Vliv hospodaření na půdu

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Nadměrná kyselost půd znemožňuje jejich zemědělské využití. Jednou z příčin zvyšování kyselosti mohou být kyselé deště, jedná se tedy o problém globálního charakteru, který je navíc závislý na stavu ostatních aspektů životního prostředí.

Obsah škodlivých látek nejen podmiňuje výskyt organismů přímo v půdě, ale ovlivňuje i kvalitu vody a výskyt organizmů v ní. Škodliviny jsou totiž povrchovou vodu splachovány do vodních toků, a například zvýšený obsah hliníku snižuje funkci rybích žáber, což potom vede k úhynům.

K ohrožení půdy může docházet také erozí, nejčastěji vodní a větrnou, která odnáší prachové částice. Erozní činnost bývá zvýšena například i vlivem člověka – kácení lesů mění biologické složení organismů v půdě, mění se intenzita slunečního záření, je zvýšený přístup větru a povrchová voda není absorbována. Půda přestává být soudržná, může docházet i k sesuvům.

Organismy vázané na určitý biotop jsou přemístěny, což může vést k jejich zániku. Struktura půdy a povrchový ráz krajiny dostál změn díky povrchové těžbě. Využití nerostných surovin pod zemským povrchem i povrchová stavební činnost vede ke znehodnocení často i velmi kvalitních půd.

Omezit negativní působení na půdy lze mnoha způsoby. Například komplexní ochranou životního prostředí (zvláště snížení negativního vlivu kyselých dešťů), uváženějšími zásahy do krajiny,...

Teprve od doby, kdy začal člověk pěstovat kulturní rostliny a domestikoval domácí zvířata, vzniká půda v té formě, jak ji chápeme nyní, tedy především jako prostředek pro obstarávání potravy. Zemědělská – tedy obdělávaná půda – je z velké části umělý systém, který před započetím zemědělství v přírodě neexistoval. Člověk musí do tohoto polopřirozeného substrátu vkládat značné množství energie a látek, aby ho udržel stabilní a dlouhodobě produktivní. Množství půdy na Zemi je dáno plochou pevniny. Z celkové plochy povrchu Země (asi 510 mil. km2) připadá něco přes 45 mil. km2 na zemědělskou půdu, z čehož jen asi 15 mil. km2 je intenzívně zemědělsky obhospodařováno. Zbytek, přibližně 2/3, tvoří pastviny, louky či nepravidelně obhospodařované půdy.

Eroze[editovat | editovat zdroj]

Oráním, okopáváním, hnojením, odvodňováním nebo naopak zavlažováním a dalšími činnostmi pozměnil člověk nejen přirozenou strukturu půdy, ale ovlivnil významně i její fyzikální vlastnosti, chemismus a oživení. Stálá snaha zvyšovat úrodu mnohdy za každou cenu nevedla vždy ke zlepšení podmínek pro pěstování, ale často k jejich zhoršení nebo dokonce k degradaci půdního horizontu a ztrátě humusu. Rozsáhlé oblasti zemědělské půdy ohrožuje eroze. Nadměrná pastva, rozrušování půdy kopyty dobytka, pěstování nevhodných plodin, nedostatek statkových i průmyslových hnojiv v suchých oblastech způsobují nejen erozi, ale též vysoušení povrchové vrstvy půdy. Z půdního horizontu je odnášen nejen základní stavební materiál – půdní částečky matečné horniny, ale i humusová složka. Půda se v některých polopouštních a stepních oblastech světa postupně přeměňuje v poušť.

Zasolení půdy[editovat | editovat zdroj]

Voda, která je používána k zavlažování, je vždy slabým roztokem mnoha solí. Při nadměrném zavlažování v teplých oblastech, kde se značná část zavlažovací vody odpaří, dochází postupně ke zvýšení jejich koncentrace a k hromadění v půdě. V pouštních a polopouštních oblastech je tak častým následkem přemíry zavlažování postupné zasolení půdy. Mnoho kulturních plodin v půdách s jinými chemickými vlastnostmi neroste nebo výrazně snižuje výnosy.

Chemické kontaminace půdy[editovat | editovat zdroj]

Nadměrné hnojení strojenými hnojivy, užívání pesticidů, průnik některých anorganických nebo organických toxických látek mnohdy významně ovlivňují pohyb živin, mění chemické reakce a snižují životaschopnost organismů v půdě. Nebezpečí plynoucí z chemické kontaminace půdy je dvojího druhu. Jednak se týká hromadění škodlivin v rostlinách, které se buď přímo nebo přes zkrmování domácími zvířaty dostanou nakonec do lidského organismu, na druhé straně hrozí otrava půdní fauny a flóry, která má v půdě nezastupitelnou roli při rozkladu organické hmoty, kypření a koloběhu živin. Chemismus půdy také významně ovlivňují tzv. kyselé srážky.

Zhutňování půdy[editovat | editovat zdroj]

Působením těžkých mechanismů je půda zhutňována, dochází ke změně struktury a propustnosti půdy. Ztrácí se „pružná“ a nasákavá humusová složka. Pro nedostatek humusu a stlačení půdních prostorů mají tyto půdy velmi slabé schopnosti zadržovat půdní vodu. Původní drobtovitá struktura se rozpadá, půda tvoří větší množství jemných částic, které jsou vodou a větrem snadněji erodovány.

Degradace půd[editovat | editovat zdroj]

Velké plochy zemědělské nebo panenské půdy jsou nenávratně zabírány pro výstavbu lidských sídel, průmyslových podniků, komunikace a při otevírání velkoplošných povrchových dolů a lomů. Jde vlastně o konzumaci krajiny člověkem.

Změna kvality půdy a její ztráty mají velký vliv na přírodu i společnost. Člověk vždy získával zemědělskou půdu na úkor přirozených ekosystémů tím, že si přizpůsoboval původní stepi, listnaté a smíšené lesy mírného pásma, později i polopouště a dnes dokonce tropické deštné lesy. Nejdrastičtějšími změnami prochází v současné době oblast tropických deštných lesů. Až do r. 1950 tvořily porosty deštných lesů asi 30 % povrchu pevniny. V polovině 90. let se rozkládají tyto lesy již jen na 6–7 %, což je přibližně 7,5 mil. km2. Uvážíme-li, že ročně ubývá 160–200 tis. km2, za 40–50 let mohou tropické deštné lesy zmizet z povrchu Země.

Špatné zacházení s půdou, obhospodařování a kontaminace může mít pro člověka dalekosáhlé následky – především snížení úrodnosti, tj. zemědělské produkce. V mnoha oblastech světa je následkem degradace půdy hlad a další sociální problémy. Snižování produkce nutí člověka také k aplikaci vyšších dávek hnojiv, pesticidů a zavlažovací vody. To může druhotně vést ke kontaminaci potravin a ke znečištění dalších složek prostředí, hornin, vody a ovzduší.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Braniš, M.: Globální problémy životního prostředí. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Ochrana půdy

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]