Soukromé pískoviště uživatele Eduard sloužící pro tvorbu článků: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 41 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Soukromé pískoviště uživatele Eduard sloužící pro tvorbu článků''' prosím nezasahovat do textu níže uvedeného. Údaje v něm nemusí být pravdivé a nejsou určené k publikaci.
{{Archiv}}
V přípravě


W.B. Foundations of futures studies I.


'''Systémová teorie''' či '''Teorie systémů''' (''anglicky: systems theory'') se vyznačuje multidisciplinárním přístupem a můžeme ji aplikovat na různé vědní disciplíny, vznikla fúzí mezi [[ekologie|ekologií]], [[w:cz: kybernetika|kybernetikou]] a [[w:cz: filozofie|filosofií]]. Jako zakladatel bývá uváděn [[w:cz: Ludwig von Bertalanffy|Ludwig von Bertalanffy]] (1901-1972), rakouský teoretický biolog a filosof. Jeho analytické metody našly uplatnění v medicíně a psychiatrii. Aplikace systémové teorie do společenských věd je pak spojena se jménem amerického sociologa [[w:cz: Talcott Parsons|Talcotta Parsonse]] a jeho žáka, německého sociologa, [[w:cz: Niklase Luhmanna|Niklase Luhmanna]] (1927-1998), kteří ovlivnili celou řadu dalších badatelů. Deklarovanou výhodou [[Uplatnění systémové teorie|aplikace systémového přístupu]] v praktickém využití je adaptabilita a flexibilita myšlení, umění podívat se na daný problém z jiného úhlu pohledu, schopnost práce a rozhodování v nepřehledných situacích. V ekologii (v [[ekologické myšlení|ekologickém myšlení]]) může uplatnění systémového přístupu pomoci zejména v rozhodovacích procesech v oblasti ochrany [[w:cz: ochrana životního prostředí|ochrany životního prostředí]]. Myslet v globálních souvislostech je potom jedním ze základních předpokladů [[udržitelný rozvoj|trvale udržitelného rozvoje]].
Studia budoucností
Školství
ČR


Ekologie - na wikipedii


== Systémy ==
SEA


[[w:cz: systém|Systém]] je skupina nebo kombinace vzájemně spojených, závislých nebo interagujících prvků tvořících souborný celek, který nemůže existovat bez [[w:cz: prostředí|prostředí]] (''například každé [[w:cz: společenstvo|společenstvo]] - systém - musí žít v nějakém ekosystému - prostředí)''. Systémy jsou strukturálně orientované na své prostředí. Konstituují se a udržují se vzhledem ke svému prostředí a to v procesu utváření a udržování [[w:cz: diference|diference]] vůči svému prostředí; v systémech také probíhá proces neustálého odlišování se - ''[[w:cz: diferenciace|diferenciace]]''.
EIA


Systémy mají své [[w:cz: prvek|prvky]], tyto prvky pak mají mezi sebou [[w:cz: vztah|vztahy]]. '''Prvek je vždy to, co funguje pro systém jako dále nerozložitelná jednotka na zvolené analytické úrovni'''<ref>JENÍK, Jan. Ekosystémy: úvod do organizace zonálních a azonálních biomů. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1. Viz box: ,,hierarchie hladin biotické komplexity"</ref>. V časové perspektivě je prvkem i časová událost. Všechny systémy mají určitou mírou sebereference (autopoiesis); jedná se o určitou formu odkazu k sobě samému, přeneseně je to něco jako zpětná vazba. Systém sám sebe učí na základě zkušeností ze svého prostředí. Funguje to i na úrovni odkazu sama k sobě (pocit, že na mě jde nějaká nemoc).
---
Dějiny ekologie


Mezi systémy existují vztahy (i vztahy mezi prvky mezi systémy a prostředím), typy vztahu:


* '''Neutrální vztahy''' – populace hnědých medvědů v Evropě a na Aljašce (jeden systém těžko ovlivní systém druhý)
* '''Nadřazené vztahy''' – predátoři v Africe (populace lvů vůči populaci pakoňů)
* '''Podřízené vztahy''' – vztah regionů vůči vládě
* '''Symbiotické vztahy''' – vzájemně prospěšné, určité typy ptáků (např. klubáci) jezdí na hřbetě zvěři (např. zebrám), vybírají jí hmyz a chrání ji
* '''Podmíněné vztahy''' -  dochází k něčemu jen tehdy, když dochází k něčemu jinému
* '''Úspěšná podmínění''' – nastávají ve chvíli, kdy je něco možného uskutečněno (např. můžeme dýchat, protože je v ovzduší správná koncentrace kyslíku)
* '''Možná podmínění''' – všechny vztahové šance (např. navazování vztahů v průběhu života člověka)
* '''Vysokoúrovňové vztahy''' – komplikovanější, vztahy mezi vztahy, Luhmann jim říká formy (např. producenti, destruenti)


Některé vztahy můžeme demonstrovat na [[w:cz: potravní sít|potravní síti]]. Kde rostou kytky, je více bíložravců (přímý vztah), masožravci mají co jíst – vysokoúrovňový vztah nepřímý (''je to vztah mezi vztahy'').<ref>JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1. Obr. 34 na str. 100. Potravní síť ve sníženém porostě v oblasti opadavého širokolistého lesa.</ref>


Spojovací kapacita prvků je omezená, hovoříme o tzv. '''imanentním omezení''' ''(tzn., že nelze každý prvek kdykoliv spojit s dalšími prvky v systému)''. Vztahy mezi prvky jsou uspořádány, tvoří '''strukturu systému'''.


Komplexní systém má své subsystémy (''Luhmann je označuje jako parciální systémy''). Jsou to systémy ve vnitřním prostředí systému. Prostředí není jen vnější, ale i vnitřní. Stejný systém může být někdy prvek a někdy to může být i subsystém, záleží na perspektivě (globální, planetární, skupinová,…). Na jednom objektu zkoumání můžeme pozorovat nekonečné množství systémů (''např. člověk v [[w:cz: Chráněná krajinná oblast|CHKO]] si zvolí analytickou perspektivu CHKO a jeho okolí''). Vždy je potřeba si ujasnit analytickou úroveň (''různé úrovně zkoumání a analýzy''). Vymezení je snadnější u živé přírody (u neživé je to složitější). V systémové teorii můžeme rozlišit 10 analytických úrovní.
'''Studia budoucností''' ''(anglicky: futures studies)'' jsou [[transdisciplinárním]] oborem zkoumající scénáře alternativních budoucností (možných, pravděpodobných a preferovaných či naopak obávaných). Nepredikují budoucnost, studují možné varianty budoucnosti, nezabývají se tedy jednou konkrétní budoucností - toto základní paradigma je obsaženo i v názvu (studia budoucností - ne budoucnosti).  


=== Analytické úrovně (přístupy k analýze) ===
Studia budoucností nacházejí uplatnění při řešení mnoha problémů od socioekonomických až po ty environmentální, je možno je aplikovat na různých analytických úrovních, přičemž je však vždy třeba zasadit zkoumaný fenomén do širšího kontextu. Na rozdíl od přírodních věd, kde je kladen důraz na užší a detailnější studium jednoho systému, se studia budoucností zaměřují na interakce  v prostředí většího a komplexnějšího globálního systému.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Futures_studies</ref>


* '''Subatomová perspektiva'''
== Základní shrnutí ==
Nejnižší a nejdetailnější perspektiva, omezena našimi poznávacími schopnostmi. Obsahuje nejmenší elementární částice (v současné době jsou nejmenšími známými částicemi - ze kterých se skládá hmota - [[w:cz: kvark|kvarky]], [[w:cz: lepton|leptony]] a [[w:cz: Boson W a Z|kalibračními bosony]]).
* '''Atomová analytická úroveň'''
Obsahuje pouze prvky, ještě nemluvíme o systému. [[w:cz atom|Atom]] má atomové jádro, obal, protony a neutrony (např. atomy kyslíku, dusík, uhlíku).


* '''Molekulární'''
Studia budoucností studují včerejší a dnešní změny a analyzující laické i odborné záměry a názory na příští vývoj. Zahrnují analýzu zdrojů, zvyků a hybných příčin změny a stability, přičemž usilují o rozvinutí předvídání a mapování možných budoucností. V angličtině se kromě pojmu futures studies používá také spojení strategické předvídání (strategic foresight), obojí se používá v odborném akademickém diskurzu pro název vědní disciplíny (v laických kruzích bývají občas nazývány také jako futuristics, futures thinking, futuring, futurology and futurism). V ekonomickém kotextu se pro sestavování prognóz, především matematickými metodami, používá pojem prognostika (forecasting). Pojem prognostika užíváný v zemích bývalého SSSR byl částečně zdevalvován, částečně pro to, že tento obor byl využíván stranickým aparátem a dostal ideologický nádech. Prognózy bývaly deterministické a využívaly se v centrálním plánování, které nebralo v potaz možné změny (tzv. [[w:cs:pětiletka|pětiletky]]). Oba pojmy jak futurologie (převážně v západních zemích), tak prognostika se v minulosti užívali jako označení pro odvětví zabývající se budoucností. Jisté zdiskreditování pojmů je pak možné snaze některých jejích představitelů o vědecké předvídání budoucnosti spíše než zkoumání jejich pluralit. Studia budoucností vychází ze základního paradigmatu, že budoucnost není vědecky popsatelné a tudíž ani předpověditelná, vědecky se dají zkoumat jen možné eventuality (pro úvod do problematiky terminologie viz Sardar<ref>http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S001632870900175X</ref>).
[[w:cz: molekula|Molekuly]] jsou nejjednodušší systémy. Molekula je částice složená z atomů nebo [[w:cz: iont|iontů]]. Dělíme je na homomolekulární a heteromolekulární. Např. oxid uhličitý – má 3 prvky, žádný subsystém, ale tvoří již jednoduchý systém; molekula prvku kyslíku – víc atomů v jednom prvku (''systémem je molekula, prvkem atom kyslíku'').


* '''Buněčná'''
Předvídání (Foresight) je původní termín a byl poprvé použit v tematice studií budoucnosností H. G. Wellsem v roce 1932. Futurologie (Futurology) je pak encyklopedický termín, i přes to, že se jedná o pojem používaný laiky pro neodborné úvahy a plánování o budoucnosti (a neuznávající možnou její pluralitu) a často tak diskreditovaný. Futurologie je definována jako studium budoucnosti (ne budoucností v čemž je hlavní rozdíl oproti studiím budoucností). Termín futurologie poprvé použil německý profesor a futurolog Ossip Kurt Flechtheim (1909–1998) v polovině čtyřicátých let, pojmem pak navrhoval označit nový obor, která by v sobě zahrnoval vědecké zkoumání pravděpodobnosti. Termín se pak stával méně favorizovaným vzhledem k tomu, že nov výzkumníci zvýrazňují důležitost alernativních a pluraritních budoucností a scénářů spíš než jedné monolitické budoucnosti a paradigmatická omezení, která s sebou přináší studium predikcí a pravděpodobností oproti svobodnému bádání nad možnými a preferovanými budoucnostmi.
[[w:cz: buňka|Buňka]] je systém, obsahuje subsystémy jádro, atd. (''prvky jsou molekuly'').


* '''Orgánová (. tkáňová/pletivová)'''
Tři faktory většinou odlišují studia budoucností od výzkumů prováděných v rámci ostatních disciplín (ačkoli se v určité míře překrývají). Za prvé, studia budoucností často zkoumají nejen možné ale také pravděpodobné preferované a divoké karty (wild cards) budoucností. Za druhé studia budoucností jsou ze své podstaty zaměřena na získání holistického nebo systematického pohledu založeného na poznatcích z řady ostatních vědních disciplín. Za třetí studia budoucností se pokouší zkoumat a objevit domněnky ležící za dominantním a převládajícím pohledem na budoucnost. Budoucnost není prázdná ale plná skrytých domněnek, které mají často emergentní původ, který se nachází ukryt v sociokulturním kontextu. Například množství lidí očekává kolaps planetárního ekosystému v blízé budoucnosti zatímco jiní věří, že současný stav může přetrvat neomezeně dlouho. Studia budoucností se pak snaží analyzovat a osvětlit domněnky, které podporují konkrétní názory a imaginace.
Mozek, slezina, srdce (''entity jako stehenní sval, listy, pletiva - ty sice nejsou anatomickými [[w:cz: orgán|orgány]], ale patří také do této úrovně'').


* '''Perspektiva Organismu/jedince'''
Studia budoucností se většinou nezaměřují na krátkodobé predikce jako jsou ekonomické prognózy. Většina strategického plánování, která rozvijí operační plány pro preferované budoucnosti v časovém horizontu od jednoho do tří let nebývá předmětem zájmu oboru. Dlouhodobější plány a strategie, které se zaměřují na možnosti předvídání možných budoucích událostí jsou naopak zcela jistě předmětem zájmů.  
Objektem analýzy je jeden jedinec (''např. člověk, pes, sinice''). Výjimku tvoří i jednobuněčný organismus, který patří rovněž do této analytické úrovně.


* '''Skupinová'''
Studia budoucností také nezahrnují ty, kdo tvrdí, že dosahují svých predikcí skrze nadpřirozené síly. Zároveň jsou však předmětem jejich studia modely, které tito lidé užívají a interpretace, které jim přisuzují.
Skupina prvků (skupina kaprů, netřesky na skále) nejedná se o celou populaci, systém je skupina (''např. jedna skupina jelenů'').


* '''Populační/ ekosystémová'''
== Historie==
[[w:cz ekosystém|Ekosystém]] je systém, který je vázaný na určitý geografický prostor, úhrn životních forem v určitém období, v topograficky uvažovaném prostoru (''např. opadavé lesy ve střední Evropě''). Vymezit tuto úroveň přesně bývá problematické, Jeník<ref> JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.</ref> rozlišuje: mikroekosystém (kaluž vody; populace Běláska na Krokusové louce v Lukášově ), mezoekosystém (např. lokální les), makroekosystém (bukové lesy střední Evropy; populace Jelena evropského v lesích střední Evropy), supraekosystém (přechází do planetární analytické úrovně). Specifickým typem je městský ekosystém, který bývá obtížné klasifikovat.


* '''Geosystémová = planetární''' (''neboli supraekosystémová'')
Johan Galtung a Sohail Inayatullah tvrdí ve svém díle Makrohistory a Makrohistorici (Macrohistory and Macrohistorians), že hledání základních vzorců sociální změny sahá do doby Ssu-Ma Chiena (145-90 př.n.l.) k jeho teorii cyklů ctnosti, ačkoli práce Ibn Khalduna (1332-1406) jakou je The Muqaddimah je příklad, který je preferovaný moderní soicologií. Některé intelektuální základy studií budoucností se objevují v první polovině 19. století, podle Wendella Bella Comtova diskuze metavzorců sociální změny předznamenává studia budoucností jako vědecký diskurz.  
Tvoří ji:
'''Pedosféra''' – dle zeměpisné šířky se dělí na pásma, procesy: horotvorné, tektonika, eroze půdy, desertifikace, chemická degradace půd, zasolování půd, okyselování půd. Důležité umět analyticky uchopit, že kyselé děště se dějí na úrovni atmosféry a pedosféry atd.
'''Atmosféra''' - plynný obal země, subsystémy troposféra. Procesy, srážková činnost, mokrá depozice
'''Hydrosféra''' – vodstvo, subsystém oceány, jezera, řeky potoky, mokřady (patří i do pedosféry). Procesy vodního koloběhu (srážení vody, okyselování vod, eutrofizace, koloběh vody)
'''Kryosféra''' – zmrzlá voda, subsystém: ledovce, permafrost (pomezí kryosféry a pedosféry je to mezní susbsystém), mořský led,..
'''Biosféra''' – procesy: fotosyntéza, biologické cykly
''Subsystémy:'' biomy (pásma  biosféry s určitým typem podmínek): polární pustina, tundra, tajga, opadavý les, poušť, savana,..
''Subsystémy druhého řádu:'' – savci, zelené rostliny


* '''Vesmírná'''
První práce jenž se pokouší vnést systematičnost do predikcí budoucnosti byly napsány v 18 století. Vzpomínky ze dvacátého století (Memoirs of the Twentieth Century) napsány Samuelem Maddenem v roce 1733 ve formě vážných diplomatických dopisů od Britských představitelů v zahraničních metropolích (Konstantinopol, Řím, Paříž, Moskva). Technologie dvacátého století se v Maddenově podání neliší od těch, které byly známé v jeho době, zaměřuje se namísto toho na politický a náboženský stát v budoucnosti.  
V této oblasti máme velice omezenou znalost, všechny staré kultury se zajímaly o [[w:cz: astrologie|astrologii]] (jaká bude úroda, co záplavy, roční období, měsíční procesy). Lze identifikovat základní systémy: slunce (základ záření), země (globální ekosystém), subsystémy (biosféra, atmosféra).  


''Pro správné praktické využití teorie systémů je klíčová definice analytické úrovně (v jaké je vhodné problém řešit a následně z dané perspektivy analyzovat subsystémy, procesy a prvky). Například [[Globální změna klimatu|Globální změna klimatu]] se řeší na planetární úrovni, systémem je atmosféra, mezi jednotlivé subsystémy patří skleníkové plyny, stratosférická vodní pára, albedo povrchu, procesem je oteplování klimatického systému, mezi prvky patří skleníkové plyny.''
Madden popisuje vládu Jiřího VI (1900 - 1925), (kde díky rozmachu v konstrukci průplavů) předpovídá velkou síť vodních cest, které radikálně mění czorce života - ,,Vesnice rostou do měst a města se stávájí velkoměsty". Žánr science fiction pak vzniká na konci 19 století, kdy spisovatelé jako Jules Verne a H. G. Wells píší příběhy, které se odehrávají v imaginativním světě budoucnosti.


