Soukromé pískoviště uživatele Eduard sloužící pro tvorbu článků: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 1: Řádek 1:
'''Environmentální historie''' (''anglicky: environmental history'') je vědní disciplína studující vztah a vzájemné interakce mezi obyvateli a prostředím v minulosti (vztahem mezi kulturami a životním prostředím v současnosti se zabývá [[ekologická antropologie]]). Výsledky bádání environmentálních historiků nacházejí široké uplatnění ve vědách o přírodě a společnosti, jsou základem pro pochopení environmentálních dějin.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html heslo: dějiny, environmentální</ref> Jedná se o transdisciplinární obor, jenž integruje celou řadu poznatků a postupů z mnoha dalších vědních oborů (historie, ekologie, antropologie). Environmentální historie se zabývá především zkoumáním historických pramenů a orální historií, destruktivní a nedestruktivní výzkumy a hledání artefaktů jsou pak doménou [[environmentální archeologie]].
+
'''Environmentální historie''' (''anglicky: environmental history'') je vědní disciplína studující vztah a vzájemné interakce mezi obyvateli a prostředím v minulosti (vztahem mezi kulturami a životním prostředím v současnosti se zabývá [[ekologická antropologie]]).  
 +
 
 +
Výsledky bádání environmentálních historiků nacházejí široké uplatnění ve vědách o přírodě a společnosti, jsou základem pro pochopení environmentálních dějin.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html heslo: dějiny, environmentální</ref> Jedná se o transdisciplinární obor, jenž integruje celou řadu poznatků a postupů z mnoha dalších vědních oborů (historie, ekologie, antropologie). Environmentální historie se zabývá především zkoumáním historických pramenů a orální historií, destruktivní a nedestruktivní výzkumy a hledání artefaktů jsou pak doménou [[environmentální archeologie]].
  
 
Zájem archeologie o životní prostředí je patrný již od poloviny 18. století. Vědomí toho, jak je důležité zahrnout studium přírodního elementu do studia dávných kultur a společností, začalo znatelně narůstat v druhé polovině dvacátého století, společně s tím, jak se etablovalo a rozvíjelo [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]].  
 
Zájem archeologie o životní prostředí je patrný již od poloviny 18. století. Vědomí toho, jak je důležité zahrnout studium přírodního elementu do studia dávných kultur a společností, začalo znatelně narůstat v druhé polovině dvacátého století, společně s tím, jak se etablovalo a rozvíjelo [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]].  
 +
Pro etablování environmentální historie jako vědy byl jedním z klíčových momentů rok 1929, kdy skupina francouzských historiků založila časopis ''Annales'', který prezentoval paradigmatický obrat v myšlení o člověku a přírodě a přispěl k prvním environmentálně historicky zaměřeným výzkumům. Dalším důležitým mezníkem bylo založení Americké společnosti pro environmentální historii (''ASEH - The American Society for Environmental History''), která se stalo institucionální základnou pro další rozvoj oboru.<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/American_Society_for_Environmental_History</ref> V Evropě pak další snahy o podporu disciplíny se pak reflektuje v založení Evropské společnosti pro Environmentální historii (European Society for Environmental History) (1999).
  
 +
Zájem o environmentální historii je přímo úměrný důrazu, který klade společnost na problémy dnů dnešních či budoucích, zkoumání interakcí člověka s jeho životním prostředím poskytuje cenné informace o praktickém dopadu lidské činnosti na přírodu, její akci a reakci (např. lokalizace dřívějších toků řek, jejich změn a následných povodní). Můžeme tak říci, že i environmentální ''historia est magistra vitae''.
  
Bylo to důsledkem společenského klimatu, které reflektovalo [[environmentální katastrofa|environmentální hrozby]] způsobené [[globální změna klimatu|změnou klimatu]] a další činností člověka; důležitý byl i technický pokrok, jenž otevřel environmentální archeologii další možnosti bádání (např. vynález [[w:cz:Radiokarbonová metoda datování|radiokarbonové datovací metody]]). Slovní spojení Environmentální archeologie (akcentující důraz kladený na zkoumání přírodní složek a jejich interakci s lidskou činností) se pak stále častěji objevuje od poloviny devadesátých let, kdy také vznikl časopis Environmental archaeology<ref>http://www.maneyonline.com/loi/env</ref>. V českém prostředí jsou patrné snahy o prohloubení spolupráce mezi přírodovědci a archeology od počátku devadesátých let.<ref>http://www.kar.zcu.cz/studium/materialy/env/Historie_ENV%20_Dreslerova.pdf Dagmar Dreslerová</ref>
+
V České republice jsou environmentální dějiny náplní kurzů oborů zabývající se interakcí člověka a přírody (např. [[Katedra sociální a kulturní ekologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy|Katedra sociální a kulturní ekologie UK]]) na Univezitě Palackého vznikl samostatný kurz ,,Environmentální historie<ref>http://esf.historie.upol.cz/Mgr_studium/Interdisciplinarita/kurz_hcr-001V_Environmentalni_historie.php</ref>
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
Řádek 13: Řádek 17:
 
