Organoleptické vlastnosti vody: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (typo)
 
Řádek 66: Řádek 66:
  
 
[[Kategorie:Vodní hospodářství]]
 
[[Kategorie:Vodní hospodářství]]
 +
[[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]]

Aktuální verze z 25. 2. 2019, 17:07

Organoleptika je smyslové posuzování, využívá hlavní smyslové vjemy k hodnocení vlastností (vzhled, vůně, chuť ap.)[1]

Organoleptické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

1. Teplota[editovat | editovat zdroj]

Teplota vody je závislá na prostředí, ve kterém se voda vyskytuje. Teplota ovlivňuje procesy probíhající ve vodě, přesun a koncentraci kyslíku. Optimální teplota pitné vody je 8-12 ºC. Teplejší voda není tolik osvěžující a studenější voda může způsobovat zdravotní problémy (při teplotě pod 4 ºC přestávají fungovat srážecí postupy při její úpravě). Podzemní vody mají stálou teplotu kolem 10 ºC, termální vody nad 20 ºC a hypertermální vody nad 42 ºC.[2]

2. Barva[editovat | editovat zdroj]

Barva vody je dána převládající vlnovou délkou neadsorbovaného záření v oblasti viditelného spektra[3]. Čistá voda je bezbarvá vzhledem k tomu, že téměř žádné záření neadsorbuje. Pokud je v silnější vrstvě (více než 1m) jeví se jako modrá.

Barva vody může být

  • přirozeného původu:
    • Fe³+ - barví vodu do rezava
    • huminové látky – barví vodu do žluta až žlutohněda
    • jíly, fytoplankton – barví vodu do zelena
  • antropogenního původu:
    • vody z výroby barviv, z barvíren textilu, z výroby textilu.[2]

Stanovení barvy vody

  • subjektivně - vizuálně
  • objektivně - srovnáním se standardy[3], měřením neabsorbovatelného záření

3. Zákal[editovat | editovat zdroj]

Zákal je způsoben přítomností suspendovaných nerozpuštěných organických a anorganických látek ve vodě. Může být přirozeného i antropogenního původu. Nejčastěji zákal vody způsobují jílové minerály, hydratované oxidy železa a manganu, bakterie, plankton a dispergované organické látky (tuky, ropné látky, škrob).[3] Ke zvýšení zákalu přispívá i období cirkulací, jarní tání sněhu, větrné a suché podnebí, nárůst fytoplanktonu v jarním období. Zvýšeným výskytem organismů vzniká tzv. vegetační zákal (vegetační zbarvení vody).[4] Povrchové vody jsou zakalené velmi často naopak podzemní vody jsou převážně bez zákalu. Zákal se stanovuje turbidimetricky a vyjadřuje se ve formazinových jednotkách zákalu (ZF). Hodnota pro pitnou vodu je maximálně 5 ZF.[3]

4. Průhlednost[editovat | editovat zdroj]

Průhlednost vody představuje množství světla, které proniká vodním sloupcem. Je závislá na barvě a zákalu vody. Mírou průhlednosti je výška sloupce vody, při které přestane být viditelná bílá deska nebo písmo určitých rozměrů. K měření průhlednosti vody se používá Secchiho deska, což je bílá kruhová plocha většinou o průměru 25 – 30 cm, která je rozdělena na čtyři kvadranty (dva bílé a dva černé naproti sobě). Deska je upevněna na laně s měřítkem a spouští se pod vodu až do doby, kdy je možné od sebe barvy rozeznat.[4] Míra průhlednosti se udává v centimetrech. Ve znečištěných rybnících dosahuje průhlednost jen několika desítek cm, v čistých jezerech to může být až 20 m.[3]

5. Pach[editovat | editovat zdroj]

Pach vody může být primárně způsobován látkami, které jsou přirozenou součástí vody (např. H2S), látkami biologického původu (vznikajícími při odumírání mikroorganismů ve vodě), látkami ze splaškových nebo průmyslových odpadních vod. Sekundární pach voda získává při jejím hygienickém zabezpečování chlorací.[2]

Pach se vyjadřuje:

  • jako prahová koncentrace látky (v mg/l), která způsobuje pach - stanovení probíhá naředěním posuzované vody vodou bezzápašnou a několik posuzovatelů ze vzorků o teplotě 20 ºC a 40ºC určí vzorek, u něhož je pach ještě postižitelný.
  • jako míra pachu - vyjádřená zředěním, při kterém je pach ještě postižitelný. [2]

6. Chuť[editovat | editovat zdroj]

Osvěžující, chutnou a dobrou vodu tvoří určitá (optimální) koncentrace anorganických složek vody. Významně je ovlivněna především koncentracemi vápníku, hořčíku, železa, manganu, hydrogenuhličitanů, oxidu hlinitého aj. Nejvhodnější hodnota pH se pohybuje v rozmezí 6,5 – 7,5. Pokud má voda pH větší než 8, získává mýdlovou příchuť, při větších koncentracích hořčíku se sírany vzniká hořká chuť a při kombinaci chloridů a sodíku má voda slanou chuť. Pitná voda by měla být bez chuti. Chuť vody se určuje pomocí degustačních zkoušek. Člověk je asi desetkrát méně citlivý na chuť než na pach.[2]

Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník pojmů [online]. [2003] [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: <http://www.qzp.cz/files/slovnik_pojmu_qzp.pdf>.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 ALTMANN, V. Člověk a odpady [online]. [2005] [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: <http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=64&idkapitola=130>.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 BRANIŠ, M. a kolektiv: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. , 1999. 46 s.
  4. 4,0 4,1 AMBROŽOVÁ, J. Aplikovaná a technická hydrobiologie [online]. [2005] [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-521-8/pages-img/obalka-1.html>. ISBN 80-7080-521-8.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]