Editace stránky Desing výrobků – volba strategie

Při navrhování a vývoji výrobků lze využít různé strategie, které pomáhají zlepšit jejich udržitelnost. Jde jednak o rámcové strategie, kdy je třeba rozmyslet výrobek v kontextu spotřební kultury, jednak o dílčí přístupy k minimalizaci dopadů v jednotlivých fázích [[Hodnocení životního cyklu výrobku|životního cyklu]]. Obecně jsou vybrány strategie, na které se lze obvykle spolehnout, že budou mít příznivý účinek, a mohou tedy pomoci návrhářům s malými nebo žádnými zkušenostmi s postupem při navrhování udržitelnějších výrobků.

Každý výrobek je však jiný a má jiné požadavky na zdroje, proto je třeba strategie pečlivě zvažovat a vybírat, aby se zajistil jejich požadovaný účinek.

Dále následuje přehled rámcových strategií s uvedením, na které aspekty udržitelnosti jsou zaměřeny; podrobněji jsou vysvětleny principy udržitelnosti v různých oblastech.   

Pokud mají být výrobky skutečně udržitelné, nelze je navrhovat izolovaně. Typický proces navrhování a vývoje výrobků je roztříštěný a nesoudržný a právě tato nejednotnost vedla k mnoha špatným standardům navrhování, které v současnosti převládají. Designéři a podniky, kteří chtějí zvýšit standardy designu na dobrou úroveň, stále častěji hovoří o navrhování udržitelných výrobků, ale často se opomíjí skutečnost, že výrobky neexistují izolovaně, a proto je nepravděpodobné, že by izolovaně navržený výrobek byl někdy udržitelný. Pokud má mít udržitelný design výrobků maximální dopad, měl by tento '''proces začít vývojem udržitelného obchodního systému'''. Výrobky pak lze navrhovat podle potřeby tak, aby do tohoto udržitelného systému zapadaly.

Skutečný účel výrobku musí být vždy středem jeho návrhu. Spotřebitelé mohou akceptovat ztrátu některých sekundárních funkcí, aby dosáhli jiných výhod, ale nebudou tolerovat výrobek, který nesplňuje své základní funkce. Spotřebitelé tedy nebudou kupovat výrobek pouze z důvodů, jako je udržitelnost, a ani by neměli. Výrobky musí být dobré samy o sobě, přičemž faktory jako udržitelnost jsou „třešničkou na dortu“, nikoliv dortem samotným.

Nevýhody: Výrobce není schopen zajistit, aby jeho produkty byly v souladu se všemi požadavky zákazníků.

Integrita výrobku částečně závisí na integritě organizací, které poskytují služby a komponenty pro jeho výrobu. Chtějí-li se konstruktéři a podniky stát udržitelnými, musí se snažit spolupracovat s organizacemi, které sdílejí tuto vizi a na které se lze spolehnout, že budou poskytovat jasné a přesné informace o své činnosti, neohrozí tak integritu svých klientů.

Klady: Snižují se závazky a lze zajistit soulad s předpisy.

Výhody: nižší spotřeba paliva, nižší náklady na dopravu: snížení celkových nákladů na dopravu. Místní produkty mohou mít vyšší hodnotu.

Klady: Snadnější zpracování po skončení životnosti snižuje množství odpadu ukládaného na skládky. Vyšší spolehlivost snižuje množství odpadu. Zjednodušení by mohlo zlepšit účinnost.

Nevýhody: Zjednodušení může také snížit účinnost.

Klady: Snížení nákladů na vývoj, výrobu, montáž a zpracování po skončení životnosti. Mohlo by vést k tomu, že výrobek bude žádanější.

Klady: Složitější produkty by mohly být jednodušší, a zároveň by to mohlo vést ke snadnějšímu používání výrobků. Lepší poměr ceny a výkonu

Klady: Snížená spotřeba energie a materiálů,

Klady: Úspory nákladů díky nižší spotřebě energie a materiálů.

Nevýhody: Efektivní procesy mohou být dražší.

Klady: Nižší spotřeba energie je intuitivně chápána jako snížení finančních nákladů. Spotřebitelé tuto informaci mohou vnímat jako přidanou hodnotu dobře navrženého výrobku nebo systému, a reagovat pozitivně.

Sociální udržitelnost klady: Vzdělávání spotřebitelů o důležitých otázkách spotřeby energie může (pokud je účinné) přispívat ke změně zvyklostí a životního stylu.

==Odkazy==

===Reference===