebo jsou příliš podobné.
*'''Nejistota''' = Mnoho jedinců si vysvětluje nejisté, rozporuplné nebo měnící se závěry vědců jako odůvodnění k tomu jednat pro svůj vlastní zájem. Například když v jedné studii nebyl jasný počet ryb v rybníku, docházelo mnohem častěji k přehnanému lovu <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gifford
| jméno = Jonas
| příjmení2 = Gifford
| jméno2 = Robert
| titul = FISH 3: A microworld for studying social dilemmas and resource management
| periodikum = Behavior Research Methods, Instruments, & Computers
| datum = 2000
| ročník = 32
| číslo = 3
| strany = 417-422
| url = https://doi.org/10.3758/BF03200810
}}</ref>.
*'''Podceňování''' = Lidé podceňují geograficky a časově vzdálená rizika. Myslí si, že problém je horší všude jinde než u nich v zemi. Tím jsou i méně motivováni měnit jejich vlastní životní prostředí. Stejně tak, když se mají dopady projevit až v budoucnosti, motivace konat teď je menší.
*'''Optimistické zkreslení''' = Lidé mají tendenci být příliš optimističtí i v situacích, které jsou nebezpečné (např. únik plynu uvnitř budov nebo zemětřesení) a nemají tak potřebu a motivaci se snažit těmto situacím předcházet nebo vyhýbat.
*'''Vnímaná nemožnost něco ovlivnit''' = Protože se environmentální problémy a klimatické změny odehrávají na globální úrovni, jsou lidé přesvědčení, že jako jednotlivci nemohou nic změnit. Bez vnímané [https://cs.wikipedia.org/wiki/Self-efficacy sebe-účinnosti] chybí motivace k jednání.

 

=====2) Ideologie=====
Politické, náboženské nebo jiné přesvědčení mohou být silnými překážkami pro změnu chování.

*'''Politický a ekonomický náhled''' = Jedním ze zdrojů nečinnosti může být víra v neomezeně svobodné podnikání a kapitalismus. Oblasti, ve kterých lidé zastávají tento pohled na svět, mají tendenci využívat přírodní zdroje co nejrychleji, jak jim to dovolují finance a technologie. V těchto místech jsou také větší emise skleníkových plynů <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Heath
| jméno = Yuko
| příjmení2 = Gifford
| jméno2 = Robert
| titul = Free-Market Ideology and Environmental Degradation: The Case of Belief in Global Climate Change
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 2006
| ročník = 38
| číslo = 1
| strany = 48-71
| url = https://doi.org/10.1177/0013916505277998
}}</ref>.
*'''Obhajování systému''' = Jedná se o tendenci, při které je obhajován existující systém. Vychází částečně ze strachu, že při změně systému dojde i ke zmenšení kvality nebo komfortu žití jedince. Proto pak jedinec není motivován cokoliv měnit.
*'''Nadpozemské síly''' = Mnoho jedinců věří v některé z božstev (alternativně v Matku přírodu), které mají aktuální environmentálními problémy pod kontrolou. Proto jsou přesvědčeni, že jejich konání nic nezmění.
*'''Technologická spása''' = I když technologie v rámci proenvironmentální pomoci pokročily, nejsou jediným řešením. V to však mnoho lidí věří a myslí si, že není nutné, aby něco dělali oni samotní.

 

=====3) Blízké osoby=====
Jedním z podmínek přežití je pro člověka přítomnost druhých lidí a srovnávání se s nimi pro lepší životní úroveň. Evoluční mechanismus sociálního srovnání s ostatními však často přináší i negativní důsledky, jako např. setrvávání v starých vzorcích chování.

*'''Sociální normy''' = Existuje rozdíl mezi deskriptivními normami (ty popisují chování, které je pro ostatní běžné) a preskriptivními normami (způsoby chování, které jsou prezentovány jako ty správné). Jedinec začíná jednat na základě toho, co ostatní již dělají (tedy norem deskriptivních). Když však nikdo z komunity nezačne jednat na základě preskriptivních norem, bude dále pokračovat bludný kruh nečinnosti.
*'''Sociální srovnávání''' = Srovnávání může probíhat i s jednotlivcem. Silnější vliv jednotlivce můžeme pozorovat např. při jeho vysokém sociálním statutu. Takže když se proenvironmentálně nechovají známé osobnosti, tak jsou jednotlivci přesvědčení, že to od nich také není třeba.
*'''Vnímaná nespravedlnost''' = Vnímaná nespravedlnost posouvá sociální srovnávání na další úroveň. Přidává pocit ne/férovosti. „Proč bych se měl měnit já, když on také nic nedělá?“

 

=====4) Utopené náklady=====
Některé z finančních, časových či jiných investic mohou být nepříznivé pro přírodu. Pro jednotlivce je velmi náročné si to přiznat a začít znovu a jinak.

*'''Finanční investice''' = Odejít od nějaké finanční investice je velmi náročné. Pro příklad si jedinec pořídí auto, platí pojištění, opravy a další náklady. Je pak těžké nevyužívat komfortu tohoto vozidla. Stejné i náročnější to může být v situaci, kdy jedinec profituje z environmentálně problematických organizací.
*'''Behaviorální momentum''' = Mnoha zvyků je těžké se vzdát. U některých z nich, které nejvíce přispívají k degradaci životního prostředí (např. na mase založené stravování, neúsporné využívání energie, řízení auta), je třeba mnoho času a trpělivosti k odnaučení.
*'''Konfliktní cíle a aspirace''' = Proti aspiraci chránit životní prostředí může stát mnoho jiných cílů, které mohou být silnější nebo déle promýšlené (např. pořídit si větší dům, novou elektroniku). Je tak velmi náročné vzdát se původních cílů.
*'''Místní vazba''' = Mnoho lidí, kteří mají silnou emocionální vazbu na místo bydliště, mohou být proti jakýmkoliv změnám. Pro příklad pro ně může být nepředstavitelné postavit větrné turbíny na místě, které je pro ně vzácné (na rozdíl od člověka, který má vazbu k místu mnohem slabší). Naopak lidé bez kořenů, kteří se neustále přemisťují, mohou pociťovat utopené náklady ve vzdání se možnosti využívat energii k přemisťování.

 

=====5) Nedůvěryhodnost=====
Když lidé předem nevěří expertům a autoritám, není pravděpodobné, že by se nechali vést jejich doporučeními. Proto jsou často vzkazy vědců a politiků širokou veřejností ignorovány.

*'''Nedůvěra''' = Důvěra je základem zdravé autority, bez ní tedy nemůžou být doporučení vyslyšeny a respektovány.
*'''Nedostatečnost programů''' = V historii již bylo vytvořeno mnoho programů pro podporu chování jedinců v oblasti chránění životního prostředí, a to na úrovni státní až městské. Avšak občané si vybírají mezi množstvím těchto programů. A některé z nich pro ně „nejsou dost dobré“.
*'''Omezení svobody''' = Někteří lidé jsou velmi citliví na omezování jejich svobody, tím i na programy a zákony, které by jejich svobodu ukrátily. V případě implementace takových opatření je pak ignorují nebo se dokonce posunou ke škodlivějším variantám daného chování.
*'''Popření''' = Nedůvěra a omezování svobody často pokračují až do popírání. To může zahrnovat popření, že se odehrávají nějaké klimatické změny nebo že jsou způsobeny člověkem. Lidé odmítají to, že by jakýmkoliv způsobem přispívali k prohlubování environmentálních problémů.

 

=====6) Vnímané riziko=====
Lidé se chtějí vyhýbat rizikům. Každá změna chování však přináší určitá nebezpečí.

*'''Riziko funkce''' = „Bude to fungovat?“ Obavy ohledně např. funkčnosti elektrických vozidel nebo dostatku bílkovin v rostlinné stravě jsou časté.
*'''Fyzická rizika''' = „Neohrožuje to nějak mě nebo mé okolí?“ Jedinec se může sám sebe ptát, zda je elektrické auto stejně bezpečné jako jeho původní auto. Nebo zda cyklistická přeprava nezpůsobí jeho dětem nějaký vážný úraz.
*'''Finanční rizika''' = Některá z proenvironmentálních chování vyžadují počáteční finanční investice. Jedinec neví, zda se mu peníze, které investoval při zakoupení a instalaci, brzy či vůbec někdy vrátí.
*'''Sociální rizika''' = Ostatní si všímají našich voleb. To nechává prostor pro soudy od naší rodiny, přátel či kolegů, což může vést ke zhoršení reputace. „Když se stanu vegetariánem, nebudou mě ostatní pomlouvat za mými zády?“
*'''Psychologická rizika''' = Spolu se ztrátou dobré reputace u ostatních se může pojit i snížení sebevědomí. Zvláště v případech, kdy je jedinec za své proenvironmentální volby kritizován, obtěžován či šikanován. V takové chvíli je snadné sejít z cesty k zelenému chování.
*'''Časová rizika''' = Čas, který strávíme plánováním, nemusí vést k očekávaným výsledkům. Někteří lidé nechtějí svůj drahocenný čas plýtvat, když by nemusel vést k tomu, co by rádi.

 

=====7) Omezené chování=====
Mnoho lidí již dělá malé zelené kroky. Ale většina z nich by mohla dělat víc. Jak si pro sebe obhajujeme, že děláme méně než bychom mohli?

*'''Tokenismus''' = Jedná se o povrchní až symbolickou snahu chovat se proenvironmentálně. „Recykluji, tak už jsem svou část práce odvedl.“ Často si jedinci vybírají tu nejjednodušší možnou akci, která však není tak efektivní jako jiné, náročnější konání.
*'''Efekt zpětného nárazu''' = Po nějaké snaze o zelenější život je často výsledek tohoto chování vyrovnán nazpět navazujícím konáním. Pro příklad lidé, co si kupují vozidla s efektivnějším využíváním paliva, jezdí delší vzdálenosti <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Linn
| jméno = Joshua
| titul = The Rebound Effect for Passenger Vehicles
| periodikum = Social Science Research Network
| datum = 2013
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://papers.ssrn.com/abstract=2292007
}}</ref>.

 

===Odkazy===

====Zdroje====
<references /> 

====Interní odkazy====

*[[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
*[[Environmentální hodnotová orientace]]
*[[Vliv jedince na klimatické změny]]

Bariéry k proenvironmentální činnosti

2019-07-11T19:32:41Z

Tereza Hacová: Nové heslo.

'''Bariéry v proenvironmentální činnosti''' vysvětlují velkou mezeru, která se ukazuje mezi [[Environmentální postoje|environmentálními postoji]] a proenvironmentálním chováním. Překážky při změně chování mohou být vnější i vnitřní. Působení těch vnitřních, tedy psychologických, je často podceňováno. Jejich zvědomění a překonání může vést k jednodušší cestě ke změně chování <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gifford
| jméno = Robert et al.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Psychology and Climate change - Psychological barriers to mitigation
| vydání =
| vydavatel = Elsevier Academic Press
| místo =
| rok = 2018
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>

 

=== '''Mezera mezi postojem a chováním''' ===
Mnoho lidí má obavy z klimatických změn a považuje je za důležité a aktuální téma. Tyto postoje však často nekorespondují s chováním těchto jedinců, kteří se buď vůbec nesnaží změnit své konání k zelenější alternativě nebo se o to pokouší, ale nedaří se jim to. V nejznámější metaanalýze i její replikaci se ukazuje, že vztahy mezi environmentálními znalostmi a postoji, postoji a záměry a záměry a proenvironmentálním chováním jsou v nejlepším případě slabé <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bamberg
| jméno = Sebastian
| příjmení2 = Moser
| jméno2 = Guido
| titul = Twenty years after Hines, Hungerford, and Tomera: A new meta-analysis of psycho-social determinants of pro-environmental behaviour
| periodikum = Journal of Environmental Psychology
| datum = 2007
| ročník = 27
| číslo = 1
| strany = 14-25
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0272494406000909
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hines
| jméno = Jody et al.
| titul = Analysis and Synthesis of Research on Responsible Environmental Behavior: A Meta-Analysis
| periodikum = The Journal of Environmental Education
| datum = 1987
| ročník = 18
| číslo = 2
| strany = 1-8
| url = https://doi.org/10.1080/00958964.1987.9943482
}}</ref>.

Mezera mezi znalostí, postojem, záměrem a chováním je tak široká právě kvůli různým překážkám. Ty můžeme rozdělit na vnitřní, intrapersonální bariéry (např. temperament) a vnější sníženou možnost proveditelnosti (např. nedostatek peněz, času) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Blake
| jméno = James
| titul = Overcoming the ‘value‐action gap’ in environmental policy: Tensions between national policy and local experience
| periodikum = Local Environment
| datum = 1999
| ročník = 4
| číslo = 3
| strany = 257-278
| url = https://doi.org/10.1080/13549839908725599
}}</ref>. Některé z těchto překážek nejsou jedincem ovlivnitelné; např. malý plat na zakoupení solárních panelů, neexistence dobře fungující veřejné dopravy na malém městě, velmi mrazivé zimy a nutnost intenzivně využívat topení.
 

=== '''Draci nečinnosti''' ===
Napříč tomu mnoho jedinců má finanční i další kapacity ke změně chování a stejně se jim to dlouhodobě nedaří. Proto se nyní mnoho výzkumů zaměřuje na intrapsychické bariéry. Výzkumník Gifford se v jedné studii zeptal na otázku „Když je tak mnoho lidí pro životní prostředí, jakto že dělají tak málo?“ a následně v odborné literatuře dohledal odpovědi. Výsledky pak popisují 30 psychologických překážek (přezdívaných jako draci nečinnosti, angl. dragons of inaction) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gifford
| jméno = Robert
| titul = The dragons of inaction: psychological barriers that limit climate change mitigation and adaptation
| periodikum = The American Psychologist
| datum = 2011
| ročník = 66
| číslo = 4
| strany = 290-302
| url = 10.1037/a0023566
}}</ref>. Gifford ale netvrdí, že jde o kompletní seznam a počítá s tím, že v budoucnu se bude doplňovat. Prozatím je to však nejkomplexnější vysvětlení nečinnosti jedinců, které máme.
 

==== '''Kategorie bariér''' ====
Gifford rozdělil seznam 30 překážek do 7 kategorií:

===== 1) Omezená kognice =====
Lidé nejsou racionální stvoření, i když si to o sobě často myslí. To popisuje i slavný citát: „Člověk není racionální zvíře, ale racionalizující zvíře.“ <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Heinlein
| jméno = Robert
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Red Planet
| vydání =
| vydavatel = Random House Publishing Group
| místo =
| rok =
| počet stran = 248
| strany = 59
| isbn = 978-0-307-49753-6
}}</ref>. To platí i pro uvažování a prožívání klimatických a environmentálních problémů.

* '''Starodávný mozek''' = Lidský mozek se za posledních tisíc let o mnoho neproměnil. Fyziologie našeho současného mozku je podobná orgánu z dob, kdy byla pro jedince nejdůležitější ochrana nejbližšího kmene, akutní rizika a přítomné krize. Zaměření na tady a teď je ale nekompatibilní s uvažováním nad dlouhodobými riziky a opožděnými následky environmentálních problémů.
* '''Ignorace''' = Dnes už není skoro nikdo, kdo by neměl alespoň nějaké povědomí o environmentálních problémech. Avšak často jsou tito jedinci paralyzováni nedostatkem znalostí o tom, co podniknout, jak to poté provést a jak porovnat efektivitu a výhody jednotlivých alternativ chování.
* '''Environmentální otupělost''' = Náš mozek pečlivě vybírá, které podněty přenést do vědomí, aby nebylo zahlceno. Proto často selektuje zprávy o nebezpečí, které se v médiích, od vlády nebo vědců opakují moc často nebo jsou příliš podobné.
* '''Nejistota''' = Mnoho jedinců si vysvětluje nejisté, rozporuplné nebo měnící se závěry vědců jako odůvodnění k tomu jednat pro svůj vlastní zájem. Například když v jedné studii nebyl jasný počet ryb v rybníku, docházelo mnohem častěji k přehnanému lovu <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gifford
| jméno = Jonas
| příjmení2 = Gifford
| jméno2 = Robert
| titul = FISH 3: A microworld for studying social dilemmas and resource management
| periodikum = Behavior Research Methods, Instruments, & Computers
| datum = 2000
| ročník = 32
| číslo = 3
| strany = 417-422
| url = https://doi.org/10.3758/BF03200810
}}</ref>.
* '''Podceňování''' = Lidé podceňují geograficky a časově vzdálená rizika. Myslí si, že problém je horší všude jinde než u nich v zemi. Tím jsou i méně motivováni měnit jejich vlastní životní prostředí. Stejně tak, když se mají dopady projevit až v budoucnosti, motivace konat teď je menší.
* '''Optimistické zkreslení''' = Lidé mají tendenci být příliš optimističtí i v situacích, které jsou nebezpečné (např. únik plynu uvnitř budov nebo zemětřesení) a nemají tak potřebu a motivaci se snažit těmto situacím předcházet nebo vyhýbat.
* '''Vnímaná nemožnost něco ovlivnit''' = Protože se environmentální problémy a klimatické změny odehrávají na globální úrovni, jsou lidé přesvědčení, že jako jednotlivci nemohou nic změnit. Bez vnímané [https://cs.wikipedia.org/wiki/Self-efficacy sebe-účinnosti] chybí motivace k jednání.

 

===== 2) Ideologie =====
Politické, náboženské nebo jiné přesvědčení mohou být silnými překážkami pro změnu chování.

* '''Politický a ekonomický náhled''' = Jedním ze zdrojů nečinnosti může být víra v neomezeně svobodné podnikání a kapitalismus. Oblasti, ve kterých lidé zastávají tento pohled na svět, mají tendenci využívat přírodní zdroje co nejrychleji, jak jim to dovolují finance a technologie. V těchto místech jsou také větší emise skleníkových plynů <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Heath
| jméno = Yuko
| příjmení2 = Gifford
| jméno2 = Robert
| titul = Free-Market Ideology and Environmental Degradation: The Case of Belief in Global Climate Change
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 2006
| ročník = 38
| číslo = 1
| strany = 48-71
| url = https://doi.org/10.1177/0013916505277998
}}</ref>.
* '''Obhajování systému''' = Jedná se o tendenci, při které je obhajován existující systém. Vychází částečně ze strachu, že při změně systému dojde i ke zmenšení kvality nebo komfortu žití jedince. Proto pak jedinec není motivován cokoliv měnit.
* '''Nadpozemské síly''' = Mnoho jedinců věří v některé z božstev (alternativně v Matku přírodu), které mají aktuální environmentálními problémy pod kontrolou. Proto jsou přesvědčeni, že jejich konání nic nezmění.
* '''Technologická spása''' = I když technologie v rámci proenvironmentální pomoci pokročily, nejsou jediným řešením. V to však mnoho lidí věří a myslí si, že není nutné, aby něco dělali oni samotní.

 

===== 3) Blízké osoby =====
Jedním z podmínek přežití je pro člověka přítomnost druhých lidí a srovnávání se s nimi pro lepší životní úroveň. Evoluční mechanismus sociálního srovnání s ostatními však často přináší i negativní důsledky, jako např. setrvávání v starých vzorcích chování.

* '''Sociální normy''' = Existuje rozdíl mezi deskriptivními normami (ty popisují chování, které je pro ostatní běžné) a preskriptivními normami (způsoby chování, které jsou prezentovány jako ty správné). Jedinec začíná jednat na základě toho, co ostatní již dělají (tedy norem deskriptivních). Když však nikdo z komunity nezačne jednat na základě preskriptivních norem, bude dále pokračovat bludný kruh nečinnosti.
* '''Sociální srovnávání''' = Srovnávání může probíhat i s jednotlivcem. Silnější vliv jednotlivce můžeme pozorovat např. při jeho vysokém sociálním statutu. Takže když se proenvironmentálně nechovají známé osobnosti, tak jsou jednotlivci přesvědčení, že to od nich také není třeba.
* '''Vnímaná nespravedlnost''' = Vnímaná nespravedlnost posouvá sociální srovnávání na další úroveň. Přidává pocit ne/férovosti. „Proč bych se měl měnit já, když on také nic nedělá?“

 

===== 4) Utopené náklady =====
Některé z finančních, časových či jiných investic mohou být nepříznivé pro přírodu. Pro jednotlivce je velmi náročné si to přiznat a začít znovu a jinak.

* '''Finanční investice''' = Odejít od nějaké finanční investice je velmi náročné. Pro příklad si jedinec pořídí auto, platí pojištění, opravy a další náklady. Je pak těžké nevyužívat komfortu tohoto vozidla. Stejné i náročnější to může být v situaci, kdy jedinec profituje z environmentálně problematických organizací.
* '''Behaviorální momentum''' = Mnoha zvyků je těžké se vzdát. U některých z nich, které nejvíce přispívají k degradaci životního prostředí (např. na mase založené stravování, neúsporné využívání energie, řízení auta), je třeba mnoho času a trpělivosti k odnaučení.
* '''Konfliktní cíle a aspirace''' = Proti aspiraci chránit životní prostředí může stát mnoho jiných cílů, které mohou být silnější nebo déle promýšlené (např. pořídit si větší dům, novou elektroniku). Je tak velmi náročné vzdát se původních cílů.
* '''Místní vazba''' = Mnoho lidí, kteří mají silnou emocionální vazbu na místo bydliště, mohou být proti jakýmkoliv změnám. Pro příklad pro ně může být nepředstavitelné postavit větrné turbíny na místě, které je pro ně vzácné (na rozdíl od člověka, který má vazbu k místu mnohem slabší). Naopak lidé bez kořenů, kteří se neustále přemisťují, mohou pociťovat utopené náklady ve vzdání se možnosti využívat energii k přemisťování.

 

===== 5) Nedůvěryhodnost =====
Když lidé předem nevěří expertům a autoritám, není pravděpodobné, že by se nechali vést jejich doporučeními. Proto jsou často vzkazy vědců a politiků širokou veřejností ignorovány.

* '''Nedůvěra''' = Důvěra je základem zdravé autority, bez ní tedy nemůžou být doporučení vyslyšeny a respektovány.
* '''Nedostatečnost programů''' = V historii již bylo vytvořeno mnoho programů pro podporu chování jedinců v oblasti chránění životního prostředí, a to na úrovni státní až městské. Avšak občané si vybírají mezi množstvím těchto programů. A některé z nich pro ně „nejsou dost dobré“.
* '''Omezení svobody''' = Někteří lidé jsou velmi citliví na omezování jejich svobody, tím i na programy a zákony, které by jejich svobodu ukrátily. V případě implementace takových opatření je pak ignorují nebo se dokonce posunou ke škodlivějším variantám daného chování.
* '''Popření''' = Nedůvěra a omezování svobody často pokračují až do popírání. To může zahrnovat popření, že se odehrávají nějaké klimatické změny nebo že jsou způsobeny člověkem. Lidé odmítají to, že by jakýmkoliv způsobem přispívali k prohlubování environmentálních problémů.

 

===== 6) Vnímané riziko =====
Lidé se chtějí vyhýbat rizikům. Každá změna chování však přináší určitá nebezpečí.

* '''Riziko funkce''' = „Bude to fungovat?“ Obavy ohledně např. funkčnosti elektrických vozidel nebo dostatku bílkovin v rostlinné stravě jsou časté.
* '''Fyzická rizika''' = „Neohrožuje to nějak mě nebo mé okolí?“ Jedinec se může sám sebe ptát, zda je elektrické auto stejně bezpečné jako jeho původní auto. Nebo zda cyklistická přeprava nezpůsobí jeho dětem nějaký vážný úraz.
* '''Finanční rizika''' = Některá z proenvironmentálních chování vyžadují počáteční finanční investice. Jedinec neví, zda se mu peníze, které investoval při zakoupení a instalaci, brzy či vůbec někdy vrátí.
* '''Sociální rizika''' = Ostatní si všímají našich voleb. To nechává prostor pro soudy od naší rodiny, přátel či kolegů, což může vést ke zhoršení reputace. „Když se stanu vegetariánem, nebudou mě ostatní pomlouvat za mými zády?“
* '''Psychologická rizika''' = Spolu se ztrátou dobré reputace u ostatních se může pojit i snížení sebevědomí. Zvláště v případech, kdy je jedinec za své proenvironmentální volby kritizován, obtěžován či šikanován. V takové chvíli je snadné sejít z cesty k zelenému chování.
* '''Časová rizika''' = Čas, který strávíme plánováním, nemusí vést k očekávaným výsledkům. Někteří lidé nechtějí svůj drahocenný čas plýtvat, když by nemusel vést k tomu, co by rádi.

 

===== 7) Omezené chování =====
Mnoho lidí již dělá malé zelené kroky. Ale většina z nich by mohla dělat víc. Jak si pro sebe obhajujeme, že děláme méně než bychom mohli?

* '''Tokenismus''' = Jedná se o povrchní až symbolickou snahu chovat se proenvironmentálně. „Recykluji, tak už jsem svou část práce odvedl.“ Často si jedinci vybírají tu nejjednodušší možnou akci, která však není tak efektivní jako jiné, náročnější konání.
* '''Efekt zpětného nárazu''' = Po nějaké snaze o zelenější život je často výsledek tohoto chování vyrovnán nazpět navazujícím konáním. Pro příklad lidé, co si kupují vozidla s efektivnějším využíváním paliva, jezdí delší vzdálenosti <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Linn
| jméno = Joshua
| titul = The Rebound Effect for Passenger Vehicles
| periodikum = Social Science Research Network
| datum = 2013
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://papers.ssrn.com/abstract=2292007
}}</ref>.

 

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references /> 

==== Interní odkazy ====

* [[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
* [[Environmentální hodnotová orientace]]
* [[Vliv jedince na klimatické změny]]

Rozumně dosažitelná redukce emisí

2019-06-13T14:23:29Z

Tereza Hacová: Nový pojem.

Rozumně dosažitelná redukce emisí (přeloženo z angl.. reasonably achievable emissions reduction, zkratkou RAER) je jedním z možných způsobů, jak hodnotit technický i behaviorální aspekt změny v emisích skleníkových plynů <ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Dietz
| jméno = Thomas et al.
| titul = Household actions can provide a behavioral wedge to rapidly reduce US carbon emissions
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| datum = 2009
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://www.pnas.org/content/106/44/18452
}}</ref>. RAER se zabývá rychle implementovatelnými řešeními; tedy jiným způsobem nastavení a využívání technologií, které jsou v domácnostech i při cestování běžně dostupné.

Při posuzování efektivity jednotlivých intervencí vzali Dietz a kolegové <ref name=":0" /> do úvahy několik faktorů - potenciální redukci emisí a plasticitu. Potenciální redukce emisí vyplývá z dat a studií, kterých však není mnoho. Plasticita pak říká, kolik jedinců by bylo reálně možné přivést ke změně dle výsledků předchozích behaviorálních studií. Faktor plasticity podle autorů chybí ve většině inženýrských a ekonomických prací a jejich výsledky tak nejsou realistické. Předpokládají totiž většinově, že se změny ujmou u všech jedinců, kterým budou představeny.

Nejefektivnější představování změn pro jedince zahrnuje:

* Kombinaci různých vládních nástrojů (např. informační kampaně, opakované pobídky)
* Využití silného sociálního marketingu; často zahrnuje využití masových médií stejně jako marketing v místních komunitách a změna jejich sociálních norem
* Zacílení na různé skupiny jedinců (např. zacílení individuální, skupinové, na firmy a organizace)
* Další (např. využití finančních odměn nebo jiných výhod, odstranění nebo zmírnění bariér k vykonání daného chování <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Abroms
| jméno = Lorien
| příjmení2 = Mailbach
| jméno2 = Edward
| titul = The Effectiveness of Mass Communication to Change Public Behavior
| periodikum = Annual Review of Public Health
| datum = 2008
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://doi.org/10.1146/annurev.publhealth.29.020907.090824
}}</ref> <ref>{{Citace monografie
| příjmení = National Research
| jméno = Council
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = New Tools for Environmental Protection: Education, Information, and Voluntary Measures
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok = 2002
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-0-309-08422-2
}}</ref> <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gardner
| jméno = Gerald
| příjmení2 = Stern
| jméno2 = Paul
| titul = Environmental problems and human behavior
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok = 1996
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-0-205-15605-4
}}</ref>.

Ukazuje se, že využití jen jednoho z těchto prvků je velmi neefektivní pro dlouhodobou redukci emisí. Akce o jednom prvku jako např. informační kampaně totiž dokáží významně změnit informovanost a postoje jedinců, avšak změna chování se s nimi často nepojí.

Mezi nejefektivnější intervence bylo zařazeno využívání vozidel s nízkou spotřebou pohonných hmot nebo zateplení domů a výměna oken. Výzkumníci zjistili, že kdyby byly v příštích 10 letech využívány nejefektivnější intervence z jejich seznamu, tak by RAER dosáhlo v USA až na 20 % <ref name=":0" />.

 

== Odkazy ==

=== Zdroje ===
<references />

=== Interní odkazy ===

* [[Vliv jedince na klimatické změny]]

Vliv jedince na klimatické změny

2019-06-12T15:22:55Z

Tereza Hacová: Jen drobná editace číslování.

Vliv na rozvoj, udržování nebo snižování klimatických změn můžeme pojímat na různých úrovních – od jedince, místní a mezinárodní skupiny, přes podniky a organizace až po státní a mezinárodní zákony a politiku. Pro zlepšení nynějšího stavu je třeba, aby se současně děly změny na všech těchto úrovních <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Wolske
| jméno = Kimberly
| příjmení2 = Stern
| jméno2 = Paul
| titul = Contributions of psychology to limiting climate change: Opportunities through consumer behavior
| vydání =
| vydavatel = Academic Press
| místo =
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-0-12-813130-5
}}</ref>.

Jedinec může pomáhat se zlepšováním klimatických změn různými způsoby:

1) První ze způsobu je nejvíce zřejmý; jedinci přímo spotřebovávají fosilní paliva, např. k vytápění nebo ochlazování domácností, jako zdroj energie pro elektroniku a domácí spotřebiče, pro dopravu atd. Tato spotřeba pak jedince činí zodpovědnými za emise skleníkových plynů právě z jejich domů, vozidel a z produkce a distribuce zdrojů energie, které využívají. Ke snížení těchto emisí pak mohou využít několika cest. Buď se rozhodnou snížit frekvenci a délku využívání některého vybavení nebo zvolí energeticky úsporné alternativy tohoto vybavení. Další možností je pak volba dodavatele energie, který využívá obnovitelné zdroje <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Reisch
| jméno = Lucia
| příjmení2 = Thgersen
| jméno2 = John
| titul = Handbook of Research on Sustainable Consumption
| periodikum = Edward Elgar Publishing
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url =
}}</ref>.

2) Jedinci také mohou způsobovat emise skleníkových plynů nepřímo, to třeba kvůli životním rozhodnutím, ze kterých následně vyplývají jejich budoucí energetické potřeby. Může se jednat o volbu jako mít děti nebo výběr lokality jejich obydlí. Jedná se však i o každodenní rozhodnutí o koupi produktů, které ve svém životním cyklu potřebují energii k získání materiálu nebo k likvidaci odpadu z výrobku. Zákazníci si však často nejsou vědomi celkové spotřeby energie na jeden produkt, proto se ukazuje, že jim může pomoci informace o uhlíkové stopě na obalu výrobku

3) Jedinci mohou také ovlivňovat klimatické změny svou rolí občana. To tím, že budou vymýšlet, podporovat nebo oponovat nápadům a činnosti vlády, vytvářet nebo motivovat k využívání nových technologií a obnovitelných zdrojů energie. Jedinci mohou také ovlivňovat budoucí způsob bydlení a dopravy v místě bydliště.

4) Další vliv ze strany jedinců se ukazuje v zaměstnaneckých, manažerských a vedoucích pozicích. Tato oblast je pro změnu zásadní, protože se ukazuje, že organizace po celém světě spotřebují přes 60 % energie, a tak mají velký potenciál ke snížení množství spotřebovaných fosilních paliv <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Conti
| jméno = John et al.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = International Energy Outlook 2016 With Projections to 2040
| vydání =
| vydavatel = The U.S. Department of Energy's Office of Scientific and Technical Information
| místo =
| rok = 2016
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

=='''Faktory ovlivňující chování jednotlivců'''==
Chování jednotlivců je ovlivněno mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Zde uvádíme hlavní z nich:

==='''Vědomosti'''===
Velmi záleží na tom, jaké informace mají lidé o klimatických změnách i možných proenvironmentálních intervencích. Právě v tom ale často jedinci nemají jasno a považují některé zanedbatelné intervence za ty nejefektivnější a naopak. Příkladem může být recyklování a (nepravdivé) přesvědčení lidí, že se jedná o jednu z nejlepších změn, kterou mohou pro klima udělat <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Whitmarsh
| jméno = Lorraine
| titul = Behavioural responses to climate change: Asymmetry of intentions and impacts
| periodikum = Journal of Environmental Psychology
| datum = 2009
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0272494408000431
}}</ref>. Často jedinci přeceňují viditelné změny s malým vlivem jako např. zhasínání světel <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Attari
| jméno = S. et al.
| titul = Public perception of energy consumption and savings
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of USA
| datum = 2010
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://dx.doi.org/10.1073/pnas.1001509107
}}</ref>. Tím často lidé, kteří si uvědomují důležitost proenvironmentálních změn, plýtvají energii a vůli, kterou by mohli využít k efektivnějším změnám.

==='''Motivace a osobnostní dispozice'''===
Nejčastěji se v rámci motivace k environmentálním změnám hovoří o motivaci na základě environmentální hodnotové orientace <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Stern
| jméno = Paul
| titul = New Environmental Theories: Toward a Coherent Theory of Environmentally Significant Behavior
| periodikum = Journal of Social Issues
| datum = 2000
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://spssi.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/0022-4537.00175
}}</ref>. Jednoduše je dle této teorie proenvironmentální chování nepřímým důsledkem hluboce zakořeněné hodnotové orientace. Ta je většinou založena na zájmu nejen o sebe, ale i altruismu k ostatním a okolnímu prostředí. Hodnotová orientace ovlivňuje jedincův pohled na svět a vztah lidí a přírody. Následně pak člověk cítí morální závazek ke změně svého chování, na který často navazuje i změna chování.

