Ligninolytické houby: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 2: Řádek 2:
  
 
'''Ligninolytické houby'''
 
'''Ligninolytické houby'''
 +
  
 
'''Charakteristika'''
 
'''Charakteristika'''
Řádek 34: Řádek 35:
 
'''Druhy hub bílé hniloby'''
 
'''Druhy hub bílé hniloby'''
  
*
+
*bazidiomycety:
Aktivity ligninolytických enzymů byly testovány u více než 2000 druhů známých ligninolytických hub, z tohoto množství bylo pro biodegradační účely otestováno méně než 20. Biodegradační schopnost byla prokázána např. u Phanerochaete chrysosporium, Pleurotus ostreatus,Irpex lacteus, Bjerkandera adusta a Trametes versicolor.  
+
**''Stereum''
 +
**''Trametes''
 +
**''Pleurotus''
 +
**''Phanerochaete''
 +
**''Pycnoporus''
 +
**''Daedalea''
 +
**''Ganoderma''
 +
*askomycety:
 +
**čel. ''Xylariaceae (Xylaria, Ustulina, Daldinia, Hypoxylon, …)''
 +
 
 +
Aktivity ligninolytických enzymů byly testovány u více než 2000 druhů známých ligninolytických hub, z tohoto množství bylo pro biodegradační účely otestováno méně než 20. Biodegradační schopnost byla prokázána např. u ''Phanerochaete chrysosporium, Pleurotus ostreatus,Irpex lacteus, Bjerkandera adusta a Trametes versicolor.''
  
  

Verze z 11. 1. 2009, 21:19


Ligninolytické houby


Charakteristika

  • nazývány také jako houby bílé hniloby
  • tyto houby jsou dřevokazné a rozkládají hlavně ligninovou složku dřeva (houby bílé hniloby přednostně spotřebovávají ze dřeva tmavý lignin - jediný přirozený polymer obsahující aromatická jádra)
  • zůstává po nich světlý vláknitý povrch tvořený zejména vlákny celulózy
  • produkují extracelularní enzymy (využívány také k degradaci aromatických cizorodých látek z prostředí):
    • ligninperoxidasa
    • manganperoxidasa
    • lakasa
  • houby jsou schopny kolonizovat substráty (které jsou zaneseny spolu s houbou do půdy)
  • schopnost rozkládat těžce rozložitelné a pro mnoho mikroorganismů jedovaté látky
  • důležitá je vazba mezi dřevokaznými houbami a těžkými kovy
  • houby obecně jsou schopny na svůj povrch vázat kovy včetně radionuklidů

Vzužití

  • odbarvování některých průmyslově vyráběných barviv (tyto barviva představují velkou skupinu obtížně rozložitelných a často toxických průmyslových organopolutantů, na znečištění životního prostředí se podílý ve formě odpadních průmyslových vod)
  • kontaminace životního prostředí chloroaromáty (např. PCB, chlorfenoly, chlorligniny, dioxiny) a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) je globální(tyto toxické a karciogenní látky se hromadí v půdě, protože jejich rozklad autochtonní půdní mikroflorou je pomalý a často neúplný)
  • ligninolytické houby jsou schopné účinně degradovat řadu obtížně rozložitelných organopolutantů
  • jsou považovány za vhodné organismy pro bioremediace
  • širšímu praktickému použití brání nízká znalost degradačních mechanismů
  • nespecifický enzymový systém je schopen rozkládat:
    • aromatické látky (polychlorované bifenyly, polyaromatické uhlovodíky)
    • pesticidy
    • aromatické herbicidy
    • a další toxické látky
  • další využití hub tzv. bílé hniloby:
    • při odstraňování polyaromatických uhlovodíků z různých složek životního prostředí - z půdy, vody, tedy v podstatě z jakýchkoliv přirozených nebo polopřirozených substrátů

Druhy hub bílé hniloby

  • bazidiomycety:
    • Stereum
    • Trametes
    • Pleurotus
    • Phanerochaete
    • Pycnoporus
    • Daedalea
    • Ganoderma
  • askomycety:
    • čel. Xylariaceae (Xylaria, Ustulina, Daldinia, Hypoxylon, …)

Aktivity ligninolytických enzymů byly testovány u více než 2000 druhů známých ligninolytických hub, z tohoto množství bylo pro biodegradační účely otestováno méně než 20. Biodegradační schopnost byla prokázána např. u Phanerochaete chrysosporium, Pleurotus ostreatus,Irpex lacteus, Bjerkandera adusta a Trametes versicolor.


Zdroje

Paszcynski, A., Craford, R.L. (1995)Potentional for bioremediation of xenobiotic compound by the white rot fungus. Phanerochate chrysosporium, Biotechnol. Prog. 11, 368-379.


Gramss, G., Kirsche, B., Voigt, K. D., Gunther, Th., Fritsche, W. (1999) Conversion rates of five polycyclic aromatic hydrocarbons in the liquid cultures of fifty-eight fungi and the concomitant production of oxidative enzymes. Mycol. Res. 103, 1009-1018.


Šašek, V., Novotný, Č., Vampola, P. (1998) Screening for efficient fungal degraders by decolorization. Czech Mycol. 50, 303-311.


Informační systém výzkumu a vývoje http://aplikace.isvav.cvut.cz/projectDetail.do?rowId=GA204%2F94%2F1190