Posuzování vlivů na životní prostředí: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 38: Řádek 38:
 
*[http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFGRIBRY O posuzování vlivu na životní prostředí] na webu CENIA
 
*[http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFGRIBRY O posuzování vlivu na životní prostředí] na webu CENIA
 
*[http://tomcat.cenia.cz/eia/view.jsp Informační systém EIA]
 
*[http://tomcat.cenia.cz/eia/view.jsp Informační systém EIA]
*[http://www.czp.cuni.cz/enviwiki/index.php/EIA Dokumenty EIA] ze stránek MŽP
+
*[http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/eia_sea Dokumenty EIA] ze stránek MŽP
 
* [http://eia.arnika.org/ EIA na stránkách Arniky]
 
* [http://eia.arnika.org/ EIA na stránkách Arniky]
 
* [http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=132560/ Článek o EIA na obcan.ecn.cz]
 
* [http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=132560/ Článek o EIA na obcan.ecn.cz]

Verze z 18. 3. 2008, 14:52

v angličtině Environmental Impact Assessment EIA je označení pro proces (respektive studii), jehož cílem je získat představu o výsledném vlivu stavby na životní prostředí a vyhodnocení, zda je z tohoto ohledu vhodné ji realizovat, resp. za jakých podmínek je realizace akceptovatelná. Proces nepodléhá správnímu řádu (a nelze se proti němu odvolat) a jeho výstup má pouze doporučující charakter (byť je většinou správními úřady akceptován). Studii EIA musím mít a přiložit ji k žádosti o realizaci všechny velké stavby a všechny podniky s výrazným dopadem na přírodu (továrny, spalovny atd.). EIA byla v českém zákonodárství poprvé zavedena zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (1992), v současné době ji upravuje zákon č. 100/2001 Sb. EIA je součástí zákonodárství i řady dalších států, mimo jiné USA a všech států Evropské unie.

Jedná se o proces, jež si klade za cíl určit, jaký vliv bude mít konkrétní stavba nebo jiný projekt na obyvatelstvo a životní prostředí. Princip tohoto řízení spočívá v tom, že připomínky a námitky k danému projektu může vznést kdokoli z veřejnosti, čímž by mělo být zajištěno skutečně objektivní posouzení problému a mělo by být zabráněno případným negativním dopadům.

Legislativa

Na mezinárodní úrovni tuto problematiku upravuje Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující státní hranice, která byla v roce 1991 sjednána Evropskou hospodářskou komisí OSN ve finském Espoo. Espoo konvence, jak bývá tato úmluva také označována, vstoupila v platnost až v roce 1997. Podepsána byla všemi členskými zeměmi EU, ne všechny jí však ratifikovaly.

První zákon u nás, který se zabýval posuzováním vlivů na životní prostředí, byl přijat v roce 1992, vycházel z americké legislativy a na svou dobu byl velmi pokrokový. V dnešní době tuto problematiku řeší novější zákon 100/2001 Sb., který platí od 1. 1. 2002. Ten původní zákon rozšířil a některé body upřesnil.

Výraznou změnou je například lepší zapojení veřejnosti do celého procesu. V původním zákoně veřejnost k němu poprvé přistupovala až po zpracování dokumentace, v současnosti se o záležitosti dozvídá již na začátku. Dále přibylo povinné zveřejňování záměru na internetu, ne pouze na úřední desce příslušného úřadu, jak tomu bylo dříve. Za významný posun vpřed může být považován i fakt, že s posudkářem zpracovávajícím dokumentaci nejedná přímo sám investor, ale ministerstvo, které potom investorovi pouze vyúčtuje náklady, to zajisté vede k omezení možného ovlivnění odborných posudků.

Rozsah a předmět posuzování

Podle zákona spadají do rozsahu posuzování všechny projekty, které by mohly mít negativní dopad na veřejné zdraví, rostliny a živočichy, ekosystémy, půdu, ovzduší, ale i na kulturní památky, přírodní zdroje nebo majetek. Oproti původnímu zákonu, ten stávající udává přesnější seznam konkrétních záměrů, které by měly být hodnoceny. Ty jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto zákona a rozděleny do dvou kategorií podle závažnosti svého dopadu. První kategorie obsahuje záměry, které podléhají posouzení vždy. Jedná se například o rozsáhlé zásahy do krajiny jako je odlesňování nebo výstavba vodních nádrží, dále stavby silnic a dálnic, těžby nerostných surovin, průmyslové závody, cementárny nebo rafinerie. Druhá kategorie zahrnuje záměry, vyžadující zjišťovací řízení. Do ní spadají například potravinářské výroby, sklady, lanové a tramvajové dráhy či rekreační objekty a zařízení.

Při posuzování záměru se hodnotí nejen současný stav dané lokality a přímý dopad výstavby na ni, ale i vlivy vzniklé během přípravy, výstavby, provádění a případného likvidování záměru.