== Prostředí ==
=== Začátek ===


Existence systémů je podmíněná jejich existencí v určitém prostředí. Prostředí je systémově relativní stav, prostředí se stává teprve díky systémům, jinak by to byla nerozlišená entita. Je to vzájemný reciproční stav. Na začátku je vždy třeba si definovat prostředí a to právě na základě analyzovaného systému. Například lidské tělo může být jak prostředím (např. pro srdce), systém (v perspektivě jedince), nebo subsystém (pokud analyzujeme společnost). -?
W. Warren Wagar prohlašuje za zakladatele studií budoucností H. G. Wellse. Jeho Anticipace reakce na mechanický a vědecký pokrok nad lidským životem a myšlením: experiment v proroctví (Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy) byla první sériově publikována v The Fortinghtly Review v roce 1901. Předvídá jaký by svět mohl být v roce 2000, kniha je zajímavá jak pro naplněné předpovědi (rozmach automobilů a vlaků, který se odrazí v odlivu obyvatel z měst na předměstí; odstranění morálních omezení jako důsledek mužského a ženského úsilí o sexuální svobodu; porážka německého militarismu a existence Evropské unie), tak i pro chybné předpovědi (neočekávání funkčních letadek před rokem 1950 a tvrzení, že: ,,moje imaginace odmítá vidět jakýkoli druh ponorky, která udělá něco jiného než, že udusí svou posádku a zakladatele na moři).  
Při analýze systému nervová soustava (mozek, mícha) – na začátku analýzy je třeba vymezit prostředí, když jsme na analytické úrovni orgánů, tak v tu chvíli je pro orgán nervové soustavy, prostředím lidské tělo. Komplexita jednotlivého orgánu (nervová soustava) tak je to součástí celkové komplexity prostředí, takže komplexita prostředí je vyšší než komplexita systému. Při analýze je důležité správně definovat časovou perspektivu (prostředí se často radikálně mění).


=== Vnější prostředí ===
Kromě technologických predikcí, Wells vizualizoval také možný kolaps kapitalistického uspořádáná po sérii destruktivních masových válek. Po chaosu se pak nakonec objeví svět míru a blahobytu, kontrolovaný kompetentními technokraty. 


Luhmann tvrdí, že prostředí je samo osobě ohraničeno otevřenými horizonty, ne překročitelnými hranicemi, proto samo o sobě není systémem. Tato teze neplatí pro každou úroveň. Platí to pro vesmírnou a výjimečně pro některé typy sociálních systémů na populační analytické úrovni. Například v kultuře (systému) těžko nalezneme sevřené hranice, horizont je otevřený. Hovoříme pak o tzv. divergentní hranici (v terminologii životního přostředí o [[ekoton|ekotonu]]). V systémové perspektivě může být termín životní prostředí problematický a zavádějící, proto je vhodnější pracovat s konkrétnější pojmy (jako [[w:cz: biotop|biotop]], [[ekosystém|ekosystém]], [[w:cz: biom|biom]], [[biosféra]]). Vnější prostředí systému pak bývá různě heterogenní (homogenní prostředí je ojedinělé např. vakuum, destilovaná voda v laboratoři).
Dílo se stalo bestsellerem, a Wells byl pozván k přednesení přednášky na Royal Institutu v roce 1902 s názvem Nalezení budoucnosti. Přednášky byla dobře přijata a brzy publikována v knižní podobě. Obhajoval v ní zřízení nového akademického oboru zkoumajícího budoucnost, který by měl zázemí ve vědecké metodologii a ne ve spekulacích. Proklamoval, že vědecky poznatelná vize budoucnosti ,,bude stejně přesná věda, a možná stejně detailní jako obraz, který nám poskytují poslední stovky let k pochopení geologické minulosti. Ačkoli si byl vědom obtížnosti v přijetí celkově přesných predikcí, domníval se, že je stále možné zdokonalování na naí práci k poznání věcí budoucnosti.


=== Vnitřní prostředí systému ===
Ve svých dílech Wells předpověděl vynýlez a užití atomové bomby (The World Set Free, 1914). V The Shape of Things to Come 1933 zase hrozící světovou válku a vylíčil města zničená leteckým bombardováním. Ani později nepřestával obhajovat zřízení vědy zabývající se budoucností. V roce 1933 v rozhlasové stanici BBC požadoval zřízení kateder a profesur zaměřených na předvídání, předešel tak zřízení vědy zabývající se budoucností o přibližně 40 let.


Má jiné parametry než vnější (nemá otevřené horizonty). Můžeme ho demonstrovat na orgánové analytické úrovni- analýza srdce, na orgánové úrovni je lidské tělo vnější prostředí pro srdce. O úroveň výš v perspektivě jedince, tam je systém člověk, takže co bylo nižší, bylo prostředí tak na vyšší je to systém – přechodnost, srdce subsystém. Na úrovni orgánu srdce – tělo vnější prostředí pro srdce. Vnější prostředí systému je komplexnější než systém sám. Např. mozek je nejkomplexnější orgán v lidském těle, ale to prostředí je ještě komplexnější (některé svalstvo je homogenní, jiné ne, kosterní soustava má spoustu druhů a typů, cévní systém je stejně složitý (komplexní) jako nervový systém). Výjimku představuje vakuum.
=== Vznik akademické disciplíny ===


=== Ohraničenost systému ===
Studia budoucností vzniká jako akademická disciplína v polovině šedesátých let. První generace vědců zahrnuje Hermana Kahna, amerického stratéga Studené války, budoucím vývojem se zabýval ve svých publikacích (např. On Thermonuclear War (1960), Thinking about the unthinkable (1962) and The Year 2000: a framework for speculation on the next thirty-three years (1967)); mezi další patří např. Bertrand de Jouvenel, francouzský ekonom, který v roce 1962 založil organizaci Futuribles International a Dennis Gabor, maďarsko-britský vědec, který napsal Inventing the Future (1963) a The Mature Society. A View of the Future (1962)


Systémy jsou ohraničené vůči svému prostředí a zároveň vůči jiným systémům. Udržování hranic je udržováním systému. Hranice neznamenají konec souvislostí, nejsou uzavřené. Hranice je něco jiného než otevřený horizont. Přes hranice systém komunikuje přes prostředí, z hlediska systému jsou to vstupy. Např. lidé těží ropu ze svého prostředí vstupy, ze systému jdou výstupy – odpady
Studia budoucností vznikala pararelně se zrozením systémové vědy a myšlekou národní ekonomiky a politického plánování, především ve Francii a Sovětském svazu. V roce 1950 Francie pokračovala v rekonstrukci válkou poničené země. V tomto období francouzští vědci, filozofové, spisovatelé a další umělci pátrali po tom, co lidstvu pomůže k lepší budoucnosti v níž se nebudou opakovat katastrofy minulosti. Sovětský Svaz se podobně zaobíral poválečnou rekonstrukcí, ale zjeména v kontextu zřizování národních plánovacích procesů (známých jako pětiletky), které také požadovaly dlouhodobější horizont plánování a cílů sociální politiky. Předvídání bylo proto primárně používáno k politickým účelům.
Jugoslávie – dnes ten systém neexistuje, hranice se neudržely a vzniklo Chorvatsko atd. Ekologové upozorňují na to, že se v přírodě těžko hledají hranice mezi dvěma společenstvími, také v sociologii je to těžké určit. Společenstva do sebe často přecházejí plynule a kontinuálně, hovoříme o tzv. kontinuitě společenstva (pozvolnějším přechodem mezi společenstvími).


Slavíková<ref>SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> vysvětluje z bioenergetického hlediska sukcesi rostlinného společenstva stavem rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie a hmoty:
Naproti tomu v USA se studia budoucností jako vědní disciplína etablovala díky aplikaci úspěšných nástrojů a perspektiv systémové analýzy, zejména zabývající se problematikou zásobování během války. Odlišné počátky se odrazily v metodlogickém a teoretickém zázemí, které vyústilo ve schizma mezi americkým a evropským konceptem. Američtí badatelé se zaměřovaly na aplikaci v praxi, kvantitativní nástroje a systémovou analýzu, zatímco evropští preferovali více teoretické zkoumání dlouhodobé budoucnosti pro lidstvo a zemi, kladli důraz na otázky zabývající se elementy konstitujícími budoucnost, symboly a sémantikou.


* '''Příjem > výdej''': produkce/respirace >1, akumulace hmoty = vstup
Do roku 1960 akademici, filozofové a umělci po celém světě začali přicházet s množstvím scénářů budoucího vývoje a započali dialog. Vynalázeci jako Buckminster Fuller také začaly vyzdvihovat roli, kterou v budoucích trendexh může sehrát technologie. Diskrz se zabýval problematikou populačního růstu, dispozicí a využíváním zdrojů, ekonomickým růstem, kvalitou života a environmentální udržitelností, to se začalo označovat jako globální problematika - široké pozornosti se jí dostalo po vydání Limitů růstu, studie sponzorované Římským klubem.
* '''Příjem < výdej''': produkce <1, rozklad produkce biomasy = výstup, opad, rozkladné procesy odumřelých částí organismu, export energie z biocenózy zásahem: sešlapání pastvou, oheň, sklizeň)
* '''Příjem = výdej''': steady state, dynamická rovnováha, klimax, množství za rok vytvořené hmoty je prodýcháno živými organimsy


S pomocí hranic se mohou systémy uzavírat i otevírat, mění propustnost pro vstupy a výstupy. Vzájemné otevírání a uzavírání systémů a s tím související měnící se propustnost pro různé druhy vstupů a výstupů, můžeme dobře ilustrovat na modelu látkových a energetických vazeb stromového individua. <ref> JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1. Obr. 7. Model látkových a energetických vazeb stromového individua.</ref> U něj jsou vstupy v podobě živin (Oxid uhličitý a sluneční záření, které vstupuje do listů a vede k [[W:CZ fotosyntéza|fotosyntéze]]), výstupy pak tvoří kyslík a voda. Co se týče jeho kořenů a rhizosyntézy, definujeme zde jako živiny kyslík a vodu, na straně  výstupů pak oxid uhličitý.
=== Další rozvoj ===


Většinou nelze rozhodnout, jestli hranice patří k systému nebo k prostředí (kůže u organismu tvoří - v systémovém myšlení - hranici, která je mimo člověka i prostředí)
Mezinárodní dialog vyústil v roce 1967 ustanovení Světové Federace pro Studium Budoucností - SFSB (World Futures Studies Federation - WFSF) jejím prvním prezidentem se stal uznávaný sociolog Johan Galtung. V USA pak novinář Edward Cornish ze stejných pohnutek založil Světovou Společnost pro Budoucnost - SSB (World Future Society - WFS), jejíž činnost byla zaměřena na laickou veřejnost.


Ekologové rozlišují hranice:
Rok 1975 byl pro další vývoj zlomový, v USA došlo k založení prvního studijního programu studií budoucností, magisterského programu na Univerzitě v Houston-Clear Lake, to bylo následováno o rok později magisterským programem veřejné správy v alternativních budoucnostech na University of Hawaii v Manoe. Havajské studium pak klade patřičný důraz na propojení evropské a americké tradice a přístupu ke studiu. Jeho paradigmatické ukotvení leží jak v neo-marxistické filozofii, kritické politické ekonomické teorii a literární kritice. V následujících letech dochází k nárůstu počtu kurzů studií budoucností napříč akademickým spektrem, ale kompletní studijní programy vznikají jen zřídka. 
* '''a) Konvergentní''' – sevřené, ostré – silnice, pobřežní útes
* '''b) Divergentní''' – kontinuální, pozvolné, difuzní – ekoton (=přechodná cenná zóna, velká biodiverzita), atmosféra


Pokud ze systému vyjde výstup, prvek při překročení hranic se setká s jinými podmínkami, hovoříme o tzv. '''přeshraničních procesech''' (např. sluneční záření projde atmosférou a následně se setká se s jinými podmínkami, část odražena atmosférou, část oblačností, část absorbována povrchem - toto je nazýváno přeshraničními procesy).
Jako transdisciplinární obor přitahují studia budoucností generalizace. Tato transdisciplinární povaha může také způsobit problémy, vzhledem k tomu, že občas zadrhává v hranicích mezi disciplínami. Také způsobuje problémy dosažení uznání mezi tradičními vědeckými měřítky používanými na akademické půdě. Oproti studiím budoucností na bakalářském stupni, některé magisterské programy ve strategickém managmentu nabízí magisterské či doktorské tituly ve strategickém předvídání pro odborníky (občas dokonce online). Nicméně, každý rok vychází se objeví jen několik nových doktorů studií budoucností.
V praxi je tento způsob myšlení aplikován např. v hodnocení [[ekosystémové služby|ekosystémových služeb]] (při stavbě golfového hřiště vyčíslení ekosystému v řádu miliónů). Při hodnocení vlivu daného projektu na ekosystémové služby je pak kladen důraz na přesné vymezení prostoru a určení hranic, energeticko-materiálové vazby (co biotop vydává a poskytuje vně a jaké energeticko-materiálové vazby vchází dovnitř).


== Komplexita systému ==
Obor v současnosti čelí velké výzvě v podobě vytvoření uceleného koncepčního rámce, kodifikovaného dobře zdokumentované osnovy (nebo osnov) představující široce příjimané a konzistentní koncepty a teoretická paradigmata spojená s kvantitativními a kvalitativními metodami, exempláře těchto výzkumných metod a poky pro jejich etické a vhodné aplikace uvnitř společnosti.


Komplexitu (složitost, resp.míra složitosti komplexního systému nebo prostředí) dělíme na biotickou komplexitu (ta se týká se živých systémů) a komplexitu abiotickou (zahrnující abiotické složky systémů).
Jako indikátor toho, že předchozí různorodé intelektuální dialogy se opravdu sbíhají do rozpoznatelné vědní disciplíny je možné prezentovat nejméně šest solidních výzkumných a velmi dobře přijatých pokusů o syntézu a soudržný rámec pro obor: Eleonora Masini Why Futures Studies, James Dator Advancing Futures Studies, Ziauddin Sardar Rescuing all of our Futures, Sohail Inayatullah's Questioning the future, Richard A. Slaighter The Knowledge Base of Futures Studies, sbírka esejů praktikantů a Wendell Bell dvousvazkové dílo The Foundations of Futures Studies.


Systémy se neustále diferencují a tím se zvyšuje komplexita. Z hlediska komplexity pak máme 2 typy systémů:
== Pravděpodobnost a předvídatelnost ==


* a) '''Lineární'''
Některé aspekty budoucnosti jako ta, kterými se zabývá [[w:cs:nebeská mechanika|nebeská mechanika]] jsou vysoce pravděpodobné, a mohou být popsány relativně jednoduchými matematickými modely. V současnosti mohou být vědecky predikována pouze malá oblast jevů označených jako jsou fyizciké procesy. Teorie jako jako [[w:cs:teorie chaosu]], nelineární věda a standardní evoluční teorie nám umožňují porozumět mnoha komplexním systémům jako [[w:cs:kontingentní|kontingentím]] (závislým na komplexních environmentálních podmínkách) a [[w:cs:stochastickým|stochastický]] (náhodné  v rámci omezení), vytvářející širokou většinu budoucích událostí nepředvítalnými v žádném směru.
Těchto systémů je málo, efekt je přímo úměrný příčině (na stejné podněty vždy stejné předvídatelné reakce)


* b) '''Komplexní'''
Není překvapivé, že rozpor mezi předvídatelností a nepředpověditelností je zdrojem polemik a konfliktů mezi vědci zabývající se studii budoucností a odborníky z praxe. Někteří argumentují, že budoucnost je v podstatě nepředpověditelná a že nejlepší způsob jak ji předpovědět spočívá v jejím vytvoření. Jiní, jako například Flechtheim, věří, že pokrok ve vědě, pravděpodobnosti, modelování a statistice nám umožní pokračovat ve zlepšování našeho chápání možných budoucností, přičemž zdůrazňují, že tato oblast je v současné době mnohem méně rozvinutá než oblasti pro zkoumání možných a preferovaných budoucností.
Systém složený ze vzájemně propojených částí, které jako celek vykazují jednu nebo více vlastností, které nejsou jasně viditelné z vlastností jednotlivých částí (vykazuje vždy něco navíc).


Co je myšleno pojmem ''Komplexní systém'' můžeme dobře demonstrovat na roli jedince v lidské společnosti, ta není pouze souhrnem jednotlivců, sociální jevy mají ve společenství jinou charakteristiku (efekt stáda). Hovoříme pak o tzv. '''emergenci - něco se objevuje zdánlivě navíc, jedná se o derivát fungování komplexního systému'''. Díky emergentním jevům můžeme komplexní systémy zkoumat pouze na vyšší analytické úrovni (neřešíme na úrovní jedince, nýbrž na úrovni společnosti). Dobrým příkladem jsou pak '''stereotypy o určitém etniku, které nevystupují pouze jako souhrn názorů jednotlivců ale mají právě povahu emergentních jevů'''; stejně dobře jsou tyto jevy patrné ve schématech chování v hierarchii vlků, v signálech hrozeb a obrany, jejichž  část je vrozená a vyvinula se evolucí - a nejedná se pouze o souhrn chování prvků. Vztahy v komplexních systémech jsou nelineární, malá odchylka může mít efekt o různé síle. V praxi se komplexita uvažuje při chodu institucí (zeštíhlení státní správy, zeštíhlení administrativy).
Jako příklad zvažme proces volení prezidenta Spojených států amerických. Na první pohled vidíme, že každý americký občan starší 35 let může kandidovat na prezidenta, proto se nám tento proces může jevit jako nevhodný pro úspěšné předpovědi. Jenže po podrobnějším prozkoumání se ukazuje, že poze některé veřejné osoby (současní i minulý prezidenti a víceprezidenti, senátoři, státní guvernéři, populární vojenští velitelé, starostové velkých měst atd.) disponují potřebnými druhy kapitálu, které byly v minulosti nutnými předpoklady pro zvolení. Posléze tedy můžeme s minimálním úsilím formulovat problém pro statistickou předpověditelnost, mnohem z úží výběr potenciálních kandidátů zlepšuje naše možnosti předvídání. Aplikováním dalších statistických možností na tento problém, můžeme zjistit, že v určitých predikcích volebních trhů (prediction markets) jako je Iowa Electronic Markets, spolehlivé předpovědi byly získávány v dlouhodobém časovém horizontu a za různých podmínek s dobrými výsledky na straně odborníků i volebních průzkumů. Tyto trhy, které mohou být provozovány veřejně nebo jako vnitřní trh, je jen jednou z několika slibných hranic ve v prediktivních výzkumech budoucnosti.  


