Vuvuzela a životní prostředí

Z Enviwiki
Verze z 12. 5. 2020, 05:28, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „náhled|Vuvuzely '''Vuvuzela''' známá také pod názvem lepatata (v jazyce Tswana) je p…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vuvuzely

Vuvuzela známá také pod názvem lepatata (v jazyce Tswana) je plastový roh nebo trubka asi 65 cm dlouhá. Pomocí vuvuzely lze produkovat hlasitý monotónní zvuk. Existuje několik typů vuvuzel, které se odlišují především intenzitou a frekvencí zvuku, který vydávají. Tradiční vuvuzela byl roh, který se používal k přivolání vzdálených vesničanů k účasti na komunitním setkání. Nejvíce se proslavila na fotbalovém mistrovství v Jižní Africe, kde se stala symbolem tohoto mistrovství. Její použití zvláště ze zdravotního hlediska se stalo záhy předmětem diskuzí po celém světě. Hladiny akustického tlaku, kterých vuvuzela dosahuje na malou vzdálenost, můžou vést k trvalému poškození sluchového aparátu. Tyto hladiny akustického tlaku na 1 m dosahují 120 dB což je práh bolestivosti u člověka. Pro představu akustický tlak okolo 140 dB se vytváří při startování tryskového letadla.[1]

Vliv na zdraví člověka

Podle studie, kterou v roce 2010 provedl Dr. Ruth McNerney a jeho kolegové z London School of Hygiene and Tropical Medicine došli k závěru, že lze snáze šířit nemoci prostřednictvím vuvuzely. McNerney našel drobné kapičky v dolní části vuvuzely, které mohou přenášet chřipku a další choroboplodné zárodky. Tyto drobné kapičky jsou dostatečně malé a vydrží poletovat ve vzduchu i několik hodin a poté vstoupit do dýchacích cest člověka a infikovat ho. Díky vuvuzelám je měřítko i rozptyl potencionálně nakažených mnohem větší.

Dalším ohrožením vyplývající z používání vuvuzel je ztráta sluchu. Profesor James Hall, dr. Dirk Koekemoer, a jeho kolegové z University of Pretoria zjistili, že vuvuzela může mít negativní vliv na ušní bubínek. Studie zjistila, že by člověk neměl být vystaven více než 15 minut denně intenzitě akustického tlaku o velikosti 100 dB. Kdežto některé vuvuzely tento tlak přesahují. Po vydání studie se výrobce snažil intenzitu snížit pomocí výrobních postupů, které by omezily intenzitu a doporučily používat špunty do uší. Po zkušenostech, které provázely celé MS ve fotbale v Jižní Africe, byla snaha o zakázání používání těchto vuvuzel.[1] Podle psychologa Jeronýma Klimeše tohle troubení je normální aktivační mechanismus, který vyvolává adrenalin. Když se třeba ve válce šlo do boje, tak se pro změnu bubnovalo, aby se zahnal strach a úzkost. Jedná se o jihoafrický folklor a připomíná, že fotbalisté si vlastně nemají na co stěžovat. Vždyť jsou to moderní gladiátoři či, chcete-li, hodně dobře placení otroci. Jsou na hřišti od toho, aby kopali a drželi hubu. I když na tribunách třeba stádo volů troubí jako na lesy.[2] Soubor:Vuvuzela single note.ogg

Pohled na vuvuzelu

Vuvuzela rozdělila fotbalový národ (a ne jenom ten fotbalový) na dva tábory. Jeden názor je, že se jedná o skvělou věc, která dotváří jedinečnost sportovních momentů a projevuje se tím podpora svému oblíbenému týmu. Druhý tábor se na ni dívá skepticky. Nelíbí se jím hlasité zvuky, které vuvuzela vydává. Zvláště to bylo vidět na Africkém šampionátu. Zatímco Afričané na vuvuzelu nedali dopustit, zbytek fanoušků si na ní stěžovalo. Táhlý a pronikavý zvuk mění stadion v bzučící úl. Randál afrických trubek si mohou díky ruchovým mikrofonům spolehlivě vychutnat i televizní diváci všude po světě. Nejsilněji vuvuzely zní při utkáních domácí Jihoafrické republiky. Rozpory vznikají i mezi samotnými hráči. Brankář pořádajícího státu si stěžoval, že pořádně neslyšel podporu svých fanoušků a doufá, že při dalším zápase bude mnohem více hluku. Naopak kapitán francouzského výběru si stěžoval, že nemůže kvůli vuvuzelám v noci spát a na to, že neslyší své spoluhráče na hřišti. Stěžují si i televize, které přenášejí přímé přenosy zápasů i s těmito doprovázejícími zvuky, které nelze odstranit. Argumentem Afrického kontinentu na nepříjemný zvuk je, že Japonci mají karate, Brazilci sambu a my máme vuvuzelu.[3]

Opatření

Vypadá to, že se sportovní fanoušci opět vrátí k tradičnímu pokřikování místo vyluzování dunivých zvuků z vuvuzel. Lékaři by tento krok jistě uvítali, protože podle nich pomáhají šířit choroby jako chřipka, nachlazení či tuberkulóza. Fouknutí do vuvuzely přirovnávají k silnému kýchnutí, při němž nepoužijeme kapesník. Podle výzkumu odborného časopisu PLoS One se při vyluzování zvuku vuvuzelou do vzduchu dostane kolem 658 tisíc bakterií na litr vzduchu, které jsou vystřeleny rychlostí čtyř milionů infekčních kapének za sekundu. Oproti tomu při výkřiku „gól“ se do vzduchu dostane pouze 3 700 bakterií na litr vzduchu o rychlosti 7 tisíc kapének za vteřinu. „Je jasné, že pokud se vuvuzely používají na stadionu, mohou pořadatelé počítat se zvýšeným infekčním prostředím a větším množstvím bakterií ve vzduchu,“ vysvětluje na serveru BBC vedoucí projektu Ruth McNerneyová z londýnské School of Hygiene and Tropical Medicine. McNerneyová se vyjádřila tak, že není potřeba něco zakazovat, ale stejně jako kýchání či chování při rýmě má svá pravidla, i použití vuvuzel by taková pravidla měla mít. Mělo by být jasné, jak tuto věc používat v blízkosti jiných lidí.[4]