Průběh procesu EIA

Celý průběh řízení je v zákoně podrobně popsán. Proces zahajuje oznámení, které je povinna každá firma mající v plánu uskutečnit projekt spadající do některé z kategorií uvedených v příloze zákona, doručit příslušnému úřadu (případně Ministerstvu životního prostředí, jde-li projekt zasahující na území více krajů). Oznámení by mělo splňovat všechny náležitosti stanovené přílohou daného zákona č. 3: údaje o navrhovateli, o záměru, o životním prostředí v dotčeném místě, o vlivech projektu na životní prostředí a veřejné zdraví, případně porovnání různých variant řešení. Pokud je splňuje, zajistí příslušný úřad do sedmi pracovních dnů zveřejnění informací na své úřední desce a na internetu a zašle toto oznámení všem dotčeným úřadům. Pro zveřejňování na internetu se využívá Informační systém EIA na adrese CENIA. Od tohoto okamžiku začíná plynout dvacetidenní lhůta, během které se může kdokoli k záležitosti vyjádřit. Připomínky, které by byly doručeny úřadu až po uplynutí této lhůty, není úřad povinen brát v potaz.

Další krok procesu tvoří zjišťovací řízení. Probíhá na základě oznámení a obdržených vyjádření a má za cíl specifikovat informace, které budou požadovány v dokumentaci k záměru, případně určit zda budou vůbec vlivy na životní prostředí posuzovány. Tento druhý případ, kdy by záměr nemusel být vůbec posuzován, se týká projektů, které spadají do druhé kategorie v příloze zákona, tedy ty které vyžadují pouze zjišťovací řízení.

Na základě zjišťovacího řízení je zpracována dokumentace. Úřad má opět povinnost ji po obdržení zveřejnit a doručit příslušným úřadům, tentokrát do deseti pracovních dnů. Lhůta na doručení vyjádření k dokumentaci je stanovena na třicet dní.

Na základě dokumentace se zpracovává posudek. Úřad zajistí zpracovatele posudku, tím je autorizovaná osoba, jejich seznam je uveden na webu Ministerstva životního prostředí na adrese CENIA. Na zpracování posudku nesmí pracovat žádná osoba, která se podílela na oznámení nebo na dokumentaci.

Zpracování může trvat maximálně devadesát dní, načež má opět úřad deset dní na zveřejnění, od jehož data běží třicetidenní lhůta na připomínky.

Dokumentace, posudek a vyjádření slouží jako podklad pro závěrečné stanovisko, které vydává příslušný úřad a zasílá ho všem zúčastněným stranám. To může obsahovat soubor omezujících podmínek a slouží jako podklad pro všechna následující řízení – územní, stavební. Bez něj nelze v navazujících řízeních vydat rozhodnutí, ale nejedná se o nijak závazné stanovisko, příslušný úřad by pouze měl jeho obsah zohlednit, případně zdůvodnit proč tak neučinil. Platnost stanoviska je dva roky, ale tato doba může být prodlužována, nedojde-li k výrazným změnám v záměru.


Zdroje

Posuzování vlivů na životní prostředí na české Wikipedii

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

Bláha, K., Cikrt, M., 1996: Základy hodnocení rizik, SZÚ Praha

Dusík, J., Kouba, Z. 1994: Principy posuzování vlivů na životní prostředí. PEAC Praha.

Gremlica, T., 2002: Přehled environmentálního práva ES, právní úpravy a technických norem v oblasti ochrany životního prostředí ČR. Sborník pracovních materiálů Konzultačního fóra MŽP pro vstup do EU. MŽP Praha

ISO 9000 - mezinárodní normy řady

ISO 14000 - mezinárodní normy řady

Löw, J. a kol. 1995: Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Metodika pro zpracování dokumentace. Nakladatelství Doplněk, Brno, MŽP ČR.

Míchal, I., 1992: Ekologická stabilita. MŽP ČR.

Planeta 7/2004 Metodika posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí. MŽP 52 str.

Říha, J. 1995: Hodnocení vlivu investic na životní prostředí. Vícekriteriální analýza a EIA. ACADEMIA Praha.

Věstník MŽP 1996 z 15.9. částka 3, č. 3 a 4.: Metodický pokyn odboru pro ekologické škody MŽP - Kriteria znečištění zemin a podzemní vody, a Postup zpracování analýzy rizika (Str. 10 a 20)

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 457/2001 Sb. o odborné způsobilosti a o úpravě některých otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí

Zákon č. 92/1992 Sb. O převodu majetku státu na jiné osoby (a související vyhlášky a metodické pokyny).

Zákon ČNR č. 93/2004, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí)

Zákon ČNR 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí

Zákon č. 76/2002 a 521/2002 o integrované prevenci a omezování znečištění ...

Zákon ČNR 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (a související vyhlášky)

Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí

Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí.