Spalovna odpadů: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 69: Řádek 69:
  
 
[[Kategorie:Energetika]]
 
[[Kategorie:Energetika]]
 +
[[Kategorie:Odpadové hospodářství]]

Verze z 25. 2. 2019, 16:37

Spalovna odpadu je technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, přímým oxidačním spalováním, jakož i se zařízením určeným pro jiné způsoby tepelného zpracování (pyrolýzu; zplyňování; plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny). Spoluspalovacím zařízením je zařízení, jehož hlavním účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků a které používá odpad způsobem obdobným jako základní nebo přídavné palivo. [1]

Zařazení do odpadového hospodářství

Integrovaný způsob řešení odpadového hospodářství:

  • předcházení vzniku odpadů
  • omezování vzniku odpadů
  • materiálové využití
  • energetické využití (pokud se odpad použije jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie)
  • odstranění odpadu (pokud nevyužíváme energii)[2]

Spalování odpadů

Zneškodňování odpadů při němž je v reaktivním prostoru obsah kyslíku stechiometrický nebo vyšší než je třeba k oxidaci přitomných látek spálením. Jedná se o kotrolovatelný proces oxidace tuhých, kapalných nebo plynných látek na CO2, vodu, popel a další látky, které jsou obsaženy v kouřových plynech a popelu. Spalování odpadů se dělí na nízkoteplotní (do 1000 °C) a vysokoteplotní (nad 1000 °C). Spalovat je možno komunální odpad, průmyslový odpad, čístírenské kaly apod. Spalovat by se mělo jen minimální množství odpadů, které již nelze použít jako druhotné suroviny.[3]

Schéma

Spalovna zahrnuje:

  • spalovací linky
  • zařízení pro příjem odpadu, skladování a předzpracování odpadu na místě
  • systém přívodu odpadu, paliva a vzduchu
  • kotle
  • zařízení k čištění odpadních plynů
  • komíny
  • místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod
  • zařízení a systémy pro řízení spalovacího procesu a pro monitorovací zařízení.[1]

Schéma brněnské spalovny SAKO [4] Spalovna.gif

I. stupeň čištění - odloučení pevného úletu ze spalin na elektrostatických odlučovačích, redukce oxidů dusíku pomocí redukčních roztoků.
II. stupeň čištění - polosuchá vápenná metoda čištění spalin, odstranění těžkých kovů, dioxinů a jiných POPs typu PCDD/F, PCB a PAU.
Kontinuální analýza - vyčištěné spaliny jsou před vstupem do komína kontrolovány.
Solidifikace - odpadní produkt z II. stupně čištění obsahuje množství solí a těžkých kovů, které by mohly být vyluhovány kyselým deštěm, proto se upravuje solidifikací.[4]

Emise

Emisní limity jsou legislativně určeny pro tuhé znečišťující látky, celkový organický uhlík, HCl, HF, SO2, NOx, CO, Cd + Tl, Hg, Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V, dioxiny a furany. Spalovna musí mít instalována příslušná měřící zařízení, na jejichž správnou funkci dohlíží autorizovaná osoba.[1]

Obecně jsou známy tři základní metody čištění spalin:

  • metoda mokrá – spaliny procházejí lázní nebo vějířem prací kapaliny
  • metoda polosuchá – vstupující prací kapalina se teplem spalin odpaří
  • metoda suchá – čistící sorbent je dodáván v suchém nebo jen kondicionovaném (navlhčeném) stavu[5]

Vstupy a výstupy

Spalováním se redukuje původní hmotnost odpadu na 25 % a objem na 10 %. Likvidují se choroboplodné zárodky v odpadu.
Vzniká (v závorce je pro ukázku uvedeno množství vznikající za rok v pražské spalovně (z 213 387 t odpadu)):

  • škvára - lze využít jako druhotný stavební materiál (49 632 t)
  • solidifikát - obsahuje škodliviny z čištění spalin, je uložen na skládku (4 970 t)
  • železo - po vytřídění ze škváry lze znovu využít (3 111 t) [6]
  • teplo - výhřevnost TKO v Praze je 8 - 12 GJ.t, což je hodnota srovnatelná s výhřevností hnědého uhlí (1 200 TJ) [5]

Spalovny v ČR

Pravidla upravuje Směrnice Evropského parlamentu a rady 2000/76/ES o spalování odpadů, u nás vydané v nařízení vlády č. 354/2002 Sb. ČHMÚ ve spolupráci s ČIŽP zpracovává databázi spaloven odpadů v ČR. V ČR se nachází 3 spalovny komunálního odpadu (Pražské služby a.s., Termizo a.s. v Liberci, SAKO Brno a.s.). Spaloven průmyslového a zdravotnického odpadu máme celkem 31.[7]

Odkazy

Témata

Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 Nařízení vlády č. 354/2002 Sb. emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.dostupné online Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „narizeni“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „narizeni“ použit vícekrát s různým obsahem
  2. *Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů.dostupné online
  3. Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.
  4. 4,0 4,1 SAKO Brno, a.s.: schéma dostupné online Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „sako“ použit vícekrát s různým obsahem
  5. 5,0 5,1 Pražské služby: Schéma zařízení na energetické využití odpadu Malešice dostupné online Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „sluzby“ použit vícekrát s různým obsahem
  6. Pražské služby: Roční bilance materiálu a energie dostupné online
  7. ČHMÚ: Seznam spaloven odpadů v ČR dostupné online

Odkazy