Bioaerosol: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (formátování)
 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
==Definice==
'''Bioaerosol''' lze definovat jako [[w:cs:Aerosol|aerosol]] biologického původu obsahující [[w:cs:Bakterie|bakterie]], [[w:cs:Viry|viry]], spory [[w:cs:plíseň|plísní]], [[w:cs:roztoči|roroztoče]], mrtvé i živé buňky, pyl, zbytky organismů apod. Velikost částic se pohybuje v rozmezí 0,5–2,5 μm.
Bioaerosol lze definovat jako [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosol] biologického původu obsahující [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bakterie bakterie], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Viry viry], spory plísní, roztoče, mrtvé i živé buňky, pyl, zbytky organismů apod. Velikost částic se pohybuje v rozmezí 0,5 – 2,5 μm.
 
Bioaerosoly můžeme dělit do dvou hlavních skupin na životaschopné nebo mrtvé. Aerosolové částice první skupiny obsahují živé organismy, které mohou při dostatku živin růst a tvořit viditelné kolonie. Neživý bioaerosol obsahuje mrtvé organismy, pyl, zbytky zvířat, exkrementy hmyzu. Mezi nejrozšířenější bioaerosoly řadíme spory hub a bakterií. Koncentrace bioaerosolů v ovzduší klesá s časem díky procesu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sedimentace sedimentace] a depozice na zemský povrch. U životaschopných částic bioaerosolu můžeme pozorovat úbytek biologické aktivity v závislosti na relativní vlhkosti, množství kyslíku a dalších stopových plynů v ovzduší.  
Bioaerosoly můžeme dělit do dvou hlavních skupin na životaschopné nebo mrtvé. Aerosolové částice první skupiny obsahují živé organismy, které mohou při dostatku živin růst a tvořit viditelné kolonie. Neživý bioaerosol obsahuje mrtvé organismy, pyl, zbytky zvířat, exkrementy hmyzu. Mezi nejrozšířenější bioaerosoly řadíme spory hub a bakterií. <ref>Hinds C. W. (1999): Aerosol technology : properties, behavior, and measurement of airborne particles, Wiley, New York, str.394–400</ref>
Ve vnějším ovzduší převládají bioaerosolové částice obsahující spory hub, menší množství bakterií a pyl. Koncentrace bioaerosolových částic v ovzduší závisí na celé řadě faktorů jako je vítr, počasí a přítomnost či nepřítomnost zdroje bioaerosolů. Běžné venkovní koncentrace se pohybují v rozmezí 100 – 1000 jednotek kolonií na m<sup>3</sup>. Vnitřní prostředí s přirozenou ventilací vzduchu a bez přítomnosti zdroje poskytuje nižší koncentrace v rozmezí do 100 jednotek na m<sup>3</sup>. Vysoké koncentrace bioaerosolů (10<sup>4</sup> – 10<sup>10</sup> jednotek na m<sup>3</sup>) nacházíme v prostředí farem, potravinářských závodů, skládek apod.<ref>Hinds C. W. (1999): Aerosol tehnology : properties, behavior, and measurement of airborne particles, Wiley, New York, str.394–400</ref>
 
== Koncentrace v ovzduší ==
Koncentrace bioaerosolů v ovzduší klesá s časem díky procesu [[w:cs:Sedimentace|sedimentace]] a depozice na zemský povrch. U životaschopných částic bioaerosolu můžeme pozorovat úbytek biologické aktivity v závislosti na relativní vlhkosti, množství kyslíku a dalších plynů přítomných v ovzduší. Ve vnějším ovzduší převládají bioaerosolové částice obsahující spory hub, menší množství bakterií a pyl. Koncentrace bioaerosolových částic v ovzduší závisí na celé řadě faktorů jako je vítr, počasí a přítomnost či nepřítomnost zdroje bioaerosolů. Běžné venkovní koncentrace se pohybují v rozmezí 100–1 000 jednotek kolonií na m<sup>3</sup>. Vnitřní prostředí s přirozenou ventilací vzduchu a bez přítomnosti zdroje poskytuje nižší koncentrace v rozmezí do 100 jednotek na m<sup>3</sup>. Vysoké koncentrace bioaerosolů (10<sup>4</sup> – 10<sup>10</sup> jednotek na m<sup>3</sup>) nacházíme v prostředí farem, potravinářských závodů, skládek apod.<ref name="jmeno">Kotlík B., Matějů L. (2006): Stanovení bioaerosolů v ovzduší – přehled, Ochrana ovzduší 2/2006, str. 18-26</ref>