Změna chování však může nastat i na základě výhod pro daného člověka; finanční nebo zdravotní benefity, větší komfort nebo vyšší sociální status mohou inspirovat jedince k novému chování <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Noppers
| jméno = Ernst et al.
| titul = The adoption of sustainable innovations: Driven by symbolic and environmental motives
| periodikum = Global Environmental Change
| datum = 2014
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378014000284
}}</ref>.

Dalším známým faktorem je i osobnostní faktor otevřenosti k novým zkušenostem. Otevření jedinci častěji zkouší nové technologie a služby, např. vozidla s alternativním pohonem <ref name=":0" />.

==='''Postoje a přesvědčení'''===
Každý jedinec si před započetím nějakého chování udělá svou vlastní cost-benefit analýzu, na čemž je i založena „teorie plánovaného chování“ (angl.. theory of planned behaviour) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ajzen
| jméno = Icek
| titul = The theory of planned behavior
| periodikum = Organizational Behavior and Human Decision Processes
| datum = 1991
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/074959789190020T
}}</ref>. Ta je často využívána pro pochopení environmentálního chování.

Tato teorie říká, že soukromá cost-benefit analýza závisí na třech hlavních faktorech:

a) Postoje k danému chování

b) Subjektivní normy (např. sociální tlak)

c) Vnímaná schopnost kontroly (Tedy jak pravděpodobně jedinec vnímá, že dokáže provést zamýšlené.)

Všechny tyto faktory jsou založeny na přesvědčeních; postoje na přesvědčeních o důsledcích mého konání, subjektivní normy na přesvědčení o tom, co si o tom myslí mé okolí, schopnost kontroly na přesvědčeních o svých zkušenostech, dovednostech a možnostech. Proto je vhodné pracovat s těmito přesvědčeními jednotlivců i během kampaní za změnu chování.

Mezi nejčastější přesvědčení pojící se s redukcí spotřeby energie patří přesvědčení o:

· Důsledcích v domově (např. finanční výdaje a úspory, pohodlnost, změny estetiky, nezávislost na vnějších zdrojích)

· Důsledcích na okolí a prostředí (např. zmírnění klimatických změn, zlepšení prostředí pro další generace) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kastner
| jméno = Ingo
| příjmení2 = Stern
| jméno2 = Paul
| titul = Examining the decision-making processes behind household energy investments: A review
| periodikum = Energy Research & Social Science
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S221462961530013X
}}</ref>.

==='''Vliv kontextu'''===
Na změnu chování mají samozřejmě vliv i faktory mimo domov. U některých změn je nutné např. zasáhnout do cen, vytvořit podmínky pro pohodlnější změnu nebo poskytnout nezbytnou infrastrukturu. Změna chování může být také podpořena sociálním tlakem nebo oceněním za podařenou změnu chování. Velkou roli při přijímání informací hraje důvěryhodnost zdroje, přičemž mezi ty nejspolehlivější patří podle jedinců rodina a přátelé nebo názory obecně uznávaných expertů <ref name=":0" />.
 

==Odkazy==

===Zdroje===
<references />

===Interní odkazy===

**[[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
**[[Environmentální hodnotová orientace]]
**[[Environmentální postoje]]

Vliv jedince na klimatické změny

2019-06-12T15:22:08Z

Tereza Hacová: Nový pojem

Vliv na rozvoj, udržování nebo snižování klimatických změn můžeme pojímat na různých úrovních – od jedince, místní a mezinárodní skupiny, přes podniky a organizace až po státní a mezinárodní zákony a politiku. Pro zlepšení nynějšího stavu je třeba, aby se současně děly změny na všech těchto úrovních <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Wolske
| jméno = Kimberly
| příjmení2 = Stern
| jméno2 = Paul
| titul = Contributions of psychology to limiting climate change: Opportunities through consumer behavior
| vydání =
| vydavatel = Academic Press
| místo =
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-0-12-813130-5
}}</ref>.

Jedinec může pomáhat se zlepšováním klimatických změn různými způsoby:

1) První ze způsobu je nejvíce zřejmý; jedinci přímo spotřebovávají fosilní paliva, např. k vytápění nebo ochlazování domácností, jako zdroj energie pro elektroniku a domácí spotřebiče, pro dopravu atd. Tato spotřeba pak jedince činí zodpovědnými za emise skleníkových plynů právě z jejich domů, vozidel a z produkce a distribuce zdrojů energie, které využívají. Ke snížení těchto emisí pak mohou využít několika cest. Buď se rozhodnou snížit frekvenci a délku využívání některého vybavení nebo zvolí energeticky úsporné alternativy tohoto vybavení. Další možností je pak volba dodavatele energie, který využívá obnovitelné zdroje <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Reisch
| jméno = Lucia
| příjmení2 = Thgersen
| jméno2 = John
| titul = Handbook of Research on Sustainable Consumption
| periodikum = Edward Elgar Publishing
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url =
}}</ref>.

2) Jedinci také mohou způsobovat emise skleníkových plynů nepřímo, to třeba kvůli životním rozhodnutím, ze kterých následně vyplývají jejich budoucí energetické potřeby. Může se jednat o volbu jako mít děti nebo výběr lokality jejich obydlí. Jedná se však i o každodenní rozhodnutí o koupi produktů, které ve svém životním cyklu potřebují energii k získání materiálu nebo k likvidaci odpadu z výrobku. Zákazníci si však často nejsou vědomi celkové spotřeby energie na jeden produkt, proto se ukazuje, že jim může pomoci informace o uhlíkové stopě na obalu výrobku

3) Jedinci mohou také ovlivňovat klimatické změny svou rolí občana. To tím, že budou vymýšlet, podporovat nebo oponovat nápadům a činnosti vlády, vytvářet nebo motivovat k využívání nových technologií a obnovitelných zdrojů energie. Jedinci mohou také ovlivňovat budoucí způsob bydlení a dopravy v místě bydliště.

4) Další vliv ze strany jedinců se ukazuje v zaměstnaneckých, manažerských a vedoucích pozicích. Tato oblast je pro změnu zásadní, protože se ukazuje, že organizace po celém světě spotřebují přes 60 % energie, a tak mají velký potenciál ke snížení množství spotřebovaných fosilních paliv <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Conti
| jméno = John et al.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = International Energy Outlook 2016 With Projections to 2040
| vydání =
| vydavatel = The U.S. Department of Energy's Office of Scientific and Technical Information
| místo =
| rok = 2016
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

== '''Faktory ovlivňující chování jednotlivců''' ==
Chování jednotlivců je ovlivněno mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Zde uvádíme hlavní z nich:

=== '''1) Vědomosti''' ===
Velmi záleží na tom, jaké informace mají lidé o klimatických změnách i možných proenvironmentálních intervencích. Právě v tom ale často jedinci nemají jasno a považují některé zanedbatelné intervence za ty nejefektivnější a naopak. Příkladem může být recyklování a (nepravdivé) přesvědčení lidí, že se jedná o jednu z nejlepších změn, kterou mohou pro klima udělat <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Whitmarsh
| jméno = Lorraine
| titul = Behavioural responses to climate change: Asymmetry of intentions and impacts
| periodikum = Journal of Environmental Psychology
| datum = 2009
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0272494408000431
}}</ref>. Často jedinci přeceňují viditelné změny s malým vlivem jako např. zhasínání světel <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Attari
| jméno = S. et al.
| titul = Public perception of energy consumption and savings
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of USA
| datum = 2010
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://dx.doi.org/10.1073/pnas.1001509107
}}</ref>. Tím často lidé, kteří si uvědomují důležitost proenvironmentálních změn, plýtvají energii a vůli, kterou by mohli využít k efektivnějším změnám.

=== '''2) Motivace a osobnostní dispozice''' ===
Nejčastěji se v rámci motivace k environmentálním změnám hovoří o motivaci na základě environmentální hodnotové orientace <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Stern
| jméno = Paul
| titul = New Environmental Theories: Toward a Coherent Theory of Environmentally Significant Behavior
| periodikum = Journal of Social Issues
| datum = 2000
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://spssi.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/0022-4537.00175
}}</ref>. Jednoduše je dle této teorie proenvironmentální chování nepřímým důsledkem hluboce zakořeněné hodnotové orientace. Ta je většinou založena na zájmu nejen o sebe, ale i altruismu k ostatním a okolnímu prostředí. Hodnotová orientace ovlivňuje jedincův pohled na svět a vztah lidí a přírody. Následně pak člověk cítí morální závazek ke změně svého chování, na který často navazuje i změna chování.

Změna chování však může nastat i na základě výhod pro daného člověka; finanční nebo zdravotní benefity, větší komfort nebo vyšší sociální status mohou inspirovat jedince k novému chování <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Noppers
| jméno = Ernst et al.
| titul = The adoption of sustainable innovations: Driven by symbolic and environmental motives
| periodikum = Global Environmental Change
| datum = 2014
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378014000284
}}</ref>.

Dalším známým faktorem je i osobnostní faktor otevřenosti k novým zkušenostem. Otevření jedinci častěji zkouší nové technologie a služby, např. vozidla s alternativním pohonem <ref name=":0" />.

=== '''3) Postoje a přesvědčení''' ===
Každý jedinec si před započetím nějakého chování udělá svou vlastní cost-benefit analýzu, na čemž je i založena „teorie plánovaného chování“ (angl.. theory of planned behaviour) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ajzen
| jméno = Icek
| titul = The theory of planned behavior
| periodikum = Organizational Behavior and Human Decision Processes
| datum = 1991
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/074959789190020T
}}</ref>. Ta je často využívána pro pochopení environmentálního chování.

Tato teorie říká, že soukromá cost-benefit analýza závisí na třech hlavních faktorech:

a) Postoje k danému chování

b) Subjektivní normy (např. sociální tlak)

c) Vnímaná schopnost kontroly (Tedy jak pravděpodobně jedinec vnímá, že dokáže provést zamýšlené.)

Všechny tyto faktory jsou založeny na přesvědčeních; postoje na přesvědčeních o důsledcích mého konání, subjektivní normy na přesvědčení o tom, co si o tom myslí mé okolí, schopnost kontroly na přesvědčeních o svých zkušenostech, dovednostech a možnostech. Proto je vhodné pracovat s těmito přesvědčeními jednotlivců i během kampaní za změnu chování.

Mezi nejčastější přesvědčení pojící se s redukcí spotřeby energie patří přesvědčení o:

· Důsledcích v domově (např. finanční výdaje a úspory, pohodlnost, změny estetiky, nezávislost na vnějších zdrojích)

· Důsledcích na okolí a prostředí (např. zmírnění klimatických změn, zlepšení prostředí pro další generace) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kastner
| jméno = Ingo
| příjmení2 = Stern
| jméno2 = Paul
| titul = Examining the decision-making processes behind household energy investments: A review
| periodikum = Energy Research & Social Science
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S221462961530013X
}}</ref>.

=== '''4) Vliv kontextu''' ===
Na změnu chování mají samozřejmě vliv i faktory mimo domov. U některých změn je nutné např. zasáhnout do cen, vytvořit podmínky pro pohodlnější změnu nebo poskytnout nezbytnou infrastrukturu. Změna chování může být také podpořena sociálním tlakem nebo oceněním za podařenou změnu chování. Velkou roli při přijímání informací hraje důvěryhodnost zdroje, přičemž mezi ty nejspolehlivější patří podle jedinců rodina a přátelé nebo názory obecně uznávaných expertů <ref name=":0" />.
 

== Odkazy ==

=== Zdroje ===
<references />

=== Interní odkazy ===

** [[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
** [[Environmentální hodnotová orientace]]
** [[Environmentální postoje]]

Komunikace o klimatických změnách

2019-04-26T06:09:15Z

Tereza Hacová: /* Související stránky */ přidána jedna stránka

Komunikace o klimatických změnách (angl. climate change communication) označuje jakoukoli snahu, která cílí k zvyšování obecného povědomí, porozumění a aktivního zapojení jedinců do boje s klimatickými změnami.

Během posledních 30 let, kdy se komunikace environmentálních problémů začala hlouběji zkoumat a provozovat, bylo vyzkoušeno hned několik jejích způsobů. Na začátku se nejvíce využívaly tradiční reklamní kampaně nebo jednorázové podávání informací. Pokračovalo se s formálními i neformálními akcemi (např. městská setkávání, plánování budoucích scénářů, umělecké instalace). Součástí komunikace o klimatických změnách jsou však i rozhovory mezi rodinou, přáteli či kolegy, která však v každodenní realitě nejsou příliš časté <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Markowitz
| jméno = Ezra
| příjmení2 = Guckian
| jméno2 = Meaghan
| titul = Climate change communication: challenges, insights, and opportunities
| vydání = in Psychology and Climate Change
| vydavatel =
| místo = London, UK
| rok = 2018
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

==Interpersonální komunikace==
Interpersonální komunikace o klimatických změnách je velmi důležitá pro budování podpory při hledání řešení a zavádění různých intervencí; ukazuje se, že diskuze položená na vědeckých argumentech vede jedince k většímu porozumění problému, zapojení se do občanských aktivit a jednodušší shodě lokální komunity na vhodných řešeních <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan et al.
| titul = Psychological research and global climate change
| periodikum = Nature Climate Change
| datum = 2015
| ročník = 5
| číslo =
| strany = 640–646
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate2622
}}</ref>. Avšak zapojení jedinců do těchto konverzací není úplně běžné; jen 25 % Američanů a Britů se těchto diskuzí pravidelně účastní <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Leiserowitz
| jméno = Anthony et al.
| titul = Climate Change in the American Mind
| periodikum = Yale Project on Climate Change Communication
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://gse.uml.edu/carbonsmarts/Leiserowitz.pdf
}}</ref> <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Capstick
| jméno = Stuart et al.
| titul = Public perceptions of climate change in Britain following the winter 2013/2014 flooding
| periodikum = Understanding Risk Research Group, Cardiff University
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://orca.cf.ac.uk/74368/1/URG%2015-01%20Flood%20Climate%20report%201%20May%202015%20final.pdf
}}</ref>.

Geiger a Swim <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gieger
| jméno = Nathaniel
| příjmení2 = Swim
| jméno2 = Janet
| titul = Climate of silence: Pluralistic ignorance as a barrier to climate change discussion
| periodikum = Journal of Environmental Psychology
| datum = 2016
| ročník =
| číslo = 47
| strany = 79-90
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S027249441630038X
}}</ref> mluví o sociálně konstruovaném tichu, které vzniká hned z několika důvodů. Prvním z nich je pluralistická ignorace, tedy tendence většiny nesprávně vnímat názor ostatních a věřit, že jejich vlastní názor sdílí méně jedinců, než jak tomu doopravdy je. Takže i když je většina populace znepokojena klimatickými změnami, tak veřejnost velmi podhodnocuje stupeň, do jaké míry jsou znepokojeni ostatní. Dále k sociálně konstruovanému tichu přispívá fakt, že kvůli pluralistické ignoraci se jedinci vyhýbají diskuzím o klimatických změnách, aby nebyli negativně hodnoceni těmi, kteří nesdílí jejich vlastní názor. Bojí se, že je ostatní přestanou mít rádi nebo že u ostatních ztratí respekt. Pluralistická ignorace se objevuje dokonce i u vědců zabývajících se tímto tématem; ti předpokládají, že ostatní vědci jsou klimatickými změnami méně znepokojeni <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lewandovsky
| jméno = Stephan et al.
| titul = Seepage: Climate change denial and its effect on the scientific community
| periodikum = Global Environmental Change
| datum = 2015
| ročník =
| číslo = 33
| strany = 1-13
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378015000515
}}</ref>

Pluralistická ignorace vede ke změně environmentálních postojů směrem k předpokládané normě, konformní změně chování a zmenšené ochotě diskutovat o životním prostředí. Jedinec se může spolu s ostatními dostat do „spirály ticha“. V té chvíli, kdy si hodně lidí myslí, že jsou se svým názorem v menšině a nemluví o něm, tak si i ostatní myslí, že jejich názor je menšinový a podporuje je to v tom zůstat potichu. Naopak napravování pluralistické ignorace pomocí poskytnutí faktů ohledně environmentálních postojů ostatních může jednotlivcovy proenvironmentální postoje a chování prohloubit <ref name=":0" />.

==Problémy v komunikaci klimatických změn==
Komunikace o klimatických změnách je náročná a problematická. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je samotný problém klimatického oteplování. Jedná se totiž o dlouhodobý, pomalu progredující, abstraktní a komplexní typ problému. Jedinci očekávají, že následky uvidíme až někdy v budoucnosti, navíc nebude možné je vidět na jednom místě, ale budou rozptýlené. Jen málo lidí je přímo ovlivněno <ref name=":0" />.

Je těžké jedince komunikací o klimatických změnách oslovit, protože chybí osobní známost s oběťmi, jasní viníci a pocit neodkladnosti řešení <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Markowitz
| jméno = Ezra
| příjmení2 = Shariff
| jméno2 = Azim
| titul = Climate change and moral judgement
| periodikum = Nature Climate Change
| datum = 2012
| ročník =
| číslo = 2
| strany = 243–247
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate1378
}}</ref>. Lidé vnímají klimatické změny jako málo důležité oproti jiným problémům týkajících se ekonomiky, politické nestability nebo jiných environmentálních fenoménů.

Když už je jedinec zaujat, tak je velice těžké jeho pozornost dlouhodobě udržet. Lidé jsou zvyklí uvažovat v řádu dnů, měsíců a roků a problém klimatických změn, který se rozvíjí relativně pomalu je pro ně často časově neuchopitelný.