Zákaz vuvuzel, které se proslavily na fotbalovém šampionátu v Africe, začali vstupovat v platnost při různých sportovních akcích. Vuvuzely nechtějí fotbalové kluby v Česku ani v zahraničí, zakázal je tenisový Wimbledon a není na ně zvědavé dokonce ani ragby v jejich domovině v Jižní Africe. Hlavní dvě příčiny jsou nesnesitelný zvuk a šíření nebezpečných chorob.[5]

Fanoušek s vuvuzelou

Vuvuzela jako byznys

Skutečnost je taková, že vuvuzely v Jižní Africe na fotbale nemají žádnou tradici a nikdy žádnou neměli. Pokud tedy nepočítáme tradici někdy od konce devadesátých let, kdy se začaly v relativně omezeném množství prodávat na fotbalových stadionech v Jižní Africe. Tehdy ale byly součástí mnohem většího množství zvuků, které jste na tamních stadionech mohli slyšet. Vynálezcem plastové vuvuzely je Neil van Schalkwyk. Ten jednou při fotbale zahlédl fanouška s plechovou, doma vyrobenou trubkou, vydávající ohlušující zvuk a řekl, si, že něco podobného musí být možné vyrobit i z plastu. Byl zaměstnaný ve továrně, kde s tímto materiálem pracovali. Po nějakém čase se mu podařilo trubku vyrobit. Ale jelikož trubku, jako takovou si patentovat nemohl, nazval ji vuvuzela a nechal si jí patentovat. V roce 2001 pak začal vuvuzely masově vyrábět. Nejprve pro týmy jihoafrické ligy, později i na mezinárodní zápasy. Jeho největší tržby byly spojeny právě s MS v Jihoafrické republice. Během posledních let se spousta muzikologů, především v Jižní Africe, snaží vuvuzelu různými způsoby legitimizovat. Shromažďují se například vuvuzelové orchestry apod. Je to ale stejné, jako by někde na Moravě před deseti lety někdo začal na fotbale prodávat předražené plastové trubky a před užaslými cizinci je vydávat za součást hluboké moravské hudební a fotbalové tradice. Mimochodem, van Schalkwyk už údajně dojednává expanzi na další trhy. Chystá se proniknout s vuvuzelami do Brazílie a do Ruska, kde už má nějaké kontakty. A pak dál do Evropy.[6]

Vuvuzela a současnost

Především po MS ve fotbale v Jihoafrické republice se začalo uvažovat o celoplošném zákazu používání vuvuzely, jako prostředek podpory sportovců. První kdo začal zakazovat vuvuzelu na sportovištích byla především Evropa. Evropa si na monotónní kravál nezvykla. Vlastně si ani zvykat nechtěla. Sparta se Slavií ještě během šampionátu 2010 ohlásily, že na jejich stadiony vuvuzela nesmí, pak se přidaly i další kluby. Evropská fotbalová asociace UEFA nakonec vydala příkaz, že v Lize mistrů a na mistrovství Evropy se troubit nebude. Pokud byste od fotbalových šéfů žádali vysvětlení, pak tady je: „Plastikové trubky jsou v Evropě nevhodné, neboť přehlušují tradiční fanouškovské chorály a emocionální reakce na dění na trávníku.“ V Jihoafrické republice se dnes začínají ozývat podobné názory na vuvuzelu a její používání. Většinou se jedná o úplný zákaz používání, ale důvodem není hluk, ale výtržnosti. Naštvaní fanoušci je nezřídka používají jako zbraň nebo je házejí na hřiště. Dokonce se s nimi občas ohánějí po rozhodčích. Loni v říjnu kvůli vuvuzelovým prohřeškům dostal tradiční klub Kaiser Chiefs rekordní pokutu 500 tisíc randů, což je v přepočtu asi 1,3 milionu korun.

Generální manažer jihoafrické ligy Derek Blanckensee pak agentuře Reuters řekl: „Naše pravidla zakazují veškeré nebezpečné zbraně na zápase. Pokud se z vuvuzely nebezpečná zbraň stane, pak ji tak budeme brát.“ Tím byla nejspíš chvilková móda ohledně vuvuzel uzavřena.[7]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 Vuvuzela - Vuvuzela - qwe.wiki. cs.qwe.wiki [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  2. Troubení vuvuzel už nikdo nezastaví | Noviny. Lidovky.cz [online]. 2010-06-15 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. MALÝ, Jan. Vuvuzela: Kousek plastové trubky, která v kotli spolehlivě všecho přehluší. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2010-06-14 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. Vuvuzela na stadionech asi skončí, šíří choroby. TÝDEN.cz [online]. 2011-05-24 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. Vuvuzela na stadionech asi skončí, šíří choroby. TÝDEN.cz [online]. 2011-05-24 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. Vuvuzela není žádná tradice – je to byznys. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  7. Vuvuzela: otravná trubka, co se stala zbraní | Fotbal. Lidovky.cz [online]. 2013-06-18 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky)