Spor o CHKO Soutok: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(přidání AJ odkazu)
Řádek 59: Řádek 59:
 
Strany sporu se shodly v tom, že ministerstvo životního prostředí zvolilo nevhodné vyjednávající strategie a prezentaci záměru: místním nebyly nabídnuty kompenzace, představena pozitiva navrhované CHKO, ani účinně vyvráceny jejich někdy přehnané obavy z omezení, například že hrozí velká nezaměstnanost.  
 
Strany sporu se shodly v tom, že ministerstvo životního prostředí zvolilo nevhodné vyjednávající strategie a prezentaci záměru: místním nebyly nabídnuty kompenzace, představena pozitiva navrhované CHKO, ani účinně vyvráceny jejich někdy přehnané obavy z omezení, například že hrozí velká nezaměstnanost.  
  
Případ „Soutok“ je však v českém prostředí přece jen výjimečný: ještě nikdy se proti samotnému vyhlašování velkoplošného chráněného území nezvedla tak mohutná vlna odporu. Přispěla k němu zřejmě i aktuálně vypjatá situace v šumavském národním parku. Dlouhodobě zablokovanou komunikaci mezi navrhovateli a odpůrci vloni v létě 2012 dočasně rozetnul tehdejší ministr ŽP [[w:cs:Tomáš Chalupa|Tomáš Chalupa]], který po jednání se zainteresovanými starosty oznámil, že pokud si to místní samosprávy nepřejí, CHKO Soutok vyhlašovat nebude. [[AOPK]] místo toho dostala za úkol připravit seznam maloplošných chráněných území. Velkoplošná chráněná oblast na soutoku Dyje a Moravy je totiž za současné regionální i národní mocenské konstelace nevyhlasitelná.
+
Případ „Soutok“ je však v českém prostředí přece jen výjimečný: ještě nikdy se proti samotnému vyhlašování velkoplošného chráněného území nezvedla tak mohutná vlna odporu. Přispěla k němu zřejmě i aktuálně vypjatá situace v šumavském národním parku. Dlouhodobě zablokovanou komunikaci mezi navrhovateli a odpůrci v létě 2012 dočasně rozetnul tehdejší ministr ŽP [[w:cs:Tomáš Chalupa|Tomáš Chalupa]], který po jednání se zainteresovanými starosty oznámil, že pokud si to místní samosprávy nepřejí, CHKO Soutok vyhlašovat nebude. [[AOPK]] místo toho dostala za úkol připravit seznam maloplošných chráněných území. Velkoplošná chráněná oblast na soutoku Dyje a Moravy je totiž za současné regionální i národní mocenské konstelace nevyhlasitelná.
  
 
==Zdroje==
 
==Zdroje==
Řádek 74: Řádek 74:
  
  
===Odkaz na diplomovou práci===
+
===Odkazy na související zdroje===
*http://is.muni.cz/th/333247/fss_m
+
*diplomová práce: http://is.muni.cz/th/333247/fss_m
 +
*překlad případu v anglické verzi: http://vcsewiki.czp.cuni.cz/wiki/Dispute_over_the_Soutok_PLA
  
 
===Externí odkazy===
 
===Externí odkazy===

Verze z 13. 5. 2014, 12:18



Spor o CHKO Soutok
Místo a rozsah Soutok Moravy a Dyje, Břeclavsko, JM, regionální
Téma Spor o vyhlášení chráněného území
Princip konfliktu nebo spolupráce Ohrožení unikátních biotopů těžbou dřeva a nesprávnou péčí
Časový údaj 2008-2012
Komunikace
Probíhá komunikace? neprobíhá, je zablokovaná
Jaká je komunikace konfliktní
Forma komunikace zprostředkovaná, tváří v tvář
Úloha vědy a vědců
aktivní zapojení dodnes
Výsledek
Kauza nedořešena
Dopad na žp negativní dopad na žp
Dopad na místní komunitu negativní dopad na místní komunitu
Kontakt


Podstata případu

Oblast lužních lesů při dolních tocích řek Moravy a Dyje je jedním z nejcennějších území v ČR. Tvojí je hustá síť vodních kanálů, potůčků, slepých ramen, tůní a jezírek, které doplňují staré listnaté lesy a nivní louky mohutnými solitérními stromy. Všechny biotopy jsou domovem mnoha vzácných živočichů, rostlin i hub. Dohromady jde o stovky druhů ohrožených organismů, které se zde vyskytují na jediné lokalitě v republice nebo zde mají své těžiště výskytu.

Krajina takzvané moravské Amazonie je poznamenána odedávna osídlením a hospodářskou činností. Už od 11. století zde byla budována hradiště. Už od 9. století se ale objevují první povodně v důsledku odlesňování území Českomoravské vrchoviny a Jeseníků.[1] Tvrdý luh, který byl pro tuto oblast již od holocénu charakteristický, byl postupně vystřídán měkkým luhem. Devastace lesů i zde dosahovala v 18. století svého vrcholu, kdy velké plochy lesa mizí pro potřeby průmyslu. Od 18. století záplavy znemožňovaly přirozené zmlazování lužního lesa, byl proto Lichtenštejny vysazován. Rozsah záplav se zvětšoval, a některá pole jsou tak měněna na louky. Dnes se ve většině lesního porostu těží dřevo.

Na obou řekách byly od 19. století prováděny regulace, avšak nejničivější dopad na lužní lesy na jižní Moravě měla výstavba Novomlýnských nádrží ve 2. polovině 20. století. Bylo zničeno 1184 hektarů lesa a díky poklesu úrovně podzemní vody docházelo k vysychání a narušení nivních geobiocenóz. Koncem 80. let 20. století se začaly ukazovat katastrofální důsledky vodohospodářských úprav[2] Po celé následující desetiletí byl budován systém umělého zavlažování, díky kterému se vitalita zbylých lesů zlepšila.

Aktéři sporu

Příznivci vyhlášení chráněného území

Všechny příznivce spojuje vyjádření nedostatečné ochrany velmi cenného území. Ohrožení přináší nešetrná těžba dřeva, umístění největší obory v Česku (kvůli oplocení z počátku 60. let minulého století se ocitly v izolaci i dvě nejvýznamnější pralesní památkové rezervace — NPR Ranšpurk a NPR Cahnov-Soutok), nevhodná či nedostatečná péče o významné lokality a také potenciální těžba zemního plynu a břidličných plynů.

  • Ministerstvo životního prostředí České republiky je autorem záměru vyhlášení CHKO Soutok. Záměr vyplývá z priorit, které si ministerstvo určilo v roce 2008 na základě vyhlášení Evropsky významných lokalit a Ptačí oblastí jako součást Natura 2000
  • Agentura ochrany přírody a krajiny ČR byla pověřena vypracováním plánu péče navrhované CHKO Soutok. Současně se spolupodílela na propagaci návrhu v regionu
  • Jako jeden z největších propagátorů je odpůrci vnímaná správa CHKO Pálava a její vedení
  • Zapojilo se také Hnutí DUHA prostřednictvím místní skupiny Brno
  • Dále se souhlasně vyjadřovala brněnská Veronika, reprezentovaná zejména Mojmírem Vlašínem. K příznivcům patří i další přírodovědci

Odpůrci vyhlášení

Všechny dotázané odpůrce spojují argumenty pro odmítnutí vyhlášení zvláště chráněného území. Argumentují zejména dostatečnou ochranou území, hrozbou vzniku omezení pro obyvatele území, špatnými zkušenostmi se státní ochranou přírody (zejména se správou blízké CHKO Pálava) a poté také míněním, že tvůrci současných hodnot jsou lesníci, nikoliv ochránci přírody.

  • všichni starostové obcí, v jejichž katastrálním území má dle plánu vyhlášení chráněná lokalita ležet
  • Lesy ČR, potažmo Lesní závod Židlochovice, který je správcem většiny lesů na daném území
  • vedení Biosférické rezervace Dolní Morava v čele s Janem Vybíralem
  • členové ČSOP Břeclav
  • místní podnikatelé, kteří jsou sdruženi v Okresní Hospodářské a Okresní agrární komoře, výrazně pak vystupují zejména Michaela Cibulková, majitelka MyHotelu Lednice a zakladatelka Facebookové iniciativy s názvem Jsme proti vzniku CHKO Soutok, dále majitel obory Obelisk a ředitel společnosti Alcaplast, s.r.o. Břeclav František Fabičovic
  • sdružení Soutok Lanžhot a lesní úsek Tvrdonice, které vzniklo jako reakce na snahu Ministerstva CHKO Soutok vyhlásit

Úloha vědy

Přírodovědci sehráli významnou roli při diskusích v odborném a denním tisknu. Většina se vyslovuje pro založení CHKO Soutok. Nejvýznamnější roli pak sehráli odborníci z CHKO Pálava, AOPK ČR a Ministerstva životního prostředí ČR, kteří byli pověřeni vypracováním návrhem založení nové CHKO a předběžným plánem péče a dále vyjednáváním s místními samosprávami.

