Ekoton

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ekotony jsou přechodné zóny mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / ekosystémy.

V těchto přechodných zónách je obyčejně počet druhů vyšší, neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect). (Kovář, 2008, s.31, Pivnička, 1984)

K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.). Kromě ostrých hranic mezi společenstvy existují též hranice difuzní a mozaikové. Například hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře (viz obrázek). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem. (Pivnička, 1984, s.126)

Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F.E.Clemntse (1905 a 1907, resp.1936). (Jeník, 1992)

Stupeň kontrastu může u ekotonu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. Biodiverzita byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary. Prakticky žádné rostliny zde nejsou limitovány – vyskytují se v nich skupiny druhů otevřené krajiny, ale i druhů lesního interiéru a mnohé z nich jsou druhy lesních okrajů. (Kovář, 2008, s.31)

Dynamika ekotonů

  • Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
  • Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří
    • výška porostu
    • denzita
    • vertikální struktura
    • pokryvnost (zápoj)
    • biomasa

Populační hustota rostlinných a živočišných druhů v plochách po stranách má vliv na pravděpodobnost (častost) překročení hranice mezi plochami.

Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka). (Kovář, 2008, s.31-32)




Témata

Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu.
Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech)
Vytvořte seznam témat pomocí hvězdiček

Zdroje

  • PIVNIČKA, Karel. Ekologie. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84
  • KOVÁŘ, Pavel. Ekosystémová a krajinná ekologie. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3
  • JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In Ecology (CSFR), Vol.11, No.3, 243-250,1992

Odkazy

Měly by být stručně anotované. Tuto část dělíme na následující podskupiny:

Související stránky

Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz Nápověda.

Externí odkazy

Literatura

  • KOVÁŘ P. (1992): Ecotones in agricultural landscape. Ecology (CSFR). Vol.11, 251-258.
  • RAMBOUSKOVÁ H., KOVÁŘ P. et BOHÁČ J. (1990): Rozmanitost krajiny, životní strategie, ekotony. Vesmír, 69(10): 578-583.
  • HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): Landscape boundaries. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.
  • FORMAN R.T.T. (1983): An ecology of the landscape. Bioscience, 33: 535
  • WALTER H. (1979): Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere. Springer-Verlag, New York.