Další obtíží je, že tvorba postoje vůči klimatickým změnám je často utvářena jen díky médiím a zprávám od ostatních (protože dopad klimatických změn většina lidí okamžitě nevidí). Tyto zprávy jsou často ovlivněny politickým, náboženským nebo ideologickým smýšlením sdělovatele i posluchače. Proto je důležité nevyužívat jednotnou komunikaci pro všechny jedince, musí být přizpůsobena jednotlivým kulturním, politickým, věkovým či jiným skupinám <ref name=":0" />.

Posledním velkým problémem jsou psychologické bariéry, které brání jedinci měnit postoj či chování. Jednou z těchto bariér je efekt nejistoty. Ta vychází z trvalých vědeckých pochybností a neshod ohledně časování a velikosti problému globálního oteplování. U široké veřejnosti se tak tvoří nejistota, která podrývá proenvironmentální postoje a chování <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Joslyn
| jméno = Susan
| příjmení2 = LeClerc
| jméno2 = Jared
| titul = Climate Projections and Uncertainty Communication
| periodikum = Cognitive Science
| datum = 2015
| ročník = 8
| číslo = 1
| strany =
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/tops.12177
}}</ref>. Aktivuje se totiž postoj „počkám a uvidím“ nebo nerealistický optimismus o budoucích dopadech. Je tedy problematické rozhodovat o tom, jak budeme komunikovat zatím ne tolik prozkoumané nebo kontroverzní oblasti výzkumu klimatických změn.

V psychice jedince probíhá mnoho dalších nevědomých procesů týkající se komunikace klimatických změn. Jedním ze silných procesů je ten, že jedinci spíše vyhledávají zprávy, které podporují jejich nynější názor a/nebo také interpretují nalezené informace k podpoře a dalšímu vyhranění nynějšího postoje <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hart
| jméno = Sol
| příjmení2 = Feldman
| jméno2 = Lauren
| titul = The Influence of Climate Change Efficacy Messages and Efficacy Beliefs on Intended Political Participation
| periodikum = PLoS ONE
| datum = 2016
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0157658
}}</ref>. Jedním možným vysvětlením pro tato zkreslení je jedincova nevědomá snaha ochránit svou identitu a sebehodnocení.

Když už však jedinci začnou dávat pozornost tomuto tématu a problému, často se stává, že jsou pak informacemi přehlceni, neví jak prioritizovat změny svého chování a někdy se dostavuje až environmentální žal. To pak vede jedince k uzavření se vůči dalším informacím nebo snaze se jim co nejvíce vyhnout <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Norgaard
| jméno = Kari Marie
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Living in denial: Climate change, emotions, and everyday life
| vydání =
| vydavatel = The MIT Press
| místo = Cambridge, Massachusetts
| rok = 2011
| počet stran =
| strany =
| isbn = https://books.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=nM_xCwAAQBAJ&oi=fnd&pg=PP1&dq=living+in+denial+norgaard&ots=Okx4WaFEO0&sig=C6JyWER1rJm5bT8FiLy4s3bcflc&redir_esc=y#v=onepage&q=living%20in%20denial%20norgaard&f=false
}}</ref>. V rámci komunikace o problému je proto velmi tenká hranice mezi vyjádřením vážnosti klimatických změn a nutnosti jednat a poskytnutí naděje k vyřešení problému a možnosti ovlivnění problému svým chováním.

==Efektivní komunikace==
I když v posledních letech znepokojení ohledně klimatických změn u vědců, majitelů firem nebo zákonodárců vysoce stouplo, u široké veřejnosti zůstalo stabilní nebo se zvětšilo jen o málo. Tento fakt ukazuje na to, že dosavadní komunikační cesty nyní nejsou účinné. Proto se na efektivní komunikaci klimatických změn zaměřil nynější výzkum v rámci environmentální psychologie, sociologie a politologie a přišel s konkrétními doporučeními pro efektivní komunikaci klimatických změn <ref name=":0" />:

====1) Prozkoumání motivace posluchačů====
Identifikujte a snažte se porozumět jak hodnoty, identita, nahlížení na svět atd. různě ovlivňuje posluchačovu starost a zapojení související s klimatickými změnami a na základě toho přizpůsobte komunikaci.

====2) Vyjasnění dosavadních znalostí posluchačů====
Začněte tam, kde jsou právě posluchači, s jejich nynějšími přesvědčeními a zkušenostmi s klimatickými změnami. Přes filtr dosavadního vědění a zkušeností pak totiž posluchači vnímají nové informace, které jim poskytnete.

====3) Konfrontace nesprávných informací====
Je dobré konfrontovat nesprávnost některých informací a přesvědčení, které posluchač má a nahradit je alternativními vědecky podloženými fakty. Dále je dobré preventivně působit a upozorňovat na různé nepravdivé informace na které posluchač může narazit, a možné způsoby, jak nepravdivé zprávy rozeznat.

====4) Hledání rámce pro dané posluchače====
Zaměřte zprávu a způsob její komunikace na posluchače, kterým chcete zprávu předat. Můžou tak být více znepokojeni lokálními důsledky klimatických změn, veřejným zdravím nebo etickou stránkou problému. Na základě toho přizpůsobte komunikaci klimatických změn. Zdůrazňujte spíše přínosy než možné ztráty způsobené ne/aktivitou.

====5) Zdůraznění řešení====
Podporujte zapojení jedince do řešení problému a zdůrazněte, že jedinec může ovlivnit, jak se problém bude vyvíjet. Navrhněte konkrétní způsoby chování, které jedinec může zapojit do svého života. Je efektivnější mluvit o možném řešení než o důvodech vzniku problému a možných následcích.

====6) Komunikace v příbězích====
Informace zasaďte do formy příběhů (např. namísto tiskových zpráv), ve kterém se budou objevovat lidské postavy podobné posluchačům a jejich schopnost řešit problémy, aby se jedinci dokázali k problému lépe vztahovat.

====7) Výběr správných sdělovatelů a komunikačních kanálů====
Zkuste zapojit sdělovatele, kteří už jsou spjatí s danými skupinami a komunitami, využijte jejich existující sociální sítě a komunikační kanály.
 

==Odkazy==

===Zdroje===
<references /> 

===Související stránky===

*[[Komunikace problémů ŽP]]
*[[Environmentální postoje]]
*[[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
*[[Environmentální hodnotová orientace]]
*[[Udržitelnost a štěstí]]

Komunikace o klimatických změnách

2019-04-26T06:06:06Z

Tereza Hacová: Nový pojem.

Komunikace o klimatických změnách (angl. climate change communication) označuje jakoukoli snahu, která cílí k zvyšování obecného povědomí, porozumění a aktivního zapojení jedinců do boje s klimatickými změnami.

Během posledních 30 let, kdy se komunikace environmentálních problémů začala hlouběji zkoumat a provozovat, bylo vyzkoušeno hned několik jejích způsobů. Na začátku se nejvíce využívaly tradiční reklamní kampaně nebo jednorázové podávání informací. Pokračovalo se s formálními i neformálními akcemi (např. městská setkávání, plánování budoucích scénářů, umělecké instalace). Součástí komunikace o klimatických změnách jsou však i rozhovory mezi rodinou, přáteli či kolegy, která však v každodenní realitě nejsou příliš časté <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Markowitz
| jméno = Ezra
| příjmení2 = Guckian
| jméno2 = Meaghan
| titul = Climate change communication: challenges, insights, and opportunities
| vydání = in Psychology and Climate Change
| vydavatel =
| místo = London, UK
| rok = 2018
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

== Interpersonální komunikace ==
Interpersonální komunikace o klimatických změnách je velmi důležitá pro budování podpory při hledání řešení a zavádění různých intervencí; ukazuje se, že diskuze položená na vědeckých argumentech vede jedince k většímu porozumění problému, zapojení se do občanských aktivit a jednodušší shodě lokální komunity na vhodných řešeních <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan et al.
| titul = Psychological research and global climate change
| periodikum = Nature Climate Change
| datum = 2015
| ročník = 5
| číslo =
| strany = 640–646
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate2622
}}</ref>. Avšak zapojení jedinců do těchto konverzací není úplně běžné; jen 25 % Američanů a Britů se těchto diskuzí pravidelně účastní <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Leiserowitz
| jméno = Anthony et al.
| titul = Climate Change in the American Mind
| periodikum = Yale Project on Climate Change Communication
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://gse.uml.edu/carbonsmarts/Leiserowitz.pdf
}}</ref> <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Capstick
| jméno = Stuart et al.
| titul = Public perceptions of climate change in Britain following the winter 2013/2014 flooding
| periodikum = Understanding Risk Research Group, Cardiff University
| datum = 2015
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://orca.cf.ac.uk/74368/1/URG%2015-01%20Flood%20Climate%20report%201%20May%202015%20final.pdf
}}</ref>.

Geiger a Swim <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gieger
| jméno = Nathaniel
| příjmení2 = Swim
| jméno2 = Janet
| titul = Climate of silence: Pluralistic ignorance as a barrier to climate change discussion
| periodikum = Journal of Environmental Psychology
| datum = 2016
| ročník =
| číslo = 47
| strany = 79-90
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S027249441630038X
}}</ref> mluví o sociálně konstruovaném tichu, které vzniká hned z několika důvodů. Prvním z nich je pluralistická ignorace, tedy tendence většiny nesprávně vnímat názor ostatních a věřit, že jejich vlastní názor sdílí méně jedinců, než jak tomu doopravdy je. Takže i když je většina populace znepokojena klimatickými změnami, tak veřejnost velmi podhodnocuje stupeň, do jaké míry jsou znepokojeni ostatní. Dále k sociálně konstruovanému tichu přispívá fakt, že kvůli pluralistické ignoraci se jedinci vyhýbají diskuzím o klimatických změnách, aby nebyli negativně hodnoceni těmi, kteří nesdílí jejich vlastní názor. Bojí se, že je ostatní přestanou mít rádi nebo že u ostatních ztratí respekt. Pluralistická ignorace se objevuje dokonce i u vědců zabývajících se tímto tématem; ti předpokládají, že ostatní vědci jsou klimatickými změnami méně znepokojeni <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lewandovsky
| jméno = Stephan et al.
| titul = Seepage: Climate change denial and its effect on the scientific community
| periodikum = Global Environmental Change
| datum = 2015
| ročník =
| číslo = 33
| strany = 1-13
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378015000515
}}</ref>

Pluralistická ignorace vede ke změně environmentálních postojů směrem k předpokládané normě, konformní změně chování a zmenšené ochotě diskutovat o životním prostředí. Jedinec se může spolu s ostatními dostat do „spirály ticha“. V té chvíli, kdy si hodně lidí myslí, že jsou se svým názorem v menšině a nemluví o něm, tak si i ostatní myslí, že jejich názor je menšinový a podporuje je to v tom zůstat potichu. Naopak napravování pluralistické ignorace pomocí poskytnutí faktů ohledně environmentálních postojů ostatních může jednotlivcovy proenvironmentální postoje a chování prohloubit <ref name=":0" />.

== Problémy v komunikaci klimatických změn ==
Komunikace o klimatických změnách je náročná a problematická. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je samotný problém klimatického oteplování. Jedná se totiž o dlouhodobý, pomalu progredující, abstraktní a komplexní typ problému. Jedinci očekávají, že následky uvidíme až někdy v budoucnosti, navíc nebude možné je vidět na jednom místě, ale budou rozptýlené. Jen málo lidí je přímo ovlivněno <ref name=":0" />.

Je těžké jedince komunikací o klimatických změnách oslovit, protože chybí osobní známost s oběťmi, jasní viníci a pocit neodkladnosti řešení <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Markowitz
| jméno = Ezra
| příjmení2 = Shariff
| jméno2 = Azim
| titul = Climate change and moral judgement
| periodikum = Nature Climate Change
| datum = 2012
| ročník =
| číslo = 2
| strany = 243–247
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate1378
}}</ref>. Lidé vnímají klimatické změny jako málo důležité oproti jiným problémům týkajících se ekonomiky, politické nestability nebo jiných environmentálních fenoménů.

Když už je jedinec zaujat, tak je velice těžké jeho pozornost dlouhodobě udržet. Lidé jsou zvyklí uvažovat v řádu dnů, měsíců a roků a problém klimatických změn, který se rozvíjí relativně pomalu je pro ně často časově neuchopitelný.

Další obtíží je, že tvorba postoje vůči klimatickým změnám je často utvářena jen díky médiím a zprávám od ostatních (protože dopad klimatických změn většina lidí okamžitě nevidí). Tyto zprávy jsou často ovlivněny politickým, náboženským nebo ideologickým smýšlením sdělovatele i posluchače. Proto je důležité nevyužívat jednotnou komunikaci pro všechny jedince, musí být přizpůsobena jednotlivým kulturním, politickým, věkovým či jiným skupinám <ref name=":0" />.

Posledním velkým problémem jsou psychologické bariéry, které brání jedinci měnit postoj či chování. Jednou z těchto bariér je efekt nejistoty. Ta vychází z trvalých vědeckých pochybností a neshod ohledně časování a velikosti problému globálního oteplování. U široké veřejnosti se tak tvoří nejistota, která podrývá proenvironmentální postoje a chování <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Joslyn
| jméno = Susan
| příjmení2 = LeClerc
| jméno2 = Jared
| titul = Climate Projections and Uncertainty Communication
| periodikum = Cognitive Science
| datum = 2015
| ročník = 8
| číslo = 1
| strany =
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/tops.12177
}}</ref>. Aktivuje se totiž postoj „počkám a uvidím“ nebo nerealistický optimismus o budoucích dopadech. Je tedy problematické rozhodovat o tom, jak budeme komunikovat zatím ne tolik prozkoumané nebo kontroverzní oblasti výzkumu klimatických změn.

V psychice jedince probíhá mnoho dalších nevědomých procesů týkající se komunikace klimatických změn. Jedním ze silných procesů je ten, že jedinci spíše vyhledávají zprávy, které podporují jejich nynější názor a/nebo také interpretují nalezené informace k podpoře a dalšímu vyhranění nynějšího postoje <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hart
| jméno = Sol
| příjmení2 = Feldman
| jméno2 = Lauren
| titul = The Influence of Climate Change Efficacy Messages and Efficacy Beliefs on Intended Political Participation
| periodikum = PLoS ONE
| datum = 2016
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0157658
}}</ref>. Jedním možným vysvětlením pro tato zkreslení je jedincova nevědomá snaha ochránit svou identitu a sebehodnocení.

Když už však jedinci začnou dávat pozornost tomuto tématu a problému, často se stává, že jsou pak informacemi přehlceni, neví jak prioritizovat změny svého chování a někdy se dostavuje až environmentální žal. To pak vede jedince k uzavření se vůči dalším informacím nebo snaze se jim co nejvíce vyhnout <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Norgaard
| jméno = Kari Marie
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Living in denial: Climate change, emotions, and everyday life
| vydání =
| vydavatel = The MIT Press
| místo = Cambridge, Massachusetts
| rok = 2011
| počet stran =
| strany =
| isbn = https://books.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=nM_xCwAAQBAJ&oi=fnd&pg=PP1&dq=living+in+denial+norgaard&ots=Okx4WaFEO0&sig=C6JyWER1rJm5bT8FiLy4s3bcflc&redir_esc=y#v=onepage&q=living%20in%20denial%20norgaard&f=false
}}</ref>. V rámci komunikace o problému je proto velmi tenká hranice mezi vyjádřením vážnosti klimatických změn a nutnosti jednat a poskytnutí naděje k vyřešení problému a možnosti ovlivnění problému svým chováním.

== Efektivní komunikace ==
I když v posledních letech znepokojení ohledně klimatických změn u vědců, majitelů firem nebo zákonodárců vysoce stouplo, u široké veřejnosti zůstalo stabilní nebo se zvětšilo jen o málo. Tento fakt ukazuje na to, že dosavadní komunikační cesty nyní nejsou účinné. Proto se na efektivní komunikaci klimatických změn zaměřil nynější výzkum v rámci environmentální psychologie, sociologie a politologie a přišel s konkrétními doporučeními pro efektivní komunikaci klimatických změn <ref name=":0" />:

==== 1) Prozkoumání motivace posluchačů ====
Identifikujte a snažte se porozumět jak hodnoty, identita, nahlížení na svět atd. různě ovlivňuje posluchačovu starost a zapojení související s klimatickými změnami a na základě toho přizpůsobte komunikaci.

==== 2) Vyjasnění dosavadních znalostí posluchačů ====
Začněte tam, kde jsou právě posluchači, s jejich nynějšími přesvědčeními a zkušenostmi s klimatickými změnami. Přes filtr dosavadního vědění a zkušeností pak totiž posluchači vnímají nové informace, které jim poskytnete.

==== 3) Konfrontace nesprávných informací ====
Je dobré konfrontovat nesprávnost některých informací a přesvědčení, které posluchač má a nahradit je alternativními vědecky podloženými fakty. Dále je dobré preventivně působit a upozorňovat na různé nepravdivé informace na které posluchač může narazit, a možné způsoby, jak nepravdivé zprávy rozeznat.