=== Vlastnosti komplexity ===
Takové pokroky v předvídatelnosti jednotlivých událostí nemění nic na nepředpověditlenosti celkových systémů, které vznikají z interakce mezi množstvím individuálních událostí.
''Komplexita není dána jen počtem prvků, ale také jejich rozrůzněností, vlastnosti:
''
* Počet prvků
* Rozrůzněnost – týká se prvků i se stejnou podstatou, ale došlo k odlišné diferenciaci (otrávený potkat mutagen – genová mutace, potomci diverzifikovanější)
* Rozmanitost – týká se více toho, když mají prvky jinou podstavu (savci, ptáci)
* Hustota (např. rozložení v prostoru) – kde se prvky nachází
* Významem vztahu mezi prvky  - různý počet a různá charakteristika, různá rozmanitost, prvky, subsystémy


''2 typy komplexity jako samotné
== Metodologie ==
''
* '''Organizovaná'''
– např. mraveniště, má selektivní vztahy mezi prvky, uvnitř jsou zásobárny s potravou, propojovací cesty, každý subsystém má funkci (dělnice, královna, strážci); včelí úl.


* '''Dezorganizováná''' (chaotická, nahodilá složitost)
Praktická aplikace studií budoucností využívá širokou škálu modelů a metod (teoretických a praktických), mnoho z nich pak pochází z jiných akademických disciplín, zahrnují ekonomii, sociologii, geografii, historii, inženýrství, matematiku, psychologii, technologie, turismus, fyziku, biologii, astronomii, a teologické aspekty (co se týče otázek víry a přesvědčení).
- např. sklenice s vodou, do které kápneme kapku inkoustu, ten se začne šířit chaoticky; likvidace ropné havárie, výpočty jak, kam a proč se bude ropná skvrna šířit, jak tomu zabránit řeší krizový štáb, použití teorie chaosu; povodně – voda se vylije z koryta, řešení už je jednodušší, víme, do jaké max nadmořské výšky se voda dostane. Není to spojené s lepší organizovaností, může dojít k redukci komplexity. Nárůst složitosti, komplexity na jednom místě zvyšuje celkovou komplexitu. '''Evoluce druhů probíhá intenzivněji v komplexnějším prostředí''', v jednodušších ekosystémech k tomu dochází méně (komplexnější prostředí umožňuje větší diferenciaci druhů).


=== Změna komplexity v čase ===
Jedním ze základních předpokladů studií budoucností je chápání budoucnosti v plurálu ne singuláru, to znamená, že alternativy budoucnosti jsou vždy více či méně pravděpodobné ale není možné s určitostí říci, která varianta budoucnosti opravdu nastane. Základním úsilím studií budoucností je pak rozpoznat a popsat alternativní možnoti budoucností. To zahrnuje sběr kvantitativních a kvalitativních dat o možných, pravděpodobných a preferovaných změnách, Plurál budoucností v názvu studií budoucností pak odkazuje k bohatosti možných budoucností, včetně podmnožin preferovaných budoucností (normativních budoucností), které můžou být studovány.


Komplexita není statická, ale probíhá v čase, může se měnit. Jako '''Gradient komplexity''' pak označujeme směr růstu komplexity, v zásadě nám jde o to, zda se zvyšuje či snižuje (viz. Luhmann<ref>LUHMANN, Niklas. Sociální systémy: nárys obecné teorie. 1. vyd. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. 550 s. Klasikové společenských věd. ISBN 80-7325-100-0.</ref>). Ve stadiu [[W:CZ klimax|klimaxu]] u rostlinných společenstev je míra komplexity maximální, maximální z pohledu stability daného ekosystému (poušť a prales má odlišnou míru komplexity). Když se míra složitosti zvyšuje nastává evoluce. Při sebeimplifikaci (sebezjednodušení) dochází k [[w:cz: involuce|involuci]] a míra složitosti se snižuje. V tomto případě hovoříme o tzv. redukci komplexity, kdy skladba vztahu určité komplexní souvislosti je rekonstruována skrze jinou souvislost s méně vztahy.
Profesionálové zabývající se studii budoucností se dříve zaměřovali na extrapolaci současných technologických, ekonomických nebo sociálních trendů nebo na snahu o predikci budoucích trendů, ale posléze začali zkoumat sociální systémy a nejistoty, vytvářet scenáře, klást otázky které jdou za tyto scénáře skrze causal layered analysis method (a jiné), vytvářet preferované vize budoucnosti a užívání zpětného chodu (backcasting) k odvození alternativních implementačních strategií. Kromě extrapolace a scénářů, se ve výzkumu budoucností užívá mnoho dalších metod a technik (viz níže).
V organizované komplexitě jsou vztahy mezi prvky selektivní. Snížení komplexity pak musí být kompenzováno skrze lepší organizaci selektivity. Redukce komplexity může probíhat buď u vnějšího vztahu k systému nebo u vnitřního vztahu systému k sobě samému:


* '''Redukce komplexity u vnějšího vztahu systému'''
Studia budoucností také zahrnují normativní nebo preferované budoucnosti, nicméně hlavní přínos plyne z extrapolovaného (extrapolace) a normativního výzkumu, který pomáhá jednotlivcům a organizacím vytvářet lepší budoucnost pro společnost v prostředí - předpokládaných - radikálních sociálních změn. Profesionálové využívají různé kombinace inspirace a výzkumu. Studia budoucností využívají jen vzácně vědecké metody spočívací v kontrolování, opakování a ověřování experimentů s vysoce standardizovanou metodologií, vzhledem k tomu, že jejich prostředí je nestálé pro využití ustálených prediktivních schémat. Nicméně mnoho futuristů je informováno o vědeckých technikách. Někteří historici projektují vzorce, které vypozorovaly v minulých civilizacích na dnešní sociokulturní situaci k tomu aby anticipovali, co se odehraje v budoucnosti. Oswald Spengler ve svém Zániku západu tvrdí, že západní společnost, podobně jako Římské císařství, dosáhla vrcholné fáze kulturního rozkvětu, který nevyhnutelně vede k jasnému, zániku.
Kdy dochází ke střetu systému a prostředí (''např. skupina daňků žije v Českém lese, v tu chvíli jsou součástí daného biotopu, ekosystému, mají vazby s prostředím, žerou, produkují trus (tj. vstupy a výstupy) v trusu roznáší semena atd. a zároveň jsou loveni, žijí si volně v Českém lese a mají hodně vazeb v prostředí. Když se myslivci rozhodnou, že zavřou daňky do obory, tak se stane to, že v oboře by umřeli hlady, takže jsou krmeni, napájeni, takže komplexita se změní, je redukována, nemají vazby, žerou to, co myslivci přinesou. Jde o selektivnější péče, organizace selektivity. Došlo k redukci komplexity, už se nepohybují volně lesem, teď redukce a krmení na jednom místě'').


* '''Redukce komplexity u vnitřního vztahu systému k sobě samému'''
Studia budoucností jsou často charakterizováno jako obor zabývající se možnou, pravděpodobnou a preferovanou budoucností a divokou kartou, která je sice málo pravděpodobná, ale pokud nastane, bude mít vysoký dopad na události (ať pozitivní či negativní). Mnoho futuristů nicméně neužívá pojem divoké karty. Preferují metodologii nazvanou Emerging Issues Analysis. Ta pátrá po počátcích změny, po věcech, které ač dnes neznámé, stanou se v budoucnu pravděpodobně známými a budou mít velký vliv.
(''např. reforma pražské veřejné dopravy, nejprve výzkum, jaký je průměrný pohyb lidí, na základě toho zrušili některé zbytečné linky, jiné protáhly, někde nové linky, došlo k redukci dopravní sítě, redukce komplexity k sobě samému, je v tomto případě vidět i sebereference, autopoeze = výzkum kartičkami kdo kam jede. Jednotlivé linky byly organizovány selektivně'').
Dalším příkladem mohou být slepé ryby v jekynních nebo tasemnice, nepotřejí zrakový aparát (dochází k [[W:CZ redukce|redukci]]).


Nárůst komplexity  (složitost, resp. míra složitosti systému nebo prostředí) na jednom místě zvyšuje komplexitu prostředí na jiném místě. Je to kvůli sebereferenci. Stav prostředí je dán strukturou systému. Když naroste komplexita v jednom systému, zvětší se celková komplexita.
Odhady pravděpodobnosti jsou zahrnuta do dvou ze čtyř hlavních obav profesionálů předvídání (je to náročné a klasfikuje jak možnou budoucnost tak události vzniklé divokou kartou), zatímco zvažování škály možných budoucností, rozpoznávání plurality ecistujících alternativních budoucností, a představování a vytváření preferovaných budoucností jsou další hlavní oblasti vzdělávání. Nejvíce odhadů pravděpodobnosti ve studiích budoucností je normativních a kvalitativních, ačkoli v minulých letetech bylo zaznamenáno významné zlepšení ve statistických a kvantitativních metodách (křivka technologického a informačního růstu, cliometrika, prediktivní psychologie, prediction markets, atd.).


== Časovost systému ==
=== Techniky výzkumu ===


Systém nemůže existovat nejen bez zasazení nejen v prostředí ale ani v čase, v teorii je potřeba pracovat i s tzv. '''časovostí systému''', neboli '''temporalita''' (''v obecné teorie systémů se setkáme také s pojmy jako omezenost v čase nebo proměnlivost''). V ekologii používáme konkrétnější termíny jako '''časová dimenze''' nebo '''časový rozměr''' (''těmi označujeme délku trvání a stáří struktur a procesů v biosféře'') Opak temporality je '''omnitemporalita''' = věci nečasové, nebo nadčasové.
Zatímco předvídání - tj. snaha predikovat budoucnost na základě současných trendů - je běžnou metodikou, profesionální scénáře často spoléhají na tzv. zpětný chod (backcasting), zabývání se otázkami, jakých změn je třeba dosáhnout v přítomnosti, aby se dosáhlo požadovaného stavu v budoucnosti. Například, scénáře tzv. Policy Reform a Eco-Communalismus vytvořené Global Scenario Group jsou vystaveny na metodě backcasting. Odborníci zabývající se studii budoucnosti se nazývají futurists (nebo odborníci na předvídání).


'''Paměť systému''' pracuje na úrovni omnitemporality, ukládá zkušenosti pro opětovné použití, informace získané zkušeností systému (např. rašeliniště, v hloubkách starých rašelinišť jsou pylová zrna v bláně, vydrží tam tisíce let a poté lze zjistit co tam rostlo, je to paměť systému  to zrno nebo instinkt zvířat: migrace pakoňů, dělají to pořád).
Mezi metody používáné při výzkumu patří např.
Pojem '''temporalizace''' nám pak označuje konstituci času, časování, genezi událostí (změn) v čase.  


''Změny se dělí na:''
* [[Systémová teorie v ekologickém myšlení|Systémová teorie]]
* Analýza příčinných vrstev (Causal layered analysis (CLA)
* Environmentální analýza
* [[w:cs:Plánování na základě scénářů|Plánování na základě scénářů]]
* Delfská metoda
* Vytváření historie předpokládané budoucnosti
* Monitorování médií
* Backcasting (eco-history)
* Analýza vzájemných dopadů (Cross impact analysis)
* Futures workshops
* [[w:cs:FMEA|Analýza možného výskytu a vlivu vad (Failure Mode and Effects Analysis - FMEA)]]
* Kola budoucností (The Futures wheel)
* Technologický plán (Technology roadmap)
* Analýza sociálních sítí (Social network analysis)
* Systémové inženýrství (Systems engineering)
* Analýza trendů (Trend analysis)
* Morfologická analýza (Morphological analysis)
* Předvídání technologií (Technology forecasting)


''' a) Změny reverzibilní''' (vratné) - ohleduplné lesní hospodaření
=== Formování alternativních budoucností ===


'''b) ireverzibililní''' (nevratné) - například těžba uhlí na určité místě
Užívání scénářů - alternativních možných budoucností - je důležitý výzkumný nástroj. V určitém rozsahu lidi můžou ovlivnit, co považují za pravděpodobné nebo preferované užitím kvalitativních a kvantitativních metod. Sledováním variant možností je možné budoucnost lépe tvarovat než ji pouuze předpovídat. Formování alternativních budoucností začíná vytvářením množství scénářů. Vytváření scénářů je několika etapový proces. Jedna z těchto etap zahrnuje studium trendů. Ty dělíme na krátkodobé a dlouhodobé, dlouhodobé mají vliv na mnoho společenských skupin, vznikají pomalu a mají hluboký základ. Naopak trendy krátkodobé trvají kratší časový úsek, ovlivňují pouze určité společenské skupiny, šíří se ryhle a zároveň brzy zanikají (např. módní trendy).


''V teorii systémů rozlišujeme tři druhy časové struktury:''
Předvídání budoucností zahrnuje širokou škálu od předívádní ekologických katastrof skrze utopickou literaturu, kde i ti nejchudší žijí v dobrých podmínkách skrze transformaci do post-lidské éry, která povede k zániku všech forem života na Zemi např. při nanotechnologické katastrofě.


* '''Kontinuální''' – neustálá časová struktura (můžeme demonstrovat na proměně biodiverzity společenstva v čase)
Předpovědi budoucností mají rozporuplnou pověst a nezaznemenávají velkou úspěšnost. Často se zabývají pouze extrapolací technických a společenskýc trendů a prohlašují, že se budou v budoucnu vyvíjet podobně. ale technický pokrok a sociokulturní změny se dějí nárazově a posléze se vývoj ubírá jiným směrem a odlišným tempem.


* '''Cyklická''' – cyklicky se opakující (proměna biodiverzity krajiny v mírném pásmu během roku)
Mnoho předpovědí z poloviny dvacátého století předvídalo vesmírný turismus do roku 2000 ale ignorovaly možnosti všudypřítomných, levných počítačů, zatímco marxistické předpovědi se nevyplnily dodnes. Na druhé straně mnoho předpovědí do určité míry budoucnost předpovědělo. Současní futuristé spíše uvádějí možné scénáře, které mohou nastat než pouhé predikování budoucnost. Tvrdí, že porozumění možným scénářům pomáhá jednotlivcům i organizacím k větší flexibilitě.


* '''Nepravidelná''' - chaotický rozvoj procesů (havárie tankeru při kterém dojde k úniku ropy, která se šíří všemi směry bez jakékoli organizace/směru). V matematice a fyzice se jí zabývá [[w:cz: teorie chaosu|teorie chaosu]]
Množství korporací využívá teoretických a praktických poznatků studií budoucností jako současát své trategie rizikového managmentu, pro analýzu dlouhodobých i krátkodobých trendů a identifikaci divokých karet (událostí, které mají nízkou pravděpodobnost ale vysoký impakt).<ref>A [http://www.globalchange.com/ppt4/risk/ sample presentation on risk management]</ref> Každý úspěšný i neuspěšný byznys se nějakým způsobem potýká s budoucností - například ve výzkumu a rozvoji, inovacích a analýze trhu, očekávání konkurenčního chování, atd.<ref name="rohrbeck-2010">Rohrbeck, Rene (2010) ''Corporate Foresight: Towards a Maturity Model for the Future Orientation of a Firm'', Springer Series: Contributions to Management Science, Heidelberg and New York, ISBN 978-3-7908-2625-8</ref><ref name="rohrbeck-gemuenden-2010">Rohrbeck, R. H.G. Gemuenden (2010) [http://ssrn.com/abstract=1618523 Corporate Foresight: Its Three Roles in Enhancing the Innovation Capacity of a Firm"] ''Technological Forecasting and Social Change'', forthcoming</ref>


''V ekologii se používají dva druhy času:''
=== Slabé signály, budoucí znamení a divoké karty ===


* '''Ekologický čas''' – kratší časová měřítka, v nichž probíhají přímé ekologické interakce mezi organismy, které můžeme pozorovat v perspektivě jedince.
Pojmem slabé signály ve výzkumu budoucností můžeme chápat jako pokročilé, výrazné a sociálně situované indikátory změn v trendech a systémech, které konstituují základní informační podklady umožňující anticipační aktivity. Definice slabých signálů je předmětem diskuzí mezi různými výzkumníky a konzultanty. Někdy je brána jako informace vztahující se k budoucnosti jindy jako vynořující se problematika. Elina Hiltunen ve svém novém konceptu znaků budoucnosti zkouší překlenout zmatení ohledně definice slabého signálu kombinací problematiky, vysvětlení a znamení budoucnosti, které více holisticky popisují změnu.


* '''Evoluční čas''' – dlouhá období, ve kterých se mění genetické vlastnosti organismu, v tomto čase dochází k evolučním změnám populace a druhu, projevují se velmi pomalu.
Divoké karty odkazují k málo pravděpodobným událostem mající dalekosáhlý dopad, jako například existenciální rizika. Toto pojetí může být začleněné do standardního projektů zaměřených na předvídání a představeno v anticipační aktivitě utvářející rozhodnutí s cílem zvýšit schopnost společenských skupin k adaptování na překvapení, kterí s sebou přináší neustále se měnící tržní prostředí. Takovéto náhlé a jedinečné události mohou představovat body zvratu ve vývoji daných trendů či systémů. Divoké karty mohou nebo nemusí být oznámeny slabými signály, které jsou neúplnými a fragmentovanými daty z kterých je možné vyvodit relevantní informace pro předvídání. Někdy dochází k záměně pojmů, divoké karty a slabé signály jsou považovány za synonyma, což je ale chybná interpretace.


