Vliv přípravy závodních běžeckých lyží na životní prostředí: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
Řádek 117: Řádek 117:
 
===Reference===
 
===Reference===
 
<references />
 
<references />
 +
 +
 +
{{FTVS|Kombinované studium 2019|Čechová, Burgetová, Maternová: Vliv přípravy závodních běžeckých lyží na životní prostředí}}
 
[[Kategorie:Sport a životní prostředí]]
 
[[Kategorie:Sport a životní prostředí]]

Aktuální verze z 29. 5. 2020, 07:32

Žlutý lyžařský vosk Swix
Voskování běžky

V současné době roste zájem člověka o ochranu přírody a splynutí s ní. S tím souvisí kromě omezení škodlivé průmyslové výroby, třídění odpadů, vlivu každodenního života každého z nás i aktivity a činnosti s nimi spojené, které nás hned nenapadnou. Sport patří do života většiny lidí, ač je to pro nás činnost pozitivně ovlivňující náš styl života, ne vždy má kladný vliv na životní prostředí. V porovnáním s ostatními dopady nejsou tyto největší. Profesionální zimní sporty využívají prostředky, s nimiž se přizpůsobují pohybu po sněhu. Cílem každého sportu je dosáhnout co nejlepších výsledků. Ke složkám zahrnující životosprávu a trénink zaměřený na výkon neodmyslitelně patří materiální vybavení. Během několika desítek let došlo k obrovskému pokroku takřka ve všech zimních sportech. Zaměříme se na úpravu skluznice lyží u sportů jako je běh na lyžích, severská kombinace, sjezdové lyžování, snowboard a apod. Správně naparafínovat skluznici je „alchymie“. Je důležité přemýšlet i nad tím, jaký dopad mají složky v parafínech obsažené na životní prostředí.

Úprava lyží[editovat | editovat zdroj]

Jak probíhá úprava lyží? Musíme rozlišit přípravu lyží na běžný trénink a přípravu lyží na závod, konkrétně závody světové úrovně. Parafín funguje na skluznici tak, že snižuje tření, tedy odpuzuje vodu mezi sněhem a skluznicí. Skluznice se vyrábí ze směsi polyetylenu, teflonu a příměsi grafitu pro lepší skluzné vlastnosti. Povrch skluznice obsahuje různě velké, hluboké, prostorově orientované póry, které nazýváme struktura lyže. K tzv. zažehlení se využívá žehlička pomocí které se taví parafín a nanáší na povrch lyže. Parafíny dělíme podle typu sněhu, zjednodušeně podle barev: modrý a zelený do mrazivého počasí, žlutý a červený do teplého počasí. Z chemického hlediska je dělíme na 4 skupiny:

  1. Hydrokarbonový parafín CH – složen z atomů vodíku a uhlíku s délkou řetězce 25-30 uhlíků. Jedná se o přírodní sloučeniny šetrné k životnímu prostředí.
  2. Fluorokarbonový parafín LF – atomy vodíku nahrazeny atomy fluoru.
  3. Fluorokarbonový parafín s vysokým obsahem fluoru HF – obsah cca 5–7 % fluoru. Čím vyšší koncentrace fluoru, tím vyšší je jeho účinnost.
  4. Prášky a urychlovače – 100 % tvořeny perfluorovanými sloučeninami PFC, kde jsou vazby uhlík-fluor. Vyráběny jsou ve formě prášku či kostky.[1]

Přípravu lyží realizuje tzv. servisní tým, který musí vědět, jaký parafín a ostatní prostředky použít na daný sníh. Samotná úprava, pokud odmyslíme mazání stoupacích vosků, zabere pro jeden pár několik minut. Avšak většinou se jedná o 20 párů lyží a více před závody světové úrovně – záleží, kolik párů má jednotlivý závodník a pro kolik závodníků servisní tým připravuje lyže. Při zažehlování parafínů dochází k tvorbě dýmu, který při určité teplotě působí negativně na lidský organismus, proto většina týmu užívá něco jako plynové masky. Následně se parafín strhne škrabkou vykartáčuje speciálními kartáči.[1]

Regulace výroby perfluorovaných sloučenin Evropskou unií[editovat | editovat zdroj]