==Zdroje bioaerosolu==
==Zdroje bioaerosolu==
Řádek 17: Řádek 19:


==Měření==
==Měření==
Měření bioaerosolů zahrnuje velké množství metod, které využívají různých fyzikálních principů k účinnému oddělení mikroorganismů obsažených ve vzduchu a jejich následné zachycení ve vhodných prostředích jako jsou skleněné destičky, agary, filtry atd.


Principem vzorkování aerosolu je jímání částic obsažených ve vzduchu kolektorem do vhodného prostředí, ve kterém jsou částice vhodnými detekčními, kultivačními a analytickými metodami kvalifikovány a kvantifikovány. Podle způsobu zachycování částic bioaerosolů jsou definovány čtyři metody – [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sedimentace sedimentace], impakce, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Filtrace filtrace] a impinger.<ref>Kotlík B., Matějů L. (2006): Stanovení bioaerosolů v ovzduší – přehled, Ochrana ovzduší 2/2006, str. 18-26</ref>
Měření bioaerosolů zahrnuje velké množství metod, které využívají různých fyzikálních principů k účinnému oddělení mikroorganismů obsažených ve vzduchu. Následně jsou zachyceny do vhodných prostředí jako jsou skleněné destičky, agary, filtry a zjišťuje se jejich množství.  


Principem vzorkování je jímání částic obsažených ve vzduchu pomocí kolektoru do prostředí, ve kterém jsou částice detekčními, kultivačními a analytickými metodami kvalifikovány a kvantifikovány. Podle záchytu částic bioaerosolů jsou definovány čtyři metody – [[w:cs:Sedimentace|sedimentace]], impakce, [[w:cs:Filtrace|filtrace]] a impinger.<ref name="jmeno" />
==Vliv na lidské zdraví==
==Vliv na lidské zdraví==
Bioaerosoly způsobují celou řadu závažných zdravotních problémů. Mezi nemoci, které jsou spojovány s expozicí bioaerosolu patří infekce, respirační nemoci a rakovina. Infekční nemoci způsobují především [http://cs.wikipedia.org/wiki/Viry viry], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bakterie bakterie], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Houby houby] a [http://cs.wikipedia.org/wiki/Prvoci prvoci]. Příkladem je legionářská nemoc, která vznikla expozicí bioaerosolu s přítomností bakterie Legionella pneumophila. Respirační nemoci zahrnují jednak krátkodobé dýchací potíže, ale i chronická onemocnění jako je například astma. Rakovina může být vyvolána celou řadou faktorů zahrnující onkongenní viry a ostatní biologické činitele. Mezi významné karcinogeny řadíme například mykotoxiny, z nichž nejznámější je [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aflatoxin aflatoxin], pocházející z houby Aspergillus flavus, způsobující u člověka rakovinu jater. Poslední studie také dokazují možnost předčasných porodů vyvolané expozicí zvýšených koncentrací bioaerosolu v ovzduší. Systematická data o výskytu a vlivu bioaeorosolů na lidské zdraví v místech s potenciálními zdroji vzniku bioaerosolů nejsou zatím v ČR moc známa, ale jsou předmětem vědeckého výzkumu jak u nás tak i v zahraničí.<ref>Douwes J., Heederik D., Thorne P., Pearce N. (2003): Bioaerosol Health Effects and Exposure Assessment: Progress and Prospects, Annals of Occupational Hygiene, Vol. 47, No. 3, pp. 187-200, dostupné na www        <http://annhyg.oxfordjournals.org/cgi/content/full/47/3/187</ref>
 