''O významu temporality a temporalizace vzhledem k typologii změn rostlinných společenstev v čase pojednává Slavíková v kapitole Změny struktury rostlinného společenstva v čase.'' <ref>SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy. S. 259-282.</ref>
===Předpovědi zaměřené na blízkou budoucnost ===


=== Temporalizace komplexity ===
Dlouhodobá tradice napříč kulturami a obzvláště v médiích zahrnuje množství predikcí pro nadcházející rok na jeho počátku. Tyto predikce jsou občas založeny na aktuálních kulturních trendech (hudba, filmy, móda, politika), občas jsou to jen zbožná přání událostí, které by nastat měly. Některé z těchto predikcí se do konce roku splní, jiné selžou. Když předpovědi selžou, jejich autoři často prohlašují, že se jedná o dezinterpretaci znamení a předzvěstí, která vysvětlují selhání předpovědi. Obchodníci začaly více využívat techniky studií budoucností ve snaze získat výhodu na trhu před zvyšující se konkurencí, přičemž využívají technik jako trendspotting (který popularizovala Faith Popcorn).


Časování složitosti, nastává skrze temporalizaci prvků systémů. Prvky mají omezenou dobu trvání, jsou proměnlivé (u živé přírody je to zřetelné, po určité době nastává zánik prvku, to je základní podmínka časování společnosti). Každý systém je tvořen z nestabilních prvků, které mají určitou dobu života, to se projevuje v délce života systémů, které se liší podle životnosti jejich jednotlivých částí (je to patrné u skladby jednotlivých organismů, octomilka žije několik hodin, některé druhy želv až několik staletí).
=== Analýza trendů a předvídání ===


Některé prvky zanikají při vzniku, jako příklad můžeme uvést erupci sopky, jakmile je [[w:cz: magma|magma]] vrženo z [[w:cz: vulkán|vulkánu]], okamžitě se ochladí a zaniká (přemění se na tvrdý kus čediče, už je to jiný prvek).
==== Mega trendy ====


'''Nestabilita prvků neudává nestabilní systém''', i stabilní systém je složen z nestabilních prvků, systém vděčí za svou stabilitu sám sobě, své struktuře (jednotlivé prvky v daných ekosystémech mohou být dosti nestabilní a ekosystémy přesto dobře fungují). Při práci v oblasti ochrany životního prostředí je důležité brát v potaz jednotlivé aspekty temporalizace komplexity, které přispívají k vyváženosti, tedy rovnoměrně distribuovat energii v rámci zachování všech druhů ale '''především se zaměřit na zachování dlouhodobé stability ekosystému''' (''není takovým neštěstím, když přijdeme o jeden druh, jako když opomeneme procesy, které v dlouhodobě perspektivě povedou k vážnému narušení celku a případné extinkci celé řady druhů'').  
Trendy se liší ve velikosti. (napsat něco o memech). Mega trend překračuje generační rozpětí a v případě klimatu, mega trendy zahrnují období předcházející lidské existenci. Popisují komplexní interakce mzi mnoha faktory. Příkladem může být populační nárůst od paleolitu do dnešních dnů.


Ekosystém reaguje na různá narušení, kvalita reakcí je přitom přímo uměrná jeho komplexitě (biodiverzitě) a stádiem vývoje (nejstabilnější je v klimaxu). Systémy střídají období stability a nestability, přičemž se snaží o návrat do stability, hovoříme zde o tzv. '''dynamické stabilitě'''.
==== Možné trendy ====


Ekologové používají termín '''ekologické fluktuace''' (např. přirozený vznik lesních požárů), klimatologové pracují s termínem '''oscilace''' (období nestability, kdy dochází k výkyům počasí - např. povodně). Pojem [[disturbance|disturbance]], je označení '',,přechodné události, která zabíjí, potlačuje nebo narušuje jednoho nebo více jedinců, čímž přímo či nepřímo otevírá prostor pro kolonizaci a rozvoj nových jedinců téhož či jiného druhu, tedy pro [[w:cz: sukcese|sukcesi]]."''<ref>http://www.enviwiki.cz/wiki/Disturbance</ref>
Možné nové trendy vznikající z inovací, projektů, přesvědčení nebo aktivit mají velký potenciál k růstu a posléze k adaptaci v mainstreamové kultuře. Například před několika lety, alternativní medicína zůstavala stranou od moderní medicíny. V současné době, v propojením s podnikáním dosáhla stupně uznání v některých kruzích i v tržním prostředí. Tento nárůst přijetí ilustruje možné trendy ve společnosti, které se rozcházejí s vědou i s rozsahem klasické medicíny.


''Přirozené disturbance''' se často objevují cyklicky, zpravidla u nich lze vysledovat jistou periodicitu (např. přemnožení kobylek jako se jeví jako destabilizující prvek, ale jedná se o cyklický jev, příroda sama stav jejich populace po čase omezí), který směřuje ke stádiu [[w:cz klimax|klimaxu]] (viz [[živelní katastrofa|živelní katastrofy]]);
==== Rozvětvení trendů ====


'''Antropogenní disturbance''' se objevují zpravidla náhle (i když je řada výjimek) a mívají devastující efekt na ekosystém (viz [[environmentální katastrofa|environmentální katastrofy]]).
Interakce mezi trendy pak často připomíná paralelu mezi kmenem stromu a jeho větvemi a snítkami. Například  dobře zdokumentované hnutí směřující k zrovnoprávnění mužů a žen prezentuje větvení trendů, v rámci něj pak rozpoznáváme trend směřující k potlačení rozdílů mezi příjmy mužů a žen v západní kultuře  je pak jednou z těchto rozvětvení.


Většina systémů jsou pak systémy s temporalizovanou komplexitou – dochází k neustálému rozkladu, tj. průběžné desintegraci systému, když něco zaniká, jiné vzniká, vytváří to místo i potřebu pro následující prvky (pro nové generace stávajících druhů nebo pro jiné druhy).
==== Životní cyklus trendu ====


Rozklad je nezbytnou příčinou reprodukce (například původní ekosystémy zemědělské půdy ustupují ekosystémům měst). Důležitým činitelem v tomto procesu je '''výkon systému''', tedy tvorba nových prvků (subsystémů), výkon závisí na vzájemné závislosti zanikání a reprodukce (vlastní výkon); a '''interdepence''', vzájemná závislost, která zapříčiňuje, že systémy nutí sami sebe k neustálé změně svých stavů.
Kdy se potenciální trend stává opravdovým trendem? Když se mu dostane potvrzení v různých médiích, různé průzkumy se jím zabývájí a ukazují na jeho vzrůstající dopad na chování nebo technoloie. Trendy mohou také dosáhnout potvrzení z existence dalších trendů, které vznikly ze stejného proudu. Někteří autoři tvrdí, že trend se stává hlavním proudem, pokud 15% - 25% z dané populace integruje inovace, projekt, přesvědčení nebo aktivitu do svého každodenního života.


''Samovolná tendence ustálit rovnováhu uvnitř systému existuje v rámci 3 sil/tendencí'':
== Vzdělání ==


* Tendence odlišování se
Vzdělávání v oboru studií budoucností není novou záležitostí. Od svých počátků v šedesátých letech ve Spojených státech se rozvinulo v mnoha zemích. Vzdělávání zaměřené na budoucnost může podpořit koncepty, nástroje a procesy, které umožní studentům přemýšlet v dlouhodobém horizontu, rozvíjet jejich imaginace a kreaitvitu. Všeobecně pak pomáhá studentům:
* Tendence setřít rozdíly a vrátit vše do původního stavu
* Organizační síla, organizuje ty dvě předchozí


''Pojmem '''homeostáza''' označujeme:''
* Konceptualizovat udržitelnou budoucnost pro člověka a planetu


za '''a) tendenci k uchování rovnováhy v systému při změnách prostředí''' (''Pokud se něco změní, systém má tendenci tomu čelit, uchovat rovnováhu'')
* Rozvíjet znalosti a schopnosti v objevování pravděpodobných a preferovaných budoucností


a za '''b) schopnost systému kompenzovat kolísání pomocí zpětné vazby''' (''Zahrnuje v sobě sebereferenci. Nastolování rovnováhy je velmi efektivní'')
* Pochopit dynamiku a vliv který mají antropogenní činnosti prostřednictvím sociálních a ekologických systémů na alternativní budoucnosti.


=== Souvislosti mezi komplexitou a efektivností ===
* Uvědomit si zodpovědnost za jednání k vytváření lepším budoucnostem.


Míra komplexity systému je klíčová, čím vyšší má systém komplexitu, tím větší má schopnost kompenzovat případné kolísání ve vnitřní části systému - ''např. rozdíl stability lesa, '''les ve stádiu klimaxu''' X '''smrková monokultura'''''.  
Dějinami vzdělávání, které se zaměřuje na budoucnost, se ve svých dílech zabývá, např. Richard A. Slaughter (2004)<ref name="Slaughter 2004">{{cite book| last=Slaughter| first= Richard A.| year=2004| title=Futures Beyond Dystopia: Creating Social Foresight| publisher=RoutledgeFalmer| location=London}}</ref> David Hicks, Ivana Milojević<ref>[http://www.metafuture.org/articlesbyivana.htm Articles by Ivana Milojević <!-- Bot generated title -->]</ref> a Jennifer Gidley.<ref>[http://www.swinburne.edu.au/business/research/our-research/documents/monographs/Monograph5.pdf Futures in Education: Principles, Practices and Potential], (Monograph No 5, The Strategic Foresight Monograph Series, 2004)<!-- Bot generated title -->]</ref><ref>[http://www.greenwood.com/catalog/H718.aspx The University in Transformation: Global Perspectives on the Futures of the University (Westport, Ct., Bergin and Garvey, 2000) <!-- Bot generated title -->]</ref><ref>[http://www.greenwood.com/catalog/C7414.aspx Youth Futures: Empirical Research and Transformative Visions (Westport, Ct. Praeger, 2002)<!-- Bot generated title -->]</ref>


Les ve stádiu klimaxu má vyšší komplexitu, je tam vyšší biodiverzita, existuje v něm '''prostorová diferenciace''' (různě staré stromy, každý odolá jinak vichřici, kdežto smrková monokultura popadá jak sirky). Pokud napadne choroba klimaxový les a zahubí druh, jiný druh může převzít jeho roli, když dojde k extinkci druhu v monokultuře není většinou možné nalézt náhradu.  
Přestože jsou studia budoucností relativně novým oborem, jsou vyučována v řadě vzdělávacích institucí po celém světě. Ta varují od malých programů či univerzit s jednou či dvěma kurzy k programům, která zahrnují studia budoucností do ostatích stupňů (například plánování, byznys, environmentální studia, ekonomie, rozvojová studia, studia vědy a technologií). Rozdílné formální magisterské programy ve studiích budoucností existují na 6 kontinentech. Nakonec, doktorské programy zahrnula do svých programů studia budoucností také. Nedávný průzkum dokumentuje přibližně 50 případů studií budoucností v terciálním vzdělávacím sektoru. <ref>[http://www.wfsf.org Welcome to the World Futures Studies Federation<!-- Bot generated title -->]</ref>


'''Systémy s vyšší komplexitou jsou stabilnější''' (viz. stupeň stability rostlin).  
V roce 2013 bylo v rámci terciárního vzdělávání poskytováno přes čtyřicet vzdělávacích programů ve studiích budoucností. Instituce zabývající se vzděláváním ve studiích budoucností mapuje [[Světová federace pro studium budoucností]]<ref>[http://www.wfsf.org/index.php?option=com_content&view=section&id=16&Itemid=108 WFSF Directory of Tertiary Futures Education<!-- Bot generated title -->]</ref> Nadace pro akcelerující studia (Acceleration Studies Foundation) aktualizuje seznam bakalářských a magisterských studijních programů.<ref>http://www.accelerating.org/gradprograms.html |title=Foresight and Futures Studies &ndash; Global Academic Programs</ref>


Jako '''resistenci''' označujeme odolnost, udržet vychýlení v přijatelném stavu.
== Praktická aplikace ==


jako '''resilienci''' pak pružnost, schopnost návratu do původního stavu.
===Móda a design===


Když míra sebedestabilizace, překročí únosnou  mez, může dojít k destrukci systémů (systémy zanikají). V ekologii hovoříme o únosné '''hranici [[w:cz: homeostáza|homeostázy]]''' (''pokud nahromadění změn překročí určitou hranici, tak systém zaniká). Pokud systém zanikne, vytváří se prostor pro tvorbu nových systémů viz. [[w:cz hromadná vymírání|hromadná vymírání'']]).  
Móda je jednou z oblastí, která využívá metodologie studií budoucností. Vzhledem k přípravě na nadcházející sezóny musí odborníci daného odvětví průběžně analyzovat trendy. Chování spotřebitelů a využívání statistik jsou důležitým základem pro úspěšné dlouhodobé předvídání.


Zániky systémů můžeme pozorovat na každé analytické úrovni. Na úrovni populace například na '''zániku tasmánské lidské populace''' (''[[w:cz tasmánci|tasmánská kultura]] se po dlouhá staletí vyvíjela izolovaně, na začátku 19. století žilo na ostrově Tasmánie  6000 domorodců, po roce 1804 začala kolonizace Tasmánie evropskými osadníky, rozšířili farmářské půdy, takže nebylo kde lovit, zavlekli syfilis, část kolonizátorů považovala tasmánce za opice a pořádali na ně hony se psy, část Tasmánců skončila na dobytčích farmách, jiní jedli evropskou potravu a byli jako otroci, evropská stravá byla bohatá na cukry, sůl a tuky, do té doby se jejich stava skládala převážně z bílkovin, změna stravovacíh návyků ovlivnily jejich metabolismus a podléhali onemocněním. Roku 1820 žilo jen 1500 Tasmánců, v roce 1931 měla Tasmánie sice 40 000 obyvatel, ale tasmánců pouze 300, o 7 let později už jenom 100, ti byli odvezeni do izolace, kde zůstalo bez zdrojů vody a potravy, krátce poté zemřela poslední čistokrevná Tasmánka'').  
Převídání a uvažování nad budoucími eventualitami je základem pro úspěšný rozvoj designového průmyslu. Design je stejně jako studia budoucností interdisciplinárním oborem, který musí brát v potaz globální trendy, výzvy a příležitosti při rozhodování o lepších inovacích. Designéři tak využívají metodologii studií budoucností zahrnující scénáře, předvídání trendů a výzkum budoucnosttí.


'''Na úrovni druhů pozorujeme masové vymírání v amazonských deštných pralesech'''
Holistické přemýšlení, které zahrnuje strategie, inovativní a anticipační řešení poskytuje designérům nástroje, které potřebují k pochopení komplexní problematiky a rozvoji nových nápadů a vizonářských řešení.


'''Na úrovni jednotlivce je zánikem systému smrt každého živočicha.'''
Asociace profesionálních futuristů (The Association for Professional Futurists) pořádá také setkání zaměřená na problematiku vztahu a styčcných bodů mezi přemýšlením o designu a přemýšlením o budoucnosti.


== Struktura a proces ==
===Energie a alternativní zdroje===


* '''Pojmem [[w:cz struktura|struktura]] označujeme v systémové teorii vztahy mez prvky'''
Zatímco cena nafty v krátkodobém horizontu klesá a stoupá, v dlouhodobém horizontu strmě stoupá. Síly trhy sice hrají důležitou úlohu, ale v omezeném prostředí naší planety se jeví problematické nalézt dostatek ropných zdrojů, aby uspokojily vzrůstající poptávku v Číně, Indii a na Středním východě. Existuje sice dostatek alternativních zdrojů energie, kvantitativně ani kvalitaivně by ovšem nenahradily množství energie, které by bylo potřeba po vyčrpání ropných ložisek. Je proto třeba zabývat se teoreticky i prakticky na přechod mezi koncem věku fosilních paliv a nových energetických zdrojů.<ref>Hawaii Research Center for Futures Studies, University of Hawaiʻi at Mānoa. Honolulu Advertiser 2008.
http://www.futures.hawaii.edu/publications/energy/DoingLessWithLess2008.pdf</ref>


* [[w:cz proces|Proces]] je pak sekvence konkrétních událostí
== Odkazy ==
 
{{wikipedia en|Futures studies}}
* O '''strukturní nepravidelnostech''', hovoříme pokud pozorujeme chaotické uspořádání (nelineární, neuspořádané), jako geometrické útvary v přírodě (''mraky, linie pobřeží''), tyto nepravidelné útvary se nazývají [[w:cz fraktál|fraktály]]. V projektech zaměřených na ochranu životního prostředí (např. rekultivace CHKO) pak nalézá uplatnění tzv. fraktální geometrie, která má za úkol zasadit prvky (jezírka, cesty) vhodně do krajiny.
=== Reference ===
 
<references />
[[w:cz sekvence|Sekvence]] zapříčiňuje, že události v rámci procesu jsou postaveny za sebou a napojují se. Procesy a vazebnost jsou tak na sebe napojeny. Procesy vykazují větší stálost i opakovatelnost (cykly fotosyntézy, nitrifikace). Událost může být krátkodobá i jednorázová (tsunami).
=== Literatura ===
 
* '''Latentní struktura''' – typ struktury, která není pro systém viditelná, ale může se aktivovat, (např. listnatý strom na zimu opadá, ale ve větvičkách je latentní struktura, protože na jaře zase vyraší ale přes zimu to nevidíme).