EU začne od 4. června 2020, prostřednictvím dodatku k vyhlášce REACH (regulace Evropské unie z roku 2006, kontrolující užití chemikálií a jejich dopad na životní prostředí a člověka), striktně regulovat výrobu, užívání a prodej PFOA. Jedná se o chemickou sloučeninu, která se trvale usazuje v našich tělech i přírodě. PFOA neboli C8, patří do perfluorovaných sloučenin a vyskytuje se v podstatě ve většině produktů naší moderní doby, a to i ve fluorových voscích. Evropský chemický průmysl, a tedy i výrobci vosků, bude muset od června 2020 používat při výrobě chemikálie obsahující 6 uhlíků v řetězci, tzv. C6, se kterými si příroda lépe poradí. Předpokládá se ale, že do budoucnosti se fluorované sloučeniny plně eliminují.[2]

Dopad na lyžařské odvětví[editovat | editovat zdroj]

Očekává se, že v Evropě bude výrazný a v USA možná i zásadní. Přechod výrobců vosků na nové receptury nebude úplně laciný. S největší pravděpodobností přijde skokové navýšení cen nových parafínů a vosků C6. Nikdo zatím neví, jak to do budoucna bude vypadat se starými fluorovými vosky, zda a jak se bude kontrolovat dodržování jejich případného zákazu a o kolik naroste cena nových, ale i starých, které budou v té době už vzácné, nebo zda se vůbec vyplatí je prodávat v některých zemích. Další otázkou je, nakolik se zvýší „rozevírání nůžek“ mezi bohatými a chudými závodníky, kluby a národními týmy z hlediska exkluzivnosti nových vosků.[3]

Fluor[editovat | editovat zdroj]

Fluor (F) je vysoce reaktivní halogen, který okamžitě reaguje s vzdušnou vlhkostí za vzniku fluorovodíku (HF). F nachází díky své reaktivnosti uplatnění v mnoha průmyslových procesech. Přibližně 50 % vytěženého fluoru je použito při výrobě oceli, zbylá polovina slouží na výrobu fluorovodíku a následně široké palety organických sloučenin (freony, teflon apod.). Hlavní zdroje fluoru v prostředí jsou vysokoteplotní procesy, metalurgický a chemický průmysl a nezabezpečené skládky odpadů. Fluor je vysoce toxický plyn. Člověk je fluoru (nebo spíše HF) nejčastěji vystaven vdechováním. Krátkodobá expozice vede k těžko se hojícímu popálení očí a kůže, dochází k podráždění horních i dolních cest dýchacích, otokům plic. Dlouhodobě může dojít také k poruchám zažívání, poškození jater a ledvin i k smrti.

Elementární fluor, F2, je za normálních podmínek nažloutlý plyn s typickým, velmi silným a dráždivým zápachem. V prostředí se elementární F prakticky nevyskytuje. V zemské kůře je F co do četnosti 13. prvkem. Sloučeniny tvoří de facto s každým prvkem, nejběžnější minerál je fluorit. (CaF2). V prostředí F okamžitě reaguje na fluorovodík. V atmosféře může být navázán na pevné částice, je schopen přenosu na velké vzdálenosti, nebo rozpuštěn ve vlhkosti a spolu se srážkami dopadnout zpět na zemský povrch. Ve vodě tvoří fluoridy (soli HF) nejčastěji s Al, Ca a Mg, které jsou následně ukládány v sedimentech. V půdě je pevně vázán, dochází jen k nepatrným výluhům. Fluoridy mohou být vstřebávány některými rostlinami. Častou aplikací průmyslově vyráběného plynného F je proces obohacování uranu a jeho následné použití jako paliva jaderných elektráren.[4]

Pronikání perfluorovaných sloučenin do životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Sloučeniny PFOA a PFOS patří mezi nejvíce sledovanou skupinu znečišťující životní prostředí. Tyto látky kontaminují vodu i vzduch. Nejvyšší koncentrace PFOA je vypouštěna z čističek odpadních vod, které nejsou schopny sloučeniny odstranit, a tím zůstávají v pitné vodě a následně se dostávají do organismu člověka. Znečištěná voda se dostává do moří a oceánů a dochází tak k migracím PFOA na vzdálená místa, jako je např. Antarktida. Hlavním zdrojem znečištění přírodních vod PFOS jsou pokovovací linky, textilní továrny a továrny na polovodiče. Není známa výrazně účinná metoda, jak se škodlivin zbavovat a vodu čistit. PFOS nepodléhá procesům jako je oxidace, redukce nebo biologická degradace, proto jednou z mála technik je adsorpce.