==== 4) Hledání rámce pro dané posluchače ====
Zaměřte zprávu a způsob její komunikace na posluchače, kterým chcete zprávu předat. Můžou tak být více znepokojeni lokálními důsledky klimatických změn, veřejným zdravím nebo etickou stránkou problému. Na základě toho přizpůsobte komunikaci klimatických změn. Zdůrazňujte spíše přínosy než možné ztráty způsobené ne/aktivitou.

==== 5) Zdůraznění řešení ====
Podporujte zapojení jedince do řešení problému a zdůrazněte, že jedinec může ovlivnit, jak se problém bude vyvíjet. Navrhněte konkrétní způsoby chování, které jedinec může zapojit do svého života. Je efektivnější mluvit o možném řešení než o důvodech vzniku problému a možných následcích.

==== 6) Komunikace v příbězích ====
Informace zasaďte do formy příběhů (např. namísto tiskových zpráv), ve kterém se budou objevovat lidské postavy podobné posluchačům a jejich schopnost řešit problémy, aby se jedinci dokázali k problému lépe vztahovat.

==== 7) Výběr správných sdělovatelů a komunikačních kanálů ====
Zkuste zapojit sdělovatele, kteří už jsou spjatí s danými skupinami a komunitami, využijte jejich existující sociální sítě a komunikační kanály.
 

== Odkazy ==

=== Zdroje ===
<references /> 

=== Související stránky ===

* [[Environmentální postoje]]
* [[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
* [[Environmentální hodnotová orientace]]
* [[Udržitelnost a štěstí]]

Percepce globálního oteplování

2019-03-25T15:47:58Z

Tereza Hacová: Vytvořila jsem pojem.

Na '''percepci''' (vnímání) '''globálního oteplování''' (anglicky perception of climate change) se můžeme dívat z hlediska vědomostí o tématu nebo obav a vnímaných rizik spojených s globálním oteplováním.

Pohled veřejnosti na globální oteplování byl zkoumán od počátku 80. let. Od té doby se percepce a vědomosti o globálním oteplování značně změnily. V mnoha rozvinutých zemích se stalo povědomí o globálním oteplování naprosto běžné, až univerzální, v rozvíjejících se zemích je však toto téma často naprosto neznámé nebo velmi nepřesně prezentované. Pro příklad studie Leea a kolegů <ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Lee
| jméno = Tien et al.
| titul = Predictors of public climate change awareness and risk perception around the world
| periodikum = Nature climate change
| datum = 2015
| ročník = 5
| číslo =
| strany = 1014–1020
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate2728
}}</ref> zjistila, že v Indii o naprosté neznalosti pojmu globální oteplování referuje 65 % místních občanů. Takto rozsáhlá nevědomost se týká i částí subsaharské Afriky nebo Indonésie. Naopak více než 90 % obyvatel Severní Ameriky, Evropy a Japonska má velmi dobré znalosti. Mají informace o roli oxidu uhličitého v globálním oteplování nebo zvyšující se frekvenci extrémního počasí. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Shi
| jméno = Jing et al.
| titul = Knowledge as a driver of public perceptions about climate change reassessed
| periodikum = Nature climate change
| datum = 2016
| ročník = 6
| číslo =
| strany = 759–762
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate2997
}}</ref>

To však neovlivňuje vnímaní rizika spojená s globálním oteplováním, kdy méně než 50 % z těchto "vzdělaných" obyvatel považuje globální oteplování za nebezpečné pro ně samotné a jejich rodinu. Ti pak vidí nebezpečí hlavně ve změně počasí (např. sucho nebo záplavy), ale v kontextu zdravotních, ekonomických a sociálních problémů, ho pro sebe řadí až na poslední místo důležitosti. Vysvětlením může být, že jedinci vnímají tento problém jako záležitost vzdálených míst a zemí a myslí si, že jich se to dlouhou dobu (nebo nikdy) týkat nebude. Naopak jedinci pracující v závislosti na počasí nebo ve větším kontaktu s přírodou vnímají globální oteplování jako velmi ohrožující a aktuální. <ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan
| příjmení2 = Manning
| jméno2 = Christie
| titul = Psychology and Climate Change
| vydání = 1st edition
| vydavatel = Academic Press
| místo =
| rok = 2018
| počet stran = 312
| strany =
| isbn = 9780128131305
}}</ref>

Ukazuje se, že široká veřejnost nemá velké povědomí o příčinách globálního oteplování; podceňují roli energetické spotřeby v domácnosti, průmyslu s masem, převozu potravin a plýtvání potravinami. <ref name=":1" /> Obecně mají také lidé tendenci ke snižování vlastní zodpovědnosti na rozvoji globálního oteplování a za "viníky" označují ostatní lidi nebo jiné země. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Whitmarsh
| jméno = Lorraine et al.
| titul = Public engagement with carbon and climate change: To what extent is the public ‘carbon capable’?
| periodikum = Global Environmental Change
| datum = 2011
| ročník = 21
| číslo = 1
| strany = 56-65
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0959378010000701
}}</ref>

V rámci rozvinutých zemí existují jedinci, kteří globální oteplování popírají nebo jsou vůči němu skeptičtí (tento termín je však nepřesný vzhledem k tomu, že skeptici zvažují obě strany, zatímco tito jedinci spíše popírají jednu stranu, tedy vědeckou literaturu a důkazy). Ve Spojených státech je 13 % takovýchto jedinců <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Leiserowitz
| jméno = Anthony et al.
| titul = Climate Change in the American Mind: Americans' Global Warming Beliefs and Attitudes in April 2013
| periodikum = SSRN
| datum = 2013
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2298705
}}</ref>, v Německu 16 % a ve Velké Británii 12 % (dle [http://orca.cf.ac.uk/98660/7/EPCC.pdf EPCC] z roku 2017). Možnými důvody tohoto, často vědeckými argumenty nezměnitelného, vnímání globálního oteplování jsou např. velké ohrožení sebeobrazu, vlastních hodnot a ideologie těchto jedinců, mediální obraz globálního oteplování jako nejisté záležitosti nebo jako abstraktního kontroverzního tématu a obtížnost až nemožnost změny životního stylu na více proenvironmentální.<ref name=":1" />

 

== Co ovlivňuje vnímání globálního oteplování? ==

==== Co ovlivňuje povědomí o globálním oteplování? ====
Jedním z celosvětově univerzálních prediktorů širokých znalostí o globálním oteplování je stupeň dosaženého vzdělání. Kromě tohoto faktoru jsou prediktory povědomí o globálním oteplování napříč národy různé. V USA je nejdůležitější občanská angažovanost, dostupnost informací a vzdělání. V Číně je na prvním místě vzdělání, následuje místo bydliště (hlavně rozlišení město/vesnice) a výše příjmu domácnosti. Povědomí o globálním oteplování je také ovlivněno pohlavím a věkem jedince. Starší a muži bývají více skeptičtí, mají menší znalosti a obavy.

Důležité je však kromě demografických údajů sledovat i různá ideologická přesvědčení a smýšlení občanů. Ty totiž fungují jako filtry, přes které se různá fakta dostávají k jedinci a jak je následně interpretuje. Tomuto zkreslení se říká motivované myšlení (anglicky [https://en.wikipedia.org/wiki/Motivated_reasoning motivated reasoning]), při němž jedinci vyhledávají a využívají informace, které potvrzují jejich aktuální přesvědčení a pohled na svět. Naopak pak ignorují nebo mění informace, které jim do jejich ideologie nezapadají. Docházejí tak k závěru, ke kterému už od začátku dojít chtěli.

Jedinci jsou tak velmi ovlivněni svou [[Environmentální hodnotová orientace|environmentální hodnotovou orientací,]] kdy hodnoty biosferické i sociálně-altruistické vedou k větším znalostem a obavám ohledně globálního oteplování, ale i k proenvironementálnímu chování a snaze o prosazení zákonů a projektů, které by podporovali boj s globálním oteplováním. Dále k tomu tíhnou i lidé s [https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnost%C3%A1%C5%99stv%C3%AD rovnostářským] pohledem na svět, spíše než individualisti. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kahan
| jméno = Dan et al.
| titul = The polarizing impact of science literacy and numeracy on perceived climate change risks
| periodikum = Nature climate change
| datum = 2012
| ročník = 2
| číslo =
| strany = 732–735
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate1547
}}</ref>

Toto zkreslení zasahuje i do paměťových stop jednotlivců. Skeptici vůči globálnímu oteplování si např. mnohem méně (nebo nepřesně) pamatují atypické projevy počasí jako sucha nebo vysoké teploty.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Howe
| jméno = Peter et al.
| titul = Who remembers a hot summer or a cold winter? The asymmetric effect of beliefs about global warming on perceptions of local climate conditions in the U.S.
| periodikum = Global environmental change
| datum = 2013
| ročník = 6
| číslo =
| strany = 1488-1500
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0959378013001660
}}</ref>
 

==== Co ovlivňuje vnímání rizik globálního oteplování? ====
Ukazuje se, že pochopení antropocentrických příčin rozvoje globálního oteplování je největším prediktorem k vnímání rizik týkajících se globálního oteplování v Evropě a Latinské Americe. S tím se pak pojí i silné obavy o budoucnost sebe, své rodiny a komunity. Naopak ve většině afrických a asijských zemí jsou vnímaná rizika nejvíce ovlivněna vnímanou změnou místního počasí (nejčastěji teploty).

V USA koreluje vyšší stupeň dosaženého vzdělání s vyšší vnímanou závažností globálního oteplování mezi liberály a demokraty, ale naopak s nižšími vnímanými riziky u konzervativců a republikánů. Výzkumníci si to vysvětlují tak, že vyšší vzdělání umožní jedincům předkládat silnější a propracovanější argumenty k podpoře své ideologie <ref>{{Citace periodika
| příjmení = McCright
| jméno = Aaron
| příjmení2 = Dunlap
| jméno2 = Riley
| titul = The Politicization of Climate Change and Polarization in the American Public's Views of Global Warming, 2001–2010
| periodikum = The Sociological Quarterly
| datum = 2011
| ročník = 52
| číslo = 2
| strany = 155-194
| url = https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1111/j.1533-8525.2011.01198.x
}}</ref>
 

== Jak zlepšit povědomí o globálním oteplování? ==
Obecně výsledky studie Lee a kolegů <ref name=":0" /> ukazuje, že jak se bude svět vzdělávat (nejvíce rozvojové země) a jakmile začnou jedinci zažívat přímé zkušenosti s atypickým počasím, stoupne celosvětově míra povědomí, znalostí a vnímaných rizik spojených s globálním oteplováním. Nicméně je důležité tvořit komunikaci o globálním oteplování na míru jednotlivým národům. V rámci základního vzdělávání by žáci měli získat určitou úroveň ekologické a klimatické gramotnosti. Na lokální úrovni by se měla veřejnost dovídat o atypickém počasí a jiných změnách způsobených globálním oteplováním v místě bydliště. Investice do primárního a sekundárního vzdělávání by tedy měla být efektivním nástrojem ke zlepšení percepce globálního oteplování.
 

== Odkazy ==

=== Zdroje ===
<references /> 

=== Interní odkazy ===

* [[Environmentální postoje|Environemntální postoje]]
* [[Environmentální hodnotová orientace]]
* [[Antienvironmentalismus]]

 

=== Externí odkazy ===

* [http://orca.cf.ac.uk/98660/7/EPCC.pdf zpráva European perception of climate change]

Udržitelnost a štěstí

2019-03-10T04:55:18Z

Tereza Hacová: Přidala jsem interní link.

Na základě informací ze Světové zprávy o štěstí (angl. World Happiness Report) z roku 2012, mohou mít výzkumy týkající se štěstí potenciál k rozpoutání a prohloubení diskuzí o vztahu mezi ekonomickým růstem a ochranou životního prostředí i k dalšímu zkoumání vztahu mezi štěstím a environmentální udržitelností.

 

=='''Materiální hojnost a štěstí'''==
V některých případech je udržitelnost prezentována jako způsob života, který jedince omezuje ve svobodném rozhodování a snižuje míru štěstí. Například bývalý americký prezident George H. W. Bush komentoval v roce 1992 tento rozpor tím, že nechce, aby Američané obětovali svůj životní styl pro životní prostředí. Takovéto vyjádření může vést k přesvědčení, že udržitelný životní styl a štěstí nejsou slučitelné a vést k těžkému vnitřnímu konfliktu, co z toho si vybrat.

Toto dilema vede k zavádějící domněnce, že kvalita života závisí jen na ekonomickém růstu a že životní pohodu a spokojenost můžeme získat pouze díky konzumaci a materiálnímu bohatství. Výzkum na tento předpoklad vztahu mezi materiální hojností a životní spokojeností pohlíží ambivalentně <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Frey
| jméno = Bruno
| titul = Happiness: A revolution in economics
| periodikum = MIT Press
| datum = 2008
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://pdfs.semanticscholar.org/f1e1/fcfea840733b67bec7487195b3693a7b79ff.pdf
}}</ref>. Ukazuje se, že po dosáhnutí určité úrovně, už nově nabyté bohatství, ať už v rámci zvýšeného HDP nebo osobní mzdy, nezvyšuje úroveň individuální a kolektivní životní spokojenosti <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Frank
| jméno = Robert
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Luxury Fever: Why Money Fails to Satisfy In An Era of Excess
| vydání =
| vydavatel = Simon and Schuster.
| místo =
| rok = 2001
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>. Proto je důležité oddělovat štěstí a konzumaci, jak pro spokojenost jedinců, tak pro jejich udržitelnější životní styl.
 

=='''Udržitelnost a štěstí'''==
V posledních 10 letech vzniklo nespočet iniciativ, jež mluvili o neoddělitelnosti štěstí a udržitelnosti s cílem zlepšit životní pohodu a kvalitu života jedinců i skupin. Jednou z těchto iniciativ je Happy Planet Index (HPI, česky Index šťastné planety). Ta byla založena ekonomickou skupinou The New Economic Foundation, která věří, že HDP není jedinou možností pro měření výkonnosti státu. Happy Planet Index se vypočítá vynásobením střední délky života a životní spokojenosti občanů. Poté se tento násobek vydělí ekologickou stopou státu nebo jejich spotřebou zdrojů. Výsledkem je kolik šťastných životů v zemi je vyprodukováno na jednotku environmentálního vstupu. Tato alternativa jiných indexů může státu poskytnout informaci o jejich pokroku k jednomu z hlavních cílů – dopřát svým občanům šťastný život v rámci možností naší planety.

Jedním z dalších konceptů snažící se oddělit konzumaci, míru bohatství a životní spokojenost, je pojem “udržitelné štěstí”, se kterým přišla Catherine O´Brien, profesorka Cape Breton University. Udržitelné štěstí můžeme definovat jako štěstí, které přispívá spokojenosti jedinců i lokální a globální komunity. To však bez vykořisťování lidí, zvířat, životního prostředí nebo příštích generací. Pro dosažení udržitelného štěstí je nutné zajištění spolupráce bez nutnosti vzájemných sympatií: ''“Musíme se naučit dělat to, co je v nejlepším zájmu všech, nejen nás samotných.”'' <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Moreland
| jméno = Janice
| titul = Sustainable Happiness: How Happiness Studies Can Contribute to a More Sustainable Future
| periodikum = Social Science Research Network
| datum = 2012
| ročník = 49
| číslo = 4
| strany =
| url = https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2119614
}}</ref>. Jednou z nejdůležitějších hodnot pro dosažení tohoto štěstí je osobní rozvoj, který dále vyzdvihuje předávání nabitých dovedností a zkušeností, a integrita, kdy závazek nezůstane jen na papíře, ale promění se v akci <ref>{{Citace periodika
| příjmení = O´Brien
| jméno = Catherine
| titul = Sustainable Happiness and Well-Being: Future Directions for Positive Psychology
| periodikum = Canadian Psychology
| datum = 2008
| ročník = 49
| číslo = 4
| strany =
| url = https://www.scirp.org/journal/PaperInformation.aspx?PaperID=26252
}}</ref>.

Evropský průzkum veřejného mínění European Social Survey se ptal 50 000 jedinců na pocit štěstí a životní spokojenosti. Nejvíce s ním souvisely sociální vztahy, zdraví a pociťovaný smysl života. Výzkumníci však našli silný vztah i mezi mírou štěstí a ztotožnění se s výrokem “''Je důležité starat se o životní prostředí.”'' <ref>{{Citace periodika
| příjmení = *
| jméno = *
| titul = European Social Survey 2012
| periodikum = European Social Survey
| datum = 2012
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://www.europeansocialsurvey.org/data/round-index.html
}}</ref>''.'' K podobným výsledkům došly i světové průzkumy, např. [https://en.wikipedia.org/wiki/World_Values_Survey World Values Survey] – ukazuje se, že ti, kteří recyklují, vybírají si k dopravě kolo místo auta, kupují lokální sezónní produkty nebo se snaží zamezit vzniku odpadu jsou šťastnější..
 

=='''Možná vysvětlení vztahu udržitelnosti a štěstí'''==
Existuje mnoho výzkumů týkající se udržitelného štěstí. Na základě nich vzniklo několik možných vysvětlení souvislosti udržitelnosti a štěstí. Tyto hypotézy se navzájem nevylučují, naopak jejich cílem je se doplňovat a vytvořit tak komplexní model udržitelného štěstí.
 