Bioaerosoly způsobují celou řadu závažných zdravotních problémů. Mezi nemoci, které jsou spojovány s jejich expozicí patří:
* infekce, které způsobují především [[w:cs:Viry|viry]], [[w:cs:Bakterie|bakterie]], [[w:cs:Houby|houby]] a [[w:cs:Prvoci|prvoci]]. Příkladem je legionářská nemoc, která vznikla expozicí bioaerosolu s přítomností bakterie [[w:en:Legionella pneumophila|Legionella pneumophila]].
* předčasné porody,
* respirační nemoci zahrnují jednak krátkodobé dýchací potíže, ale i chronická onemocnění jako je například astma,
* rakovina - je vyvolána celou řadou faktorů zahrnující onkongenní viry a ostatní biologické činitele. Mezi významné karcinogeny řadíme například mykotoxiny, z nichž nejznámější je [[w:cs:Aflatoxin|aflatoxin]], pocházející z houby [[w:cs:Aspergillus flavus|Aspergillus flavus]], způsobující u člověka rakovinu jater.<ref>Douwes J., Heederik D., Thorne P., Pearce N. (2003): Bioaerosol Health Effects and Exposure Assessment: Progress and Prospects, Annals of Occupational Hygiene, Vol. 47, No. 3, pp. 187-200, dostupné na www        <http://annhyg.oxfordjournals.org/cgi/content/full/47/3/187</ref>
 
Systematická data o výskytu a vlivu bioaeorosolů na lidské zdraví v místech s potenciálními zdroji vzniku bioaerosolů nejsou zatím v ČR moc známa, ale jsou předmětem vědeckého výzkumu jak u nás tak i v zahraničí


== Témata ==
== Témata ==
Řádek 29: Řádek 38:


== Zdroje ==
== Zdroje ==
*1. Hinds C. W. (1999): Aerosol tehnology : properties, behavior, and measurement of airborne particles, Wiley, New York, str.394–400
<references/>
*2. Kotlík B., Matějů L. (2006): Stanovení bioaerosolů v ovzduší – přehled, Ochrana ovzduší 2/2006, str. 18-26
*3. Douwes J., Heederik D., Thorne P., Pearce N. (2003): Bioaerosol Health Effects and Exposure Assessment: Progress and Prospects, Annals of Occupational Hygiene, Vol. 47, No. 3, pp. 187-200, dostupné na www        <http://annhyg.oxfordjournals.org/cgi/content/full/47/3/187 >


== Odkazy ==
== Odkazy ==


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Bioaerosol Bioaerosol]
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Bioaerosol Bioaerosol - anglická Wikipedie]
*[http://www.epa.gov/appcdwww/iemb/biocontam.htm Biocontaminant control]
*[http://cas.icpf.cas.cz/index.php?lang=cz&page=aerosols Výkladový slovník aerosolových termínů]
*[http://cas.icpf.cas.cz/index.php?lang=cz&page=aerosols Výkladový slovník aerosolových termínů]
*[http://groups.myspace.com/index.cfm?fuseaction=groups.groupProfile&groupID=106179960&Mytoken=78662584-A428-4FD4-914206291F749D0A8276044 Bioaerosol Resource Group]
 
[[Kategorie:Znečištění a ochrana ovzduší]]
[[Kategorie:Dopady na zdraví obyvatel]]

Aktuální verze z 25. 2. 2019, 16:31

Bioaerosol lze definovat jako aerosol biologického původu obsahující bakterie, viry, spory plísní, roroztoče, mrtvé i živé buňky, pyl, zbytky organismů apod. Velikost částic se pohybuje v rozmezí 0,5–2,5 μm.

