Ekologie: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (doplnění)
 
Řádek 43: Řádek 43:
 
[[Kategorie:Pojmy prostředí]]  
 
[[Kategorie:Pojmy prostředí]]  
 
[[Kategorie:Ekologie]]
 
[[Kategorie:Ekologie]]
 +
[[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]]
  
 
{{licence cc|Dlouhá, Jana}}
 
{{licence cc|Dlouhá, Jana}}

Aktuální verze z 26. 2. 2019, 10:29

Ekologie - odvozeno z řeckého "oikos", což znamená domov; má tedy být studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organismy a jejich prostředím, poukazuje na životně důležité vazby mezi nimi (rostliny, na nich závislí živočichové, s nimi spojené toky chemických látek a působení fyzikálních faktorů prostředí nebo biotopu). Zavádí pojem ekosystém - rozumí jím soubor organismů a jejich prostředí, chápaný holisticky, představující prakticky rozeznatelnou entitu.

Předmětem ekologie jsou organismy, populace (skupina jedinců téhož druhu na určitém území) a společenstva (soubor druhů, které se vyskytují společně v prostoru a čase) a jejich diverzita.

Nejdůležitějšími pojmy ekologie jsou (kromě výše míněných): ekologická nika, populace, ekologická rovnováha a další.

Ekologický přístup[editovat | editovat zdroj]

Ekologický přístup vychází z principů ekologie a je vhodný pro ochranu přírody - bere ohled na vztahy mezi organismy, společenstvími a prostředím. Z hlediska nepříznivých dopadů např. vlivu lidské činnosti zavádí další pojmy: nosná kapacita prostředí (resp. ekosystému), někdy také nazývaná mez únosnosti - je definovaná jako maximální možný počet jedinců daného druhu (zde člověka), které může prostředí uživit [1]. Pokud je nosná kapacita lesa (nebo jakéhokoli jiného ekosystému) překročena, tedy když v něm žije větší počet jedinců jednoho druhu než je únosné, ekosystém se dostává do stavu stresu. Stres ekosystému je definován jako stav, ve kterém se nachází živý systém při mobilizaci obranných nebo nápravných procesů vůči podnětům přesahujícím obvyklé rozpětí homeostázy, které je připraven hladce zvládat a na něž je dokonale adaptován [2]. Více zde [3].

Etika: ekologické principy ochrany přírody[editovat | editovat zdroj]

Biologie ochrany přírody je založena na ekologických principech, které se staly etickými imperativy[4]. Nejsou sice bezvýhradně přijímány všemi vědci (biology ochrany přírody), jde však o rozumné důvody, proč se chovat eticky, aby se zabránilo vymírání druhů:

  1. Rozmanitost druhů a společenstev by měla být zachována
  2. Mělo by se zabránit předčasnému vymírání populací a druhů - vymírání je sice přirozeným jevem, doklad o tom poskytuje paleontologie, nicméně lidská činnost v posledních desetiletích zvýšila rychlost vymírání až desetinásobně.
  3. Ekologická komplexita (složitost) by měla být zachována. V přirozených podmínkách vznikají složité vztahy mezi organismy, které jsou základem adaptací těchto organismů na místní podmínky i na sebe navzájem.
  4. Evoluce by měla pokračovat. Postupné přizpůsobování se podmínkám prostředí umožňuje vývoj populací. Pokud je populace zmenšena pod určitou hranici, její schopnost se vyvíjet je omezena.
  5. Biologická rozmanitost jako taková má svou vnitřní hodnotu., která nezávisí na významu pro lidskou společnost. Tato hodnota je dána evoluční historií, ekologickou rolí a vlastní existencí druhů a společenstev.

Témata[editovat | editovat zdroj]

Čtení z časopisu Bedrník: Etické problémy vztahu k přírodě, nebo Ochrana přírody

Ekologie a utváření sociálního klimatu

Využití ekologických principů za hranicemi discipliny

Příklady pro výuku[editovat | editovat zdroj]

Časopis Bedrník

Zdroje:[editovat | editovat zdroj]

  1. Odum, EP. Základy ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 736 s.
  2. Míchal, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.
  3. Jančaříková, Kateřina . Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Úvod do předmětu [online]. Enviwiki; [citováno 25. 2.. 2019 ].
  4. Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J., Kučera, T., & Urban, F. (2001). Biologické principy ochrany přírody. Praha: Portál.
  • Kovář, P. (2001): Geobotanika (Úvod do ekologické botaniky). Univerzita Karlova v Praze - nakladatelství Karolinum.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]