Itai-itai: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (Admin přesunul stránku ITAI-ITAI na Itai-itai)
 
Řádek 34: Řádek 34:
  
 
[[Kategorie:Antropogenní rizika]]
 
[[Kategorie:Antropogenní rizika]]
 +
[[Kategorie:Dopady na zdraví obyvatel]]

Aktuální verze z 25. 2. 2019, 16:39

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Nemoc itai-itai, v překladu „bolí-bolí“, je případ hromadné intoxikace kadmiem v prefektuře Toyama v Japonsku. Otrava se projevovala především selháním ledvin a měknutím kostí a byla provázena velkými bolestmi, díky nimž vznikl název pro nemoc. Kadmium se dostávalo z těžebních závodů do řek, jejichž vodou byla zavlažována rýžová pole.

Příčina[editovat | editovat zdroj]

Kadmium se dostávalo v oblasti prefektury Toyama do řeky Jintsu z dolu Kamioka, kde se těžily sulfidické rudy, ze kterých se získával zinek, olovo a kadmium. Ložiska byla objevena před 1200 lety, jejich intenzivní těžba však začala po roce 1890, když společnost Mitsu Mining and Smelting Co. Ltd otevřela důl Kamioka [1].

Kontaminovanou říční vodou byla zavlažována rýžová pole 40 km po proudu řeky. Kadmium se v redukčním prostředí rýžových polí sráželo v podobě sulfidu a stávalo se tak nemobilním. Když však byla rýžoviště vysušována, aby mohla být sklízena s použitím mechanizace, změnily se oxidační podmínky. Kadmium se ze sulfidu uvolnilo do roztoku. V něm se vázalo na oxyhydroxidy manganu a železa, nebo na karbonáty či jílové minerály. Tyto vazby byly labilní a kadmium tak mohlo vstoupit do potravního řetězce [1].

Následky[editovat | editovat zdroj]

Postižení obyvatelé oblasti přijímali denně v potravě asi 300 až 400 μg kadmia, což je asi dvacetinásobek přirozeného příjmu kadmia [1].

Nemoc se začala projevovat v roce 1912, ale její výzkum začal až v 50. letech 20. století. Teprve v květnu 1968 japonské Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče oficiálně oznámilo, že itai-itai je nemoc způsobená chronickou otravou kadmiem [2]. Kadmium inhibuje sulfohydrylové enzymy. Konkuruje s vápníku, železu, zinku a mědi. Zasahuje do metabolizmu cukrů, tlumí sekreci inzulinu a tím vede ke zvýšení hladiny cukrů v krvi a k vylučování glukózy močí. Dochází k poškození ledvinových kanálků, což následně znemožňuje vstřebávání vápníku a fosfátů. Nedostatek těchto minerálů má za následek měknutí kostí (osteomalacii), doprovázené silnými bolestmi [1]. Měknutí kostí je jedním z hlavních průvodních jevů otrav kadmiem. Často postižené bolí páteř a dlouhé kosti, především v nohou. Kvůli změnám v kostech se objevuje u postižených kolébavá chůze. Časem se kosti stávají náchylnějšími ke zlomeninám. Další průvodní jevy zahrnují kašel, anémii a selhání ledvin, které vede až ke smrti [3].

Postiženy byly častěji ženy než muži. Bylo to dáno tím, že ženy se při práci na poli chránily před slunečním žárem širokým kloboukem a navíc rouškou zakrývající většinu tváře. V těle měly ženy díky těmto opatřením nedostatek vitamínu D, který by je chránil před nemocí [4].

Zvýšený výskyt kadmia a limity pro kadmium v ČR[editovat | editovat zdroj]

Hodnoty emisních limitů v odpadních vodách ČR je uvedeno v nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Imisní limity pro ovzduší jsou stanoveny nařízením vlády č. 350/2002 Sb. Maximální přijatelný denní příjem (ADI) kadmia pro člověka vážícího 70 kg představuje asi 100 ug/den. Přípustné množství v potravinách se pohybuje většinou v rozmezí 20-50 ug/kg [5].

V České republice byly nejvyšší obsahy kadmia nalezeny v řekách znečištěných starými hornickými pracemi, například na dolním toku Litavky vlévající se do Berounky a v řekách v západní části Krušných hor, a v řekách znečištěných odpady z pokovovacích lázní (Lužická Nisa). Pokud se takové znečištění dostává do drobného vodního toku, mohou koncentrace kadmia v sedimentech být až desetitisíckrát vyšší než koncentrace přirozené [6]. Takové výjimečně vysoké znečištění kadmiem bylo r. 1986 nalezeno ve Vinořském potoce a přilehlých rybnících na severovýchodním okraji Prahy. Oblast byla u nás i ve světě považována za jednu z nejvíce znečištěných lokalit kadmiem a dalšími těžkými kovy. Ty pocházely z galvanovny v bývalém podniku PAL Kbely. Na ploše necelých dvou hektarů bylo v rybničním sedimentu analyzováno 9 tun kadmia, 21 tun chrómu, 15 tun mědi, 73 tuny zinku, 4 tuny niklu a 1,5 tuny olova [7].

Témata[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Heslo Itai-itai v anglické Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Itai-itai_disease

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Mihaljevič, M., Šebek, O. (1995) Kadmium, Japonsko a syndrom "itai-itai". Vesmír, 8, 444-445. Přístupný na adrese: http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/4979
  2. International Center for Environmental Technology Transfer: http://www.icett.or.jp/lpca_jp.nsf/a21a0d8b94740fbd492567ca000d5879/b30e2e489f4b4ff1492567ca0011ff90?OpenDocument
  3. Lékařská univerzita Kanazawa v Japonsku: http://www.kanazawa-med.ac.jp/~pubhealt/cadmium2/itaiitai-e/itai01.html
  4. Hadač, E. (1987) Ekologické katastrofy. Horizont, Praha.
  5. Státní zemědělská a potravinářská inspekce:http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1005761&docType=ART&nid=11324&chnum=2
  6. Veselý, J.(1994) Kontaminace českých řek stopovými prvky. Vesmír, 10, 558. Přístupný na adrese:http://www.vesmir.cz/clanek/kontaminace-ceskych-rek-stopovymi-prvky
  7. Městská část Praha - Vinoř na adrese:http://www.praha-vinor.cz/vodni_toky_a_plochy.htm