==='''1. Šťastnější lidé se spíše zapojí do udržitelného chování.'''===
Po vlně výzkumů zabývajících se příčinami vedoucími ke štěstí, přichází období výzkumů, které zkoumají efekty vyplývající ze štěstí. Tyto studie hovoří o vlivu štěstí na produktivitu v práci nebo i zdravotní stav jedince. Na stejném principu může fungovat i toto vysvětlení vztahu udržitelnosti a štěstí; pozitivní emoce a dobrá nálada mohou vést k větší ohleduplnosti k přírodě, životnímu prostředí a dalším generacím. Někteří výzkumníci se zabývali efektem štěstí na zacházení s odpady a plýtváním zdroji <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Corral Verdugo
| jméno = Victor
| titul = Happiness as Correlate of Sustainable Behavior: A Study of Pro-Ecological, Frugal, Equitable and Altruistic Actions That Promote Subjective Wellbeing
| periodikum = Human Ecology Review
| datum = 2011
| ročník = 18
| číslo = 2
| strany =
| url = https://www.humanecologyreview.org/pastissues/her182/corral-verdugo.pdf
}}</ref>, ale jinak je tato oblast nezmapována.
 

==='''2. Udržitelné chování vzbuzuje v lidech štěstí.'''===
Literatura poskytuje spoustu příkladů osob, které díky jednoduššímu životu a udržitelnému chování začali pociťovat větší životní spokojenost a smysl. To naznačuje, že by mohlo být štěstí způsobeno jiným životním stylem a chováním. Studie se na tento jev zaměřili již v 70. letech, kdy pozorovali jedince, kteří dobrovolně “zjednodušili” svůj život. To se projevovalo např. tím, že se snažili zredukovat množství věcí, které kupují, utrácet méně peněz nebo snížit svou ekologickou stopu <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Friedman
| jméno = Hershey
| titul = Dying of consumption? Voluntary simplicity as an antidote to hypermaterialism
| periodikum = Reframing Corporate Social Responsibility: Lessons from the Global Financial Crisis
| datum = 2010
| ročník = 1
| číslo =
| strany = 253–269
| url = https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1536006
}}</ref>. Jejich výpovědi pak ukazují, že díky tomuto životnímu stylu cítí své kompetence, autonomii, a i větší štěstí. Studie zabývající se obyvateli čínských měst zase propojila vztah redukce odpadu a šetření energií s životní spokojeností <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Xiao
| jméno = Jing
| příjmení2 = Li
| jméno2 = Haifeng
| titul = Sustainable Consumption and Life Satisfaction
| periodikum = Social Indicators Research
| datum = 2011
| ročník = 104
| číslo = 2
| strany = 323–329
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s11205-010-9746-9
}}</ref>.

Jedním z možných vysvětlení tohoto příčinného vztahu může být nově nabytý pocit sebevědomí a důvěry ve své schopnosti, který přichází spolu s úspěšným dodržováním udržitelných principů. Je však důležité, aby měli lidé určité znalosti a vědomosti ještě před tím než zkusí žít udržitelněji. Když je nemají, může to vést k neschopnosti dlouhodobě změnit chování, což vede k pocitům neschopnosti (a tím často i k negativním emocím a náladě) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = De Young
| jméno = Reymond
| titul = Some Psychological Aspects of Reduced Consumption Behavior: The Role of Intrinsic Satisfaction and Competence Motivation
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 1996
| ročník = 28
| číslo = 3
| strany = 358–409
| url = https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0013916596283005
}}</ref>.

Dále se na problém můžeme podívat z hlediska evoluční psychologie. Ta tvrdí, že když se chováme takovým způsobem, který podporuje přežití našeho druhu, tak nás náš mozek odmění. Podporuje tak i udržitelné chování pomocí dopaminu a endorfinů <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Grinde
| jméno = Bjorn
| titul = Happiness in the Perspective of Evolutionary Psychology
| periodikum = Journal of Happiness Studies
| datum = 2002
| ročník = 3
| číslo = 4
| strany = 331–354
| url = https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0013916596283005
}}</ref>

==='''3. Udržitelné chování zlepšuje místní prostředí a občanskou společnost, což zvyšuje míru štěstí.'''===
Udržitelné chování má mnoho benefitů pro místní komunity; od šetření financí, po zlepšení kvality místního prostředí. Právě prostředí s více rostlinami a stromy má přímý vliv na míru štěstí a spokojenosti <ref>{{Citace periodika
| příjmení = White
| jméno = Matthew et al.
| titul = Would You Be Happier Living in a Greener Urban Area?
| periodikum = Psychological Science
| datum = 2013
| ročník = 24
| číslo = 6
| strany = 920–928
| url = https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0956797612464659
}}</ref>. Při šetření penězi jedinci často dojdou k uvědomění, že nepotřebují pracovat tolik času (a vydělávat tolik peněz). Díky tomu svůj čas mnohdy tráví s rodinou, přáteli a místní komunitou, což může silně ovlivnit pociťované štěstí <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Argyle
| jméno = Michael
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Causes and Correlates of happiness
| vydání = Well-being: The foundations of hedonic psychology
| vydavatel =
| místo =
| rok = 2003
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

Jedním z nejsilnějších prediktorů štěstí je kvalita sociálních vztahů. Zapojení se do proenvironmentálního chování je často provázeno spojením se s místní komunitou, organizacemi nebo environmentálním hnutím. Dochází tak ke kvantitativnímu i kvalitativnímu zlepšení vztahů a tím i zvýšení míry štěstí <ref>{{Citace monografie
| příjmení = The Happiness Research Institute
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Sustainable Happiness
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Copenhagen
| rok = 2015
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

Dalším pozitivním následkem udržitelného životního stylu pro komunity je vybudování větší míry resilience. Tyto skupiny jsou pak více odolné vůči vnějším událostem jako jsou ekonomické krize nebo zvýšení cen nemovitostí; jsou totiž více soběstačné. Přičemž resilience souvisí s nižší mírou psychických nemocí a uspokojování potřeb jako je bezpečí, vztahovost nebo autonomie <ref>{{Citace periodika
| příjmení = O´Brien
| jméno = Catherine
| titul = Sustainable Happiness and Well-Being: Future Directions for Positive Psychology
| periodikum = Scientific Research
| datum = 2012
| ročník = 3
| číslo = 12A
| strany = 1196-1201
| url = https://file.scirp.org/pdf/PSYCH_2012123117003999.pdf
}}</ref>.

==='''4. Štěstí a udržitelné chování jsou způsobeny nějakým jiným společným faktorem.'''===
Vědecká literatura zabývající se udržitelností a štěstím navrhuje ještě dva další možné faktory, které by mohly mít vliv na udržitelné štěstí; altruismus a starost o životní prostředí. Když má jedinec starost o environmentální prostředí a začne ho chránit a pečovat o něj, tak je jasné, že se sníží jeho starost a zvýší míra spokojenosti <ref>{{Citace periodika
| příjmení = De Young
| jméno = Raymond
| titul = Some Psychological Aspects of Reduced Consumption Behavior: The Role of Intrinsic Satisfaction and Competence Motivation
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 1996
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0013916596283005
}}</ref>. U altruismu už spojitost nemusí být tak jasná.

Obecně altruismus v různých formách (dobročinnost, laskavost, štědrost…) vede k vyššímu individuálnímu štěstí a zdraví <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Weinstein
| jméno = Ryan
| titul = When helping helps: Autonomous motivation for prosocial behavior and its influence on well-being for the helper and recipient
| periodikum = Journal of Personality and Social Psychology
| datum = 2010
| ročník = 98
| číslo = 2
| strany = 222-244
| url = https://psycnet.apa.org/record/2010-00584-005
}}</ref>. Týká se to například lidí, kteří provozují pravidelnou dobrovolnickou činnost <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Eichholtz
| jméno = Piet
| titul = Doing Well by Doing Good? Green Office Buildings
| periodikum = American Economic Review
| datum = 2010
| ročník = 100
| číslo = 5
| strany = 2492-2509
| url = https://www.aeaweb.org/articles?id=10.1257/aer.100.5.2492
}}</ref>. Ti jsou pak i méně úzkostní, depresivní a pociťují větší životní smysl. Navíc však altruistické chování vede k [[Environmentální postoje|proenvironmentálním postojům]] a následně i udržitelnému chování. Naopak anti-altruistické chování (např. plýtvání) se často pojí s antisociálním chováním (např. násilí, podvádění). V Mexiku se tato souvislost prokázala mezi anti-altruistickým chováním a plýtváním vody <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Corral-Verdugo et al.
| jméno = Victor
| titul = On the Relationship Between Antisocial and Anti-Environmental Behaviors: An Empirical Study
| periodikum = Population and Environment
| datum = 2003
| ročník = 24
| číslo = 3
| strany = 273–286
| url = https://link.springer.com/article/10.1023%2FA%3A1021251128081
}}</ref>.
 

=='''Vliv na veřejnou politiku'''==
Předchozí informace mohou mít vliv na zavedení konkrétních kroků, které by mohly podpořit občanské udržitelnější chování a s tím spojené štěstí komunity i jedinců. Jedním z těchto kroků by mohlo být zdůraznění souvislosti udržitelnosti a štěstí ve vzdělávání nebo při motivaci občanů k udržitelnému chování. Dále je vhodné využít výše zmíněné informace k podpoře sociálních vztahů a pocitu sounáležitosti mezi místními občany. Zajímavým nápadem může být i využití proenvironmentálních programů k integraci nově přistěhovaných jedinců.

Mimoto může být dalším krokem osvěta ohledně nematerialistického a altruistického smýšlení a jejich vlivu na štěstí. Na mnoha základních, středních i vysokých školách v zahraničí jsou moduly týkající se štěstí, ekonomiky štěstí nebo životního smyslu. Udržitelné štěstí může být jedním z témat těchto kurzů, které povede k poznání studentů, co můžou udělat pro sebe, pro ostatní a tím i pro životní prostředí.
 

=='''Odkazy'''==

===Zdroje===
<references />

==='''Externí odkazy'''===

*[https://docs.wixstatic.com/ugd/928487_786775b3635a4b9cb7a359459019b6c8.pdf The Happiness Research Institute - Sustainable Happiness]

===Interní Odkazy===

*[[Environmentální hodnotová orientace]]
*[[Environmentální postoje]]

Udržitelnost a štěstí

2019-03-10T04:53:50Z

Tereza Hacová: Přidala jsem pojem Udržitelnost a štěstí.

Na základě informací ze Světové zprávy o štěstí (angl. World Happiness Report) z roku 2012, mohou mít výzkumy týkající se štěstí potenciál k rozpoutání a prohloubení diskuzí o vztahu mezi ekonomickým růstem a ochranou životního prostředí i k dalšímu zkoumání vztahu mezi štěstím a environmentální udržitelností.

 

== '''Materiální hojnost a štěstí''' ==
V některých případech je udržitelnost prezentována jako způsob života, který jedince omezuje ve svobodném rozhodování a snižuje míru štěstí. Například bývalý americký prezident George H. W. Bush komentoval v roce 1992 tento rozpor tím, že nechce, aby Američané obětovali svůj životní styl pro životní prostředí. Takovéto vyjádření může vést k přesvědčení, že udržitelný životní styl a štěstí nejsou slučitelné a vést k těžkému vnitřnímu konfliktu, co z toho si vybrat.

Toto dilema vede k zavádějící domněnce, že kvalita života závisí jen na ekonomickém růstu a že životní pohodu a spokojenost můžeme získat pouze díky konzumaci a materiálnímu bohatství. Výzkum na tento předpoklad vztahu mezi materiální hojností a životní spokojeností pohlíží ambivalentně <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Frey
| jméno = Bruno
| titul = Happiness: A revolution in economics
| periodikum = MIT Press
| datum = 2008
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://pdfs.semanticscholar.org/f1e1/fcfea840733b67bec7487195b3693a7b79ff.pdf
}}</ref>. Ukazuje se, že po dosáhnutí určité úrovně, už nově nabyté bohatství, ať už v rámci zvýšeného HDP nebo osobní mzdy, nezvyšuje úroveň individuální a kolektivní životní spokojenosti <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Frank
| jméno = Robert
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Luxury Fever: Why Money Fails to Satisfy In An Era of Excess
| vydání =
| vydavatel = Simon and Schuster.
| místo =
| rok = 2001
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>. Proto je důležité oddělovat štěstí a konzumaci, jak pro spokojenost jedinců, tak pro jejich udržitelnější životní styl.
 

== '''Udržitelnost a štěstí''' ==
V posledních 10 letech vzniklo nespočet iniciativ, jež mluvili o neoddělitelnosti štěstí a udržitelnosti s cílem zlepšit životní pohodu a kvalitu života jedinců i skupin. Jednou z těchto iniciativ je Happy Planet Index (HPI, česky Index šťastné planety). Ta byla založena ekonomickou skupinou The New Economic Foundation, která věří, že HDP není jedinou možností pro měření výkonnosti státu. Happy Planet Index se vypočítá vynásobením střední délky života a životní spokojenosti občanů. Poté se tento násobek vydělí ekologickou stopou státu nebo jejich spotřebou zdrojů. Výsledkem je kolik šťastných životů v zemi je vyprodukováno na jednotku environmentálního vstupu. Tato alternativa jiných indexů může státu poskytnout informaci o jejich pokroku k jednomu z hlavních cílů – dopřát svým občanům šťastný život v rámci možností naší planety.

Jedním z dalších konceptů snažící se oddělit konzumaci, míru bohatství a životní spokojenost, je pojem “udržitelné štěstí”, se kterým přišla Catherine O´Brien, profesorka Cape Breton University. Udržitelné štěstí můžeme definovat jako štěstí, které přispívá spokojenosti jedinců i lokální a globální komunity. To však bez vykořisťování lidí, zvířat, životního prostředí nebo příštích generací. Pro dosažení udržitelného štěstí je nutné zajištění spolupráce bez nutnosti vzájemných sympatií: ''“Musíme se naučit dělat to, co je v nejlepším zájmu všech, nejen nás samotných.”'' <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Moreland
| jméno = Janice
| titul = Sustainable Happiness: How Happiness Studies Can Contribute to a More Sustainable Future
| periodikum = Social Science Research Network
| datum = 2012
| ročník = 49
| číslo = 4
| strany =
| url = https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2119614
}}</ref>. Jednou z nejdůležitějších hodnot pro dosažení tohoto štěstí je osobní rozvoj, který dále vyzdvihuje předávání nabitých dovedností a zkušeností, a integrita, kdy závazek nezůstane jen na papíře, ale promění se v akci <ref>{{Citace periodika
| příjmení = O´Brien
| jméno = Catherine
| titul = Sustainable Happiness and Well-Being: Future Directions for Positive Psychology
| periodikum = Canadian Psychology
| datum = 2008
| ročník = 49
| číslo = 4
| strany =
| url = https://www.scirp.org/journal/PaperInformation.aspx?PaperID=26252
}}</ref>.

Evropský průzkum veřejného mínění European Social Survey se ptal 50 000 jedinců na pocit štěstí a životní spokojenosti. Nejvíce s ním souvisely sociální vztahy, zdraví a pociťovaný smysl života. Výzkumníci však našli silný vztah i mezi mírou štěstí a ztotožnění se s výrokem “''Je důležité starat se o životní prostředí.”'' <ref>{{Citace periodika
| příjmení = *
| jméno = *
| titul = European Social Survey 2012
| periodikum = European Social Survey
| datum = 2012
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://www.europeansocialsurvey.org/data/round-index.html
}}</ref>''.'' K podobným výsledkům došly i světové průzkumy, např. [https://en.wikipedia.org/wiki/World_Values_Survey World Values Survey] – ukazuje se, že ti, kteří recyklují, vybírají si k dopravě kolo místo auta, kupují lokální sezónní produkty nebo se snaží zamezit vzniku odpadu jsou šťastnější..
 

== '''Možná vysvětlení vztahu udržitelnosti a štěstí''' ==
Existuje mnoho výzkumů týkající se udržitelného štěstí. Na základě nich vzniklo několik možných vysvětlení souvislosti udržitelnosti a štěstí. Tyto hypotézy se navzájem nevylučují, naopak jejich cílem je se doplňovat a vytvořit tak komplexní model udržitelného štěstí.
 

=== '''1. Šťastnější lidé se spíše zapojí do udržitelného chování.''' ===
Po vlně výzkumů zabývajících se příčinami vedoucími ke štěstí, přichází období výzkumů, které zkoumají efekty vyplývající ze štěstí. Tyto studie hovoří o vlivu štěstí na produktivitu v práci nebo i zdravotní stav jedince. Na stejném principu může fungovat i toto vysvětlení vztahu udržitelnosti a štěstí; pozitivní emoce a dobrá nálada mohou vést k větší ohleduplnosti k přírodě, životnímu prostředí a dalším generacím. Někteří výzkumníci se zabývali efektem štěstí na zacházení s odpady a plýtváním zdroji <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Corral Verdugo
| jméno = Victor
| titul = Happiness as Correlate of Sustainable Behavior: A Study of Pro-Ecological, Frugal, Equitable and Altruistic Actions That Promote Subjective Wellbeing
| periodikum = Human Ecology Review
| datum = 2011
| ročník = 18
| číslo = 2
| strany =
| url = https://www.humanecologyreview.org/pastissues/her182/corral-verdugo.pdf
}}</ref>, ale jinak je tato oblast nezmapována.
 