=== Literatura ===
 
=== Literatura ===
  
* EVANS, J. (2003). Environmental archaeology and the social order. London and New York: Routledge
+
* DANIEL, Jan a kol. Environmentální historie České republiky = Environmental history of the Czech Republic. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 198 s. ISBN 978-80-210-6663-2.
 +
* NOVÁČEK, Pavel. Od Noemovy archy k Titaniku a zase zpátky. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2013. 177 s. ISBN 978-80-87604-42-7.
 +
* MERCHANT, Carolyn. Reinventing Eden: the fate of nature in western culture. 2nd ed. New York: Routledge, ©2013. xx, 283 s. ISBN 978-0-415-64425-9.
 +
* THOMMEN, Lukas. An environmental history of ancient Greece and Rome. Rev. English ed. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. xi, 186 s. ISBN 978-1-107-00216-6.
 +
* MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ©2010. 381 s. ISBN 978-80-86912-36-3.
  
=== Další zdroje ===
+
=== Externí odkazy ===
*[http://www.kar.zcu.cz/studium/materialy/env/Historie_ENV%20_Dreslerova.pdf Dagmar Dreslerová: "Pozdě, ale přece: environmentální archeologie v České republice"
+
*[http://www.eh-resources.org/links/journals.html Přehled zahraničních periodik zaměřených na environmentální historii]
 +
*[http://aseh.net/publications/journal Americká společnost pro environmentální historii (''ASEH - The American Society for Environmental History'')]
  
 
{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}
 
{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}

Verze z 17. 8. 2014, 12:59

Environmentální historie (anglicky: environmental history) je vědní disciplína studující vztah a vzájemné interakce mezi obyvateli a prostředím v minulosti (vztahem mezi kulturami a životním prostředím v současnosti se zabývá ekologická antropologie).

Výsledky bádání environmentálních historiků nacházejí široké uplatnění ve vědách o přírodě a společnosti, jsou základem pro pochopení environmentálních dějin.[1] Jedná se o transdisciplinární obor, jenž integruje celou řadu poznatků a postupů z mnoha dalších vědních oborů (historie, ekologie, antropologie). Environmentální historie se zabývá především zkoumáním historických pramenů a orální historií, destruktivní a nedestruktivní výzkumy a hledání artefaktů jsou pak doménou environmentální archeologie.

Zájem archeologie o životní prostředí je patrný již od poloviny 18. století. Vědomí toho, jak je důležité zahrnout studium přírodního elementu do studia dávných kultur a společností, začalo znatelně narůstat v druhé polovině dvacátého století, společně s tím, jak se etablovalo a rozvíjelo environmentálního hnutí. Pro etablování environmentální historie jako vědy byl jedním z klíčových momentů rok 1929, kdy skupina francouzských historiků založila časopis Annales, který prezentoval paradigmatický obrat v myšlení o člověku a přírodě a přispěl k prvním environmentálně historicky zaměřeným výzkumům. Dalším důležitým mezníkem bylo založení Americké společnosti pro environmentální historii (ASEH - The American Society for Environmental History), která se stalo institucionální základnou pro další rozvoj oboru.[2] V Evropě pak další snahy o podporu disciplíny se pak reflektuje v založení Evropské společnosti pro Environmentální historii (European Society for Environmental History) (1999).

Zájem o environmentální historii je přímo úměrný důrazu, který klade společnost na problémy dnů dnešních či budoucích, zkoumání interakcí člověka s jeho životním prostředím poskytuje cenné informace o praktickém dopadu lidské činnosti na přírodu, její akci a reakci (např. lokalizace dřívějších toků řek, jejich změn a následných povodní). Můžeme tak říci, že i environmentální historia est magistra vitae.

V České republice jsou environmentální dějiny náplní kurzů oborů zabývající se interakcí člověka a přírody (např. Katedra sociální a kulturní ekologie UK) na Univezitě Palackého vznikl samostatný kurz ,,Environmentální historie[3]

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental history na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura

  • DANIEL, Jan a kol. Environmentální historie České republiky = Environmental history of the Czech Republic. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 198 s. ISBN 978-80-210-6663-2.
  • NOVÁČEK, Pavel. Od Noemovy archy k Titaniku a zase zpátky. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2013. 177 s. ISBN 978-80-87604-42-7.
  • MERCHANT, Carolyn. Reinventing Eden: the fate of nature in western culture. 2nd ed. New York: Routledge, ©2013. xx, 283 s. ISBN 978-0-415-64425-9.
  • THOMMEN, Lukas. An environmental history of ancient Greece and Rome. Rev. English ed. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. xi, 186 s. ISBN 978-1-107-00216-6.
  • MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ©2010. 381 s. ISBN 978-80-86912-36-3.

Externí odkazy