Makroekologie: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „'''Makroekologie''' (''anglicky: macroecology'') je '''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající…“)
 
m (added Category:Ekologie using HotCat)
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Makroekologie''' (''anglicky: macroecology'') je
+
'''Makroekologie''' (''anglicky: macroecology'') je podobor ekologie, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředí ve velkých prostorových měřítcích. Charakterizuje a vysvětluje statistické vzorce hojnosti, distribuce a rozmanitosti. Termín byl poprvé použit Jamesem Brownem z University of New Mexico a Brianem Maurerem z Michiganské státní univerzity v roce 1989 v časopisu Science.<ref>BROWN, J.H. and MAURER, B.A. Macroecology: The Division of Food and Space among Species on Continents. Science, Mar 03, 1989, vol. 243, no. 4895. pp. 1145 ProQuest Central. ISSN 00368075.</ref>
  
 +
''Makroekologie'' se přibližuje myšlence studia ekosystémů pomocí přístupu "shora dolů". Usiluje o pochopení prostřednictvím studia vlastností systému jako celku; Kevin Gaston a Tim Blackburn tento přístup přirovnávají k výzkumu lesa pro výzkum stromů.<ref>Gaston, K.J. and T.M. Blackburn. 2000. ''Pattern and Process in Macroecology''.  Blackwell Science. {{ISBN|0-632-05653-3}}</ref>
  
'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[w:cz: ekosystém|ekosystému]] je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]].
+
''Makroekologie'' zkoumá, jak globální vývoj v oblasti změny klimatu ovlivňuje populaci volně žijících živočichů. Klasické ekologické otázky, které se dají studovat pomocí makroekologických technik, zahrnují otázky bohatosti druhů, gradientu šířky v rozmanitosti druhů, křivku druhu a oblasti, velikost rozsahu, velikost těla a druhovou hojnost. Například je věnována velká pozornost vztahu mezi hojností a velikostí rozsahu (proč mají druhy, které mají velkou místní populaci, mají také širokou distribuci, zatímco druhy, které jsou méně bohaté, mají tendenci mít omezený rozsah).<ref>{{cite book |last=Brown |first= J.H.| title= Macroecology| year= 1995| publisher= University of Chicago Press| isbn= 0-226-07614-8}}</ref>
  
Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cz druh (biologie)|druhů]], včetně lidí, jako produktů dlouhého [[w:cz: evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - [[w:cz: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|,,Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky"]].  
+
'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[ekosystém|ekosystému]] je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]].
  
Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cz: společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu.  
+
Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cs:druh (biologie)|druhů]], včetně lidí, jako produktů dlouhého [[w:cs:evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - [[w:cs:Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|,,Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky"]].
Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w:cz: environmentální etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné odmítání vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a záchranu každého organismu, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek (a ne každého jednotlivce); s tím souvisí také předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena vědeckým poznáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref>  
+
 
 +
Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cs:společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu.  
 +
Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w:cs:environmentální etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné odmítání vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a záchranu každého organismu, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek (a ne každého jednotlivce); s tím souvisí také předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena vědeckým poznáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref>  
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
Řádek 18: Řádek 21:
 
* BLACKBURN, Tim M., ed. a GASTON, Kevin J., ed. Macroecology: concepts and consequences: the 43rd Annual Symposium of the British Ecological Society, held at the University of Birmingham, 17-10 April 2002. Malden: Blackwell, 2003. xvii, 442 s. ISBN 1-4051-0643-3.
 
* BLACKBURN, Tim M., ed. a GASTON, Kevin J., ed. Macroecology: concepts and consequences: the 43rd Annual Symposium of the British Ecological Society, held at the University of Birmingham, 17-10 April 2002. Malden: Blackwell, 2003. xvii, 442 s. ISBN 1-4051-0643-3.
 