Bioaerosoly můžeme dělit do dvou hlavních skupin na životaschopné nebo mrtvé. Aerosolové částice první skupiny obsahují živé organismy, které mohou při dostatku živin růst a tvořit viditelné kolonie. Neživý bioaerosol obsahuje mrtvé organismy, pyl, zbytky zvířat, exkrementy hmyzu. Mezi nejrozšířenější bioaerosoly řadíme spory hub a bakterií. [1]

Koncentrace v ovzduší[editovat | editovat zdroj]

Koncentrace bioaerosolů v ovzduší klesá s časem díky procesu sedimentace a depozice na zemský povrch. U životaschopných částic bioaerosolu můžeme pozorovat úbytek biologické aktivity v závislosti na relativní vlhkosti, množství kyslíku a dalších plynů přítomných v ovzduší. Ve vnějším ovzduší převládají bioaerosolové částice obsahující spory hub, menší množství bakterií a pyl. Koncentrace bioaerosolových částic v ovzduší závisí na celé řadě faktorů jako je vítr, počasí a přítomnost či nepřítomnost zdroje bioaerosolů. Běžné venkovní koncentrace se pohybují v rozmezí 100–1 000 jednotek kolonií na m3. Vnitřní prostředí s přirozenou ventilací vzduchu a bez přítomnosti zdroje poskytuje nižší koncentrace v rozmezí do 100 jednotek na m3. Vysoké koncentrace bioaerosolů (104 – 1010 jednotek na m3) nacházíme v prostředí farem, potravinářských závodů, skládek apod.[2]

Zdroje bioaerosolu[editovat | editovat zdroj]

Zdrojem bioaerosolu jsou rostliny, zvířata, půda, voda a samozřejmě také lidská činnost.

Významnými antropogenními zdroji jsou:

  • sběr, doprava a ukládání komunálního odpadu na skládky
  • kompostování organických odpadů
  • čištění odpadních vod a manipulace s kaly
  • chovy drůbeže a hospodářských zvířat
  • příprava siláže
  • výdechy z klimatizačních jednotek
  • potravinářské výroby (drožďárny, lihovary, zpracování ryb, octárny, výroba kyseliny citrónové atd.

Měření[editovat | editovat zdroj]

Měření bioaerosolů zahrnuje velké množství metod, které využívají různých fyzikálních principů k účinnému oddělení mikroorganismů obsažených ve vzduchu. Následně jsou zachyceny do vhodných prostředí jako jsou skleněné destičky, agary, filtry a zjišťuje se jejich množství.

Principem vzorkování je jímání částic obsažených ve vzduchu pomocí kolektoru do prostředí, ve kterém jsou částice detekčními, kultivačními a analytickými metodami kvalifikovány a kvantifikovány. Podle záchytu částic bioaerosolů jsou definovány čtyři metody – sedimentace, impakce, filtrace a impinger.[2]

Vliv na lidské zdraví[editovat | editovat zdroj]

Bioaerosoly způsobují celou řadu závažných zdravotních problémů. Mezi nemoci, které jsou spojovány s jejich expozicí patří:

  • infekce, které způsobují především viry, bakterie, houby a prvoci. Příkladem je legionářská nemoc, která vznikla expozicí bioaerosolu s přítomností bakterie Legionella pneumophila.
  • předčasné porody,
  • respirační nemoci - zahrnují jednak krátkodobé dýchací potíže, ale i chronická onemocnění jako je například astma,
  • rakovina - je vyvolána celou řadou faktorů zahrnující onkongenní viry a ostatní biologické činitele. Mezi významné karcinogeny řadíme například mykotoxiny, z nichž nejznámější je aflatoxin, pocházející z houby Aspergillus flavus, způsobující u člověka rakovinu jater.[3]

Systematická data o výskytu a vlivu bioaeorosolů na lidské zdraví v místech s potenciálními zdroji vzniku bioaerosolů nejsou zatím v ČR moc známa, ale jsou předmětem vědeckého výzkumu jak u nás tak i v zahraničí

Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. Hinds C. W. (1999): Aerosol technology : properties, behavior, and measurement of airborne particles, Wiley, New York, str.394–400
  2. 2,0 2,1 Kotlík B., Matějů L. (2006): Stanovení bioaerosolů v ovzduší – přehled, Ochrana ovzduší 2/2006, str. 18-26
  3. Douwes J., Heederik D., Thorne P., Pearce N. (2003): Bioaerosol Health Effects and Exposure Assessment: Progress and Prospects, Annals of Occupational Hygiene, Vol. 47, No. 3, pp. 187-200, dostupné na www <http://annhyg.oxfordjournals.org/cgi/content/full/47/3/187

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]