* '''Latentní funkce''' – není viditelná, ale může se aktivovat (např. reliéf ČR, ze všech stran jsme obklopeni horami, značná část hranic je obklopena horským masivem, v tuto chvíli tam jezdíme občas na lyže, ale při válečném konfliktu to bude výhodné, získá to obrannou funkci při pozemním konfliktu, hlavně to hrálo roli v historii)
* BELL, Wendell. Foundations of futures studies: human science for a new era. Vol. 2, Values, objectivity and the good society. 3rd printing. New Brunswick: Transaction Publishers, 2010. xvii, 386 s. ISBN 978-0-7658-0566-9.
* BELL, Wendell. Foundations of futures studies: human science for a new era. Vol. 1, History, purposes, and knowledge. 5th printing. New Brunswick: Transaction Publishers, 2009. xxxv, 368 s. ISBN 978-0-7658-0539-3.
* BENEŠ, Jaromír, ed. a POKORNÝ, Petr, ed. (2008). Bioarcheologie v České republice. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta.
* BRUNTLAND, Gro Harlem. Our Common Future. Melbourne: Oxford UP, 1990. Print.
* DATOR JAMES A., ed. Advancing futures: futures studies in higher education. 1st publ. Westport: Praeger, 2002. vii, 409 s. Praeger studies on the 21st century. ISBN 0-275-97632-7.
* DIXON, Patrick. Futurewise: The Six Faces of Global Change. London: Profile, 2007. Print.
* GODET, Michel. Futures studies: a tool-box for problem solving. Paris: UNESCO, 1991. 83 s. Futuribles / GERPA.
* POTŮČEK, Martin, ed., NOVÁČEK, Pavel, ed. a SLINTÁKOVÁ, Barbora, ed. The first Prague Workshop on Futures Studies Methodology. 1st ed. Praha: CESES FSV UK, 2004. 127 s. CESES papers. Methodology; 11/2004. ISBN 80-254-5058-9.
* SARDAR, Ziauddin, ed. Rescuing all our futures: the future of futures studies. Westport: Praeger, ©1999. xiv, 258 s. Praeger studies on the 21st century. ISBN 978-0-275-96559-4.
* WELLS, G. H.: The Discovery of the Future (New York: B.W. Huebsch, 1913).


Procesy mají své struktury. Zde slovo struktura procesu má jiný význam než struktura systému. Struktura a proces se odlišují díky času. '''Struktura je v jednom časovém momentu statická, lze ji zkoumat v jednom časovém momentu''' ''(např. v lese bylinné patro, stromové patro)'' X '''Proces nemá význam zkoumat v jednom časovém momentu ale v dlouhodobém vývoji''' ''(např. sukcese)''.
=== Další zdroje ===
*[http://www.wfsf.org/ WFSF - World Futures Studies Federation - [[Světová federace pro studium budoucností]]]


Struktury udrží čas reverzibilní. Můžeme měnit, i navrátit do původního momentu.


Požár v pralese je reverzibilní, protože se to může navrátit do původního stavu. Procesy vykazují ireverzibilitu času, díky tomu, že se staví za sebou v čase a nemohou se stávat v čase směrem na zpět, něco proběhne a je to (např. těžba uhlí nebo ropy, přírodní zdroje, ireverzibilní protože je to proces)


To že se vrátí do původního stavu je už další proces. Existují určitá uspořádání, ve kterých systém může umožnit dát vlastním procesům vyšší tempo ve srovnání s pro ně relevantními procesy prostředí ( s těmi podobnými). Tomu se říká akcelerace, česky zrychlení (např. vznik zemědělství, populace člověka začala růst, zrychlení, obdobně šimpazi, tam k akceleraci nedošlo, kdyby člověk nezačal se zemědělstvím, tak by produkce potravy nestačila).
Pojmy transdisciplinarita (''anglicky: transdiciplinarity'') a interdisciplinarita (''anglicky: interdisciplinarity'') bývají často chybně zaměňovány, přitom je mezi nimi značný rozdíl. Interdisciplinarita je
'',,metoda propojení a aktivní spolupráce mezi různými vědami za účelem dosažení integrovaného a synergického výsledku v teoretické i praktické odborné činnosti, ve vědě i výzkumu."''
<ref>http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/interdisciplinarita</ref> Transdic


== Události ==


Z pohledu [[w:cz: teorie relativity|teorie relativity]] se událost jeví jako bod v časoprostoru. Události mohou být součástí procesů.
Transdisciplinarity connotes a research strategy that crosses many disciplinary boundaries to create a holistic approach. It applies to research efforts focused on problems that cross the boundaries of two or more disciplines, such as research on effective information systems for biomedical research (see bioinformatics), and can refer to concepts or methods that were originally developed by one discipline, but are now used by several others, such as ethnography, a field research method originally developed in anthropology but now widely used by other disciplines.


Můžeme je dělit ze dvou hledisek:


'''* 1)''' ''z '''hlediska procesního''' a to na''
* a) pravděpodobné
* b) nepravděpodobné


'''* 2)''' ''z '''hlediska strukturního''' a to na''
* a) konformní (např. cyklicky opakované povodně)
* b) odchylné (např. nenadálé povodně v místech, kde se nevyskytovaly vůbec či sporadicky)


'''Vnitřní dynamika procesů a událostí''' je vnitřní charakteristika procesů a událostí. Jedná se o soubor vnitřních sil, které simulují události a proces uvádí do pohybu. Vnitřní dynamiku členíme na tři typy: '''homogenní vnitřní dynamiku''', '''heterogenní vnitřní dynamiku''' a '''neutrogenní vnitřní dynamiku'''. Nesetkáváme se většinou pouze s jedním typem dynamiky ale jednotlivé typy převažují.


=== Homogenní vnitřní dynamika ===
Charakterizuje neměnnost nebo tendenci vrátit vše k původnímu stavu (''k vlastnímu počátku své existence''). Návrat k počátku je vůbec nejdůležitějším principem této dynamiky (''např. organismus zahyne a posléze začnou tělo rozkládat destruenti, různé bakterie''). Principy homogenní vnitřní dynamiky byly dobře patrné v tradičních společnostech, řídících se [[w:cz čas|cyklickým časem]] kde smrt bývala považována za přirozenou součást života a návrat k ''původnímu stavu''. Poukazování na tyto principy ilustruje biblická věta: '',,Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš."'', nebo nápisy v sakrálních stavbách: '',,To, co jste vy, byli jsme my, to co jsme my, budete vy."'' V přírodě je zakódovaná v podobě zvířecích instinktů (např. lososi se vrací, aby zplodili potomstvo).
''Můžeme definovat několik obecných typů procesů, v nichž homogenní vnitřní dynamika převládá:''
* '''Zemská gravitace'''. Vzhledem k tomu, že nedovoluje expanzi, dochází k procesu tzv. [[w:cz: cirkulace|cirkulace]], neboli spinu. Země obíhá kolem Slunce (''to že se nevzdálí do prostoru je důsledek spinu''). Na spinu je vidět interakci heterogenní (''snaží se jí změnit'') a homogenní (''udržuje trajektorii'') dynamiky. Homogenní dynamika by chtěla vrátit zemi k počátku (Slunci), heterogenní ji táhne do pohybu.
* '''Opakování''' (např. opakující se řetězce událostí v dějinách, na trajektorii: vznik - růst - rozkvět - úpadek - zánik).
* '''Homeostáza (homeostáze)''' - tendence těl savců udržovat vyrovnané hladiny tekutin v krevním řečišti.
* '''Zjednodušování'''. Tělo se rozkládá za pomoci těl destruentů. [[w:cz: destrukce|Destrukce]] a ničení je typ, kde homogenní dynamika razantně převládá. (např. Lesní požár spálí vše) X kontrakce: Tlak působí na těla živočichů pod hladinou. Destrukce subtyp zjednodušování. Destrukce náhlé.
* '''Snižování rychlosti'''. Kachna přistává na vodní hladině.
* '''Soudržnost (konzistence)'''. Můžeme demonstrovat na příkladu molekul uhlí, které drží u sebe (je potřeba použit stroj, abychom je rozbili).
* '''Resemblace''' (Existence podobností) - geneticky příbuzní jedinci se podobají. Existence podobností. Nabourávají současné výzkumy v molekulární biologii (Nová Biologie Bruce Lipton - kniha: Biologie víry). Genetika není nošena pouze DNA. Buněčné membrány, dokážou reagovat na prostředí. Např. Geneticky modifikované myši. DNA nemusí být tak zásadní (velkou roli hraje buněčná membrána).
* '''Kontrakce''' - uvažujeme většinou v dlouhodobém horizontu - jakákoli jednota existence, ovládaná charakteristikami prostoru, musí být postupně redukována a vrátit se do stavu nula. Příklad: v české krajině opuštěná vesnice. Postupně chátrá, pak archeologové vyhledávají, kde mohla stát. Na povrchu není nic. V Chomutove je taková vesnice. Vrací se do stavu nula. Vyšší úroveň obecnosti. Kontrakce problematická.
* '''Závislost''' - pomyslná síla, která prvky nebo subsystémy přitahuje k sobě. ''(Např. sociálně žijící živočochové. Člověk je sociálně žijící primát. Jedinci jsou závislí na skupině. Když skupina vyžene vlka, nepřežije dlouho).''
* '''Koexistence''' - společné obývání prostoru různými druhy živočichů. ''(Např. Afrika: žijí tam lvi, pakoně... Některé druhy slouží za potravu. Kořist, predátor. Homogenní vnitřní dynamika drží populace na takové úrovni. Když se oběti namnoží, predátoři taky. A naopak. Převládá homogenní vnitřní dynamika.)''
* '''Degenerace''' - Stárnutí těl, přestanou plnit funkci. Degenerace a zjednodušování jsou napojené procesy.
* '''Umírání''' - Přechází z degenerace do zániku.
=== Heterogenní vnitřní dynamika ===
Uvádí síly do pohybu. Jejími charakteristikami je složitost, je zdrojem rozdílů, rozličností, mnohonásobností, nutí ke změně, je to původce změny. Podněcuje změnu, tvorbu rozličných věcí, produkci. Je v opozici vůči stabilitě a monotónnosti homogenní vnitřní dynamiky (''např. ochranáři se snaží udržet oblast homogenní, heterogenní vnitřní dynamika jde proti této snaze''). Způsobuje také vznik nejrůznějších forem v živé přírodě, zároveň neustále rozpíná jejich existenci do nových prostorů. Na zemi v rámci lidské populace převládá heterogenní vnitřní dynamika, jejich počet na planetě narůstá exponenciálně.
Většina jedinců v přírodě se nachází v heterogenním stavu. Jedinci se od sebe odlišují. Objekt (prvek) který se nachází v heterogenním stavu je v neustálém stádiu změny (''z opačného důvodu než když převládne homogenní dynamika, která se ho snaží vrátit do původního stavu''). Když převládne heterogenní nebo homogenní vnitřní dynamika může dojít ke zničení prvku nebo entity. Heterogenní dynamika ovšem nemůže existovat sama o sobě (''a platí to i obráceně - sama o sobě nemůže existovat ani ta vnitřní'').
Heterogenní vnitřní dynamika převládá v '''Globalizaci obchodních vztahů a směně zboží''' - zde dochází k pozitivní akumulaci [[w:cz: chaos|chaosu]] (''převozu komodit, produktů''); a v '''Komplexitě komunikačních sítí''' (internet). Informací je míň, jsou vázané na jednotlivé identity. Podívejme se na obecné typy procesů a událostí, kde převládá heterogenní vnitřní dynamika.
''Obecné typy událostí a procesů, kde převládá heterogenní vnitřní dynamika:''
* '''expanze''' – rozšiřování, rozpínání, růst, kvantitativní násobení, protichůdná kontrakci (od – k), př. populace racka kolonizuje další území
* '''separace''' – oddělení, následuje vznik nezávislosti a individuality, vznik nové věci sama o sobě (oddělení Slovenska od Čech)
* '''Diferenciace (odlisovani se)''' - zakladni stavebni kamen odlisovani systemu. Přikladem muze byt vznik nove formy v evoluci. Muze to byt diferenciace ruznych populaci. Darwin prisel na evolucni teorii. Galapážské želvy. Na jednom ostrově má jinak modifikovanou hlavu, nemá vyklenutou, kvůli potravě. (Jsme ve fázi decimace). Zrychlení pohybu opak snizovani rychlosti (start rakety, raketa opousti atmosferu), existence nepravidelností. Příkladem jsou linie pobřeží, mraky. Existence nestabilit.
* '''existence nepravidelností''' – např. linie pobřeží, mraky
* '''existence nestabilit'''
'''Destrukce''' - Může být jak homogenní, heterogenní. Destrukce auta mafiánama je heterogenní. Rozklad krysy na dně kanálu je způsobený homogenní vnitřní dynamikou.
=== Neutrogenní vnitřní dynamika ===
Má za úkol nastolovat rovnováhu mezi heterogenními a homogenními procesy a sjednocovat jejich fuknce. Zajišťuje harmonii, ochraňuje existenci systému. Díky neutrogenní dynamice nepřevládne nikdy homogenní ani heterogenní dynamika, které by mohly způsobit totální kolaps systému. Nemá žádnou specifickou směrovou vlastnost (neinklinuje ke změně nebo ke klidu), kromě kontroly systému.
''Rozlišujeme dvě typologie:''
* 1) '''Prvnotní nerozlišenost'''
- něco ještě není (např. krokodýlí embrya když jsou ve vajíčku ještě nemají určité pohlaví, závisí na tom, kde je vajíčko umístěno ve hnízdě, pokud jsou v chladnější části hnízda samičky, v teplejší části samečci - krokodýlí embrya jsou ve stádiu neutro stavu).
* 2) '''Prvotní chaos (neuspořádanost)'''
- fenomenologicky to znamená, že něco je, ale ještě to nemá svůj řád. Pokud si představíme nově vzniklou ekologickou neziskovku. V prvních fázích existence nemají členové neziskovky ještě rozdělené pravomoci. Pracovní kompetence ještě nejsou vyjasněné. Když nezisková organizace stárne, pravomoci a funkce se začnají vyjasňovat
== Seberefence (synonyma - sebeorganizace, autopoiesis, autopoiéze) ==
Označuje určitý (nějaký) vztah systému k sobě samému. Luhmann přejímá tuto koncepci od chilského molekulárního biologa a filozofa [[w:cz: Humberto Maturana|Humberta Maturana]], který ji etabloval spolu se svým žákem, Franciscem Javierem Varelou Garcíem. Název [[w:cz autopoiesis|autopoiéze]] pochází z řeckých slov - autos (''sám''), poiein (''dělat, tvořit, samotvorba''). Všechny systémy mají určitou míru autopoeze (odkazu k sobě), tato míra se ovšem liší. Jakmile se tato seberefence zastaví, systém zaniká (jakmile v těle přestanou fungovat fyziologické procesy umíráme, vnitřní prostředí v těle udržuje rovnáhu, pokud nefunguje brzy umřeme). Autopoietický systém není pouze souhrn systémů ale neustálé udržování systému. Nemůže existovat systém, který by nekomunikoval se svým okolím. Díky této energetické materiálové výměně dochází k upevňování řádu. Díky sebereferenci je zpětná vazba uvnitř systému, komplexní systémy se nepřizpůsobují pouze svému prostředí, ale existuje v nich i zpětnovazebné vnitřní působení - přizpůsobují se své vlastní vnitřní komplexitě. (''Například systémem je sídlo, na začátku vesnice, kde funguje [[Autarkie (Soběstačnost)|lokální autarkie]], postupně se rozrůstá a stane se městem, město se zvětšuje, vznikají autopoietické smyčky - je třeba řešit odpady, studny, zásobování, kanalizaci - roste vnitřní komplexita''.)
=== Sebereferenční systémy ===
Jsou systémy, které jsou schopny nastolit vztahy k sobě samotnému a diferenciovat tyto vztahy oproti vztahům ke svému prostředí. Většina systémů je otevřených pro vstupy a výstupy. Systémy se musí vyrovnat nepravděpodobností a nedostatečností (při vzniku města je potřeba postavit kanalizaci). Díky tomu si systém vyvíjí nástroje, které redukují odchylné chování (''například různé nedostatečnosti, vlci sociálně žijící savci, poměrně silná hiearchie, musí respektovat pravidla, ve chvíli, kdy se vyskytne odchylné chování smečka ho vyžene, takovým způsobem může systém redukovat odchylné chování; upalování čarodějnic; tělesné tresty'')
=== Nepřímá seberefence prvků ===
Seberefence není přímá, některé prvky umožňují přes jiné prvky průběžnou reflexi sebe sama (například nosorožec si nevšímá svého okolí, ale jeho všudypřítomný strážce, drobný pták Ankari wa Kifaru, ho upozorní na nebezpečí v podobě blížících se lovců; člověk po autonehodě utrpí ztrátu paměti, nepamatuje si, co se dělo před incidentem, je potřeba ho postupně informovat).
=== Situace blackbox ===
Situace, kdy některé systémy vyvíjí takové formy chování, které nejsou přístupny vědecké analýze nebo vědeckému vysvětlení. Hurikány, tornáda, povodně umíme fyzikálně popsat, ale neumíme prognózovat kdy a kde přesně vznikne. Ve vesmírné perspektivě je mnoho typů situací [[w:cz: Černá skříňka (kybernetika)|blackbox]] (''astrologové se zabývají zkoumáním ale neumí je předpovědět'').
Systémy reagují na nebezpečí a momentální šance, procesy, kterými zabraňují své destrukci. Ve vnitřním i vnějším prostředí mohou být poruchy, šance, nebezpečí. Komplexní systémy jsou bohaté na variace, mají velký počet předpřipravených reakcí (přijdou povodně, vláda má připravené scénáře a prostředky). Obecné struktury očekávání, něčeho se bojíme, z něčeho máme strach. Pro situaci, kdy by nastal výpadek zdrojů, existují vnitřní [[w:cz: redundance|redundance]] (nadbytek), nouzové agragáty, železné zásoby potravin (''viz článek: [[kryt pro případ ekosystémové katastrofy|kryt pro případ ekosystémové katastrofy]]'').  Sopka poleje pole lávou, v poli jsou v latentním stavu uloženy latentní diaspory (semena rostlin). Existují semena, která mohou vyrůst, dojde k sekundární sukcesi, půda se obnoví i se životem. Semena slouží i jako paměť systému.
K situacím typu blackbox dochází i v sociální rovině ''(např. Ministerstvo životního prostředí, pokud se zjistí, že ne všichni lidi fungují, tak jak by měli - třeba někteří lidé ze systému vypadnou - je třeba mít záložní lidské zdroje; pojišťovnictví, ducůchodové spoření - lidé omezují své riziko, systém si vytváří rezervní zálohy pro případ poruchy, když se Vám něco stane a jste pojištění, absorbce nejistoty. ůchodové spoření).'' V současné době komplexní - globální - provázanosti může docházet k nečekaným událostem, proto je dobré mít vypracované různé záložní plány. V minulosti plnily tuto funkci plnily rituály a náboženství. Paměť systému není bezchybná, může nastat mylná anticipace. Mylná anticipace způsobuje vnitřní nestabilitu v systému. ''(např. krach na Newyorské burze mylná anticipace, tím, že systém zhroutil otevření prostoru pro jiný systém - ale krátkodobě stoupla kriminalita).''
== Systémová diferenciace - interní diferenciace ==
[[w:cz: diferenciace|Diferenciace]] (neustálé odlišování se) je základní vlastností systému. Autopoietická reprodukce, znamená, že v systému neustále probíhá transformační činnost. Ochránci přírody přistupují k ochraně přírody ve snaze udržet přírodu v určitém stavu. '''Interní diferencieace''' systému posiluje identitu systému. Při interní diferenciaci systému dochází k vývinu forem diferenciace, k interní tvorbě systému (''tzv. tvorbě systémů v systémech''). Luhmann tvrdí, že živé organismy se mohou diferencovat pouze v živých systémech. Z pohledu evolučního biologa je odlišné myšlení odvislé od neživých struktur ve kterých se nachází (''i neživá složka krajiny má význam na utváření mentalit a kultur''). Sociální systémy se mohou diferencovat pouze v sociálních systémech (''sociální systémy žijí v neživé struktuře - betonové kulisy města''). S postupující diferenciací roste komplexita (''v systémech i prostředí na vyšší analytické úrovni''). Biodiverzita souvisí s diferenciací [[w:cz ekologická nika|nik]], v některých typech systémů je komplexita nejvyšší.
Funkční vztahy mezi formami adaptace. Příklad z živé přírody a sukcese (exogenní - udržují v pohybu abiotické podmínky, a alogenní (endogenní) - řízené procesem probíhajícím uvnitř společenstva). S přírustem diferenciace stoupá komplexita systému, nejde pouze o to jak hodně, ale i jakým způsobem (změna formy). Tento fakt je dobře patrný v lesních ekosystémech, v mladších fázích mají rostlinná pásma velice jednoduchou strukturu, semena vyklíčí za vhodných podmínek, struktura je vždy jednoduchá. Začnou růst větší stromy. U vývojově nejstarších společenstev dochází k nejstarší diferenciaci, vzroste druh, který je dlouhověký. Do hry vstupuje temporalita a čas.<ref>Popsáno v: SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> Stejným způsobem se diferencují části lesních ekosystémů i v půdních horizontech v podzemí. Jednotlivé typy půd, zamyslete se nad diferenciací půdních horizontů, o půdních věcech se moc nemluví, jsou popsány poue jednotlivé půdní procesy.<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.</ref> Co se týče [[w:cz: antropogenní vliv|antropogenních]] systémů, může růst systémové diferenciace vést k [[ekologická katastrofa|ekologickým katastrofám]] (zvláště patrné je to u jaderných elektráren - např. [[w:cz: Černobylská havárie|černobylská havárie]]).
Diferenciace umoňuje i redukci komplexity - odlehčení celku. V systému se diferencovaly jednotlivé složky systému (instituce, vnitřní restrikce). Pokud kumulace vnitřního chaosu uvnitř systému překročí určitou mez, transformuje se systém v systém jiný. Dochází k variacím (příklad evoluce - autopoieze), systém variuje, stává se z něj varianta (např. rozpad Československa).<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1. Obrázky - různé typy diferenciace. </ref> Interní restrikce znamená, že za určitých podmínek se mohou vylepšit vnější vztahy systému s okolím (např. zákony).
===Některé základní typy diferenciace===
* Segmentující diferenciace
- systém se vnitřně vyděluje na určité segmenty (např. rozdělení státu, suchozemské ekosystémy, které se postupně diferenciovaly na základě vlhkosti a teploty). Se změnou podmínek dochází ke změně biomů (lesy, pouště);
* Stratifikační/hierarchická diferenciace
- některé subsystémy se diferencují směrem nahoru, jiné směrem dolů. Mezi systémy existují nadřazené a podřízené vztahy. Jeden ovládá druhého, nebo je naopak ovládán. Vrchol hiearchie musí být schopen kontrolovat hraniční vztahy systému (udržování hranic; např. v rámci států;); stratifikační diferenciace směrem dolů (např. savci - mají výsadní postavení v živočišné říši) .
* Funkcionální diferenciace
- různé systémy získají postupně odlišnou funkci, nebo se specializují (např. Česká republika vstoupila do Evropské unie, fukncionální diferenciace na ministerstvech a úřadech po vstupu).
Typy diferenciací mohou působit vzájemně v různých kombinacích (např. pralesy do kterých dorazili první lidé, začali je žďářit, vznikaly první osady a pole, budovali cesty, vesnice se propojovaly, vznikala kulturní krajna, která se segmentuje - diferenciace funkcionální i segmentační zároveň).
===Diferenciační schémata===
'''Obecná forma diferenciace''' (vyskytuje se ve formě dvou slov):
Diferenciační schémata – obecná forma diferenciace, ve formě 2slov rozdělení /, je jich obrovský počet, interní diferenciace systémy (vnitřní) nebo externí (pro diferenciaci systém a prostředí)
===interní diferenciace systému===
Centrum/periferie – př. tělo člověka, na periferii jsou končetiny, centrum orgány
Konformní/odchylný -  př. chameleon mění barvu, ale jednu má jakože konformní, ale může se změnit dle prostředí, další př. ekosystém ve stadiu klimaxu, díky lidské činnosti může být přeměněn na pastvinu nebo pole, může to fungovat i zpětně, pole se přestane obhospodařovat a začne zarůstat a zase se dostane za mnoha let do klimaxového stadia pralesa
Oficiální/ neoficiální  - př boj o Šumavu, měli se vykácet stromy v I.zóně kvůli kůrovci, šlo i o peníze, zpeněžit vytěžené dřevo, takže pro mnoha lidí bylo výhodné to vykácet a prodat dřevo pro záminkou kůrovce
Ochranáři: lepší je nechat to sežrat a přirozeně se to obnoví X lesníci a myslivci: jakmile je to napadlé hned vykácet
Odpůrci kácení na šumavě to zkoušeli oficiální cestou (petice), když to nepomohlo, tak se hnutí odporu přediferencovalo do neoficiální formy (přivazovali se ke stromu)
Formální/ neformální – absolvent SKE nastoupí do práce, všem vyká, ale postupně si s nimi začne tykat, vztahy se stávají čím dál méně formální
Účel/prostředek – účel světí prostředky – jak kdy, ale ukazuje to provázanost, motivace něco dokázat, aktivistům na Šumavě šlo o to, aby je neodvázali, to byl účel, prostředky se vyvíjeli (ruce do trubky s háčkem), účel vymezuje a ohraničuje volbu prostředků, prostředky ohraničuje zpětně volbu účelu
Př. zemědělská produkce v EU, prvotním účelem bylo zajistit dostatek potravin, rostlinných produktů pro obyvatele Evropy, prostředky se neustále zdokonalovali (technologie, osevní postupy, kombajny, hnojení), dnes EU produkuje až moc, až se neví co s tím, paradox, produkce jednoznačně nadměrná, dávají se dotace na neobdělanou půdu, zásoby potravin v krytech, nouzové agregáty, protože je nadprodukce v zemědělství, trh už nepohltí všechnu hmotu, kterou vyprodukujeme. Naopak nedostatek nezemědělské krajiny a tím se vydiferencoval nový účel: zachování krajinného rázu, převládá nad zemědělskou produkcí, vyvíjí se to jiným směrem a máme dotace na neobdělanou půdu a chov ovcí v podhorských oblastech
Může být daleko více schémat, např. lineární/nelineární, atd. můžeme si vymyslet další
test: zkuste podle jakého diferenčního schématu se tento jev (uvedený) diferencuje
===Externí diferenciace systému vůči svému prostředí===
diferenciační schéma:
Vnitřní/vzdálený - Př. rodina má blízko k přírodě, po přestěhování do města musí je busem do lesa, změna dle tohoto diferenčního schématu
Přítel/nepřítel – první lidské populace se snažili kácet pralesy a vytvářet si prostor, neměli důvod s lesem šetřit, neměli kde zakládat políčka, dnes je to obráceně, většina plochy je zastavěná nebo orná, je tam ten obrat
V železných horách 2 pralesní oblasti: Žákova hora a Polom, vládnou tam myslivci, je to prales neprales, není tam na zemi žádné padlé dřevo, ale propagují, že je to bezzásahová zóna
Pralesovou rezervaci, kvalitní, poznáme, že tam jsou zetlelé kmeny, různí živočichové atd
Příroda nejdříve jako nepřítel a pak postupně začínáme chránit, až když je ji nedostatek
Konkurent/kooperující – př. stavějí se dálnice, zabere se půda na stavbu, vytváří se pole, dálnice území segmentuje (přepaží), konkurenční vztah, biokoridory – snaha zvěři pomoc, remízky pro úkryty zvířat
Dodavatel/odběratel akcí – turistika se propaguje, je dobrá, lidé získají vztah k přírodě, je to dodavatel akcí, lidé chodí do přírody, ale zase si něco přineseme, zážitek, kytku, kamínek
Problém českých zoologů v zahraničí sbírají vše a vozí to domů
Otevřenost k prostředí, zda mají některé země regulace
Otevřenost systému pro vstupy a výstupy
Např. z egypta se nesmí vozit mušle, ale z Karibiku se může o korál
Dále si můžeme vymýšlet vlastní schémata
===Systémové variace===
Variace je obměna, systém může přejít do jiné stavu. Tři typy variací – za určitých podmínek může nastat ta variace.
* 1. typ: systém může variovat své výstupy, podle toho co je k dispozici jako vstupy, vstupy jsou chápány jako nabídka prostředí a systém na základě toho může variovat své výstupy (Př.v EU je zemědělská nadprodukce, začali se dávat dotace za neobdělanou půdu, dostanu peníze za to, kde se nechá půda ladem, jde o variaci výstupu)
* 2. typ: systém může variovat svůj vstup input, aby udržel výstup output konstantní nebo jej zvětšil, tento typ má tři podtypy:
- 2a.Systém může blokovat přebytek zdrojů – např. když chce země aby se kupovali jen česká jablka, a dají regulace na dovoz ze zahraničí
Další př.severoameričtí indiáni, sejdou se indiáni a hromadně ničí, potlače, čím víc toho zničí, tím vyšší postavení, např. jeden náčelník spálí 20 pokrývek, druhý náčelník ho přemůže spálí 30 dek, první reaguje obětováním měděné destičky, 2. Neměl už co nabídnout tak poklesl jeho statut – jako dnes když se manažeři předhánějí, kdo má dražší auto – výstup je stejný nebo vyšší, jde o statut, buď vyšší nebo stejný protože protivníkovi poklesl
Myslivci blokují přebytek zdrojů, jelenů
- 2b.Aktivně hledat při nedostatku – vyčerpávají se ropná ložiska, aktivně se hledají další a jednou za čas se podaří najít další
- 2c.Může přejít k náhradám  - hledají se alternativní zdroje energie
* 3. typ: současná variace vstupů a výstupů
Př. lidská populace vyčerpá všechnu naftu, přejde se na produkci ethanolu na pohon,  výstupy se budou variovat např. přejít k náhradám, ale nejde jen o přechod k náhradám, ale je tam i variace výstupu, budou jiné zplodiny, musí se předělat auta
U té druhé varianty šlo o přechod k náhradám, aby byl výstup konstantní, zde je to trochu něco jiného, je to obměna výstupu i vstupu
Variace jsou hodně speciální věc,  ale hodí se to na energetiku
Luhman to vše aplikoval na sociologii, ale jde to užít např. pro psychologii a propojit s neurologií, toto je jen základ
Praktické využití variací: v energetické politice, řeší se tam podobné pochody na abstraktní úrovni
== Odkazy ==
{{wikipedia en|Systems theory}}
=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />
=== Použitá literatura ===


* JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.
== Odkazy ==
* SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.
{{wikipedia en|Interdisciplinarity}}
* LUHMANN, Niklas. Sociální systémy: nárys obecné teorie. 1. vyd. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. 550 s. Klasikové společenských věd. ISBN 80-7325-100-0.
{{wikipedia en|Multidisciplinarity}}
 
{{wikipedia en|Transdisciplinarity}}
=== Další literatura ke studiu systémové teorie (obecné) ===
 
* BERTALANFFY, Ludwig von. General system theory: foundations development applications. Harmondsworth: Penguin, 1973. xxii, 311 s. : il. Penguin university books. ISBN 0-14-060004-3.
* KŘEMEN, Jaromír. Modely a systémy. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 97 s. Lanna: knižnice České matice technické; sv. 1. ISBN 978-80-200-1477-1.
* KULKA, Jiří. Systémová teorie činností: (prolegomena ke studiu psychologie a sociologie). Vyd. 2., rozš. Brno: Arcana, 2006. 84 s.
* LUHMANN, Niklas. Realita masmédií. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 143 s. XXI. století; sv. 31. ISBN 978-80-200-2333-9.
* LUHMANN, Niklas. Sociální systémy: nárys obecné teorie. 1. vyd. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. 550 s. Klasikové společenských věd. ISBN 80-7325-100-0.
* MAŘÍK, Vladimír a ZDRÁHAL, Zdeněk. Obecná teorie systémů: Řešené příklady. 1. vyd. Praha: ČVUT, 1980. 100 s.
* ŠTECHA, Jan. Obecná teorie systémů. Dotisk [2.] vyd. Praha: ČVUT, 1981. 227 s.
 
=== Další literatura ke studiu systémové teorie v ekologickém myšlení ===
 
* DEMEK, Jaromír. Systémová teorie a studium krajiny = System theory and landscape studies. 1. vyd. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1974. 193 s. Studia Geographica; 40.
* MACY, Joanna. World as lover, world as self: courage for global justice and ecological renewal [online]. Berkeley, Calif.: Parallax Press, ©2007 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10377778.
* MARCUM, James A. The conceptual foundations of systems biology: an introduction [online]. New York: Nova Science Publishers, ©2009. Systems biology - theory, techniques and applications series [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10681330.
* MOZGA, Jaroslav a VÍTEK, Miloš. Studijní texty k systémové ekologii: riziko, zranitelnost, bezpečí. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 200 s. ISBN 978-80-7041-670-9.
* NORBERG, Jon, ed. a CUMMING, Graeme S., ed. Complexity theory for a sustainable future; ed. by Jon Norberg, and Graeme S. Cumming. New York: Columbia University Press, 2008. xv, 315 s. Complexity in ecological systems. ISBN 978-0-231-13461-3.


=== Externí odkazy ===
=== Zdroje ===
*[http://www.czp.cuni.cz/knihovna/konf0509/Safrankova.pdf Udržitelný rozvoj ve vysokoškolském vzdělávání na Fakultě stavební ČVUT (interdisciplinarita a transdisciplinarita)]
*[http://www.units.miamioh.edu/aisorg/pubs/issues/17_kotter.pdf Interdisciplinarity and Transdisciplinarity: A Constant Challenge To The Sciences]
*[https://www.academia.edu/4599145/Multidisciplinarity_Interdisciplinarity_Transdisciplinarity_and_the_Sciences Multidisciplinarity, Interdisciplinarity, Transdisciplinarity, and the Sciences]


* [https://is.muni.cz/th/363842/fss_b/Kolarikova_Laska_v_pojeti_systemove_teorie_N._Luhmanna.pdf Láska jako sociální fenomén v pojetí systémové teorie Niklase Luhmanna, bakalářská práce (PDF)]
[[Kategorie:Redakce]]
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Syst%C3%A9mov%C3%A9_p%C5%99%C3%ADstupy Článek: ,,Systémové přístupy na české wikipedii]
* [http://www.enviwiki.cz/wiki/Uplatn%C4%9Bn%C3%AD_syst%C3%A9mov%C3%A9_teorie Článek: ,,Uplatnění systémové teorie" na Enviwiki]

Aktuální verze z 13. 5. 2016, 14:26


V přípravě

W.B. Foundations of futures studies I.

Studia budoucností Školství ČR

Ekologie - na wikipedii

SEA

EIA

--- Dějiny ekologie



Studia budoucností (anglicky: futures studies) jsou transdisciplinárním oborem zkoumající scénáře alternativních budoucností (možných, pravděpodobných a preferovaných či naopak obávaných). Nepredikují budoucnost, studují možné varianty budoucnosti, nezabývají se tedy jednou konkrétní budoucností - toto základní paradigma je obsaženo i v názvu (studia budoucností - ne budoucnosti).

Studia budoucností nacházejí uplatnění při řešení mnoha problémů od socioekonomických až po ty environmentální, je možno je aplikovat na různých analytických úrovních, přičemž je však vždy třeba zasadit zkoumaný fenomén do širšího kontextu. Na rozdíl od přírodních věd, kde je kladen důraz na užší a detailnější studium jednoho systému, se studia budoucností zaměřují na interakce v prostředí většího a komplexnějšího globálního systému.[1]

Základní shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Studia budoucností studují včerejší a dnešní změny a analyzující laické i odborné záměry a názory na příští vývoj. Zahrnují analýzu zdrojů, zvyků a hybných příčin změny a stability, přičemž usilují o rozvinutí předvídání a mapování možných budoucností. V angličtině se kromě pojmu futures studies používá také spojení strategické předvídání (strategic foresight), obojí se používá v odborném akademickém diskurzu pro název vědní disciplíny (v laických kruzích bývají občas nazývány také jako futuristics, futures thinking, futuring, futurology and futurism). V ekonomickém kotextu se pro sestavování prognóz, především matematickými metodami, používá pojem prognostika (forecasting). Pojem prognostika užíváný v zemích bývalého SSSR byl částečně zdevalvován, částečně pro to, že tento obor byl využíván stranickým aparátem a dostal ideologický nádech. Prognózy bývaly deterministické a využívaly se v centrálním plánování, které nebralo v potaz možné změny (tzv. pětiletky). Oba pojmy jak futurologie (převážně v západních zemích), tak prognostika se v minulosti užívali jako označení pro odvětví zabývající se budoucností. Jisté zdiskreditování pojmů je pak možné snaze některých jejích představitelů o vědecké předvídání budoucnosti spíše než zkoumání jejich pluralit. Studia budoucností vychází ze základního paradigmatu, že budoucnost není vědecky popsatelné a tudíž ani předpověditelná, vědecky se dají zkoumat jen možné eventuality (pro úvod do problematiky terminologie viz Sardar[2]).