=== Externí odkazy ===
 
=== Externí odkazy ===
[http://zoo.prf.jcu.cz/index.php/vyuka/124-kurzy-davida-strocha/398-biodiverzita-a-makroekologie-kzo392.html Sylabus kurzu (a seznam doporučené literatury): ,,Biodiverzita a makroekologie" na stránkách Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.]
+
* [http://zoo.prf.jcu.cz/index.php/vyuka/124-kurzy-davida-strocha/398-biodiverzita-a-makroekologie-kzo392.html Sylabus kurzu (a seznam doporučené literatury): ,,Biodiverzita a makroekologie" na stránkách Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.]
 
* [http://www.ivanhoracek.com/products/produkt-1/ Principy biogeografie (Ivan Horáček, Roman Fuchs, Pavel Hulva) - anotace a soubory ke stažení]
 
* [http://www.ivanhoracek.com/products/produkt-1/ Principy biogeografie (Ivan Horáček, Roman Fuchs, Pavel Hulva) - anotace a soubory ke stažení]
 +
 +
[[Kategorie:Pojmy prostředí]]
 +
[[Kategorie:Ekologie]]

Aktuální verze z 26. 2. 2019, 11:26

Makroekologie (anglicky: macroecology) je podobor ekologie, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředí ve velkých prostorových měřítcích. Charakterizuje a vysvětluje statistické vzorce hojnosti, distribuce a rozmanitosti. Termín byl poprvé použit Jamesem Brownem z University of New Mexico a Brianem Maurerem z Michiganské státní univerzity v roce 1989 v časopisu Science.[1]

Makroekologie se přibližuje myšlence studia ekosystémů pomocí přístupu "shora dolů". Usiluje o pochopení prostřednictvím studia vlastností systému jako celku; Kevin Gaston a Tim Blackburn tento přístup přirovnávají k výzkumu lesa pro výzkum stromů.[2]

Makroekologie zkoumá, jak globální vývoj v oblasti změny klimatu ovlivňuje populaci volně žijících živočichů. Klasické ekologické otázky, které se dají studovat pomocí makroekologických technik, zahrnují otázky bohatosti druhů, gradientu šířky v rozmanitosti druhů, křivku druhu a oblasti, velikost rozsahu, velikost těla a druhovou hojnost. Například je věnována velká pozornost vztahu mezi hojností a velikostí rozsahu (proč mají druhy, které mají velkou místní populaci, mají také širokou distribuci, zatímco druhy, které jsou méně bohaté, mají tendenci mít omezený rozsah).[3]

Ekocentrismus (anglicky: ecocentrism) je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability ekosystému je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.[4] Jedná se o jeden ze základních postojů environmentální etiky. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním technocentrického a antropocentrického přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních ekosystémů.

Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých druhů, včetně lidí, jako produktů dlouhého evolučního procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - ,,Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky".

Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých společenstev se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu. Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - biocentrismus. Spojuje je především výrazné odmítání vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a záchranu každého organismu, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek (a ne každého jednotlivce); s tím souvisí také předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena vědeckým poznáním přírody.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Macroecology na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BROWN, J.H. and MAURER, B.A. Macroecology: The Division of Food and Space among Species on Continents. Science, Mar 03, 1989, vol. 243, no. 4895. pp. 1145 ProQuest Central. ISSN 00368075.
  2. Gaston, K.J. and T.M. Blackburn. 2000. Pattern and Process in Macroecology. Blackwell Science. ISBN 0-632-05653-3
  3. Brown, J.H.(1995). Macroecology. University of Chicago Press. ISBN 0-226-07614-8. 
  4. Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999
  5. http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836

Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]

  • BROWN, James H. Macroecology. Chicago, Ill.: Chicago University Press, ©1995. xiii, 269 s. ISBN 0-226-07615-6.
  • GASTON, Kevin J. a BLACKBURN, Tim M. Pattern and process in macroecology. Oxford: Blackwell Science, 2000. xii, 377 s. ISBN 0-632-05653-3.
  • BLACKBURN, Tim M., ed. a GASTON, Kevin J., ed. Macroecology: concepts and consequences: the 43rd Annual Symposium of the British Ecological Society, held at the University of Birmingham, 17-10 April 2002. Malden: Blackwell, 2003. xvii, 442 s. ISBN 1-4051-0643-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]