Ve vzduchu jsou nejvíce zastoupeny jiné perfluorované sloučeniny, a to fluorotelomerní alkoholy (FTOH), fluorotelomerní kyseliny (FTCA), prefluoroalkyl-sulfonamidoethanoly (FOSE) a perfluoroalkylsulfonamidy (FOSA).  Hlavním zdroje znečištění životního prostředí FTOH jsou spojeny s výrobou různých látek a textilií, jako jsou např. koberce, při jejich používání a likvidaci. V prostředí jsou schopné přenosu na velké vzdálenosti.[5]

Perfluorované expozice mají tak jednoduchou cestu, jak proniknout do lidského organismu. Jelikož je PDFA hlavní složkou při výrobě urychlovačů pro mazání lyží, studie životního prostředí probíhají i v rámci světově známých lyžařských střediscích. Ačkoliv se nejedná o tak výrazné množství ve srovnání s průmyslovými závody, pro vegetaci je toto bezpodmínečně důležitý aspekt a měly by tomuto problému být věnována dostatečná pozornost i mezi lyžaři. Výzkum prováděný norskou agenturou pro životního prostředí zjistil, že na Holmenkollenu (Oslo), kolébce běžeckého lyžování, jež hostila olympiádu v roce 1952, čtyřikrát mistrovství světa v běžeckém lyžování a čtyřikrát v biatlonu, je půda kontaminovaná fluorem, tedy sloučeninou PFOA a dostává se tak do půdních vod i těl organismů žijících v této oblasti. Největší množství PFOA bylo nalezeno v tělech žížal v okolí Holmenkollenu, v jejichž tělech bylo zjištěno 8x vyšší množství sloučenin v porovnání s jinými oblastmi. Látky se pak tímto nadále hromadí v potravním řetězci. Zvýšená koncentrace PFOA je zaznamenána i v jehlicích kleče borovice.[6]

Mezi další známá místa zvýšeného výskytu v půdě patři i jiná světově známá lyžařská střediska, jako například oblast švédské Mory, kde se každoročně koná dálkový běh Vasaloppet až s 16 000 startujícími, nebo norský závod Birkenbeiner.[6]

Dopad na přírodu a život kolem ní[editovat | editovat zdroj]

Kontaminace potravin a vody, nebo inhalace prachových částic má za následek ukládání těchto sloučenin zejména v játrech, ledvinách a přechod do tělních tekutin, kde se váží na bílkovinnou složku tkání. Tělo dokáže postupně látky vylučovat, avšak s neustále se zvyšujícím množstvím škodlivin v prostředí se látky v jeho těle usazují. Testování látek na zvířatech způsobuje poškození žaludku, jater, a narušení rovnováhy hormonů štítné žlázy, které následně přináší výskyt rakoviny jater, poruchy imunitního a nervového systému, a zvýšenou mortalitu mláďat.  Lze předpokládat, že podobné účinky mohou mít perfluorované sloučeniny i na člověka, tedy že mají vliv na transport a metabolismus mastných kyselin, syntézu cholesterolu nebo oxidační stres. Jedná se po potenciální možný karcinom, který způsobuje rakovinu jater, prsou, nadledvinek a štítné žlázy. U žen s vyšší hladinou PFOA v krvi hrozí zvýšené riziko potratů, a i případné ohrožení narozených dětí. Děti mezi 12. a 15. rokem v případě vyšších hodnot PFOA trpí poruchami soustředění a hyperaktivitou, u dívek hrozí pozdější nástup puberty.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 CHARVÁTOVÁ, Lenka. Proč mi to nejede? Aneb ať mám jasno v tom, co mažu!. Nordic mag.. 2019-11, čís. 51, s. 30–33.  
  2. JAKL, P.. HF neboli Hon na Fluor, nejen v Americe. Nordic mag.. 2019-12, čís. 52, s. 17.  
  3. CHARVÁTOVÁ, Lenka. Společenská odpovědnost firem společensky citlivých odvětví – chemický průmysl (Semestrální práce) [online]. Liberec: Technická univerzita Liberec, 2019. 
  4. HAVEL, Milan; VÁLEK, Petr. Fluor. arnika.org [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (česky) 
  5. SKROTTOVÁ, Anežka. Stanovení rozdělovacího koeficientu (Kow) perfluorovaných kyselin v systému oktan-1-ol/voda. Parametr "periodikum" je povinný! 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (cs-CZ) 
  6. 6,0 6,1 ØFSTI, Anders Werner. Holmenkollen er full av gift. NRK [online]. 2015-11-19 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (norsky – bokmål) 
  7. LANKOVÁ, Darina, et al. Perfluorooktanová kyselina (PFOA). arnika.org [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (česky)