Editace stránky Ekocentrismus

'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[w:cz: ekosystém|ekosystému]] je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]].

Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cz: druh (biologie)|druhů]], včetně lidí, jako produktů dlouhého [[w:cz: evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - [[w:cz: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|''Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky'']], v ní proklamuje fundamentální myšlenku ekocentrismu ,,myslet jako hora" ([http://en.wikipedia.org/wiki/Thinking_like_a_mountain ''Thinking Like a Mountain'']), tedy: ,,myslet jako superorganismus hory, kterému záleží na zachování života jako ceslistvého ekosystému a ne každého jeho jednotlivého organismu".<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Na Leopoldovo dílo navazuje americký filozof, J. Baird Callicott, jehož díla se stala základem vznikajících oborů [[environmentální filozofie|environmentální filozofie]] a [[w:cz:environmentální etika|environmentální etiky]].

Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cz: společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu. 
Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w:cz: environmentální etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné vymezování vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a snahu o záchranu i jednotlivých organismů, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek; s tím souvisí také jeho předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena racionálním poznáním a vědeckým zkoumáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref> 

== Odkazy ==
{{wikipedia en|Ecocentrism}}
=== Reference ===
<references />
=== Použité zdroje ===
* Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999
* http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836
=== Literatura k dalšímu studiu ===
* BINKA, Bohuslav. Environmentální etika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 157 s. Svět environmentálních souvislostí. ISBN 978-80-210-4594-1.
* KOHÁK, Erazim a SKÝBOVÁ, Marie, ed. Kopí dona Quijota: vybrané přednášky, studie a publicistické články. Vyd. 1. Rychnov nad Kněžnou: Ježek, 2010. 260 s. ISBN 978-80-85996-41-8.
* KOHÁK, Erazim, ed., KOLÁŘSKÝ, Rudolf, ed. a MÍCHAL, Igor, ed. Závod s časem: texty z morální ekologie. Vyd. 1. Praha: Torst, 1996. 228 s. ISBN 80-85639-70-X.
* KOHÁK, Erazim. Zelená svatozář: kapitoly z ekologické etiky. 2., přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 204 s., [8] s. obr. příl. Studijní texty; sv. 17. ISBN 80-85850-86-9.
* PŮBALOVÁ, Ludmila a ŠVEJDA, Gabriel. Ekologická etika. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012. 111 s. Studijní text. ISBN 978-80-87472-44-6.
* SKÝBOVÁ, Marie. Etika a příroda: proč brát morální ohledy na přírodu?. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. 193 s. ISBN 978-80-87378-80-9.
* SOKOLÍČKOVÁ, Zdenka. Člověk v pokorném závazku vůči světu: studie z ekologické etiky. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. 246 s. ISBN 978-80-7465-042-0.
* ŠMAJS, Josef, BINKA, Bohuslav a ROLNÝ, Ivo. Etika, ekonomika, příroda. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 192 s. ISBN 978-80-247-4293-9.

=== Externí odkazy ===
[http://is.muni.cz/th/64952/ff_b/Bakalarka-1.pdf Mikulenková, Anna. (2012). Srovnání normativní relevance ekocentrismu a antropocentrismu. Brno: FF MU. Bakalářská práce (PDF).]

[http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836 Článek: ,,Myšlenkové proudy radikálně environmentálního hnutí" na www.greenaction.cz.]

[http://cs.wikipedia.org/wiki/Environment%C3%A1ln%C3%AD_etika#Ekocentrick.C3.BD Heslo: ,,Environmentální etika" na české wikipedii.]

[http://www.umweltethik.at/download.php?id=413 Stevrson, Brian K. Ecocentrism and Ecological Modeling]
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se o myšlenku, že důležitější než zachování života jedince je zachování života jako celku, tzn.,´že v zájmu zachování stability [[ekosystém|ekosystému]] je smrt jedince oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filozoficko-etického systému hodnot vyznačujících se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přístupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]].
+'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[w:cz: ekosystém|ekosystému]] je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]].
-Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cs:druh (biologie)|druhů]] včetně lidí jako produktů dlouhého [[evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy [[w:cs:Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|''Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky'']], jež je základním dílem environmentální etiky a proklamuje fundamentální myšlenku ekocentrismu ,,myslet jako hora" ([[w:en:Thinking Like a Mountain|Thinking Like a Mountain]]), tedy: ,,myslet jako superorganismus hory, kterému záleží na zachování života jako celistvého ekosystému, a ne každého jeho jednotlivého organismu".<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Na Leopoldovo dílo navazuje americký filozof, J. Baird Callicott, jehož díla se stala základem vznikajících oborů [[environmentální filozofie|environmentální filozofie]] a [[etika|environmentální etiky]].
+Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cz: druh (biologie)|druhů]], včetně lidí, jako produktů dlouhého [[w:cz: evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - [[w:cz: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|''Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky'']], v ní proklamuje fundamentální myšlenku ekocentrismu ,,myslet jako hora" ([http://en.wikipedia.org/wiki/Thinking_like_a_mountain ''Thinking Like a Mountain'']), tedy: ,,myslet jako superorganismus hory, kterému záleží na zachování života jako ceslistvého ekosystému a ne každého jeho jednotlivého organismu".<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Na Leopoldovo dílo navazuje americký filozof, J. Baird Callicott, jehož díla se stala základem vznikajících oborů [[environmentální filozofie|environmentální filozofie]] a [[w:cz:environmentální etika|environmentální etiky]].
-Harmonie přírodního celku tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cs:společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu.
+Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cz: společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu.
-Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné vymezování vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se zde i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a snahu o záchranu i jednotlivých organismů, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek; s tím souvisí také jeho předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena racionálním poznáním a vědeckým zkoumáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref>
+Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w:cz: environmentální etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné vymezování vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a snahu o záchranu i jednotlivých organismů, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek; s tím souvisí také jeho předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena racionálním poznáním a vědeckým zkoumáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref>
 == Odkazy ==
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 [http://www.umweltethik.at/download.php?id=413 Stevrson, Brian K. Ecocentrism and Ecological Modeling]
-{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}
-{{MOSUR}}