Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Editace může být zrušena. Prosím, zkontrolujte porovnání níže, abyste se ujistili, že to chcete provést, a poté pro dokončení zrušení editace níže zobrazené změny zveřejněte.
| Aktuální verze | Váš text | ||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Zatímco etika mezilidských vztahů měla čas rozvíjet se po dlouhá tisíciletí, morálka vztahu k přírodě jako sociálně sdílený postoj je teprve v počátcích. Počátky vědy, která si říká ekologická či environmentální etika, můžeme sledovat v rostoucí řadě vědeckých monografií nebo ve speciálním časopise Environmental Ethics. Ukazuje se, jak složité je vyjádření „mít rád přírodu“, protože definice zdánlivě jednoduchých pojmů jako je „příroda“, „vztah k přírodě“ apod. je složitá. | Zatímco etika mezilidských vztahů měla čas rozvíjet se po dlouhá tisíciletí, morálka vztahu k přírodě jako sociálně sdílený postoj je teprve v počátcích. Počátky vědy, která si říká ekologická či environmentální etika, můžeme sledovat v rostoucí řadě vědeckých monografií nebo ve speciálním časopise Environmental Ethics. Ukazuje se, jak složité je vyjádření „mít rád přírodu“, protože definice zdánlivě jednoduchých pojmů jako je „příroda“, „vztah k přírodě“ apod. je složitá. | ||
Ekologická etika (angl. ecological ethics), resp. environmentální etika (angl. environmental ethics) je definována například jako „gentlemanství k přírodě“ (Mahen, 1947)<ref>MAHEN J. Rybářská knížka. 1. vyd. Praha : Družstevní práce, 1947. ISBN neuvedeno.</ref> nebo jako „soubor zásad a pravidel, která člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování se vším mimolidským světem“ (Kohák, 2000)<ref | Ekologická etika (angl. ecological ethics), resp. environmentální etika (angl. environmental ethics) je definována například jako „gentlemanství k přírodě“ (Mahen, 1947)<ref>MAHEN J. Rybářská knížka. 1. vyd. Praha : Družstevní práce, 1947. ISBN neuvedeno.</ref> nebo jako „soubor zásad a pravidel, která člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování se vším mimolidským světem“ (Kohák, 2000)<ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>. | ||
Někteří autoři mezi oběma pojmy nerozlišují, považují je za synonyma a jako synonyma je používají, jiní mezi nimi diferencují, například E. Kohák považuje pojem ekologická etika za vhodnější než etika environmentální, protože životní prostředí může být chápáno jako prostředí především neživé přírody (Kohák, 2000)<ref | Někteří autoři mezi oběma pojmy nerozlišují, považují je za synonyma a jako synonyma je používají, jiní mezi nimi diferencují, například E. Kohák považuje pojem ekologická etika za vhodnější než etika environmentální, protože životní prostředí může být chápáno jako prostředí především neživé přírody (Kohák, 2000)<ref>KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>. Environmentální etika operuje s třemi hlavními postoji člověka k přírodě: antropocentrismem, biocentrismem a ekocentrismem. Antropocentrismus („člověk pán tvorstva“) je spojován s křesťanstvím a „dobýváním přírody“ (např. Lokvenc, 1960)<ref>LOKVENC, T. Krkonošské hřebeny : Jak člověk dobýval přírodu. 1. vyd. Hradec Králové : nakl. neuveden, 1960. 167s. ISBN neuvedeno.</ref>; je chápán (až na výjimky) negativně. Biocentrismus („soucit s každým živým tvorem“) je spojován s filosofií A. Schweitzera (Petrickij, 1990<ref>PETRICKIJ, W. Světlo v pralese: život a dílo Alberta Schweitzera. 1. vyd. Praha: Albatros, 1990. 271s. ISBN neuvedeno.</ref>, Schweitzer, 1989<ref>SCHWEITZER, A. Zastánce kritického myšlení a úcty k životu. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1989. 308s. Pozn.: Filosofování slavného lékaře, teologa a hudebníka . ISBN neuvedeno.</ref>) a je přijímám pozitivně i s despektem. Ekocentrismus („snaha o zachování ekosystémové a druhové diverzity“) je považován za vrchol environmentální etiky, jeho zakladatelem je A. Leopold (1999)<ref>LEOPOLD, A. Obrázky z chatrče. 1. vyd. Prešov : Tulčík, Abies. 1999. 269 s. ISBN: 80-88699-13-4.</ref>. Na základě zvnitřnělých postojů vznikají mezi odborníky disproporce a nesourodost. Modelovým příkladem je případ ledního medvídka Knuta, který se narodil v Berlínské ZOO v březnu 2007 a o kterého matka krátce po porodu přestala pečovat. Část odborné veřejnosti (ekocentrici) zastávala názor, aby člověk nezasahoval do přirozeného běhu věcí (= medvídek by zemřel), protože mládě vychované člověk nikdy nebude dostatečně socializováno, nebude se pravděpodobně moci rozmnožovat, může se stát nebezpečným pro ošetřovatele apod. Druhá skupina odborné veřejnosti (biocentrici) litovali osiřelé mládě a byli ochotni mu pomoci navzdory všem překážkám. Veřejnost označila ekocentriky za „ekofašisty“. Medvídek Knut byl vypiplán a stal se miláčkem návštěvníků berlínské ZOO (série článků v MF Dnes březen 2007).<ref>Náhlá smrt ošetřovatele Thomas Dörfleina v záři 2008 nesouvisela s péčí o medvěda.</ref> | ||
==Literatura a poznámky== | ==Literatura a poznámky== | ||
<references/> | <references/> | ||
[[Kategorie:Propojení morální a environmentální výchovy]] | [[Kategorie:Propojení morální a environmentální výchovy]] | ||
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | ||