Environmentální historie

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Environmentální historie (anglicky: environmental history) je vědní disciplína studující vztah a vzájemné interakce mezi obyvateli a prostředím v minulosti (vztahem mezi kulturami a životním prostředím v současnosti se zabývá ekologická antropologie).

Výsledky bádání environmentálních historiků nacházejí široké uplatnění ve vědách o přírodě a společnosti, jsou základem pro pochopení environmentálních dějin.[1] Jedná se o transdisciplinární obor, jenž integruje celou řadu poznatků a postupů z mnoha dalších vědních oborů (historie, ekologie, antropologie). Environmentální historie se zabývá především zkoumáním historických pramenů a orální historií. Destruktivní a nedestruktivní výzkumy a hledání artefaktů jsou pak doménou environmentální archeologie.

Zájem historických věd o životní prostředí je patrný již od poloviny 18. století. Vědomí toho, jak je důležité zahrnout studium přírodního elementu do studia dávných kultur a společností, začalo znatelně narůstat v druhé polovině dvacátého století, společně s tím, jak se etablovalo a rozvíjelo environmentálního hnutí. Pro etablování environmentální historie jako vědy byl jedním z klíčových momentů rok 1929, kdy skupina francouzských historiků založila časopis Annales, který prezentoval paradigmatický obrat v myšlení o člověku a přírodě a přispěl k prvním environmentálně historicky zaměřeným výzkumům. Dalším důležitým mezníkem bylo založení Americké společnosti pro environmentální historii (ASEH - The American Society for Environmental History), která se stala institucionální základnou pro další rozvoj oboru.[2] V Evropě pak další snahy o podporu disciplíny se pak reflektuje v založení Evropské společnosti pro Environmentální historii (European Society for Environmental History) (1999).

Zájem o environmentální historii je přímo úměrný důrazu, který klade společnost na problémy dnů dnešních či budoucích, zkoumání interakcí člověka s jeho životním prostředím poskytuje cenné informace o praktickém dopadu lidské činnosti na přírodu, její akci a reakci (např. lokalizace dřívějších toků řek, jejich změn a následných povodní). Můžeme tak říci, že i environmentální historia est magistra vitae.

V České republice jsou environmentální dějiny náplní kurzů oborů zabývající se interakcí člověka a přírody (např. na Katedře sociální a kulturní ekologie UK) na Univezitě Palackého je vyučován samostatný kurz ,,Environmentální historie[3]

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental history na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura

  • DANIEL, Jan a kol. Environmentální historie České republiky = Environmental history of the Czech Republic. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 198 s. ISBN 978-80-210-6663-2.
  • NOVÁČEK, Pavel. Od Noemovy archy k Titaniku a zase zpátky. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2013. 177 s. ISBN 978-80-87604-42-7.
  • MERCHANT, Carolyn. Reinventing Eden: the fate of nature in western culture. 2nd ed. New York: Routledge, ©2013. xx, 283 s. ISBN 978-0-415-64425-9.
  • THOMMEN, Lukas. An environmental history of ancient Greece and Rome. Rev. English ed. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. xi, 186 s. ISBN 978-1-107-00216-6.
  • MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ©2010. 381 s. ISBN 978-80-86912-36-3.

Externí odkazy