Ekologie a utváření sociálního klimatu: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(úpravy textu, aktualizace)
 
Řádek 1: Řádek 1:
== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta ==
+
==(Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta==
  
Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[w:cs:biologie|biologie]], [[w:cs:geografie|geografie]], [[w:cs:geologie|geologie]], [[w:cs:evoluční teorie|evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>
+
Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme obory jako [[w:cs:biologie|biologie]], [[w:cs:geografie|geografie]], [[w:cs:geologie|geologie]], [[w:cs:evoluční teorie|evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájemně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Tyto vědní obory se prosazují a působí tak i na utváření sociálního klimatu, jak ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech pak vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulaci dalších pravidel v rámci lidské společnosti. V této souvislosti existuje také analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly; medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí vztahy, vznikající mezi člověkem a přírodou. Podle tohoto schématu by ekologie mohla být spojena s pojmem „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref> - její principy mohou být inspirací, či dokonce klást požadavky na uspořádání lidských aktivit nebo společnosti jako takové.
  
 
+
{| border="2"
{|border = 2  
 
 
|[[w:cs:Biologie|Biologie]]
 
|[[w:cs:Biologie|Biologie]]
 
|[[Vědy o člověku]]
 
|[[Vědy o člověku]]
Řádek 18: Řádek 17:
 
|}
 
|}
  
== Témata ==
+
==Témata==
  
[[Nepřípustné využití ekologických principů za hranicemi discipliny]]
+
[[Nepřípustné využití ekologických principů za hranicemi discipliny|Využití ekologických principů za hranicemi discipliny]]
  
== Příklady pro výuku ==
+
==Příklady pro výuku==
  
[http://botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf Ekologická botanika] - čtení z učebnice
+
<br />
  
== Zdroje ==
+
==Zdroje==
<references/>
+
<references />
  
[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:Ekologie]]
+
[[Kategorie:Pojmy prostředí]]  
 +
[[Kategorie:Ekologie]]
  
 
{{licence cc|Dlouhá, Jana}}
 
{{licence cc|Dlouhá, Jana}}

Aktuální verze z 25. 2. 2019, 11:34

(Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme obory jako biologie, geografie, geologie, evoluční teorie a především ekologie, je prokazatelně vzájemně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Tyto vědní obory se prosazují a působí tak i na utváření sociálního klimatu, jak ukazuje Foucaultovo schéma[1]: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech pak vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulaci dalších pravidel v rámci lidské společnosti. V této souvislosti existuje také analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly; medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí vztahy, vznikající mezi člověkem a přírodou. Podle tohoto schématu by ekologie mohla být spojena s pojmem „ekomoc“[2] - její principy mohou být inspirací, či dokonce klást požadavky na uspořádání lidských aktivit nebo společnosti jako takové.

Biologie Vědy o člověku Biomoc
Medicína Psychologické vědy Ukáznění
Ekologie Sociální vědy Biopolitika

Témata[editovat | editovat zdroj]

Využití ekologických principů za hranicemi discipliny

Příklady pro výuku[editovat | editovat zdroj]


Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.
  2. Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).