Komunikace

Klíčové okamžiky sporu do značné míry souvisejí se snahami vyhlásit CHKO Soutok již v minulosti, s rozšířením Biosférické rezervace Pálava, stavbou Novomlýnských nádrží a vyhlašování Evropsky významných lokalit Natura 2000. Jednání probíhající v letech 2009 až 2012 tváří v tvář mezi samosprávami a tvůrci návrhu ukázala, že místní příznivci se budou hledat jen těžko. Přírodovědci i pracovníci neziskových organizací jsou bráni jako cizinci, takzvaní „zelení“. Do vyjednávání zasáhl také místní tisk.

Závěr

Navrhovaná CHKO Soutok v rozsahu 139 km2 má tvar písmene V, táhnoucího se podél řek Moravy a Dyje od jejich soutoku. Na straně řeky Moravy končí u Lužic, řeku Dyji sleduje proti proudu k Břeclavi, která však do území zahrnuta není, a nad ní pokračuje krajinou Lednicko-valtického areálu k Dolní nádrži Nových Mlýnů, kde sousedí se stávající CHKO Pálava. Navrhovaná hranice vede mimo intravilány všech obcí. Ochrana se má soustředit především na zachování typického rázu krajiny v nivě dolního toku velkých řek a na zastoupení lužních lesů s mozaikou lučních, mokřadních a vodních společenstev.

V oblasti navrhované CHKO je vyhlášeno několik typů zvláště chráněných území a rezervací, včetně Evropsky významných lokalit Niva Dyje a Soutok – Podluží, Ptačích oblastí Lednické rybníky a Soutok - Tvrdonicko, Ramsarských mokřadů a 9 maloplošných zvláště chráněných území; celé území pak od roku 2003 leží v Biosférické rezervaci Dolní Morava.[3] Součástí území je také Lednicko-valtický areál, který je od roku 1996 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Naproti tomu příznivci CHKO i nadále tvrdí, že pro území soutoku Moravy a Dyje je CHKO nejlepší variantou ochrany. Jejich cílem je změna lesního hospodaření, které z jejich pohledu mění cenné území na lesnickou plantáž. Instituce, které mají zaručovat patřičnou ochranu území, podle nich nedostačují.

Strany sporu se shodly v tom, že ministerstvo životního prostředí zvolilo nevhodné vyjednávající strategie a prezentaci záměru: místním nebyly nabídnuty kompenzace, představena pozitiva navrhované CHKO, ani účinně vyvráceny jejich někdy přehnané obavy z omezení, například že hrozí velká nezaměstnanost.

Případ „Soutok“ je však v českém prostředí přece jen výjimečný: ještě nikdy se proti samotnému vyhlašování velkoplošného chráněného území nezvedla tak mohutná vlna odporu. Přispěla k němu zřejmě i aktuálně vypjatá situace v šumavském národním parku. Dlouhodobě zablokovanou komunikaci mezi navrhovateli a odpůrci v létě 2012 dočasně rozetnul tehdejší ministr ŽP Tomáš Chalupa, který po jednání se zainteresovanými starosty oznámil, že pokud si to místní samosprávy nepřejí, CHKO Soutok vyhlašovat nebude. AOPK místo toho dostala za úkol připravit seznam maloplošných chráněných území. Velkoplošná chráněná oblast na soutoku Dyje a Moravy je totiž za současné regionální i národní mocenské konstelace nevyhlasitelná.

Zdroje

Reference

  1. Veselý, D., 2004: Vodní hospodářství v dolního toku řek Moravy a Dyje, povodně a regulace toků od historie po současnost. v: Hrib, M., Kordiovský, E.: Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav
  2. Vrška, T., eds., 2006: Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice II: Lužní lesy – Cahnov-Soutok, Ranšpurk, Jiřina. Academia, Praha.
  3. Miklín, J., 2012: Soutok Moravy a Dyje - promarněná šance ochrany přírody? v: Romportl, D., Chuman, T., eds.: GEO/BIO DIVERZITA - Management chráněných území. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha

Další literatura


Odkazy na související zdroje

Externí odkazy



Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje

MOSUR.jpeg

<!dočasně deaktivováno </noinclude> -->