Editace stránky Autarkie (Soběstačnost)

'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnost, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus|epikureismu]], [[w:cz: kynismus|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá převážně v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. v obraně - obranná soběstačnost'').

Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách, před rozvojem obchodu a směny. S kulturním rozmachem - provázaným [[w:cz: dělba práce|dělbou práce]] - a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním, mizela soběstačnost a narůstala závislost a komplexita daných společenství a kulturních systémů. V ranných [[w:cz: městský stát|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích dochází k prvnímu zásadnímu narušení soběstačných společenství.

Od počátků [[w:cz: industriální společnost|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách (a objevuje se v různých barvách) politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus|antienvironmentalistů]].

V této kritice se často reflektuje imaginace ideálu harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s místní soběstačností. Určitou úlohu v tom sehrálo osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]].

Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

Problematika soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů, vzhledem ke [[globální změna klimatu|globální změně klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování nadměrných potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí|životního prostředí]] je důstojným argumentem proti závislosti a nesamostatnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o prosazení určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků, provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura|ekologické architektury]] a stoupající počet [[pasivní dům|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná, obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností (''např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum'').