Předvídání (Foresight) je původní termín a byl poprvé použit v tematice studií budoucnosností H. G. Wellsem v roce 1932. Futurologie (Futurology) je pak encyklopedický termín, i přes to, že se jedná o pojem používaný laiky pro neodborné úvahy a plánování o budoucnosti (a neuznávající možnou její pluralitu) a často tak diskreditovaný. Futurologie je definována jako studium budoucnosti (ne budoucností v čemž je hlavní rozdíl oproti studiím budoucností). Termín futurologie poprvé použil německý profesor a futurolog Ossip Kurt Flechtheim (1909–1998) v polovině čtyřicátých let, pojmem pak navrhoval označit nový obor, která by v sobě zahrnoval vědecké zkoumání pravděpodobnosti. Termín se pak stával méně favorizovaným vzhledem k tomu, že nov výzkumníci zvýrazňují důležitost alernativních a pluraritních budoucností a scénářů spíš než jedné monolitické budoucnosti a paradigmatická omezení, která s sebou přináší studium predikcí a pravděpodobností oproti svobodnému bádání nad možnými a preferovanými budoucnostmi.

Tři faktory většinou odlišují studia budoucností od výzkumů prováděných v rámci ostatních disciplín (ačkoli se v určité míře překrývají). Za prvé, studia budoucností často zkoumají nejen možné ale také pravděpodobné preferované a divoké karty (wild cards) budoucností. Za druhé studia budoucností jsou ze své podstaty zaměřena na získání holistického nebo systematického pohledu založeného na poznatcích z řady ostatních vědních disciplín. Za třetí studia budoucností se pokouší zkoumat a objevit domněnky ležící za dominantním a převládajícím pohledem na budoucnost. Budoucnost není prázdná ale plná skrytých domněnek, které mají často emergentní původ, který se nachází ukryt v sociokulturním kontextu. Například množství lidí očekává kolaps planetárního ekosystému v blízé budoucnosti zatímco jiní věří, že současný stav může přetrvat neomezeně dlouho. Studia budoucností se pak snaží analyzovat a osvětlit domněnky, které podporují konkrétní názory a imaginace.

Studia budoucností se většinou nezaměřují na krátkodobé predikce jako jsou ekonomické prognózy. Většina strategického plánování, která rozvijí operační plány pro preferované budoucnosti v časovém horizontu od jednoho do tří let nebývá předmětem zájmu oboru. Dlouhodobější plány a strategie, které se zaměřují na možnosti předvídání možných budoucích událostí jsou naopak zcela jistě předmětem zájmů.

Studia budoucností také nezahrnují ty, kdo tvrdí, že dosahují svých predikcí skrze nadpřirozené síly. Zároveň jsou však předmětem jejich studia modely, které tito lidé užívají a interpretace, které jim přisuzují.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Johan Galtung a Sohail Inayatullah tvrdí ve svém díle Makrohistory a Makrohistorici (Macrohistory and Macrohistorians), že hledání základních vzorců sociální změny sahá do doby Ssu-Ma Chiena (145-90 př.n.l.) k jeho teorii cyklů ctnosti, ačkoli práce Ibn Khalduna (1332-1406) jakou je The Muqaddimah je příklad, který je preferovaný moderní soicologií. Některé intelektuální základy studií budoucností se objevují v první polovině 19. století, podle Wendella Bella Comtova diskuze metavzorců sociální změny předznamenává studia budoucností jako vědecký diskurz.

První práce jenž se pokouší vnést systematičnost do predikcí budoucnosti byly napsány v 18 století. Vzpomínky ze dvacátého století (Memoirs of the Twentieth Century) napsány Samuelem Maddenem v roce 1733 ve formě vážných diplomatických dopisů od Britských představitelů v zahraničních metropolích (Konstantinopol, Řím, Paříž, Moskva). Technologie dvacátého století se v Maddenově podání neliší od těch, které byly známé v jeho době, zaměřuje se namísto toho na politický a náboženský stát v budoucnosti.

Madden popisuje vládu Jiřího VI (1900 - 1925), (kde díky rozmachu v konstrukci průplavů) předpovídá velkou síť vodních cest, které radikálně mění czorce života - ,,Vesnice rostou do měst a města se stávájí velkoměsty". Žánr science fiction pak vzniká na konci 19 století, kdy spisovatelé jako Jules Verne a H. G. Wells píší příběhy, které se odehrávají v imaginativním světě budoucnosti.

Začátek[editovat | editovat zdroj]

W. Warren Wagar prohlašuje za zakladatele studií budoucností H. G. Wellse. Jeho Anticipace reakce na mechanický a vědecký pokrok nad lidským životem a myšlením: experiment v proroctví (Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy) byla první sériově publikována v The Fortinghtly Review v roce 1901. Předvídá jaký by svět mohl být v roce 2000, kniha je zajímavá jak pro naplněné předpovědi (rozmach automobilů a vlaků, který se odrazí v odlivu obyvatel z měst na předměstí; odstranění morálních omezení jako důsledek mužského a ženského úsilí o sexuální svobodu; porážka německého militarismu a existence Evropské unie), tak i pro chybné předpovědi (neočekávání funkčních letadek před rokem 1950 a tvrzení, že: ,,moje imaginace odmítá vidět jakýkoli druh ponorky, která udělá něco jiného než, že udusí svou posádku a zakladatele na moři).

Kromě technologických predikcí, Wells vizualizoval také možný kolaps kapitalistického uspořádáná po sérii destruktivních masových válek. Po chaosu se pak nakonec objeví svět míru a blahobytu, kontrolovaný kompetentními technokraty.

Dílo se stalo bestsellerem, a Wells byl pozván k přednesení přednášky na Royal Institutu v roce 1902 s názvem Nalezení budoucnosti. Přednášky byla dobře přijata a brzy publikována v knižní podobě. Obhajoval v ní zřízení nového akademického oboru zkoumajícího budoucnost, který by měl zázemí ve vědecké metodologii a ne ve spekulacích. Proklamoval, že vědecky poznatelná vize budoucnosti ,,bude stejně přesná věda, a možná stejně detailní jako obraz, který nám poskytují poslední stovky let k pochopení geologické minulosti. Ačkoli si byl vědom obtížnosti v přijetí celkově přesných predikcí, domníval se, že je stále možné zdokonalování na naí práci k poznání věcí budoucnosti.

Ve svých dílech Wells předpověděl vynýlez a užití atomové bomby (The World Set Free, 1914). V The Shape of Things to Come 1933 zase hrozící světovou válku a vylíčil města zničená leteckým bombardováním. Ani později nepřestával obhajovat zřízení vědy zabývající se budoucností. V roce 1933 v rozhlasové stanici BBC požadoval zřízení kateder a profesur zaměřených na předvídání, předešel tak zřízení vědy zabývající se budoucností o přibližně 40 let.

Vznik akademické disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Studia budoucností vzniká jako akademická disciplína v polovině šedesátých let. První generace vědců zahrnuje Hermana Kahna, amerického stratéga Studené války, budoucím vývojem se zabýval ve svých publikacích (např. On Thermonuclear War (1960), Thinking about the unthinkable (1962) and The Year 2000: a framework for speculation on the next thirty-three years (1967)); mezi další patří např. Bertrand de Jouvenel, francouzský ekonom, který v roce 1962 založil organizaci Futuribles International a Dennis Gabor, maďarsko-britský vědec, který napsal Inventing the Future (1963) a The Mature Society. A View of the Future (1962)

Studia budoucností vznikala pararelně se zrozením systémové vědy a myšlekou národní ekonomiky a politického plánování, především ve Francii a Sovětském svazu. V roce 1950 Francie pokračovala v rekonstrukci válkou poničené země. V tomto období francouzští vědci, filozofové, spisovatelé a další umělci pátrali po tom, co lidstvu pomůže k lepší budoucnosti v níž se nebudou opakovat katastrofy minulosti. Sovětský Svaz se podobně zaobíral poválečnou rekonstrukcí, ale zjeména v kontextu zřizování národních plánovacích procesů (známých jako pětiletky), které také požadovaly dlouhodobější horizont plánování a cílů sociální politiky. Předvídání bylo proto primárně používáno k politickým účelům.

Naproti tomu v USA se studia budoucností jako vědní disciplína etablovala díky aplikaci úspěšných nástrojů a perspektiv systémové analýzy, zejména zabývající se problematikou zásobování během války. Odlišné počátky se odrazily v metodlogickém a teoretickém zázemí, které vyústilo ve schizma mezi americkým a evropským konceptem. Američtí badatelé se zaměřovaly na aplikaci v praxi, kvantitativní nástroje a systémovou analýzu, zatímco evropští preferovali více teoretické zkoumání dlouhodobé budoucnosti pro lidstvo a zemi, kladli důraz na otázky zabývající se elementy konstitujícími budoucnost, symboly a sémantikou.

Do roku 1960 akademici, filozofové a umělci po celém světě začali přicházet s množstvím scénářů budoucího vývoje a započali dialog. Vynalázeci jako Buckminster Fuller také začaly vyzdvihovat roli, kterou v budoucích trendexh může sehrát technologie. Diskrz se zabýval problematikou populačního růstu, dispozicí a využíváním zdrojů, ekonomickým růstem, kvalitou života a environmentální udržitelností, to se začalo označovat jako globální problematika - široké pozornosti se jí dostalo po vydání Limitů růstu, studie sponzorované Římským klubem.

Další rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní dialog vyústil v roce 1967 ustanovení Světové Federace pro Studium Budoucností - SFSB (World Futures Studies Federation - WFSF) jejím prvním prezidentem se stal uznávaný sociolog Johan Galtung. V USA pak novinář Edward Cornish ze stejných pohnutek založil Světovou Společnost pro Budoucnost - SSB (World Future Society - WFS), jejíž činnost byla zaměřena na laickou veřejnost.

Rok 1975 byl pro další vývoj zlomový, v USA došlo k založení prvního studijního programu studií budoucností, magisterského programu na Univerzitě v Houston-Clear Lake, to bylo následováno o rok později magisterským programem veřejné správy v alternativních budoucnostech na University of Hawaii v Manoe. Havajské studium pak klade patřičný důraz na propojení evropské a americké tradice a přístupu ke studiu. Jeho paradigmatické ukotvení leží jak v neo-marxistické filozofii, kritické politické ekonomické teorii a literární kritice. V následujících letech dochází k nárůstu počtu kurzů studií budoucností napříč akademickým spektrem, ale kompletní studijní programy vznikají jen zřídka.

Jako transdisciplinární obor přitahují studia budoucností generalizace. Tato transdisciplinární povaha může také způsobit problémy, vzhledem k tomu, že občas zadrhává v hranicích mezi disciplínami. Také způsobuje problémy dosažení uznání mezi tradičními vědeckými měřítky používanými na akademické půdě. Oproti studiím budoucností na bakalářském stupni, některé magisterské programy ve strategickém managmentu nabízí magisterské či doktorské tituly ve strategickém předvídání pro odborníky (občas dokonce online). Nicméně, každý rok vychází se objeví jen několik nových doktorů studií budoucností.

Obor v současnosti čelí velké výzvě v podobě vytvoření uceleného koncepčního rámce, kodifikovaného dobře zdokumentované osnovy (nebo osnov) představující široce příjimané a konzistentní koncepty a teoretická paradigmata spojená s kvantitativními a kvalitativními metodami, exempláře těchto výzkumných metod a poky pro jejich etické a vhodné aplikace uvnitř společnosti.

Jako indikátor toho, že předchozí různorodé intelektuální dialogy se opravdu sbíhají do rozpoznatelné vědní disciplíny je možné prezentovat nejméně šest solidních výzkumných a velmi dobře přijatých pokusů o syntézu a soudržný rámec pro obor: Eleonora Masini Why Futures Studies, James Dator Advancing Futures Studies, Ziauddin Sardar Rescuing all of our Futures, Sohail Inayatullah's Questioning the future, Richard A. Slaighter The Knowledge Base of Futures Studies, sbírka esejů praktikantů a Wendell Bell dvousvazkové dílo The Foundations of Futures Studies.

Pravděpodobnost a předvídatelnost[editovat | editovat zdroj]

Některé aspekty budoucnosti jako ta, kterými se zabývá nebeská mechanika jsou vysoce pravděpodobné, a mohou být popsány relativně jednoduchými matematickými modely. V současnosti mohou být vědecky predikována pouze malá oblast jevů označených jako jsou fyizciké procesy. Teorie jako jako w:cs:teorie chaosu, nelineární věda a standardní evoluční teorie nám umožňují porozumět mnoha komplexním systémům jako kontingentím (závislým na komplexních environmentálních podmínkách) a stochastický (náhodné v rámci omezení), vytvářející širokou většinu budoucích událostí nepředvítalnými v žádném směru.

Není překvapivé, že rozpor mezi předvídatelností a nepředpověditelností je zdrojem polemik a konfliktů mezi vědci zabývající se studii budoucností a odborníky z praxe. Někteří argumentují, že budoucnost je v podstatě nepředpověditelná a že nejlepší způsob jak ji předpovědět spočívá v jejím vytvoření. Jiní, jako například Flechtheim, věří, že pokrok ve vědě, pravděpodobnosti, modelování a statistice nám umožní pokračovat ve zlepšování našeho chápání možných budoucností, přičemž zdůrazňují, že tato oblast je v současné době mnohem méně rozvinutá než oblasti pro zkoumání možných a preferovaných budoucností.

Jako příklad zvažme proces volení prezidenta Spojených států amerických. Na první pohled vidíme, že každý americký občan starší 35 let může kandidovat na prezidenta, proto se nám tento proces může jevit jako nevhodný pro úspěšné předpovědi. Jenže po podrobnějším prozkoumání se ukazuje, že poze některé veřejné osoby (současní i minulý prezidenti a víceprezidenti, senátoři, státní guvernéři, populární vojenští velitelé, starostové velkých měst atd.) disponují potřebnými druhy kapitálu, které byly v minulosti nutnými předpoklady pro zvolení. Posléze tedy můžeme s minimálním úsilím formulovat problém pro statistickou předpověditelnost, mnohem z úží výběr potenciálních kandidátů zlepšuje naše možnosti předvídání. Aplikováním dalších statistických možností na tento problém, můžeme zjistit, že v určitých predikcích volebních trhů (prediction markets) jako je Iowa Electronic Markets, spolehlivé předpovědi byly získávány v dlouhodobém časovém horizontu a za různých podmínek s dobrými výsledky na straně odborníků i volebních průzkumů. Tyto trhy, které mohou být provozovány veřejně nebo jako vnitřní trh, je jen jednou z několika slibných hranic ve v prediktivních výzkumech budoucnosti.

Takové pokroky v předvídatelnosti jednotlivých událostí nemění nic na nepředpověditlenosti celkových systémů, které vznikají z interakce mezi množstvím individuálních událostí.

Metodologie[editovat | editovat zdroj]

Praktická aplikace studií budoucností využívá širokou škálu modelů a metod (teoretických a praktických), mnoho z nich pak pochází z jiných akademických disciplín, zahrnují ekonomii, sociologii, geografii, historii, inženýrství, matematiku, psychologii, technologie, turismus, fyziku, biologii, astronomii, a teologické aspekty (co se týče otázek víry a přesvědčení).

Jedním ze základních předpokladů studií budoucností je chápání budoucnosti v plurálu ne singuláru, to znamená, že alternativy budoucnosti jsou vždy více či méně pravděpodobné ale není možné s určitostí říci, která varianta budoucnosti opravdu nastane. Základním úsilím studií budoucností je pak rozpoznat a popsat alternativní možnoti budoucností. To zahrnuje sběr kvantitativních a kvalitativních dat o možných, pravděpodobných a preferovaných změnách, Plurál budoucností v názvu studií budoucností pak odkazuje k bohatosti možných budoucností, včetně podmnožin preferovaných budoucností (normativních budoucností), které můžou být studovány.

Profesionálové zabývající se studii budoucností se dříve zaměřovali na extrapolaci současných technologických, ekonomických nebo sociálních trendů nebo na snahu o predikci budoucích trendů, ale posléze začali zkoumat sociální systémy a nejistoty, vytvářet scenáře, klást otázky které jdou za tyto scénáře skrze causal layered analysis method (a jiné), vytvářet preferované vize budoucnosti a užívání zpětného chodu (backcasting) k odvození alternativních implementačních strategií. Kromě extrapolace a scénářů, se ve výzkumu budoucností užívá mnoho dalších metod a technik (viz níže).

Studia budoucností také zahrnují normativní nebo preferované budoucnosti, nicméně hlavní přínos plyne z extrapolovaného (extrapolace) a normativního výzkumu, který pomáhá jednotlivcům a organizacím vytvářet lepší budoucnost pro společnost v prostředí - předpokládaných - radikálních sociálních změn. Profesionálové využívají různé kombinace inspirace a výzkumu. Studia budoucností využívají jen vzácně vědecké metody spočívací v kontrolování, opakování a ověřování experimentů s vysoce standardizovanou metodologií, vzhledem k tomu, že jejich prostředí je nestálé pro využití ustálených prediktivních schémat. Nicméně mnoho futuristů je informováno o vědeckých technikách. Někteří historici projektují vzorce, které vypozorovaly v minulých civilizacích na dnešní sociokulturní situaci k tomu aby anticipovali, co se odehraje v budoucnosti. Oswald Spengler ve svém Zániku západu tvrdí, že západní společnost, podobně jako Římské císařství, dosáhla vrcholné fáze kulturního rozkvětu, který nevyhnutelně vede k jasnému, zániku.