=== '''2. Udržitelné chování vzbuzuje v lidech štěstí.''' ===
Literatura poskytuje spoustu příkladů osob, které díky jednoduššímu životu a udržitelnému chování začali pociťovat větší životní spokojenost a smysl. To naznačuje, že by mohlo být štěstí způsobeno jiným životním stylem a chováním. Studie se na tento jev zaměřili již v 70. letech, kdy pozorovali jedince, kteří dobrovolně “zjednodušili” svůj život. To se projevovalo např. tím, že se snažili zredukovat množství věcí, které kupují, utrácet méně peněz nebo snížit svou ekologickou stopu <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Friedman
| jméno = Hershey
| titul = Dying of consumption? Voluntary simplicity as an antidote to hypermaterialism
| periodikum = Reframing Corporate Social Responsibility: Lessons from the Global Financial Crisis
| datum = 2010
| ročník = 1
| číslo =
| strany = 253–269
| url = https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1536006
}}</ref>. Jejich výpovědi pak ukazují, že díky tomuto životnímu stylu cítí své kompetence, autonomii, a i větší štěstí. Studie zabývající se obyvateli čínských měst zase propojila vztah redukce odpadu a šetření energií s životní spokojeností <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Xiao
| jméno = Jing
| příjmení2 = Li
| jméno2 = Haifeng
| titul = Sustainable Consumption and Life Satisfaction
| periodikum = Social Indicators Research
| datum = 2011
| ročník = 104
| číslo = 2
| strany = 323–329
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s11205-010-9746-9
}}</ref>.

Jedním z možných vysvětlení tohoto příčinného vztahu může být nově nabytý pocit sebevědomí a důvěry ve své schopnosti, který přichází spolu s úspěšným dodržováním udržitelných principů. Je však důležité, aby měli lidé určité znalosti a vědomosti ještě před tím než zkusí žít udržitelněji. Když je nemají, může to vést k neschopnosti dlouhodobě změnit chování, což vede k pocitům neschopnosti (a tím často i k negativním emocím a náladě) <ref>{{Citace periodika
| příjmení = De Young
| jméno = Reymond
| titul = Some Psychological Aspects of Reduced Consumption Behavior: The Role of Intrinsic Satisfaction and Competence Motivation
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 1996
| ročník = 28
| číslo = 3
| strany = 358–409
| url = https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0013916596283005
}}</ref>.

Dále se na problém můžeme podívat z hlediska evoluční psychologie. Ta tvrdí, že když se chováme takovým způsobem, který podporuje přežití našeho druhu, tak nás náš mozek odmění. Podporuje tak i udržitelné chování pomocí dopaminu a endorfinů <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Grinde
| jméno = Bjorn
| titul = Happiness in the Perspective of Evolutionary Psychology
| periodikum = Journal of Happiness Studies
| datum = 2002
| ročník = 3
| číslo = 4
| strany = 331–354
| url = https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0013916596283005
}}</ref>

=== '''3. Udržitelné chování zlepšuje místní prostředí a občanskou společnost, což zvyšuje míru štěstí.''' ===
Udržitelné chování má mnoho benefitů pro místní komunity; od šetření financí, po zlepšení kvality místního prostředí. Právě prostředí s více rostlinami a stromy má přímý vliv na míru štěstí a spokojenosti <ref>{{Citace periodika
| příjmení = White
| jméno = Matthew et al.
| titul = Would You Be Happier Living in a Greener Urban Area?
| periodikum = Psychological Science
| datum = 2013
| ročník = 24
| číslo = 6
| strany = 920–928
| url = https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0956797612464659
}}</ref>. Při šetření penězi jedinci často dojdou k uvědomění, že nepotřebují pracovat tolik času (a vydělávat tolik peněz). Díky tomu svůj čas mnohdy tráví s rodinou, přáteli a místní komunitou, což může silně ovlivnit pociťované štěstí <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Argyle
| jméno = Michael
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Causes and Correlates of happiness
| vydání = Well-being: The foundations of hedonic psychology
| vydavatel =
| místo =
| rok = 2003
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

Jedním z nejsilnějších prediktorů štěstí je kvalita sociálních vztahů. Zapojení se do proenvironmentálního chování je často provázeno spojením se s místní komunitou, organizacemi nebo environmentálním hnutím. Dochází tak ke kvantitativnímu i kvalitativnímu zlepšení vztahů a tím i zvýšení míry štěstí <ref>{{Citace monografie
| příjmení = The Happiness Research Institute
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Sustainable Happiness
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Copenhagen
| rok = 2015
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.

Dalším pozitivním následkem udržitelného životního stylu pro komunity je vybudování větší míry resilience. Tyto skupiny jsou pak více odolné vůči vnějším událostem jako jsou ekonomické krize nebo zvýšení cen nemovitostí; jsou totiž více soběstačné. Přičemž resilience souvisí s nižší mírou psychických nemocí a uspokojování potřeb jako je bezpečí, vztahovost nebo autonomie <ref>{{Citace periodika
| příjmení = O´Brien
| jméno = Catherine
| titul = Sustainable Happiness and Well-Being: Future Directions for Positive Psychology
| periodikum = Scientific Research
| datum = 2012
| ročník = 3
| číslo = 12A
| strany = 1196-1201
| url = https://file.scirp.org/pdf/PSYCH_2012123117003999.pdf
}}</ref>.

=== '''4. Štěstí a udržitelné chování jsou způsobeny nějakým jiným společným faktorem.''' ===
Vědecká literatura zabývající se udržitelností a štěstím navrhuje ještě dva další možné faktory, které by mohly mít vliv na udržitelné štěstí; altruismus a starost o životní prostředí. Když má jedinec starost o environmentální prostředí a začne ho chránit a pečovat o něj, tak je jasné, že se sníží jeho starost a zvýší míra spokojenosti <ref>{{Citace periodika
| příjmení = De Young
| jméno = Raymond
| titul = Some Psychological Aspects of Reduced Consumption Behavior: The Role of Intrinsic Satisfaction and Competence Motivation
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 1996
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0013916596283005
}}</ref>. U altruismu už spojitost nemusí být tak jasná.

Obecně altruismus v různých formách (dobročinnost, laskavost, štědrost…) vede k vyššímu individuálnímu štěstí a zdraví <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Weinstein
| jméno = Ryan
| titul = When helping helps: Autonomous motivation for prosocial behavior and its influence on well-being for the helper and recipient
| periodikum = Journal of Personality and Social Psychology
| datum = 2010
| ročník = 98
| číslo = 2
| strany = 222-244
| url = https://psycnet.apa.org/record/2010-00584-005
}}</ref>. Týká se to například lidí, kteří provozují pravidelnou dobrovolnickou činnost <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Eichholtz
| jméno = Piet
| titul = Doing Well by Doing Good? Green Office Buildings
| periodikum = American Economic Review
| datum = 2010
| ročník = 100
| číslo = 5
| strany = 2492-2509
| url = https://www.aeaweb.org/articles?id=10.1257/aer.100.5.2492
}}</ref>. Ti jsou pak i méně úzkostní, depresivní a pociťují větší životní smysl. Navíc však altruistické chování vede k '''proenvironmentálním postojům''' a následně i udržitelnému chování. Naopak anti-altruistické chování (např. plýtvání) se často pojí s antisociálním chováním (např. násilí, podvádění). V Mexiku se tato souvislost prokázala mezi anti-altruistickým chováním a plýtváním vody <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Corral-Verdugo et al.
| jméno = Victor
| titul = On the Relationship Between Antisocial and Anti-Environmental Behaviors: An Empirical Study
| periodikum = Population and Environment
| datum = 2003
| ročník = 24
| číslo = 3
| strany = 273–286
| url = https://link.springer.com/article/10.1023%2FA%3A1021251128081
}}</ref>.
 

== '''Vliv na veřejnou politiku''' ==
Předchozí informace mohou mít vliv na zavedení konkrétních kroků, které by mohly podpořit občanské udržitelnější chování a s tím spojené štěstí komunity i jedinců. Jedním z těchto kroků by mohlo být zdůraznění souvislosti udržitelnosti a štěstí ve vzdělávání nebo při motivaci občanů k udržitelnému chování. Dále je vhodné využít výše zmíněné informace k podpoře sociálních vztahů a pocitu sounáležitosti mezi místními občany. Zajímavým nápadem může být i využití proenvironmentálních programů k integraci nově přistěhovaných jedinců.

Mimoto může být dalším krokem osvěta ohledně nematerialistického a altruistického smýšlení a jejich vlivu na štěstí. Na mnoha základních, středních i vysokých školách v zahraničí jsou moduly týkající se štěstí, ekonomiky štěstí nebo životního smyslu. Udržitelné štěstí může být jedním z témat těchto kurzů, které povede k poznání studentů, co můžou udělat pro sebe, pro ostatní a tím i pro životní prostředí.
 

== '''Odkazy''' ==

=== Zdroje ===
<references />

=== '''Externí odkazy''' ===

* [https://docs.wixstatic.com/ugd/928487_786775b3635a4b9cb7a359459019b6c8.pdf The Happiness Research Institute - Sustainable Happiness]

=== Interní Odkazy ===

* [[Environmentální hodnotová orientace]]
* [[Environmentální postoje]]

Environmentální postoje

2019-03-04T20:21:59Z

Tereza Hacová: Přidala jsem do interních odkazů nově přidané stránky.

'''Environmentální postoje''' (nebo také pro-environmentální postoje, anglicky – environmental attitudes) jsou definovány zájmem a starostí o životní prostředí nebo problémy životního prostředí. Posuzují se dle toho, zda jedinec hodnotí přírodní prostředí a jeho důležitost kladně či záporně.

==='''Psychologická definice postojů'''===
Klasická psychologická literatura tvrdí, že [https://cs.wikipedia.org/wiki/Postoj postoje] sestávají ze 3 komponent:

- kognitivní složky (myšlenky o objektu, které většinou zahrnují hodnocení)

- afektivní složky (pocity k objektu)

- konativní složky (popudy k chování a jednání okolo objektu).

Postoje jsou často zaměňovány s [https://cs.wikipedia.org/wiki/Hodnoty hodnotami], domněnkami, názory, osobnostními normami a dispozicemi. I když jsou všechny tyto koncepty s postoji propojeny, můžeme mezi nimi najít důležité rozdíly ve významu. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Výrost
| jméno = Jozef
| příjmení2 = Slaměník
| jméno2 = Ivan
| titul = Sociální psychologie
| vydání = 2., přepracované a rozšířené vydání
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| rok = 2008
| počet stran = 416
| strany =
| isbn = 978-80-247-1428-8
}}</ref>

==='''Zkoumání environmentálních postojů'''===
Jedním z nejintuitivnějších důvodů, proč je důležité zkoumat environmentální postoje, je, že by mohly ovlivňovat chování jednotlivců. Jenže vztah mezi postoji a následným chováním je nejasný. Některé studie prokázaly silné propojení mezi postoji a proenvironmentálním chováním jiné však takovouto spojitost nenalezly <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The Oxford Handbook of Environmental and Conservation Psychology
| vydání =
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford, UK
| rok = 2012
| počet stran =
| strany =
| isbn = 9780199733026
}}</ref>

Jedním z možných vysvětlení pro tento rozpor ve vědeckých výsledcích může být využívání různých metod pro sběr údajů o chování jedinců. Existuje totiž silná souvislost mezi postoji a chováním, které popisují samotní respondenti, oproti chování, které je pozorováno výzkumníky. Dalším vysvětlením může být zkoumání specifických a obecných postojů a jejich vliv na specifické a obecné chování. Obecné postoje více působí na obecné chování, zatímco specifické postoje zase na jednotlivé specifické jednání.

Ale ukazuje se, že i některé specifické environmentální postoje, které predikují specifické chování, mohou předvídat i některé obecné vzorce chování. To proto, že při ovlivnění jednoho specifického druhu chování se k němu přiřadí nějaké podobné chování. Pro příklad: recyklování může být prvním krokem k dalšímu přiřazenému chování, jako kompostování a následně snahu šetrně nakládat s odpady.

Studium environmentálních postojů je také důležité pro určení míry podpory environmentálních zásahů od veřejnosti. Takové výzkumy jsou pak využity politiky, lesními úředníky, supervizory parků a veřejných budov nebo koordinátory recyklování.

Velkým problémem při měření postojů však může být zkreslení odpovědí respondenty, aby byli vnímáni výzkumníky jako sociálně žádoucnější. Vzhledem k tomu, že jedinci vidí pro environmentální postoje a chování jako sociálně žádoucí a většina měření probíhá na základě sebe-popisu, respondenti mohou poskytnout odpovědi, které jsou zkresleny na více pro-environmentální <ref name=":0" />

===Odkazy===

====Zdroje====
<references />

==== Interní odkazy ====

* [[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]
* [[Environmentální hodnotová orientace]]

Environmentální hodnotová orientace

2019-03-04T20:19:34Z

Tereza Hacová: Přidala jsem celou stránku.

'''Environmentální hodnotová orientace''' (anglicky – ''environmental value orientation)'' je systém hodnot týkajících se lokálního i globálního prostředí a environmentálních problémů. Hodnotová orientace ovlivňuje environmentální postoje a chování.

=== '''Psychologická definice hodnot''' ===
[https://cs.wikipedia.org/wiki/Hodnoty Hodnoty] jsou v klasické psychologické literatuře definovány jako: “požadované různě důležité cíle, které slouží jako řídící principy v životě člověka” <ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Schwartz
| jméno = Shalom
| titul = Universals in the Content and Structure of Values: Theoretical Advances and Empirical Tests in 20 Countries
| periodikum = Advances in Experimental Social Psychology
| datum = 1992
| ročník = 25
| číslo =
| strany = 1-65
| poznámka = str. 21
| url = http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.220.3674&rep=rep1&type=pdf
}}</ref>. Hodnoty jsou seřazeny dle priorit do systému hodnotové orientace. Té jedinec využije v situacích, kdy zažívá vnitřní konflikt hodnot.

Hodnoty je dobré zkoumat hned ze dvou důvodů. Zaprvé hrají signifikantní roli pro predikci [[Environmentální postoje|environmentální postojů]] a záměrů k proenvironmentálnímu chování <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Corraliza
| jméno = José
| příjmení2 = Berenguer
| jméno2 = Jamie
| titul = Environmental Values, Beliefs, and Actions: A Situational Approach
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 2000
| ročník = 32
| číslo = 6
| strany = 832–848
| url = https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/00139160021972829
}}</ref> a zadruhé je hodnot, které člověk může uznávat poměrně málo. Proto je díky nim jednodušší (a ekonomicky efektivnější) popsat a vysvětlit podobnosti a odlišnosti mezi jedinci, skupinami, národy a kulturami v rámci předjímání pro-environmentálního chování. <ref name=":1">{{Citace periodika
| příjmení = de Groot
| jméno = Judith
| příjmení2 = Steg
| jméno2 = Linda
| titul = Value Orientations to Explain Beliefs Related to Environmental Significant Behavior: How to Measure Egoistic, Altruistic, and Biospheric Value Orientations
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 2008
| ročník = 40
| číslo = 3
| strany = 330–354
| url = https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0013916506297831
}}</ref>
 

=== '''Hodnotové orientace v environmentální psychologii''' ===
V literatuře týkající se environmentální psychologie můžeme nalézt mnoho různých rozdělení hodnotových orientací, které mají sloužit jako prediktory k proenvironmentálnímu chování.

Jedním z prvních rozdělení hodnotových orientací byl [https://en.wikipedia.org/wiki/Theory_of_Basic_Human_Values#Schwartz_Value_Survey model dle Schwartze] (1992), který navrhl obecnou klasifikaci 56 hodnot. V rámci svého výzkumu požádal účastníky, aby ohodnotili každou z těchto hodnot na 9 stupňové škále podle toho, jestli tato hodnota v jejich životě zastává roli řídícího principu. Díky tomu pak rozpoznal základní dimenze hodnot. První dimenzí je podle Schwartze otevřenost ke změně (např. sebe řízení) versus konzervatismu (např. tradice), druhou sociální nebo sebe-přesahové hodnoty (např. benevolence) oproti těm, které se zaměřují na osobní zájmy (např. moc). Ukazuje se, že zaměření na druhé a otevřenost ke změně nejlépe predikují pro-environmentální chování. <ref name=":0" />

Jednou z dnešních významných klasifikací hodnot spojených s proenvironmentálním chováním je Sternovo rozdělení na tři různé typy orientace; egoistickou, sociálně-altruistickou a biosférickou hodnotovou orientaci. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Stern
| jméno = Paul
| titul = Toward a coherent theory of environmentally significant behavior
| periodikum = Journal of Social Issues
| datum = 2000
| ročník = 56
| číslo = 3
| strany = 407-424
| url = https://pdfs.semanticscholar.org/af18/c7127c241cafc187d1ad2521b0ba88a5ef32.pdf
}}</ref> Lidé s egoistickou orientací nejvíce zvažují náklady a přínosy spojené s pro-environmentálním chováním. Když vnímané přínosy přesáhnou náklady, tak budou tito jedinci více pro environmentálně zaměřeni, než když je tomu naopak. Oproti tomu lidé se sociálně-altruistickou orientací zakládají svá rozhodnutí na vnímaných nákladech a přínosech pro ostatní jedince. A nakonec biosférická orientace se rozhoduje díky analýze přínosů a nákladů pro ekosystém a biosféru jako celek. Ukazuje se, že k dlouhodobému proenvironmentálnímu chování vede jak sociálně-altruistická, tak biosférická hodnotová orientace. Oproti tomu egoistická orientace vede k celkově méně proenvironmentálnímu chování. <ref name=":1" />

V reálném světě však neexistuje člověk jen s čistě egoistickou, altruistickou nebo biosférickou orientací. Velmi často je spjata s vysokou mírou biosférické orientace i orientace sociálně-altruistická <ref name=":1" />, ale jednotlivé orientace mohou být různě propletené a může docházet k jejich přepínání na základě kontextu situace a času.
 

