Editace stránky Biodiverzita

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Varování: Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se přihlásíte nebo si vytvoříte účet, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.

Editace může být zrušena. Zkontrolujte a pak potvrďte změny zobrazené níže.

Aktuální verze Váš text
Řádek 29: Řádek 29:
 
*výskyt tekuté vody zejména v oceánech,
 
*výskyt tekuté vody zejména v oceánech,
 
*před účinky elektricky nabitých částic kosmického záření a zejména tzv. slunečního větru je povrch Země chráněn [[w:Magnetické pole Země|geomagnetickým polem]], které má charakter dipólu s magnetickou osou mírně skloněnou k ose rotace,
 
*před účinky elektricky nabitých částic kosmického záření a zejména tzv. slunečního větru je povrch Země chráněn [[w:Magnetické pole Země|geomagnetickým polem]], které má charakter dipólu s magnetickou osou mírně skloněnou k ose rotace,
*průměrná teplota zemského povrchu, která činí v současné době + 15° C, což je zhruba o 30° C více, než kolik by měla planeta v téže poloze vůči Slunci, ale bez zemské atmosféry. Rozdíl je dán tzv. skleníkovým efektem. Protože hlavními skleníkovými plyny jsou vodní pára, oxid uhličitý a metan, je tento faktor spjat s existencí života na Zemi,
+
*průměrná teplota zemského povrchu, která činí v současné době + 15<sup>o</sup> C, což je zhruba o 30<sup>o</sup> C více, než kolik by měla planeta v téže poloze vůči Slunci, ale bez zemské atmosféry. Rozdíl je dán tzv. skleníkovým efektem. Protože hlavními skleníkovými plyny jsou vodní pára, oxid uhličitý a metan, je tento faktor spjat s existencí života na Zemi,
 
*[[w:ozonová vrstva|ozonová vrstva]] brání přístupu život nebezpečnému ultrafialovému záření Slunce až na zemský povrch. Existence ozonové vrstvy úzce souvisí s výskytem kyslíku v zemské atmosféře. Ještě před 700 miliony let bylo kyslíku v zemské atmosféře tak málo, že ozonová vrstva neměla z čeho vznikat. V době, kdy ozonová vrstva neexistovala, byl život na Zemi omezen na hlubší pásma v mořích a jezerech (voda totiž ultrafialové záření vydatně pohlcuje),
 
*[[w:ozonová vrstva|ozonová vrstva]] brání přístupu život nebezpečnému ultrafialovému záření Slunce až na zemský povrch. Existence ozonové vrstvy úzce souvisí s výskytem kyslíku v zemské atmosféře. Ještě před 700 miliony let bylo kyslíku v zemské atmosféře tak málo, že ozonová vrstva neměla z čeho vznikat. V době, kdy ozonová vrstva neexistovala, byl život na Zemi omezen na hlubší pásma v mořích a jezerech (voda totiž ultrafialové záření vydatně pohlcuje),
 
*dosud nejdelší homeostatický cyklus na Zemi objevili geologové teprve nedávno. Růst zastoupení [[w:oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře znamená zvýšení velikosti [[skleníkový jev|skleníkového efektu]], a tedy celkové oteplení Země. Tím se zvyšuje výpar vody z řek, jezer a především oceánů, což má za následek mocnější dešťové srážky. Vodní kapičky vymývají oxid uhličitý z atmosféry, a ten je na povrchu oceánů dychtivě pohlcován [[w:plankton|planktonem]], který jej včleňuje do svých organismů. Když plankton hyne, padají jeho ostatky na oceánské dno, kde se oxid uhličitý zabuduje do [[w:vápenec|vápence]] (CaCO<sub>3</sub>). Vlivem podsouvání [[w:tektonická deska|litosférických desek]] se vápenec dostává skluzem přes [[w:zemská kůra|zemskou kůru]] do vnějšího pláště až do hloubek, kde se taví magmatickým ohřevem. Prostřednictvím sopek se takto znovu uvolněný oxid uhličitý dostává zpět do zemské atmosféry a tak opět ovlivňuje velikost skleníkového efektu. Celý cyklus trvá zhruba půl miliardy let<ref>Grygar J. (2004): Kosmické katastrofy. Stabilita životního prostředí na Zemi. Přednáška proslovená v cyklu "Otázky a názory" dne 6. prosince 1994 na ČVUT v Praze. In: Věda a víra,  ALDEBARAN, ISBN 80-903117-2-5.
 
*dosud nejdelší homeostatický cyklus na Zemi objevili geologové teprve nedávno. Růst zastoupení [[w:oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře znamená zvýšení velikosti [[skleníkový jev|skleníkového efektu]], a tedy celkové oteplení Země. Tím se zvyšuje výpar vody z řek, jezer a především oceánů, což má za následek mocnější dešťové srážky. Vodní kapičky vymývají oxid uhličitý z atmosféry, a ten je na povrchu oceánů dychtivě pohlcován [[w:plankton|planktonem]], který jej včleňuje do svých organismů. Když plankton hyne, padají jeho ostatky na oceánské dno, kde se oxid uhličitý zabuduje do [[w:vápenec|vápence]] (CaCO<sub>3</sub>). Vlivem podsouvání [[w:tektonická deska|litosférických desek]] se vápenec dostává skluzem přes [[w:zemská kůra|zemskou kůru]] do vnějšího pláště až do hloubek, kde se taví magmatickým ohřevem. Prostřednictvím sopek se takto znovu uvolněný oxid uhličitý dostává zpět do zemské atmosféry a tak opět ovlivňuje velikost skleníkového efektu. Celý cyklus trvá zhruba půl miliardy let<ref>Grygar J. (2004): Kosmické katastrofy. Stabilita životního prostředí na Zemi. Přednáška proslovená v cyklu "Otázky a názory" dne 6. prosince 1994 na ČVUT v Praze. In: Věda a víra,  ALDEBARAN, ISBN 80-903117-2-5.
Řádek 120: Řádek 120:
 
<references />
 
<references />
  
=== Související články ===
+
===Související články===
  
 
*[[Ekologie]]
 
*[[Ekologie]]
Řádek 126: Řádek 126:
 
*[[Ekosystém]]
 
*[[Ekosystém]]
 
*[[Evoluce]]
 
*[[Evoluce]]
*[[Kvalita života]]
+
*[[Kvalita lidského života (blahobyt, pohoda)]]
  
 
===Externí odkazy===
 
===Externí odkazy===
Řádek 160: Řádek 160:
 
[[Kategorie:Ekologie v praxi]]
 
[[Kategorie:Ekologie v praxi]]
 
{{jdl}}
 
{{jdl}}
 
<references />
 

Všechny příspěvky do Enviwiki jsou zveřejňovány podle licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported (podrobnosti najdete na Enviwiki:Autorské právo). Pokud si nepřejete, aby váš text byl nemilosrdně upravován a volně šířen, pak ho do Enviwiki neukládejte.
Uložením příspěvku se zavazujete, že je vaším dílem nebo je zkopírován ze zdrojů, které nejsou chráněny autorským právem (tzv. public domain). NEVKLÁDEJTE DÍLA CHRÁNĚNÁ AUTORSKÝM PRÁVEM BEZ DOVOLENÍ!

Storno Pomoc při editování (otevře se v novém okně)