Studia budoucností jsou často charakterizováno jako obor zabývající se možnou, pravděpodobnou a preferovanou budoucností a divokou kartou, která je sice málo pravděpodobná, ale pokud nastane, bude mít vysoký dopad na události (ať pozitivní či negativní). Mnoho futuristů nicméně neužívá pojem divoké karty. Preferují metodologii nazvanou Emerging Issues Analysis. Ta pátrá po počátcích změny, po věcech, které ač dnes neznámé, stanou se v budoucnu pravděpodobně známými a budou mít velký vliv.

Odhady pravděpodobnosti jsou zahrnuta do dvou ze čtyř hlavních obav profesionálů předvídání (je to náročné a klasfikuje jak možnou budoucnost tak události vzniklé divokou kartou), zatímco zvažování škály možných budoucností, rozpoznávání plurality ecistujících alternativních budoucností, a představování a vytváření preferovaných budoucností jsou další hlavní oblasti vzdělávání. Nejvíce odhadů pravděpodobnosti ve studiích budoucností je normativních a kvalitativních, ačkoli v minulých letetech bylo zaznamenáno významné zlepšení ve statistických a kvantitativních metodách (křivka technologického a informačního růstu, cliometrika, prediktivní psychologie, prediction markets, atd.).

Techniky výzkumu[editovat | editovat zdroj]

Zatímco předvídání - tj. snaha predikovat budoucnost na základě současných trendů - je běžnou metodikou, profesionální scénáře často spoléhají na tzv. zpětný chod (backcasting), zabývání se otázkami, jakých změn je třeba dosáhnout v přítomnosti, aby se dosáhlo požadovaného stavu v budoucnosti. Například, scénáře tzv. Policy Reform a Eco-Communalismus vytvořené Global Scenario Group jsou vystaveny na metodě backcasting. Odborníci zabývající se studii budoucnosti se nazývají futurists (nebo odborníci na předvídání).

Mezi metody používáné při výzkumu patří např.

  • Systémová teorie
  • Analýza příčinných vrstev (Causal layered analysis (CLA)
  • Environmentální analýza
  • Plánování na základě scénářů
  • Delfská metoda
  • Vytváření historie předpokládané budoucnosti
  • Monitorování médií
  • Backcasting (eco-history)
  • Analýza vzájemných dopadů (Cross impact analysis)
  • Futures workshops
  • Analýza možného výskytu a vlivu vad (Failure Mode and Effects Analysis - FMEA)
  • Kola budoucností (The Futures wheel)
  • Technologický plán (Technology roadmap)
  • Analýza sociálních sítí (Social network analysis)
  • Systémové inženýrství (Systems engineering)
  • Analýza trendů (Trend analysis)
  • Morfologická analýza (Morphological analysis)
  • Předvídání technologií (Technology forecasting)

Formování alternativních budoucností[editovat | editovat zdroj]

Užívání scénářů - alternativních možných budoucností - je důležitý výzkumný nástroj. V určitém rozsahu lidi můžou ovlivnit, co považují za pravděpodobné nebo preferované užitím kvalitativních a kvantitativních metod. Sledováním variant možností je možné budoucnost lépe tvarovat než ji pouuze předpovídat. Formování alternativních budoucností začíná vytvářením množství scénářů. Vytváření scénářů je několika etapový proces. Jedna z těchto etap zahrnuje studium trendů. Ty dělíme na krátkodobé a dlouhodobé, dlouhodobé mají vliv na mnoho společenských skupin, vznikají pomalu a mají hluboký základ. Naopak trendy krátkodobé trvají kratší časový úsek, ovlivňují pouze určité společenské skupiny, šíří se ryhle a zároveň brzy zanikají (např. módní trendy).

Předvídání budoucností zahrnuje širokou škálu od předívádní ekologických katastrof skrze utopickou literaturu, kde i ti nejchudší žijí v dobrých podmínkách skrze transformaci do post-lidské éry, která povede k zániku všech forem života na Zemi např. při nanotechnologické katastrofě.

Předpovědi budoucností mají rozporuplnou pověst a nezaznemenávají velkou úspěšnost. Často se zabývají pouze extrapolací technických a společenskýc trendů a prohlašují, že se budou v budoucnu vyvíjet podobně. ale technický pokrok a sociokulturní změny se dějí nárazově a posléze se vývoj ubírá jiným směrem a odlišným tempem.

Mnoho předpovědí z poloviny dvacátého století předvídalo vesmírný turismus do roku 2000 ale ignorovaly možnosti všudypřítomných, levných počítačů, zatímco marxistické předpovědi se nevyplnily dodnes. Na druhé straně mnoho předpovědí do určité míry budoucnost předpovědělo. Současní futuristé spíše uvádějí možné scénáře, které mohou nastat než pouhé predikování budoucnost. Tvrdí, že porozumění možným scénářům pomáhá jednotlivcům i organizacím k větší flexibilitě.

Množství korporací využívá teoretických a praktických poznatků studií budoucností jako současát své trategie rizikového managmentu, pro analýzu dlouhodobých i krátkodobých trendů a identifikaci divokých karet (událostí, které mají nízkou pravděpodobnost ale vysoký impakt).[3] Každý úspěšný i neuspěšný byznys se nějakým způsobem potýká s budoucností - například ve výzkumu a rozvoji, inovacích a analýze trhu, očekávání konkurenčního chování, atd.[4][5]

Slabé signály, budoucí znamení a divoké karty[editovat | editovat zdroj]

Pojmem slabé signály ve výzkumu budoucností můžeme chápat jako pokročilé, výrazné a sociálně situované indikátory změn v trendech a systémech, které konstituují základní informační podklady umožňující anticipační aktivity. Definice slabých signálů je předmětem diskuzí mezi různými výzkumníky a konzultanty. Někdy je brána jako informace vztahující se k budoucnosti jindy jako vynořující se problematika. Elina Hiltunen ve svém novém konceptu znaků budoucnosti zkouší překlenout zmatení ohledně definice slabého signálu kombinací problematiky, vysvětlení a znamení budoucnosti, které více holisticky popisují změnu.

Divoké karty odkazují k málo pravděpodobným událostem mající dalekosáhlý dopad, jako například existenciální rizika. Toto pojetí může být začleněné do standardního projektů zaměřených na předvídání a představeno v anticipační aktivitě utvářející rozhodnutí s cílem zvýšit schopnost společenských skupin k adaptování na překvapení, kterí s sebou přináší neustále se měnící tržní prostředí. Takovéto náhlé a jedinečné události mohou představovat body zvratu ve vývoji daných trendů či systémů. Divoké karty mohou nebo nemusí být oznámeny slabými signály, které jsou neúplnými a fragmentovanými daty z kterých je možné vyvodit relevantní informace pro předvídání. Někdy dochází k záměně pojmů, divoké karty a slabé signály jsou považovány za synonyma, což je ale chybná interpretace.

Předpovědi zaměřené na blízkou budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobá tradice napříč kulturami a obzvláště v médiích zahrnuje množství predikcí pro nadcházející rok na jeho počátku. Tyto predikce jsou občas založeny na aktuálních kulturních trendech (hudba, filmy, móda, politika), občas jsou to jen zbožná přání událostí, které by nastat měly. Některé z těchto predikcí se do konce roku splní, jiné selžou. Když předpovědi selžou, jejich autoři často prohlašují, že se jedná o dezinterpretaci znamení a předzvěstí, která vysvětlují selhání předpovědi. Obchodníci začaly více využívat techniky studií budoucností ve snaze získat výhodu na trhu před zvyšující se konkurencí, přičemž využívají technik jako trendspotting (který popularizovala Faith Popcorn).

Analýza trendů a předvídání[editovat | editovat zdroj]

Mega trendy[editovat | editovat zdroj]

Trendy se liší ve velikosti. (napsat něco o memech). Mega trend překračuje generační rozpětí a v případě klimatu, mega trendy zahrnují období předcházející lidské existenci. Popisují komplexní interakce mzi mnoha faktory. Příkladem může být populační nárůst od paleolitu do dnešních dnů.

Možné trendy[editovat | editovat zdroj]

Možné nové trendy vznikající z inovací, projektů, přesvědčení nebo aktivit mají velký potenciál k růstu a posléze k adaptaci v mainstreamové kultuře. Například před několika lety, alternativní medicína zůstavala stranou od moderní medicíny. V současné době, v propojením s podnikáním dosáhla stupně uznání v některých kruzích i v tržním prostředí. Tento nárůst přijetí ilustruje možné trendy ve společnosti, které se rozcházejí s vědou i s rozsahem klasické medicíny.

Rozvětvení trendů[editovat | editovat zdroj]

Interakce mezi trendy pak často připomíná paralelu mezi kmenem stromu a jeho větvemi a snítkami. Například dobře zdokumentované hnutí směřující k zrovnoprávnění mužů a žen prezentuje větvení trendů, v rámci něj pak rozpoznáváme trend směřující k potlačení rozdílů mezi příjmy mužů a žen v západní kultuře je pak jednou z těchto rozvětvení.

Životní cyklus trendu[editovat | editovat zdroj]

Kdy se potenciální trend stává opravdovým trendem? Když se mu dostane potvrzení v různých médiích, různé průzkumy se jím zabývájí a ukazují na jeho vzrůstající dopad na chování nebo technoloie. Trendy mohou také dosáhnout potvrzení z existence dalších trendů, které vznikly ze stejného proudu. Někteří autoři tvrdí, že trend se stává hlavním proudem, pokud 15% - 25% z dané populace integruje inovace, projekt, přesvědčení nebo aktivitu do svého každodenního života.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávání v oboru studií budoucností není novou záležitostí. Od svých počátků v šedesátých letech ve Spojených státech se rozvinulo v mnoha zemích. Vzdělávání zaměřené na budoucnost může podpořit koncepty, nástroje a procesy, které umožní studentům přemýšlet v dlouhodobém horizontu, rozvíjet jejich imaginace a kreaitvitu. Všeobecně pak pomáhá studentům:

  • Konceptualizovat udržitelnou budoucnost pro člověka a planetu
  • Rozvíjet znalosti a schopnosti v objevování pravděpodobných a preferovaných budoucností
  • Pochopit dynamiku a vliv který mají antropogenní činnosti prostřednictvím sociálních a ekologických systémů na alternativní budoucnosti.
  • Uvědomit si zodpovědnost za jednání k vytváření lepším budoucnostem.

Dějinami vzdělávání, které se zaměřuje na budoucnost, se ve svých dílech zabývá, např. Richard A. Slaughter (2004)[6] David Hicks, Ivana Milojević[7] a Jennifer Gidley.[8][9][10]

Přestože jsou studia budoucností relativně novým oborem, jsou vyučována v řadě vzdělávacích institucí po celém světě. Ta varují od malých programů či univerzit s jednou či dvěma kurzy k programům, která zahrnují studia budoucností do ostatích stupňů (například plánování, byznys, environmentální studia, ekonomie, rozvojová studia, studia vědy a technologií). Rozdílné formální magisterské programy ve studiích budoucností existují na 6 kontinentech. Nakonec, doktorské programy zahrnula do svých programů studia budoucností také. Nedávný průzkum dokumentuje přibližně 50 případů studií budoucností v terciálním vzdělávacím sektoru. [11]

V roce 2013 bylo v rámci terciárního vzdělávání poskytováno přes čtyřicet vzdělávacích programů ve studiích budoucností. Instituce zabývající se vzděláváním ve studiích budoucností mapuje Světová federace pro studium budoucností[12] Nadace pro akcelerující studia (Acceleration Studies Foundation) aktualizuje seznam bakalářských a magisterských studijních programů.[13]

Praktická aplikace[editovat | editovat zdroj]

Móda a design[editovat | editovat zdroj]

Móda je jednou z oblastí, která využívá metodologie studií budoucností. Vzhledem k přípravě na nadcházející sezóny musí odborníci daného odvětví průběžně analyzovat trendy. Chování spotřebitelů a využívání statistik jsou důležitým základem pro úspěšné dlouhodobé předvídání.

Převídání a uvažování nad budoucími eventualitami je základem pro úspěšný rozvoj designového průmyslu. Design je stejně jako studia budoucností interdisciplinárním oborem, který musí brát v potaz globální trendy, výzvy a příležitosti při rozhodování o lepších inovacích. Designéři tak využívají metodologii studií budoucností zahrnující scénáře, předvídání trendů a výzkum budoucnosttí.

Holistické přemýšlení, které zahrnuje strategie, inovativní a anticipační řešení poskytuje designérům nástroje, které potřebují k pochopení komplexní problematiky a rozvoji nových nápadů a vizonářských řešení.

Asociace profesionálních futuristů (The Association for Professional Futurists) pořádá také setkání zaměřená na problematiku vztahu a styčcných bodů mezi přemýšlením o designu a přemýšlením o budoucnosti.

Energie a alternativní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Zatímco cena nafty v krátkodobém horizontu klesá a stoupá, v dlouhodobém horizontu strmě stoupá. Síly trhy sice hrají důležitou úlohu, ale v omezeném prostředí naší planety se jeví problematické nalézt dostatek ropných zdrojů, aby uspokojily vzrůstající poptávku v Číně, Indii a na Středním východě. Existuje sice dostatek alternativních zdrojů energie, kvantitativně ani kvalitaivně by ovšem nenahradily množství energie, které by bylo potřeba po vyčrpání ropných ložisek. Je proto třeba zabývat se teoreticky i prakticky na přechod mezi koncem věku fosilních paliv a nových energetických zdrojů.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Futures studies na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://en.wikipedia.org/wiki/Futures_studies
  2. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S001632870900175X
  3. A sample presentation on risk management
  4. Rohrbeck, Rene (2010) Corporate Foresight: Towards a Maturity Model for the Future Orientation of a Firm, Springer Series: Contributions to Management Science, Heidelberg and New York, ISBN 978-3-7908-2625-8
  5. Rohrbeck, R. H.G. Gemuenden (2010) Corporate Foresight: Its Three Roles in Enhancing the Innovation Capacity of a Firm" Technological Forecasting and Social Change, forthcoming
  6. Slaughter, Richard A.(2004). Futures Beyond Dystopia: Creating Social Foresight. London: RoutledgeFalmer. 
  7. Articles by Ivana Milojević
  8. Futures in Education: Principles, Practices and Potential, (Monograph No 5, The Strategic Foresight Monograph Series, 2004)]
  9. The University in Transformation: Global Perspectives on the Futures of the University (Westport, Ct., Bergin and Garvey, 2000)
  10. Youth Futures: Empirical Research and Transformative Visions (Westport, Ct. Praeger, 2002)
  11. Welcome to the World Futures Studies Federation
  12. WFSF Directory of Tertiary Futures Education
  13. http://www.accelerating.org/gradprograms.html |title=Foresight and Futures Studies – Global Academic Programs
  14. Hawaii Research Center for Futures Studies, University of Hawaiʻi at Mānoa. Honolulu Advertiser 2008. http://www.futures.hawaii.edu/publications/energy/DoingLessWithLess2008.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BELL, Wendell. Foundations of futures studies: human science for a new era. Vol. 2, Values, objectivity and the good society. 3rd printing. New Brunswick: Transaction Publishers, 2010. xvii, 386 s. ISBN 978-0-7658-0566-9.
  • BELL, Wendell. Foundations of futures studies: human science for a new era. Vol. 1, History, purposes, and knowledge. 5th printing. New Brunswick: Transaction Publishers, 2009. xxxv, 368 s. ISBN 978-0-7658-0539-3.
  • BENEŠ, Jaromír, ed. a POKORNÝ, Petr, ed. (2008). Bioarcheologie v České republice. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta.
  • BRUNTLAND, Gro Harlem. Our Common Future. Melbourne: Oxford UP, 1990. Print.
  • DATOR JAMES A., ed. Advancing futures: futures studies in higher education. 1st publ. Westport: Praeger, 2002. vii, 409 s. Praeger studies on the 21st century. ISBN 0-275-97632-7.
  • DIXON, Patrick. Futurewise: The Six Faces of Global Change. London: Profile, 2007. Print.
  • GODET, Michel. Futures studies: a tool-box for problem solving. Paris: UNESCO, 1991. 83 s. Futuribles / GERPA.
  • POTŮČEK, Martin, ed., NOVÁČEK, Pavel, ed. a SLINTÁKOVÁ, Barbora, ed. The first Prague Workshop on Futures Studies Methodology. 1st ed. Praha: CESES FSV UK, 2004. 127 s. CESES papers. Methodology; 11/2004. ISBN 80-254-5058-9.
  • SARDAR, Ziauddin, ed. Rescuing all our futures: the future of futures studies. Westport: Praeger, ©1999. xiv, 258 s. Praeger studies on the 21st century. ISBN 978-0-275-96559-4.
  • WELLS, G. H.: The Discovery of the Future (New York: B.W. Huebsch, 1913).

Další zdroje[editovat | editovat zdroj]


Pojmy transdisciplinarita (anglicky: transdiciplinarity) a interdisciplinarita (anglicky: interdisciplinarity) bývají často chybně zaměňovány, přitom je mezi nimi značný rozdíl. Interdisciplinarita je ,,metoda propojení a aktivní spolupráce mezi různými vědami za účelem dosažení integrovaného a synergického výsledku v teoretické i praktické odborné činnosti, ve vědě i výzkumu." [1] Transdic


Transdisciplinarity connotes a research strategy that crosses many disciplinary boundaries to create a holistic approach. It applies to research efforts focused on problems that cross the boundaries of two or more disciplines, such as research on effective information systems for biomedical research (see bioinformatics), and can refer to concepts or methods that were originally developed by one discipline, but are now used by several others, such as ethnography, a field research method originally developed in anthropology but now widely used by other disciplines.



Reference[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Interdisciplinarity na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Multidisciplinarity na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Transdisciplinarity na anglické Wikipedii.


Zdroje[editovat | editovat zdroj]