Externality v životním prostředí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání



Definice

"Externality představují takový (přímý) vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů. Typické je, že tato ovlivnění představují vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti a jde o jednosměrný, neekvivalentní vztah neprocházející trhem."[1]


V souvislosti s životním prostředím hovoříme o externalitách jako o specifickém ekonomickém vztahu, jenž je zapříčiněn volným využíváním některých složek životního prostředí.

Úvod

V oblasti životního prostředí vznikají situace, kdy některé environmentální statky či služby nemohou být na trhu z různých příčin efektivně zprostředkovávány. Dokonalost na trhu je omezena z důvodu klamavého či zcela chybějícího cenového signálu. Přírodní statky a služby buď nemají přiřazenou žádnou cenu a na trhu nejsou obchodovány (např. čistý vzduch), nebo je jejich tržní cena zkreslena tím, že nebere v úvahu externality. Tak se může stát rovněž u jiných, na trhu obchodovaných, statků a služeb. Příkladem může být nízká cena pohonných hmot nezahrnující negativní externality spojené s jejich spalováním.[2]


Výše zmíněné důvody vedou k nerovnosti mezi mezními společenskými a soukromými přínosy a náklady, tedy k neefektivní alokaci zdrojů a k nedostatečné míře ochrany životního prostředí.


Při vzniku externalit rozlišujeme mezi soukromými náklady a společenskými náklady a soukromými přínosy a společenskými přínosy.


Situaci lze vyjádřit následovně:[2]

celkové náklady = společenské náklady = soukromé + externí náklady

celkové přínosy = společenské přínosy = soukromé + externí přínosy

Klasifikace externalit

Prvním hlediskem klasifikace je hodnocení charakteru dané vazby:[1]

a) pozitivní externality (pozitivní hodnocení) - člověk si nemůže přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a zároveň si tuto část výnosů přisvojují jiní;

b) negativní externality (negativní hodnocení) - člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a zároveň část těchto nákladů přenáší na jiné.


Externality dále rozlišujeme dle toho, jaká funkce je jimi ovlivněna, na:[1]

a) externality spotřeby - dochází k ovlivnění spotřeby (funkce užitku) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů;

b) externality produkce - dochází k ovlivnění produkce (produkční funkce) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů.


Kombinací výše uvedených kritérií dále můžeme rozlišit:[1]

a) pozitivní externality spotřeby - např. člověk získává pozitivní vjemy pohledem na sousedovu upravenou zahradu

b) negativní externality spotřeby - např. člověk je nucen dýchat zplodiny vypouštěné sousedem

c) pozitivní externality produkce - např. firma využívá ekologicky šetrný postup výroby vynalezený jinou firmou

d) negativní externality produkce - např. člověk vynakládá vyšší náklady na protihlukovou izolaci bytu, kde je omezován nadměrným hlukem sousedcící firmy


Pozitivní externality

Obr. 1 Pozitivní externalita


Pozitivni externalita.jpg


"Pozitivní externality. Křivka poptávky Dp je totožná se soukromými mezními přínosy, Ds je totožná se společenskými mezními přínosy. Qp a Pp ukazují soukromé optimum; Qs a Ps představují společenské optimum. Je zde pouze jedna křivka nabídky, protože osukromé mezní náklady se v tomto případě rovnají společenským mezním nákladům. Nejsou zde žádní negativní externality. Šipky ukazují, k jakému posunu dochází při zahrnutí externích přínosů do analýzy společenské rovnováhy."[2]


Negativní externality

Negativni externalita.jpg


Obr. 2 Negativní externalita: "Negativní externality. Křivka nabídky Sp je totožná se soukromými mezními náklady, Ss je totožná se společenskými mezními náklady. Vzdálenost mezi těmito dvěma křivkamije určena výší externích nákladů z prodávané jednotky zboží. Qp a Pp ukazují na soukromé optimum; Qs a Ps představují společenské optimum. Je zde pouze jedna křivka poptávky, protože soukromé přínosy jsou rovny společenským přínosům (nevznikají zde žádné pozitivní externality). Šipky ukazují, k jakému posunu dochází při zahrnutí externích nákladů do analýzy společenské rovnováhy."[2]

Literatura

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Šauer Petr, Dvořák Antonín a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, ISBN 80-7079-548-4
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 Vejchodská Eliška: Ekonomie a politika městského životního prostředí, Praha, Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1241-9