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references />

==== Interní odkazy ====

* [[Environmentální postoje]]
* [[Proměnné ovlivňující environmentální postoje]]

Proměnné ovlivňující environmentální postoje

2019-03-04T19:53:44Z

Tereza Hacová: Přidala jsem celou stránku.

Současné výzkumy poukazují na mnoho faktorů a snaží se jimi vysvětlit [[environmentální postoje]] jednotlivce. Mezi proměnné, které podle nich výrazně ovlivňují environmentální postoje se řadí sociodemografické faktory, hodnoty a přesvědčení jedinců a samotné osobnostní charakteristiky jedinců. <ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Beiser-McGrath
| jméno = Liam
| příjmení2 = Huber
| jméno2 = Robert
| titul = Assessing the relative importance of psychological and demographic factors for predicting climate and environmental attitudes
| periodikum = Climatic Change
| datum = 2018
| ročník = 149
| číslo = 3
| strany = 335–347
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s10584-018-2260-9
}}</ref>

=== '''Sociodemografické faktory''' ===
Sociodemografické faktory, jako věk, pohlaví, vzdělání, zaměstnání a finanční, stejně jako politická angažovanost a příslušnost, se ukazují jako důležité proměnné ovlivňující environmentální postoje. Mladší ženy s vyšším vzděláním a socioekonomickým statutem, které smýšlí levicově mají více pro-environmentální postoje.

'''Věk''' Většina výzkumů podporuje zjištění, že mladší jedinci jsou více znepokojeni otázkami životního prostředí než jedinci starší. Efekt stárnutí (neboli efekt věku) a s ním spojené snižování environmentálních obav však můžeme zaznamenat jen do generace dnešních mladých dospělých. U starších jedinců se mluví spíše o efektu éry, který vysvětluje změnu environmentálních postojů na základě různých politických a společenských historických ér, kterými tito jedinci prošli. <ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The Oxford Handbook of Environmental and Conservation Psychology
| vydání =
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford, UK
| rok = 2012
| počet stran =
| strany =
| isbn = 9780199733026
}}</ref>

'''Pohlaví''' Ženy, dle většiny studií, projevují více pro-environmentálních postojů než muži. Na druhou stranu se však ženy chovají méně proenvironmentálně a mají menší povědomí a znalosti o životním prostředí. Největší rozdíl v environmentálních postojích a obavách se mezi ženami a muži objevuje ohledně lokálních environmentálních problémů a situací, které ohrožují zdraví a bezpečí místní komunity. Menší rozdíl mezi nimi najdeme u celosvětových environmentálních problémů, kde však ženy stále ukazují více proenvironmentální postoje. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = McCright
| jméno = Aaron
| titul = The effects of gender on climate change knowledge and concern in the American public
| periodikum = Population and Environment
| datum = 2010
| ročník = 32
| číslo = 1
| strany = 66–87
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s11111-010-0113-1
}}</ref>

'''Místo bydliště''' Existují rozdíly mezi obyvateli měst a vesnic. Farmáři a jiní venkovští rezidenti často pracují přímo s přírodními zdroji a kvůli tomu se u nich ukazuje větší tendence uvažovat antropocentricky (příroda by dle nich měla být zachována jako zdroj pro další využití). Naopak obyvatelé měst se přiklánějí k více ekocentrické orientaci (příroda by měla být zachována pro sebe samotnou). Velký vliv na environmentální postoje má i frekvence, délka a intenzita kontaktu s přírodou. Záleží také na lokální specificích prostředí, např. vyšší venkovní teploty zvyšují přijímání pravdivosti globálního oteplování nebo bydliště poblíž skládky má přímý vliv na míru environmentálních obav.

Zajímavým příkladem vlivu místa a času na environmentální postoje je černobylská havárie. Místní obyvatelé se po této události stali méně nakloněni nukleární energii a zažívali větší environmentální obavy. S průběhem času se však začínali tyto postoje různit až se postupně vrátili na úroveň, která u černobylských rezidentů panovala před nehodou. <ref name=":1" />

'''Politická ideologie''' V posledních dvou dekádách začaly být ekologické problémy součástí hlavních politických zpráv v zemích jako USA, Velká Británie, Kanada nebo např. Austrálie. Spolu s tím se začal rozvíjet vliv politické ideologie a angažovanosti na environmentální postoje jedinců. Ukazuje se, že levicově smýšlející jedinci mají více environmentálních obav a pro-environmentálních postojů. V postkomunistických zemích Evropy se však tato spojitost neukazuje (ať už kvůli relativní nevýznamnosti ekologických problémů v politice nebo odlišnosti v rozlišení levice-pravice). V dalších zemích není tento faktor tolik prozkoumán a předpokládá se, že bude jedním z hlavních témat výzkumů příštích let. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = McCright
| jméno = Aaron
| příjmení2 = Dunlap
| jméno2 = Riley
| příjmení3 = Marquart-Pyatt
| jméno3 = Sandra
| titul = Political ideology and views about climate change in the European Union
| periodikum = Environmental Politics
| datum = 2016
| ročník = 25
| číslo = 2
| strany = 338–358
| url = https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09644016.2015.1090371
}}</ref> To proto, že politická příslušnost má dle metastudie od Hornseyho a spolupracovníků <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hornsey
| jméno = Matthew
| spoluautoři = et al.
| titul = Meta-analyses of the determinants and outcomes of belief in climate change
| periodikum = Nature Climate Change
| datum = 2016
| ročník = 6
| číslo = 6
| strany = 622–626
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate2943.pdf?origin=ppub
}}</ref> větší vliv na environmentální postoje oproti ostatním sociodemografickým faktorům. <ref name=":0" />

'''Mezinárodní odlišnosti''' Environmentální postoje jsou velkou mírou ovlivněny i národní příslušností jedince. Záleží na různých charakteristikách daného národu jako např. na národním bohatství, míře [https://cs.wikipedia.org/wiki/Postmaterialismus postmaterialismu] , místním vzdělávacím systému a lokálních environmentálních problémech. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Pisano
| jméno = Ignacio
| příjmení2 = Lubell
| jméno2 = Mark
| titul = Environmental Behavior in Cross-National Perspective: A Multilevel Analysis of 30 Countries
| periodikum = Environment and Behavior
| datum = 2017
| ročník = 49
| číslo = 1
| strany = 31–58
| url = https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0013916515600494
}}</ref> Jednotlivé proměnné ovlivňující postoje mají různý vliv v různých zemích světa, např. porozumění role člověka jako příčiny klimatických změn je důležitější pro obyvatele Evropy a Latinské Ameriky, oproti Africe a Asii, kde se environmentální postoje mění více na základě vnímání lokálních změn teplot a počasí. <ref name=":2">{{Citace periodika
| příjmení = Lee
| jméno = Tien
| spoluautoři = et al.
| titul = Predictors of public climate change awareness and risk perception around the world
| periodikum = Nature Climate Change
| datum = 2015
| ročník = 5
| číslo = 11
| strany = 1014–1020
| url = https://www.nature.com/articles/nclimate2728
}}</ref>
 

=== '''Hodnoty a přesvědčení''' ===
K pochopení postojů nám může pomoci i zaměření se na environmentální hodnotovou orientaci a přesvědčení jedinců. U hodnot k proenvironmentálním postojům přispívá zaměření se na potřeby ostatních místo svých, tedy sociálně-altruistická orientace, a na ekosystém jako celek neboli biosférická orientace. Často se u jedinců objevují konspirační přesvědčení, která jsou spojena se skepticismem vůči klimatickým změnám a jiným environmentálním problémům. <ref name=":0" /> Výzkumy ukazují, že největší prediktor takových přesvědčení je nízký stupeň dosaženého vzdělání. <ref name=":2" /> Proto je žádoucí [[Environmentální vzdělání|environmentálně vzdělávat]] veřejnost, a to v jakémkoliv věku.
 

=== '''Osobnostní charakteristiky''' ===
Jedním z nejvíce spojovaných rysů osobnosti s proenvironmentálními postoji a chováním je otevřenost ke zkušenostem, která se pojí se zvídavostí a preferencí nových podnětů. Tendence chovat se svědomitě, být sebe-disciplinovaný a mířit k úspěchům charakterizuje jedince, kteří mají větší obavy z environmentálních problémů. Proto jednají pro-environmentálně, cítí to jako svoji občanskou povinnost. Výzkumy také poukazují na souvislost mezi empatií a altruistickým naladěním a environmentálními postoji a chováním. Spojitost byla nalezena i s nižší mírou emoční stability s možným vysvětlením, že jsou tito jedinci znepokojeni mnoha aspekty života, včetně environmentálních problémů.

Prototypem environmentálně vědomého jedince a jeho charakteristik je tzv. proaktivní osobnost. Ta se vyznačuje vysokou mírou extraverze, otevřenosti vůči novému a svědomitostí. Tyto jedince bychom mohli popsat jako ty, kteří nejsou svazováni působením okolí a mají vliv na environmentální změny. Proaktivní osobnosti často vyhledávají příležitosti, projevují iniciativu a jsou vytrvalí při dosahování smysluplných změn. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Pavalache-Ilie
| jméno = Mariela
| příjmení2 = Cazan
| jméno2 = Ana-Maria
| titul = Personality correlates of pro-environmental attitudes
| periodikum = International Journal of Environmental Health Research
| datum = 2018
| ročník = 28
| číslo = 1
| strany = 71–78
| url = https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09603123.2018.1429576
}}</ref> Environmentální postoje tedy mohou být podpořeny programy zaměřenými na podporu těchto osobnostních rysů a charakteristik.
 

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references />

==== Související stránky ====

* [[Environmentální postoje]]

Environmentální postoje

2019-03-04T19:24:27Z

Tereza Hacová: Dodala jsem do článku seznam zdrojů.

'''Environmentální postoje''' (nebo také pro-environmentální postoje, anglicky – environmental attitudes) jsou definovány zájmem a starostí o životní prostředí nebo problémy životního prostředí. Posuzují se dle toho, zda jedinec hodnotí přírodní prostředí a jeho důležitost kladně či záporně.

=== '''Psychologická definice postojů''' ===
Klasická psychologická literatura tvrdí, že [https://cs.wikipedia.org/wiki/Postoj postoje] sestávají ze 3 komponent:

- kognitivní složky (myšlenky o objektu, které většinou zahrnují hodnocení)

- afektivní složky (pocity k objektu)

- konativní složky (popudy k chování a jednání okolo objektu).

Postoje jsou často zaměňovány s [https://cs.wikipedia.org/wiki/Hodnoty hodnotami], domněnkami, názory, osobnostními normami a dispozicemi. I když jsou všechny tyto koncepty s postoji propojeny, můžeme mezi nimi najít důležité rozdíly ve významu. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Výrost
| jméno = Jozef
| příjmení2 = Slaměník
| jméno2 = Ivan
| titul = Sociální psychologie
| vydání = 2., přepracované a rozšířené vydání
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| rok = 2008
| počet stran = 416
| strany =
| isbn = 978-80-247-1428-8
}}</ref>

=== '''Zkoumání environmentálních postojů''' ===
Jedním z nejintuitivnějších důvodů, proč je důležité zkoumat environmentální postoje, je, že by mohly ovlivňovat chování jednotlivců. Jenže vztah mezi postoji a následným chováním je nejasný. Některé studie prokázaly silné propojení mezi postoji a proenvironmentálním chováním jiné však takovouto spojitost nenalezly <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The Oxford Handbook of Environmental and Conservation Psychology
| vydání =
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford, UK
| rok = 2012
| počet stran =
| strany =
| isbn = 9780199733026
}}</ref>

Jedním z možných vysvětlení pro tento rozpor ve vědeckých výsledcích může být využívání různých metod pro sběr údajů o chování jedinců. Existuje totiž silná souvislost mezi postoji a chováním, které popisují samotní respondenti, oproti chování, které je pozorováno výzkumníky. Dalším vysvětlením může být zkoumání specifických a obecných postojů a jejich vliv na specifické a obecné chování. Obecné postoje více působí na obecné chování, zatímco specifické postoje zase na jednotlivé specifické jednání.

Ale ukazuje se, že i některé specifické environmentální postoje, které predikují specifické chování, mohou předvídat i některé obecné vzorce chování. To proto, že při ovlivnění jednoho specifického druhu chování se k němu přiřadí nějaké podobné chování. Pro příklad: recyklování může být prvním krokem k dalšímu přiřazenému chování, jako kompostování a následně snahu šetrně nakládat s odpady.

Studium environmentálních postojů je také důležité pro určení míry podpory environmentálních zásahů od veřejnosti. Takové výzkumy jsou pak využity politiky, lesními úředníky, supervizory parků a veřejných budov nebo koordinátory recyklování.

Velkým problémem při měření postojů však může být zkreslení odpovědí respondenty, aby byli vnímáni výzkumníky jako sociálně žádoucnější. Vzhledem k tomu, že jedinci vidí pro environmentální postoje a chování jako sociálně žádoucí a většina měření probíhá na základě sebe-popisu, respondenti mohou poskytnout odpovědi, které jsou zkresleny na více pro-environmentální <ref name=":0" />

=== Odkazy ===

==== Zdroje ====
<references />

Environmentální postoje

2019-03-04T19:21:07Z

Tereza Hacová: Přidala jsem stránku Environmentální postoje.

'''Environmentální postoje''' (nebo také pro-environmentální postoje, anglicky – environmental attitudes) jsou definovány zájmem a starostí o životní prostředí nebo problémy životního prostředí. Posuzují se dle toho, zda jedinec hodnotí přírodní prostředí a jeho důležitost kladně či záporně.

=== '''Psychologická definice postojů''' ===
Klasická psychologická literatura tvrdí, že [https://cs.wikipedia.org/wiki/Postoj postoje] sestávají ze 3 komponent:

- kognitivní složky (myšlenky o objektu, které většinou zahrnují hodnocení)

- afektivní složky (pocity k objektu)

- konativní složky (popudy k chování a jednání okolo objektu).

Postoje jsou často zaměňovány s [https://cs.wikipedia.org/wiki/Hodnoty hodnotami], domněnkami, názory, osobnostními normami a dispozicemi. I když jsou všechny tyto koncepty s postoji propojeny, můžeme mezi nimi najít důležité rozdíly ve významu. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Výrost
| jméno = Jozef
| příjmení2 = Slaměník
| jméno2 = Ivan
| titul = Sociální psychologie
| vydání = 2., přepracované a rozšířené vydání
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| rok = 2008
| počet stran = 416
| strany =
| isbn = 978-80-247-1428-8
}}</ref>

=== '''Zkoumání environmentálních postojů''' ===
Jedním z nejintuitivnějších důvodů, proč je důležité zkoumat environmentální postoje, je, že by mohly ovlivňovat chování jednotlivců. Jenže vztah mezi postoji a následným chováním je nejasný. Některé studie prokázaly silné propojení mezi postoji a proenvironmentálním chováním jiné však takovouto spojitost nenalezly <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Clayton
| jméno = Susan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = The Oxford Handbook of Environmental and Conservation Psychology
| vydání =
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford, UK
| rok = 2012
| počet stran =
| strany =
| isbn = 9780199733026
}}</ref>

Jedním z možných vysvětlení pro tento rozpor ve vědeckých výsledcích může být využívání různých metod pro sběr údajů o chování jedinců. Existuje totiž silná souvislost mezi postoji a chováním, které popisují samotní respondenti, oproti chování, které je pozorováno výzkumníky. Dalším vysvětlením může být zkoumání specifických a obecných postojů a jejich vliv na specifické a obecné chování. Obecné postoje více působí na obecné chování, zatímco specifické postoje zase na jednotlivé specifické jednání.

Ale ukazuje se, že i některé specifické environmentální postoje, které predikují specifické chování, mohou předvídat i některé obecné vzorce chování. To proto, že při ovlivnění jednoho specifického druhu chování se k němu přiřadí nějaké podobné chování. Pro příklad: recyklování může být prvním krokem k dalšímu přiřazenému chování, jako kompostování a následně snahu šetrně nakládat s odpady.

Studium environmentálních postojů je také důležité pro určení míry podpory environmentálních zásahů od veřejnosti. Takové výzkumy jsou pak využity politiky, lesními úředníky, supervizory parků a veřejných budov nebo koordinátory recyklování.

Velkým problémem při měření postojů však může být zkreslení odpovědí respondenty, aby byli vnímáni výzkumníky jako sociálně žádoucnější. Vzhledem k tomu, že jedinci vidí pro environmentální postoje a chování jako sociálně žádoucí a většina měření probíhá na základě sebe-popisu, respondenti mohou poskytnout odpovědi, které jsou zkresleny na více pro-environmentální <ref name=":0" />